Zanesu to do díry

- Milan Tychler

Po dlouhé době zase celý den na rybách. Ani nevím jak s tím naložit. Provláčet ho, zkusit lepšího kapra, nebo vyrazit na parmy? Nakonec si řeknu, že vůbec nebude špatné najít si příhodné místo u říčky a zkusit toho víc. Posedím si u feederového prutu a můžu zkusit chytit třeba i nějakého dravce, možná s rybkou, což už jsem dlouho neudělal…


S feederem se vždycky pobavím

Znám jedno místo, kde by to bez problémů šlo. Pomalý hlubší proud bude ideální na feeder a hluboká jáma kousek proti proudu by mohla být dobrým místem pro mou nahozenou rybku. Když jsem tu byl v noci, párkrát tu zalovil sumec a já myslím, že jeho stanovištěm musí být jedině toto místo. Třeba zabere, a když ne, vůbec nic se nestane. Spoléhám hlavně na feederový proutek, protože s ním je zábava vždycky.

Na sumce se nijak zvlášť nepřipravuji. Prostě vezmu prut s navázaným podvodním splávkem, pár drobností, kdybych snad utrhl při nějaké vázce, a hotovo. Nástražní rybu si chytím až na místě. Bude to buď nějaká slušnější plotice, nebo karas, kterých je tu dost. S tím si starosti nedělám. Balím všechno už večer, píšu i datum a revír, abych se pak nezdržoval, a ráno vyrážím.


Připravím prut na sumce

U vody musím kousek pěšky. Přestože jsem se snažil svou výbavu minimalizovat, i tak je toho dost. Jsem ověšený jak vánoční stromeček. Ale budu tu celý den, takže si nesu i nějaké jídlo, pití, krmení do krmítka… Ono se to nasbírá. V každém případě jsem rád, když to ze sebe na místě všechno sundám.

U říčky je klid. V trávě silná rosa, slibující slunečný a hezký den, ptáci řvou na celé kolo… Zpoza keře vyrazil ledňáček, div se se mnou nesrazil. Poplašeně zapípal a jako modrý blesk zmizel někde proti proudu tiše šumící vody. Nejdříve ze všeho stavím křeslo. To bude má celodenní základna. Okolo něj pak rozkládám své věci tak, aby nepřekážely, a to, co budu potřebovat, bylo po ruce. Jen velký deštník pokládám více stranou. Myslím, že dnes na něj nedojde, ale člověk nikdy neví, jistota je jistota.

Už mám zapíchnuté vidličky a připravuji krmení, když u protějšího břehu hlučně vyskočí menší kapr. „No jen počkejte, už se to chystá!“

Ale kapři teď nejsou má priorita. Potřebuji rychle chytit nějakou malou rybku a nastražit prut na sumce. Rychle domíchám, naplním krmítko, na háček napíchnu tři masné červy a už to letí do vody. První ryba se ozve po třetím nahození. Ovšem bojuje tak silně, že tohle asi žádná nástražní rybka nebude. Je to malá parma. Tak ta na háček rozhodně nepůjde. Opatrně ji pouštím a znovu nahazuji. Sotva dopadne krmítko na dno a já napnu vlasec, špička se ohýbá. Tato ryba není velká, takže ji táhnu rovnou k sobě. Už z dálky se třpytí a svítí červení svých ploutví – perlín. Tak to by mohlo být. Nechám ho v podběráku, zapíšu do kolonky v přehledu o úlovcích a ještě jednou rychle nahodím. Rychlý záběr, a další červenoploutvá ryba jde z vody.


Tohle nástražní rybka nebude

Tak je to jasné. Dnešní nástražní rybou bude perlín. Jednoho nastražím, druhého pustím – a teď to přijde: na místo, kam chci nástrahu umístit, nenahodím. Musím do trenýrek, nástrahu tam odnést a zase se vrátit. Už je teplo, ale voda chladí. Naštěstí tu není nijak zvlášť hluboko, tedy až na tu tůň, kam nesu rybku. Tak, a je na místě. Povolím šňůru a pomalu jdu po kluzkých kamenech zpět. Klouže to opravdu hodně a já bych nerad absolvoval kompletní ranní koupel. Když konečně vylezu z vody, jsem jako znovuzrozený. Rychle napnu šňůru, povolím brzdu, usadím prut pevně ve vidličce a osuším se. Doufám, že rybka bude trochu „pracovat“, ale nezamotá se.

