Velké nástrahy v malých vodách

- Milan Tychler

Jen málokterého ze starých rybářů vidíte používat malé nástrahy a mladým rybářům jsou pro smích. Často slýchám tuhle krátkou zkazku: „Sedělo tam pár dědků bez záběru, čučeli na ty své policajty a já jsem je feederem rozsekal na maděru. Měl jsem záběr za záběrem a oni nic.“ Jenže vtip je v tom, že dědkové nepřišli kvůli hromadě cejnů a podměrečným kapříkům. Ti si přišli chytit pořádného kapra. Drobotině se snaží vyhnout a často to dělají pomocí větší nástrahy, což je starý a osvědčený prostředek…


Velká nástraha je osvědčená věc

Tento rybníček je jen větší louže. Jako klukovi se mi zdál dost velký, ale když jsem ho pak viděl po letech, zdálo se mi, že se podstatně zmenšil. Prožil jsem u něj část svého života, a přestože neoplýval velkými rybami, byl mi velkým zdrojem potěšení. Fungovalo to na něm stejně jako všude jinde. Když se vysadili kapři, bylo tam plno a s tím, jak se počet mírových ryb v rybníce snižoval, snižoval se i počet rybářů posedávajících na břehu. Voda to byla mělká. V zátoce bylo sotva po pás, uprostřed ke dvěma metrům a u stavidla tři. Rozloha zhruba hektar. Okolo celého rybníka rostly nízké olše. Každých pár metrů byl mezi nimi vyseděný plácek od rybářů. Každý tu seděl jako v nějakém boxu a ze stran na něj prakticky nebylo vidět. Byla tu jen tři místa, kde mohli sedět pohodlně dva rybáři vedle sebe. Na jednom z těchto míst sedával pan Drábek, který mě nechával chytat vedle sebe. Tenkrát jsme museli mít „dozor“, a tak jsme vždycky museli někoho poprosit. Pan Drábek byl hodný a rád si povídal.

Mezi rybáři byl uznáván pro své úlovky a já se od něho mnohému naučil. Mimo jiné i to, že pokud nechci na těsto tahat po celý den jen malé kapříky a línky, musím místo malé kuličky těsta nastražit pořádnou kouli. Záběrů jsem pak měl podstatně méně, ale zato jsem si častěji sáhl na lepšího kapra. Pan Drábek chytával obvykle jen na dvě nástrahy - těsto a vařenou bramboru. Používal hodně velké háčky a nastražoval na ně pořádné porce. Vždycky říkal: „Ať se kapři pomějí…“ Celé hodiny pak seděl nad svými pruty bez záběru, ale když zasekl, bývaly to pěkné ryby. Já jsem samozřejmě nevydržel jen tak nečinně sedět. Když jsem byl sám, chytal jsem na malé nástrahy, ale jakmile jsme byli dva, nastražoval jsem větší porce. Když jsme si povídali, nebyla to taková nuda. Když byl pan Drábek v důchodu a já měl prázdniny, sedávali jsme u rybníka denně.


Takovou kuličku budou stále atakovat malé ryby

Už pár dnů jsme nezavadili o slušnější rybu, a tak pan Drábek povídá: „Musíme pořádně nakrmit.“ Večer přinesl kbelík plný rozmočených granulí pro králíky a do něho nasypal na velké kusy nakrájené vařené brambory. Pro mě to tenkrát byla věc naprosto nevídaná a skoro jsem si myslel, že se zbláznil. Nicméně malou lopatkou na uhlí to všechno naházel do mělké zátoky a ráno jsme se setkali zase na našem místě.

Nejdříve ještě pár kousků brambor přihodil na loviště a pak jsme hned nahodili.

Když nastražuji kousek brambory na háček, vidím, jak pan Drábek kroutí hlavou. Vím, o co jde. Vezmu tedy mnohem větší kousek a napíchnu ho. Jen pokývne hlavou. Máme nahozeno. Sleduji hladinu a neunikne mi spousta bublinek stoupajících ode dna. Kapři i jiné ryby jsou aktivní, pár jich dokonce vyskočí nad hladinu. Pan Drábek se usmívá. To je dobré znamení. Povídáme si. Já jsem otočený ke svému podstatně staršímu kolegovi a na prut se nedívám. Vtom pan Drábek zvedne významně obočí a kývne hlavou směrem k mému prutu. Čihátko se zachvělo. Teď pomalu stoupá k prutu. Najednou se rychle rozjede, přilepí se k prutu a brzda navijáku jen ječí. Proběhne pořádný boj a slušný šedesátník jde z vody. Nachlup stejnou rybu zdolává za chvíli i pan Drábek.


