Záchrana lína

- Milan Tychler

Myslím, že lín je velkým oblíbencem mnoha rybářů, a musím přiznat, že mým také. Proč? Nejspíš proto, že je to ryba pohledná a ne zcela běžná. Na mnohých revírech vůbec není, i když se rybáři snaží ji vysazovat, jak jen to jde. Krátce po vysazení se pak rybáři setkají s několika jedinci, ale ti dříve či později, spíše však hodně rychle, zmizí. Jakmile totiž dosáhnou zákonné délky, rybáři je odnesou. Co neskončí v kuchyni, to sežerou dravci. Hlavně tedy sumci, ale abych jim nekřivdil, i pro štiku je lín pochoutka. Na vodách, kde nejsou žádné úkryty v podobě vodních rostlin, nemá lín prakticky žádnou šanci.


Snad tu ještě přežijí zimu

V tekoucích vodách je lín ještě vzácnější a více se v podstatě vyskytuje jen v pomalu tekoucích prohřívajících se vodách, ideálně spojených s nějakými slepými rameny alespoň částečně zarostlými vodním rostlinstvem. I když s vysazenými rybami se můžete setkat snad všude. Není to dávno, co jsem chytal cejny na Svratce 6 nad Brněnskou přehradou. To je zvláštní revír, kde ačkoli je mimopstruhový, platí spíše pstruhový režim – vláčí se tu od dubna a dravci se nesmí pouštět, jelikož se tu vysazuje pstruh. Charakter vody je pstruhový a lipanový. Může se tu však chytat na nástrahy živočišného původu a vysazuje se tu ve větší míře i kapr. Respektive – podle nástěnky místní organizace se mělo například v roce 2015 vysadit 20 q kapra.

Sedím si tak někdy začátkem května nad jezem s feederem a chystám se na zdejší cejny a cejnky. Cejni tu nebývají velicí, ale cejnci jsou slušní, bojovní a s nimi brávají docela pěkné plotice. Občas se objeví i nějaký jesen. Jsem tu jen na skok, trochu se pobavit. Dvě krmítka s vnadicí směsí a masnými červy dopadla na dno. Ani nad jezem není hluboko, u tohoto břehu je sotva metr a ryby prakticky hned reagují. Špička se bleskově ohýbá a první skalák se třepe na háčku. Zdá se, že to půjde. Další rybou je středně velká plotice, následuje moc pěkný perlín a pak do prutu něco pořádně třískne. Popadnu prut, a jakmile se vlasec víc napne, kousek ode mě se nad hladinu vymrští duhák. Tohle tu nemám rád. Tato ryba tu buď nemá být, anebo se tu nemá chytat na červy! Nicméně podeberu kropenatého, pustím ho a znovu nahazuji.


Překvapení

Následující záběr je hodně utahaný. Špička se chvěje, pomalu ohýbá a zase povoluje. Asi si s nástrahou pohrává nějaký mrňous. Připravím se, a když se špička ohne víc, přiseknu. Trefa! Čekám nějakou plotičku, ale ryba se brání docela čiperně. Není tak velká, aby mi někam ujela, a tak ji pomalu táhnu rovnou k podběráku. Jsem docela zvědavý, co že si to se třemi masnými červy na háčku tak pohrávalo. K hladině zvedám lína. Zelený kožíšek s velkými ploutvemi a rubínová očka. Kdo by se ho nadál v této celkem studené vodě? Zabloudil sem náhodou s vysazenými kapry anebo byl vysazený úmyslně? Pouštím lína a znovu nahazuji. Považuji tento úlovek na této vodě za docela pěknou raritu. Ovšem následující ryba je opět lín, či spíše línek. Obě ryby měly tak okolo dvaceti centimetrů. Pak už jsem chytal jen cejnky a plotice. Doma se schválně dívám na stránky tamní MO, kde zveřejňují druhy a množství vysazených ryb – o línovi žádná zmínka…

Mě na línech baví to, že se dají chytat hezky „po staru“, tedy jednoduše, jen tak se splávkem a kouskem žížaly na háčku. V dnešní době boilií a pelet – i když lín zabere i na ně – je to takový skvělý relax. Prostě žádné vymýšlení, patlání se s příchutěmi, vůněmi, fluorescentními kalicími barvičkami… Jen napíchnout žížalu, nahodit a sledovat na hladině se pohupující splávek. To je ta pravá pohodička…

Je jen málo vod, o kterých můžete říct, že je tam lín hojný. Úlovek lína bývá spíše příjemným překvapením než pravidlem. Bohužel, ale to už jsem říkal, jakmile má lín míru, do vody ho rybáři moc nevrací. Často najdeme slušnou populaci lína ve vodách, které jsou spíše jen takové větší louže a po většinu roku jsou zarostlé vodním rostlinstvem. Obyčejně jsou to línci malí, i když se jedná o staré ryby.


