Poslední boleni

- Milan Tychler



O bolenech se toho mnoho napovídá. Prý je to ryba chytrá, opatrná a nesebere jen tak něco a někomu. Na bolena se prý musí chytře.

Jako kluk jsem o této rybě čítal opravdové pohádky a dlouho jsem čekal na první setkání s ním. Na našem rybníčku boleni nebyli a studená podhorská říčka také nebyla jejich domovem. Měl jsem, vlastně pořád ještě mám, takovou malou knížku od Stanislava Vodinského, která se jmenuje Ryby našich vod. Tam se popisuje příběh o lovu velkého bolena, který se všem rybářům vyhýbal. Nakonec ho ulovili na malé husí peříčko a padesátku vlasec, o který se rybář obával. Ryba měla jedenáct kilo a zdolávání trvalo hodinu. V tu dobu jsem si to vůbec nedovedl představit a popravdě – nedovedu dodnes.

Možná byl tenkrát bolen opravdu vzácnou rybou, asi ano, a opravdu velký bolen je vzácný i dnes. Ostatně stejně jako všechny další velké ryby. Menších bolenů je všude dost. Někde si dokonce rybáři stěžují a nechtějí, aby se do jejich vod dále tato ryba vysazovala. A jak je to s jejich plachostí? To je jak kdy. Někdy jdou boleni doslova na hod a jindy se nástrahám vyhýbají jako čert kříži, přestože stále loví jeden za druhým doslova vám pod nohama.

Pro mě je bolen skvělá ryba a chytám je moc rád. Používám k tomu dost lehké náčiní navzdory vyprávění o tom, jaký je bolen protivník. Jeho útok na nástrahu je vskutku impozantní a prvotní nápor silný, avšak jeho výdrž není nijak výjimečná. Bolen po zaseknutí uniká na volnou vodu a nevyhledává překážky. Proto k jeho lovu nijak zvlášť silné náčiní není třeba. Rozhodně nepotřebuji padesátku silon. Je ovšem pravda, že tenkrát nebyly ani zdaleka takové možnosti jako dnes a mnohé se hodně změnilo.



Bolena najdeme ve vodách tekoucích i stojatých a čím větší voda je, tím větší šanci máme na ulovení slušné ryby. Velcí boleni jsou v přehradách, najdeme je v čistých vodách pískoven i v lomech. Tam, kde je voda čistá, se boleni neloví moc snadno, protože mají vynikající zrak. Často loví těsně pod hladinou a pak je těžké tyto ryby oklamat. V řekách to jde většinou snadněji. Mnoho bolenů je pod jezy, kde pravidelně prohání rybí drobotinu. Tam se voda všelijak točí, hladina je neklidná a to nám hraje do karet. Snáze se ukryjeme ostrému bolenímu zraku a bolen si také nemůže tak dobře prohlédnout naše nástrahy. I tak se stává, že bolen vyrazí za nástrahou jako blesk a v poslední chvíli, kdy už se zdá, že prostě musí nástrahu stoprocentně popadnout, uhne stranou.

Bolen je rychlý jako blesk. I nejrychleji taženou nástrahu snadno dostihne a ve zlomku sekundy ji popadne. Pomalu tažené nástrahy na něj neplatí. Bolen má dost času si je prohlédnout a lest snadno odhalí. Ti malí, věčně hladoví, ti se vrhají na nástrahu dost neuváženě, ale rychle se poučí. S většími už je potíž. Na malých tocích na boleny moc často člověk nenarazí, ale jsou tam. Pravidelně je tam chytám hlavně na podzim.

Protože boleni dobře vidí, nikdy se mi nevyplatilo na ně příliš spěchat. Ostatně nedělám to ani při lovu jiných ryb. Vždycky je dobré tiše se přiblížit k vodě a chvíli ji pozorovat, než nahodíte. Nic vám neuteče, a když budete mít štěstí, odhalíte stanoviště ryb, ke kterým můžete nahodit. Jinak se vám může stát to, že ryby vyplašíte dříve, než stačíte nahodit…

Tenkrát jsem se bavil okouny a tloušti. Už jsem pár kousků chytil a přemístil jsem se na nové místo kousek od mostu. Opatrně se rozhlížím okolo a u protějšího břehu mi neuniklo lehké zavlnění hladiny. Říčka je malá a já svítím na břehu jako maják. Raději proto poklekám na jedno koleno a ještě chvíli vyčkávám, co bude dál. Že by tam lovil tloušť? Uplyne jen pár vteřin a jen o malý kousek dál vylétne nad hadinu pár rybek. Možná jsou to okouni. Má nástraha je velká umělá vosí larva. Tu akceptuje tloušť i okoun, a tak to zkusím. Z kleku nahodím pod nedaleký protější břeh.