Pan Drábek si s nástrahami hlavu nelámal

Pro mě to bylo něco úžasného, nového a rázem jsem získal k větším nástrahám mnohem bližší vztah, než jsem měl dřív. Nepoužíval jsem je vždycky a za všech okolností, protože na některých vodách to není třeba, avšak na jiných je to více než vhodné. Také jsem se naučil je používat i na malých vodách, protože tam je k tomu opravdu důvod. Na malých vodách, ať stojatých, či tekoucích, je vždycky problémem hluk. Každá zdolaná rybka je varováním pro větší a opatrné ryby. Proto se, pokud mi tedy jde o větší ryby, záběrům drobotiny všemožně vyhýbám. Dobrou obranou jsou právě velké a selektivní nástrahy, které dovedou hodně překvapit…

Na říčce už mi nějakou dobu nedají spát kapři. Zahlédl jsem je, jak projíždí z tůně do tůně přes prosluněnou mělčinu, a v údivu jsem zůstal stát. Byly to ryby okolo osmi kil, jaké se tu skutečně nechytají každý den. Mezi všemi rybáři, kteří sem chodí, se objeví tak jedna do roka. Normálně se tu chytají kapři zhruba do pětapadesáti centimetrů, a to už je celkem šťastný den. Těch menších je tu spousta a to je potíž. Červi tu vůbec nepřipadají v úvahu, stejně jako pečivo. Ani kukuřice neboduje, protože o tu se zajímají i plotice a karasi. Pelety se rychle rozpouští a pak se o ně také zajímají drobnější ryby, takže pokud vás to netáhne ke staré a osvědčené nástraze, jako je velký kus vařené brambory, zbývá už jen boilie.


Konečně slušná ryba

Už pár dnů házím do tůně pár kousků těchto zázračných kuliček a doufám, že budou kaprům chutnat. Abych pravdu řekl, co se týká právě této nástrahy, jsou zdejší kapři hodně nevyzpytatelní a vybíraví. Nejsou vůbec ochotní sebrat jakékoli boilie. Pokud jim něco nejede, absolutně to ignorují. Stalo se mi to i tentokrát. Pár dnů chytám a pár dnů vycházím absolutně naprázdno. Měním proto příchuť a začínám znovu. Tohle je vážně běh na dlouhou trať, a jestliže si někdo myslí, že prostě přijde, nahodí a chytí slušnou rybu, je na velkém omylu. Tady to tak nefunguje. Dva dny jsem bez záběru. Říkám si, že tomu dám ještě dvě vycházky a konec. Kapry jsem neviděl a možná už tu ani nejsou. Klidně mohli odjet jinam. Říčka je dlouhá a kdoví, kam je hledání potravy zaválo.

Ve třetí den přichází velmi brzy ráno záběr. Od počátku je jasné, že tohle je velká ryba, a já se celou dobu třesu, abych o ni nepřišel. Prut doslova skučí a vlasec chvílemi pořádně hvízdá ve zvedajícím se větru. No, nakonec to dobře dopadlo a pořádný říční krasavec je na podložce. Dlouhá, pěkně rostlá ryba s velkou ocasní ploutví. Mám z ní radost a zároveň je mi smutno z toho, že lov na tomto místě končí. Je víc než zbytečné znovu nahazovat. Ostatní kapři jsou zcela jistě v trapu. Udělám pár fotek, a protože se mi domů ještě nechce, nahodím. Vím, že je to zbytečné, ale posedím si. Naliju si kávu z termosky, rozložím se v křesílku a spokojeně si přehrávám v hlavě předešlé události.

Ovšem po hodince už nemám stání a připadne mi zbytečné tu mařit čas. Asi to ukončím. Pomalu balím. Jeden prut už je z vody, když se druhý pomalu rozjede. Že by si na kouli troufl nějaký dorostenec? Jednou rukou přiseknu a chci rybu hned táhnout k sobě, ale je to, jako by na háčku byla kovadlina!


A na závěr ještě tohle

Tento boj byl sice kratší a udál se i na menším prostoru, nicméně byl hodně vzrušující hlavně proto, že jsem do poslední chvíle nevěděl, co mám vlastně na háčku. Pak se ukázalo, že je to celkem slušný, více než metrový sumec…

Pro mě malé vody neznamenají malé ryby. Každá, i ta nejmenší voda má svá tajemství a klíčem k nim někdy bývají větší nástrahy, což jsem si nesčetněkrát vyzkoušel nejen při lovu kaprů, ale i dravých ryb. Dnes už se nebojím nahodit i do poměrně malé tůně velkou gumu nebo wobbler, protože právě tyto větší nástrahy mi přináší i větší ryby. Malé nástrahy na malé vodě přináší tlouště, okouny a někde malé candáty. Naopak velká a pomalu tažená nástraha dovede zaujmout úplně jiné ryby, a o ty nám obvykle jde…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (17 reakcí)

Přečteno: 14 114x
Průměrná známka: 1.08