Kaprovité ryby a barvy

10.10.2018 - Milan Tychler

Při lovu s umělými vláčenými nástrahami se často řeší barvy. Dravci samozřejmě používají při lovu zrak, a tak je logické, že i barva nástrahy může mít na „chytlavost“ nástrahy vliv. Zda vidí barvu stejně jako my, to už je jiná otázka. Ovšem jak je to s barvou nástrah při lovu kaprovitých ryb?

Také nástrahy na kapry a ryby z jeho „družiny“ jsou barevné. Těsta se odjakživa barvila na žluto nebo na červeno. Známe barevné varianty kukuřice, protože jen žlutá už evidentně nestačí. Máme nakládanou kukuřici červenou, oranžovou i zelenou, modrou a růžovou. Také masní červi mohou hýřit barvami. Červení, žlutí, modří i zelení a také oranžoví jsou celkem běžně k mání. Někdo používá jen bílé. Jsou rybáři, kteří chtějí jen červené, a jiní věří v mix červených a bílých. Já, abych pravdu řekl, mám tu zkušenost, že směs červů v bílé a červené někdy skutečně boduje víc než jen jednobarevné sousto…

Trefil jsem se do braní cejnů v úseku řeky, kde se tyto ryby běžně nechytají. Ukážou se tady vždycky časně na jaře a pak zmizí neznámo kam, aby se ukázaly zase za rok. Je to zvláštní, ale je to tak. Ještě zvláštnější je to, že jsem v těchto místech nikdy nechytil ani jediného malého cejna. Vždycky jsou to ryby od čtyřiceti centimetrů výš a najdou se tu i kousky k šedesáti centimetrům. Vyrazil jsem s feederem jen tak na chvíli za zábavou bez jasného cíle. Bylo mi jedno, co zabere. Ono totiž, když chytáte takovou tu klasiku s krmítkem, univerzální směsí na tekoucí vodu doplněnou masnými červy, návazcem dlouhým okolo padesáti centimetrů a na háček napíchnete několik masných červů, může zabrat prakticky cokoli.

Po základním nakrmení několika většími krmítky přichází celkem výrazný záběr a hned je to lepší ryba. To potěší. Obvykle se jako první hlásívají o slovo menší podoustve. Teď cítím na konci vlasce podstatně těžší rybu. Tlačí se do proudu, ale nejde přes brzdu. Je to jen takový tupý tah velké ryby, která prostě nijak výrazně nebojuje. Prut je hezky v oblouku a jeho měkčí akce krásně tlumí jakýkoli pokus o výpad, jehož náznaky se tu dvakrát objevily. Bylo to jen krátké zrychlení s mírným zacukáním a dál už nic. Vezmu za prut trochu víc a ryba se zvedá ode dna k hladině. Jestli jsem před chvílí neměl jasno v tom, co mám na háčku, teď už to vím. Je to cejn. Cejn okolo půl metru, pěkně stavěný, bez jediné vady na kráse, i když je to ryba evidentně vytřená, o čemž svědčí propadlé a prázdné břicho. Po tření bývají cejni hodně zubožení. Mívají vypadané šupiny a krvavé šrámy. Tento je v naprostém pořádku, takže potěšení pro oči.

Cejna na břehu dlouho nezdržím. Malý háček z jeho celkem prostorné tlamy vyprostím snadno a rovnou ho pošlu zpět do vody. Spustím podběrák s dlouhou rukojetí k hladině. Jakmile je ryba ve vodě, otočím podběrák a už se dívám, jak cejn pomalu mizí v hloubce.

A nebyla to jediná ryba dne. Cejni se přímo předbíhali, který zabere dřív, a já mám záběr za záběrem. Nádherné odpoledne plné pěkných cejnů. Následující týden se nese ve stejném duchu jako den první. Mezi cejny už se sice přimíchávají i jiné ryby, ale cejni pořád převažují a ochotně zabírají na pět bílých červů. Tak velké sousto nastražuji záměrně. Sice neodrazuje od záběrů menší ryby, ale cejni ho rychleji najdou. Chodím na ryby obden, ale při čtvrté vycházce už se cejnům nechce. Chytám plotice, podoustve, přimotá se k nim i karas, po cejnech se však slehla zem. Myslel jsem, že jsou prostě pryč, jenže není to tak.

Zkouším na tu rybí směsici, která mi dnes zabírá, různé nástrahy a mám s sebou i barevné červy, a tak napíchnu dva bílé a jednoho červeného. Netrvá dlouho, špička se pořádně ohne a už mám na prutu zase hezkého cejna. Že by zase najeli? Napíchnu pět bílých a zase mi to trhají jen podoustve. Zkusím tři bílé a zase jen podoustve, které teď zasekávám jistěji. Menší sousto jim vyhovuje lépe.

