Perfektní uzel

14.6.2019 - Milan Tychler

Uzel na vlasci je rybářův největší nepřítel a současně i přítel. Na jednu stranu se bez uzlů neobejdeme, protože je potřebujeme, a na druhou stranu si uvědomujeme, že některé uzly výrazně oslabují vlasec, a to se nám samozřejmě vůbec nehodí. Ovšem bez uzlů to nejde.

Rybářských uzlů jsou mraky. Některé slouží k uvázání háčku nebo obratlíku, případně karabinky či nástrahy, jiné ke spojení dvou vlasců. Jsou uzly určené ke spojování dvou rozdílných materiálů, jako je například vlasec s pletenou šňůrkou, nebo dvou vlasců o rozdílných průměrech.

Každé dítě v rybářském kroužku by mělo perfektně zvládnout uvázat háček nejen s očkem, ale i s lopatkou, a to nejlépe dvěma různými způsoby. Dále by mělo znát alespoň dalších osm až deset různých uzlů pro práci s vlascem. Praxe je však bohužel zcela jiná. Ani dospělí rybáři neumí pořádně uvázat háček s lopatkou a spojit dobře dva vlasce se jim také moc nedaří. Všichni vědí, že uzly na vlasci vadí, ale rozhodně se nesnaží tomu přijít na kloub. On totiž není uzel jako uzel a není vlasec jako vlasec. Tím chci říct, že některé vlasce lépe snáší určitý konkrétní uzel, a jiné zase absolutně ne.

Spousta rybářů tvrdí, že se jim trhá nový vlasec a že na něm není možné uvázat žádný uzel. Ano, může se stát, že narazíte na špatný vlasec. Ale něco vám řeknu: Za těch padesát let, co chytám ryby, už jsem namotal něco vlasců a mohl bych takové případy špatného vlasce spočítat na prstech jedné ruky. Občas se mi dostane do rukou vlasec, na který nemohu uvázat karabinku, aniž bych ho při zkušebním zatažení nepřetrhl. Když ale zkusím v ruce, jak na tom vlasec skutečně je, přetrhnout ho není snadné. Na vině tedy není vlasec, ale jednoznačně uzel. Stačí pak najít ten správný a je po problému.

Všichni známe například historii Nanofilu. Velká reklama, velká bomba, nadšení. Tenoučký průměr, vysoká nosnost a najednou obrovské rozčarování. Nedržel v uzlu. Pár lidí to vykřičelo do světa a problém byl na světě. Došlo to tak daleko, že výrobci a prodejci museli k tomuto produktu vydat brožurku a doporučit uzly, které jsou pro tento materiál vhodné, jelikož by prodej skončil katastrofou. Dopadlo to tak, že někteří rybáři sami přišli na to, jaké uzly použít, jiní dali na doporučení výrobce a nakonec byli spokojení a pak zůstali ti, kterým je zatěžko naučit se jiný uzel a budou stále tvrdit, že je tento produkt špatný.

Já nejsem žádný obhájce tohoto výrobku, takových existuje víc. Vzal jsem ho jen jako známý příklad, protože stejný problém se týká mnoha dalších produktů, a to nejen vlasců, ale i pletených šňůr. Ovšem zde je třeba říct, že za spoustu problémů si mohou výrobci sami svými lživými etiketami na výrobcích. Kdyby na nich uváděli reálné hodnoty, a ne nesmysly, nebyl by pak rozdíl ve všelijak prováděných amatérských testech tak propastný. Špatný, nebo řekněme raději nevhodný uzel, dovede některé vlasce oslabit až o polovinu. A to je opravdu špatné. Přitom stačí jen maličkost, aby vše bylo v pořádku - naučit se ještě nějaký jiný uzel.

Ovšem i když znáte více uzlů, je tu ještě jedna maličkost. Každý uzel je třeba udělat skutečně pečlivě. Oviny musí sedět jeden za druhým, vlasec se musí dotahovat s citem, nejlépe namočený nebo nasliněný. Já používám speciální lubrikant na vlasce, ale vystačíte si (ne vždy) i s obyčejnou tyčinkou jeleního loje. Je mi jedno, jaký uzel vážu. Všechny vážu, jak nejlépe to umím, nespěchám a dávám si záležet. Rozhodně je mi milejší vázat déle uzel, než pak ztratit pěknou rybu kvůli vlastní hlouposti. Ač to zní jako rouhání, měl jsem v ruce i vlasce, na kterých držely lépe uzly utažené nasucho. Je to prostě potřeba vyzkoušet.

Dobré je také vědět, že některé uzly hodně trpí tím, že je déle namáháte. Zvládnou velkou rybu, ale pak je lépe sestavu převázat, protože druhou už zkrátka nevydrží. S takovými vlasci se setkávám málo, ale stává se to.