Popravdě nemám v úmyslu soustředit se na tento prut. Je to jen využití možnosti chytat na dva pruty. Hlavní je pro mě dnes feeder a s ním to hodlám právě teď pořádně rozjet. Do krmení přidám pořádnou porci droboučkých pelet. Měním návazec za jiný s pevnějším háčkem a vlasovým přívěsem. Pod háček stražím měkčenou peletku a doufaje ve větší rybu nahazuji. A ryby, jako by mi dnes chtěly udělat radost, berou.

První rybou je opravdu krásný perlín. Jejich hejno zatím ještě krmené místo neopustilo. Následují karasi stříbřití, celkem slušný cejn a podoustev, jakou jsem tu už dlouhá léta nepotkal. Za tuto bych se nestyděl ani na velké řece a přitom je to spíš větší potok než říčka. Opravdu se bavím. Asi po dvou hodinách nastává pauza. Řekl bych, že mé místo už dalo, co mělo. Ono to tak často vypadá, ale to se stává i na velkých tocích. Prostě přijde pauza a po nějaké době se zase objeví nové ryby. Tak je to i tady. Teď se dostavily na místo parmy a zřejmě si tam dole pochutnávají na drobných peletách.

První zaseknutá se brání jako lev. Tak to už je docela něco jiného než podoustve a karasi. I když jsou to kousky jen okolo padesáti centimetrů, jejich síla je skutečně obdivuhodná. Parmy vydrží na místě skoro hodinu a pak je vystřídají menší kapři. Je až neuvěřitelné kolik pěkných ryb se dá chytit i na tak malé vodě, jako je tato.

Prut s rybkou se ozval krátce po poledni. Celou dobu mlčel, a abych pravdu řekl, pomalu jsem si na něj ani nevzpomněl, protože ho nemám v zorném poli. Špička míří ode mě proti proudu a já chytám s krmítkem po proudu. Krátké cvrknutí brzdy mě docela překvapilo, ale rázem jsem na nohou a číhám u prutu. Tohle nebyla rybka. Další popotažení šňůry… Čekám, že teď už se to rozjede, ale šňůra se místo toho úplně prověsí. Nástraha je tak deset dvanáct metrů ode mě. Domotávám pomaloučku šňůru, ale pořád je volná. Přidám tedy na rychlosti, a jakmile se napne, prudce sekám! Jen si říkám, ať to není štika, nebo ještě hůř, malá štička.


Tato rybka je naopak skvělá!

Není. Tedy není to nic malého, protože zacloumání na konci šňůry je opravdu silné a vzdorovité. Ryba měla zřejmě původně namířeno ke mně, ale teď se vrací do bezpečí hluboké tůně. Myslím, že se bude chtít schovat právě tam, protože nad tůní je rozsáhlá mělčina a tam se větší ryba jistě tlačit nebude. Chvíli se přetahujeme, a když můj protivník vidí, že tak neuspěje, rozjíždí se dolů po proudu. Teď mám plné ruce práce. Jednou rukou držím prut a druhou se snažím rychle stáhnout feeder, který teď držím mezi koleny a jednou rukou smotávám vlasec. Že se koncová sestava úplně zamotá, je mi teď jedno. Důležité je, aby se oba pruty nezamotaly dohromady. Podařilo se. Prut je venku a zaseknutá ryba se právě motá v místech, kde mám nakrmeno. To bylo o fous!

Jenže já pořád ještě nevím, co to je. Kamarád mi říkal, že mu v těchto místech upadla velká štika, ale ta to nebude, o čemž mě vzápětí ujišťuje pár pořádných kopanců do šňůry. On to je skutečně asi ten sumec! Konečně si dá říct a už ho vodím jako psíka na vodítku okolo břehu. Nespěchám a dávám si načas. Když se na hladině poprvé objeví jeho hlava, vidím, že je zaseknutý dobře, a tak není kam spěchat. Není to žádný obr, ale také žádná žába. Bude mít tak metr dvacet, což je na tyto poměry docela slušný kousek. Podle toho, jak tu v noci vyváděl, bych řekl, že je větší. Otázkou je, jestli je to vlastně on.


Přece jen se dal zlákat…

Už je úplně klidný. Hrábnu jednou rukou do kapsy batohu a vytáhnu z ní velkou igelitovou plachtu. Pak si sáhnu pro sumce a na ni ho položím. Dokonalá ryba! Svalnatá, silné čelisti a hezká mramorovaná kresba. Zabral po poledni, ale to mě nepřekvapuje. Mám tu zkušenost, že když takto hodím rybu na místo, kde sumce tuším, dříve či později ho nástraha k záběru vyprovokuje a to se stalo i dnes…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (22 reakcí)

Přečteno: 9 738x
Průměrná známka: 1.06