Dobrá. Zkusím zase dva bílé a jednoho červeného – bum a je tu zase cejn! Je to zvláštní a nikdo mi nevysvětlí, čím to je, když cejni nemohou na dně této nížinné řeky prostě vidět vůbec nic. Mnohokrát se mi stalo, že ryby bílé červy ignorovaly a po přidání červeného záběr přišel. A když jsem třeba někdy rybu nezasekl, pomačkaný byl vždycky ten červený. Tato věc pro mě asi zůstane navždy záhadou…

Výrazné fluorescentní barvy se používají už dlouho při výrobě plovoucích boilií. Sází výrobci na to, že nástrahu výrazné barvy kapři dříve najdou? To asi ano, ale ne vždy to znamená, že na ni také zaberou. Podle mě je to tak padesát na padesát a někde to nefunguje vůbec. Chytám celkem často s otevřenými krmítky na method feeder a na jedné a téže vodě jsou někdy fluorescentní plovoucí boilie jedinečné a jindy je ryby naprosto ignorují. Je jedno, jestli jsou žluté, nebo oranžové. Prostě je nechtějí a basta. Na druhou stranu bývám úspěšný s větší tmavou nástrahou doplněnou třeba půlkou žluté „plovky“. Je to jen takový výraznější bod na nástraze, ale funguje to. Svádí to k tvrzení, že v tomto případě kousek plovoucí nástrahy nadlehčuje větší nástrahu, takže se dostáváme nebo blížíme k nějaké neutrálně vyvážené nástraze, ale není to pravda. Ten kousíček nemá na vyvážení žádný vliv a o skutečně vyváženou tmavou nástrahu není zájem. Rozhodující je prostě ten barevný kontrast, protože používám identické vůně.

K barvě a vůním bych měl ještě jeden nevědecký postřeh. Mám tu zkušenost, že ryby rády zabírají na barevné boilie s ovocnými příchutěmi a vůněmi. Boilie na masové nebo rybí bázi ve výrazných barvách tak úspěšné není. Tomu více „sluší“ tmavé a nevýrazné barvy. Mnohokrát jsem to zkoušel a jen na pár výjimek to vždycky dopadlo stejně – žlutý banán, ananas nebo červená jahoda byly vždycky úspěšnější než barevně výrazná kreveta, humr, halibut a podobně. Mají ryby spojené barvy s chutí? To není možné. Těžko bude ryba vědět, že banány jsou žluté a rybí moučka hnědá. Ale co za tím tedy je? Je to jen pouhopouhá náhoda?

V poslední době se roztrhl pytel s všelijakými fluorescentními dipy. Používají se na nástrahy, ale já je používám na pokapání návnady v krmítku. Jsou dny, kdy to není třeba, a dny, kdy tento postup opravdu přináší výsledky. Otázkou je, zda ryby skutečně reagují na barvu, která vytváří okolo krmítka výrazný mrak, anebo na vůni, kterou tento mrak nese. Možná se to tak nějak vzájemně mísí dohromady a já věřím tomu, že jde spíše o tu vůni, protože rozdíl zaznamenávám i v kalné a neprůhledné vodě…

Kdysi jsem zkoušel krmítka na method feeder v tekoucí vodě, protože jsem zaznamenal dlouhatánské diskuze o tom, zda jsou tato krmítka pro lov v řece vhodná, nebo ne. Přijdu k řece a ejhle, voda je pořádně zakalená od nedalekého přítoku. Mám pár možností. Buď to zabalit a jít domů, jít nad přítok, kde je ale dost mělko, anebo to prostě zkusit. Zkusím to. Možná se to právě hodí. Připravím krmení, jako nástraha poslouží malé pelety halibut v gumičce pod háčkem a k ruce si nachystám několik lahviček s fluorescentními dipy, kterými při kapání na krmítko nešetřím. Nedělám si velké naděje na úspěch, jenže ryby to dnes vidí jinak. Tedy já bych řekl, že spíše cítí, než vidí, i když fluorescentní dipy by měly fungovat spíše jako vizuální atraktanty. Berou parmy, kapři a občas do nástrahy třískne i tloušť…

Jak je to tedy s barvami a kaprovitými rybami? No, musím připustit, že na barvách něco je, a v žádném případě nehodlám barvy ignorovat. Jde jen o to, nasadit barvičky do boje v tu správnou chvíli a to může být tak trošku oříšek, protože žádná pevná pravidla nebyla stanovena, a jak to tak vidím, ani nebudou. Proto k vodě tahám a asi vždycky budu tahat víc nástrah ve více barvách, abych jen tak nekoukal na vodu a dočkal se nějakého záběru i ve chvílích, kdy se rybám právě moc nechce…