Naopak některé uzly drží tak, že vlasec praskne kdekoli jinde než v uzlu. Chce to zkrátka zkoušet. Když se mi dostane do ruky nějaký nový vlasec, vždycky si ho kus ustřihnu a zkouším na něm vázat všelijaké uzly. Na stole i pod ním mám pořád kousky odstřižených vlasců. To se moc nelíbí mé ženě, ale je lepší vyzkoušet si to pohodlně doma než se s tím pak trápit u vody.

Zjištění, které jistě učinilo mnoho rybářů, je takové, že když vážete jakýkoli uzel do nějakého očka, ať už karabinky, či obratlíku, vždycky pomůže, když vlasec protáhnete očkem dvakrát. Podobně si povedete i tehdy, když uděláte uzel se zdvojeným vlascem, pokud to jde. Máte pak na odstřižení více konců, ale uzel je mnohem pevnější.

Když vážu nějaký uzel, dělám to s dostatečně dlouhým vlascem, aby to bylo pohodlné. Řeknu vám historku, která se zdá být až neuvěřitelná. Kousek ode mě seděl u vody rybář a už dobrou čtvrt hodinku se mořil s nějakým uzlem. Zpočátku jsem měl za to, že si prostě doma zapomněl brýle a že na to nevidí, a tak jsem byl připravený mu pomoct. On však nechtěl a mořil se s tím dál. Dobrá, když nechceš, tak nechceš, tvoje věc… Ovšem nedalo mi to, a tak jsem ho zcela nepokrytě sledoval a všiml jsem si, že se nimrá jen s takovým konečkem a vlasec má tak krátký, že ho nemůže prostrčit vzniklým očkem. Tak mu říkám, ať si toho vlasce prostě vytáhne víc. A víte, co on na to? Prý když prostrčí očkem víc vlasce, tak ho pak úplně zbytečně ustřihne a to je prý škoda. Skutečně mu šlo o pět centimetrů vlasce, kterého měl na cívce dalších tři sta metrů. Kdybych to nezažil, tak tomu snad ani neuvěřím.

Tím ale tento příběh nekončí. Nakonec se mu to nějak podařilo a háček měl na vlasci. Napíchl nástrahu - zrnko kukuřice - nahodil a za chvilku měl záběr. Zasekl, rybu chvíli vodil a zdálo se, že to bude docela pěkný kapr. Už měl rybu skoro u podběráku a ouha, ryba z háčku spadla! Tak to je tedy pech! Jenže vzápětí jsem se dozvěděl, že ryba vlasec nepřetrhla, i když dotyčný tvrdil, že ten vlasec nic nevydrží. Háček byl sice fuč, ale na vlasci zbyla taková kudrlinka jako závity obtáčející ramínko háčku. Je zřejmé, že jak z uzlíku na háčku trčel jen malý kousíček vlasce, který se nedal dobře uchopit, aby se uzel dokonale utáhl, uzlík namáhaný kaprem prostě povolil a sklouzl.

Někteří rybáři nechávají kousíček vlasce pod uzlíkem delší, někteří ho dokonce nahřejí zapalovačem, aby na konci vznikla kulička, která má zabránit sklouznutí. Já nechávám necelého půl centimetru a spíše méně, protože vím, že můj uzel se prostě nepohne. U slabších vlasců je to úplně bez problémů a ty silnější se rozhodně musí dobře utáhnout. Pak se nemůže nic stát.

Hodně se mluví také o tom, jak vlasce rychle stárnou. Ano, stárnou a stárnou rychle, když se neprávně skladují. Nedávno jsem namotal na cívku navijáku vlasec, který ležel v šuplíku snad deset let. Absolutně na něm nepozoruji žádné změny. Zde ale musím říct, že pro některé vlasce to neplatí. Některé opravdu stárnou rychleji než jiné. To vám ale nikdo neřekne, jak dlouho právě ten váš vydrží. Záleží také hodně na podmínkách, v jakých vlasec používáte. V tomto ohledu to rozhodně není jednoznačné.

Mezi rybáři se bohužel šíří i spousta zmatků a dezinformací a často jsou jejich zkušenosti s vlasci jen teoretické a vypráví jen něco, co někde slyšeli. Říkám jednoznačně - nedejte na to. Nejste-li rozhodnutí a hledáte, obvykle vám docela dobře poradí na prodejnách. To jsou lidé, kterým se sejde informací o vlascích opravdu hodně a sami často chytají, takže mají navíc i osobní zkušenost. A ta je prostě k nezaplacení. Už teď slyším, jak někteří říkají: „No jo, v obchodě vám vrazí nějaký šmejd, aby se ho zbavili.“ Tomu bych moc nevěřil. Já, kdybych byl prodejce a zjistil bych, že je nějaký vlasec opravdu špatný, raději bych ho stáhl i za cenu ztráty z prodeje, abych kvůli pár korunám neztrácel zákazníky.

Takže přátelé, jistou ruku a kvalitní uzly!