Ryby ujíždí na česneku

- Milan Tychler

Koncem roku nebývají k rybaření ty nejlepší podmínky a nejhůř je, když je změna počasí na spadnutí. Prosincové počasí může být hodně vrtkavé. Jeden den se sluníčko směje a máte pocit, že přichází jaro, přes noc se ale rychle zatáhne a máme tu dušičkový čas. Může to však být i úplně naopak. Z pošmourného dne se může stát sluníčková pohoda, jen s ledovým větrem trošku štiplavá. Na tohle všechno ryby reagují a já jsem přesvědčený o tom, že vědí mnohem dříve než my, že se prostě něco chystá. Když nám to dají najevo, obvykle svým nezájmem o potravu, bývá změna na spadnutí. V tu chvíli to tak možná vůbec nevypadá, ale je to jisté. Pak je těžké se s tím nějak smířit a něco vymýšlet.


První rybou je cejnek malý

Mnoho rybářů ztrácí chuť do lovu, když se nedaří a ryby vůbec nespolupracují. Já naopak tyto chvíle považuji za dobrou výzvu. Tohle je pro mě to pravé koření rybařiny. Uspět, když to není snadné, přináší opravdu dobrý pocit. Mnoho rybářů doporučuje na nezájem ryb přirozené živočišné nástrahy. Rozhodně to není špatná volba, ale jsou dny, kdy to prostě nefunguje. Můžete ve vodě máčet kousky žížal, hnojáčky i masné červy a nabízet je tím nejsvůdnějším způsobem, a bude to bez úspěchu. Proč? To je správná otázka. Domnívám se, že jsou tyto nástrahy málo výrazné na to, aby v rybách probudily opravdový zájem. Rohlík je pořád jen rohlík a žížala jen žížala…

I když je půlka prosince, teploty kolísají mezi noční nulou a denními téměř šesti stupni nad nulou. Minulý týden bylo pár mrazivých dnů a v noci bylo pod mínus pěti stupni, což ukončilo lov na některých stojatých vodách. I přes den se teplota udržela pod nulou, jenže to je minulost. Vody, které nezamrzly zcela, se od ledu díky větrnému počasí zase osvobodily. Na řece se daly do pohybu malé rybky a ty vyprovokovaly boleny tak, že začali lovit jako v létě. Byl jsem zrovna u vody a během dvou hodin se mi jich podařilo chytit šest. Žádní velikáni, avšak na jemné náčiní to byla zábava neuvěřitelná. Původně jsem šel na okouny, případně tlouště. Nakonec z toho byla bolenová bitva. Pořádně mě to rozproudilo, až jsem si musel rozepnout bundu.

Hodně se oteplilo a bylo takové vlaho. Nebylo sice slunečno, ale příjemně. To mě přivedlo na myšlenku, že bych si mohl ještě před koncem roku posedět u feederového prutu. Nakonec proč ne? Nemrzne, voda vypadá skvěle a v mělkém proudu jsem zahlédl pár odlesků rybích těl. Jsou tady ostroretky a to by mohla být také velká zábava. Tyto ryby dovedou zabojovat a v zimě se tu chytají slušné kusy. Třeba budu mít štěstí.


Taková se tu často nechytí

Následující den odpoledne jsem u říčky. Voda je jako jarní, taková změklá, a já už vidím první zrcátko u dna. Jsou tady! Nebudu otálet. Nejprve trochu navlhčit krmení, zapíchnout vidličky, sestavit prut, dodělat krmení a jde se na to. Ryby jsou v ráži a záběr přichází na první nahození. Špička se maličko zachvěje a ryc! Pořádně se ohne a ryba visí. Není to však ostroretka, o které jsem byl přesvědčený, ale cejnek malý. Nevadí, i to je skvělá a bojovná zimní ryba. Na druhé nahození chytím dalšího. Je zvláštní, že v létě tu nenarazím ani na jednoho.

Třetí nahození, třetí záběr a třetí ryba. Tato vzdoruje ještě více než předešlí cejnci. Že by ještě nějaký větší? No proč ne? Už jsem tu kdysi chytil skoro kilového. Proutek se hezky ohýbá a ryba jde pomalu ke mně. Ovšem není to cejnek. Mám tu čest s pořádnou ploticí a ta je tu v této velikosti skutečně vzácnou rybou. Upřímně říkám, že takovou jsem tu opravdu nečekal. Byť jsem tu kvůli ostroretkám a nemám ani jedinou, jsem spokojený. Vždyť co bych chtěl víc v tuto dobu? Jedna ryba krásnější než druhá. A ostroretky snad také přijdou…


Pěkná a nezůstalo u jediné…

A přišly. Špička se zachvěje, dvakrát krátce cukne a pak se ohne víc. Tohle nebude ani cejnek ani plotice. Přiseknu a na druhé straně cítím slušný odpor. K tomu každou chvíli pěkné zacukání tak, jak to ostroretky dělají. Ryba se tlačí ke středu toku a proti proudu. Nechám ji kousek vyjet a pak ji stáhnu k sobě nad nastavený podběrák. Podařilo se mi to na první pokus a ryba, která si chtěla smlsnout na dvou masných červech, je má. Nezůstalo při jediné. Bylo to mimořádné odpoledne, kdy jsem jednoduchým způsobem chytil několik pěkných ryb a musím říct, že jsem se tím namlsal natolik, že si to chci následující den zopakovat.