Sotva nástraha dopadne na hladinu a párkrát otočím kličkou navijáku, něco prudce trhne vlascem. Nezaváhám, přiseknu a ryba už pádí po proudu dolů. Tohle okoun nebude. Spíš pěkný tloušť. Ryba se drží ve sloupci a dost vzdoruje. Zastavím její únik a pomalu ji vedu k sobě. V půli cesty se znovu trochu rozohní, ale rychle jí dojdou síly a pak už ji prostě jen táhnu k sobě. Bude to tloušť, protože se to chová jako tloušť. Otázkou je, jak bude velký. Ale mýlím se. Kousek u břehu se k hladině zvedne bolen. Je to ryba zhruba okolo pětačtyřiceti centimetrů, víc určitě nemá. Být to tloušť této velikosti, bojoval by mnohem více.

Jen přemýšlím o tom, zda je to ta ryba, která u břehu pronásledovala rybky. Boleni obyčejně loví hlučně a nelze je přehlédnout. Možná to byla jen náhoda a tato ryba právě jen plula kolem, když narazila na mou nástrahu.

Pouštím bolena a kontroluji nástrahu. Je na cucky. Nevadí, nastražím na háček jinou. Tyto vosí larvy toho moc nevydrží. Jenže kdyby byly příliš tvrdé, úspěšných zaseknutí by bylo méně. Zejména tloušti, když seberou tvrdou nástrahu, se jí dovedou velmi rychle zbavit. Člověk pak cítí klepnutí v prutu, ale zaseknutí už jdou do prázdna. Tloušť je prostě rychlejší.

Vyměním proto nástrahu a novu nahodím k protějšímu břehu. Částečně ji nechávám splývat po proudu a občas s ní trochu škubnu. To na tlouště i okouny platí. Bolena považuji spíše za náhodný úlovek na tuto nástrahu, která se teď motá někde uprostřed malého toku u dna. Bum! Rána a ryba zase visí. Bojuje podobně jako ta předešlá. Myslím, že tohle už musí být tloušť. Není. Je to opět bolen, přibližně stejně velký jako ten předešlý. Tohle už tak úplně náhoda nebude. Zřejmě přišel jejich čas. Pravidelně se tu na podzim, vlastně už v zimě objevují ve větším množství. Zřejmě se jim zde snadněji loví malé rybky než ve větší řece, do které se tento malý tok vlévá. I tohoto bolena zbavím háčku a přemýšlím co dál. Když už tu tedy boleni jsou, rád bych na háček dostal nějakého většího. Ale s vosí larvou v tomto případě velkou díru do světa asi neudělám. Bude to chtít něco jiného.

Rychle prohledávám kapsy a prohlížím všechny krabičky s nástrahami, co u sebe mám. Konečně najdu i pár větších nástrah, které se mezi ty malé dostaly spíše nějakým nedopatřením než úmyslně. V každém případě jsem rád, že jsou tady. Z vlasce ustříhnu háček, sundám zatěžovací broky a navážu jigovou hlavičku s háčkem. Na ten pak nastražím gumovou rybku. Je to takový větší smáček s tmavým hřbetem, světlejšími boky a velkýma očima. S touto nástrahou bych měl „oťukávat“ dno, ale já ji spíše povedu sloupcem. Tam narazím na bolena dřív než u dna.

Nahodím a očekávám rychlý záběr. Jenže se neděje nic. Na tomto místě už mi zřejmě pšenka nepokvete. Není divu. Tohle je jen malá říčka, a byly-li tu ryby, už jsem je jistě vyplašil. Je čas popojít o kousek dál. Posunu se jen o jedno místo, blíže k mostu. Nad ním je větší tůňka a tam je vždycky rybek habaděj. Jestli jsou tu, boleni nebudou daleko.

Rybu zaseknu na druhý hod a skutečně je to pěkné stříbrné torpédo. Tento už má k šedesáti centimetrům. Trochu pojezdil, ale rozhodně mi strachu nenahnal, i když používám jen sedmnáctku vlasec. Netrvá dlouho a na háčku je další. Ten už byl poslední nejen ten den, ale i tu sezónu, protože konec roku je prostě tady. Takže další zase až za půl roku…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (10 reakcí)

Přečteno: 8 961x
Průměrná známka: 1.2