Najdeme jim nový domov

Asi nikdy to nebylo tak, že by o líny nikdo neměl zájem. Dnes se na ně bohužel někteří rybáři přímo specializují a jsou schopní vody doslova zplundrovat. Občas narazím na sumář, kde je za rok vykázáno třeba třicet línů a žádný nemá víc než tři centimetry přes míru. Jsou prostě lidé, kteří jsou schopní i malé tůňky zcela vybrat.

U nás, kousek od městečka, se kdysi nacházel vojenský objekt. Byl to jakýsi sklad PHM nebo něco takového. Když ho armáda opustila, budovy zmizely a zůstala tam jen malá tůňka, kam jsme chodili na nástražní rybky. Tůňka tam byla podle pamětníků ještě před tím, než pozemek zabrala armáda. Teď je to jen taková plytká louže do tři čtvrtě metru v nejhlubším místě, plná krásných malých perlínů a plotiček. Najde se i karásek. Jediný, kdo tu loví, jsou kolem postávající volavky.

Vodní plocha má tak deset krát deset metrů a z větší části je pořádně zarostlá. V létě se malí vnoučci prostě shodli na tom, že půjdeme na ryby, a tato voda je pro ně jako stvořená. Stačí krátký bič a je o zábavu postaráno. Nejstaršímu bylo v té době pět let, mladšímu tři. U proutku se střídají a tahají na jednoho červa rybku za rybkou a hned je zase pouští. Já jen radím a poskytuji servis. To je prostě úloha dědy na rybách. Perlíni berou tak, že splávek poskočí a pak se anténka pomalu zanoří. Pak však přišel záběr, kdy splávek jen tak poskakuje a nechce se potopit. Dokonce lehá na bok jako při záběru cejna. Kluci nevědí co s tím, a tak mladšímu přidržuji ruku a sekáme spolu. Hned ale proutek pouštím a připravuji se na to, že jakmile rybku zvedne z vody, chytím ji do mokré dlaně a sejmu ji z háčku. Shýbám se ke kbelíku s vodou, abych si namočil ruku, a když se otočím, vidím, jak kluk stojí s ohnutým proutkem, drží ho jako klíště a jen kulí oči. Tohle nebude perlín…


Vysazuje se, ale často bez rozmyslu

Ryba bojuje, ale tenký návazec vydrží, a tak je přitažena ke břehu. Je to moc pěkný lín. Ten den byli kluci šťastní, protože si každý z nich chytil dva. Shodou okolností se ještě tentýž týden dozvídám, že právě tady budou probíhat úpravy terénu a voda bude prostě zahrnutá. Nevím, kolik mám času, a tak se musí jednat. S vnuky pilně chodíme na rybky, ale už je nepouštíme – jdou do kbelíku a pak do jiné vody. Já mívám nahozenu i rousnici a podaří se nám zachránit dvacet krásných línů do třiceti centimetrů. Budou mít nový klidný domov v jiné tůni.

Koncem září přestali líni úplně brát. Ono taky to počasí za moc nestálo, a tak nebylo čemu se divit. Pořád si však říkám, kolik jich tam ještě zůstane. Škoda bude i plotiček s perlíny, ale nedá se nic dělat. Teď mohu jen doufat, že se tam se zemními pracemi nezačne hned na jaře. Zima je za námi a já se jdu podívat na tůňku. V části je ještě kousek ledu. Pátrám v čisté vodě, jestli někde nezahlédnu nějaký pohyb nebo uhynulé rybky po zimě. Nevidím nic. Jakmile se oteplí, hned jdeme s vnuky zachraňovat další rybky. Berou skvěle a připadá mi, jako by čekaly, až je chytíme a odneseme jinam, protože tady by jistě zahynuly. Ovšem lín žádný. Člověk by řekl, že už tu žádný nezbyl. To by bylo fajn, ale já vím, že na tyto ryby je ještě brzy. Dokud se voda neoteplí, líni brát nebudou a já nevím, kolik času ještě zbývá.


Lín vezme i kuličku, jenže žížala je prostě žížala

Konečně je tu opravdové jaro. Vlhká zem obeschla, jsou tu první pampelišky a my jdeme zase na ně. Kluci jsou o rok starší a dokážou si odháčkovat rybky sami. Já se věnuji línům. Chodím okolo vody a zkouším to na různých místech. Občas zajdu ráno i sám a podaří se mi ještě párek pěkných zelenáčů chytit. Kluci dostanou na červy také dva malé. Pak máme týden pauzu, ale v sobotu, pokud počasí vydrží, se chystáme zase.

Přijíždíme k vodě a já už z dálky vidím, že je zle. Na zpevněném povrchu cesty je spousta bláta, které vypadalo ze vzorků pneumatik těžkého stroje. Kluci ze sedaček vzadu nic nevidí a já nevím, jak jim to říct. Tůňka už prostě není. Tento pozemek u lesa bude další desítky let a možná navždy ležet ladem. Tůňka mohla ještě dlouho žít svým životem a nejde tu jen o rybky. Byla tu i spousta jiných živočichů. Časem by zanikla jistě sama, ale byl by to přirozený proces, který by tolik nebolel…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (63 reakcí)

Přečteno: 9 352x
Průměrná známka: 1.04