Měl bych v tuto dobu sledovat počasí, ale nic nenasvědčuje ani v nejmenším tomu, že by měla nastat nějaká změna. Ráno se obloha sice trochu kaboní, ale je zase teplo a bezvětří, stejně jako včera. Chci vyrazit už před polednem, abych mohl být u vody co nejdéle. Okolo desáté se šedá obloha vyjasní a ukáže se sluníčko. To samozřejmě vítám. U vody bude ještě tepleji a příjemněji. V jedenáct nahazuji. Netrvá ani pár vteřin a špička se maličko zachvěje. Už to začíná, říkám si. Připravím se k zaseknutí, jenže dál se nic neděje. Asi jen nějaký mrňousek popotáhl červy za koneček. Minuty běží. Přehodím jednou, dvakrát, potřetí… Kromě jednoho prudkého škubnutí při propadání nástrahy ke dnu – což připisuji nějaké oukleji – a nezdařeného zaseknutí nic. Zkouším házet o kousek dál, kde je trochu větší hloubka. Asi na třetí nebo čtvrté nahození mám záběr, avšak ryba z háčku padá. Čekám, že už se to konečně trochu rozjede, avšak stále nic.


Dip přidávám i do krmítka

Něco se děje, anebo se bude v brzké době dít. To je jisté. Náhlá měna v počasí tomu nasvědčuje a ryby už na to reagují. Masnými červy je evidentně nepřesvědčím, a tak dokud je ještě čas, sahám po své zimní „krabičce záchrany“. Hodina a půl je pryč a já nemám jedinou rybu. Má záchrana není nic jiného než napařený bílý toustový chleba a k tomu nějaká hodně výrazná vůně, nejlépe barevná.

Mám několik zimních favoritů a mezi ty přední patří česnek. Atraktor, který používám, je velmi výrazný, a když se vám dostane na ruce, ještě druhý den ho budete cítit. Je to síla, ale přesně to chci a právě teď se mi to bude hodit, protože česnek plotice, cejnci i ostroretky jen málokdy odmítají. Je tu však ještě jedna důležitá věc. Používal jsem čirý atraktor, pak lehce modrou variantu, ale po zkušenostech s barvami jsem zkusil červenou, a to byla trefa přímo do černého.


Pečivo sebral menší tloušť

Nejdříve zkouším jen kousíček neupraveného pečiva. Ani na čtvrtý hod není zájem. Přidávám tedy několik kapek česneku do krmítka i na nástrahu. Chvíli čekám, ale pak se špička plynule ohne a já mám na háčku rybu. Je to menší tloušť. Vzápětí přidávám dalšího a pak při dalším hodu česnek vynechám. Zůstávám bez záběru. Po pěti minutách vytáhnu sestavu z vody. Do krmítka zase přidám pád kapek, stejně tak na nástrahu a čekám. Už chci zklamaně přehodit, když vtom sebou špička mrskne. Zaseknu, ale rybu míjím. Nástraha na háčku zůstala. Červená barva je hodně vybledlá, ale silná česneková „vůně“ se z nástrahy pořád line. Tak to má být.

Chytám dál. Na každý záběr si sice musím počkat, ale přichází se železnou pravidelností. Jsou to plotice, cejnci, jeden karas, celkem pěkná parma, a když nástrahu hodně zmenším, začínám chytat i ostroretky. Hezky jsem se do toho zabral a ani nevnímám čas. Zato cítím, jak se začíná pomalu ochlazovat. Sluníčko se schovalo za nedaleké domy a do dolíku u říčky strká své drápky zima. Je čas odejít.

Doma jsem ještě za světla, ale za půl hodinky je tu tma. Byl to zvláštní den a ryby by mě byly zaskočily, kdybych nebyl připravený. Musím říct, že bez kousku napařeného pečiva a nějaké ostřejší vůně k tomu v zimě k vodě nechodím. Už léta se mi to vyplácí. Je to jednoduché chytání s jednoduchými nástrahami, které prostě fungují. I tak jim však musíte hlavně věřit, protože na záběr se musí někdy chvíli čekat. S masnými červy jsem v chladné vodě zažil spousty zklamání, ale s pečivem se vždycky nějaká rybka chytí, zvláště když se mu pomůže troškou barevné vůně.


Povodím si i pěknou parmu

No a jak to bylo dál? V noci se na temné obloze třepotaly hvězdy a ráno byl pořádný mráz. Prudká změna během pár hodin byla příčinou liknavosti ryb a jejich nezájmu o nevýraznou nástrahu.

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (2 reakce)

Přečteno: 8 764x
Průměrná známka: 1.07