Velká radost s malým splávkem

8.3.2018 - Milan Tychler

Volné odpoledne, to je paráda, a zvláště pak, když je to ve všední den. Sluníčko svítí, ovšem podzim už o sobě dává citelně vědět chladným větříkem. Už to není na tričko, ale stačí lehká mikina a je to dobré. Tak, oblečení by bylo vyřešené… Jenže to není až tak důležité jako vybrat si kam jít a co vlastně chytat. Na štěrkáč se mi nechce. Na nějaké vysedávání moc nemám náladu. Spíš mě to táhne k řece. Voda už se po předchozích deštích vyčistila a dravci budou určitě při chuti. Okouni v tůni pod jezem už jistě prohání ouklejky. Stejně tak aktivní ale budou i ostatní ryby, takže mám malé dilema. Splávek, nebo přívlač?

Nakonec se rozhoduji pro splávek. Mám trošku výčitky, že jsem právě tuhle techniku v poslední době tak trochu zanedbával, a popravdě řečeno, nebylo to zase až tak těžké rozhodnutí. Jen jestli jsou červi v lednici alespoň v trochu dobrém stavu. Jsou. Pořádně jsem je podchladil, a i když už je mezi nimi pár kukel, vypadají celkem fajn. Když jich část odsypu do menší krabičky a nechám je chvíli v teple, krásně se mrskají. Radost pohledět. Někdo se nad červy ošklíbá a do ruky by je nevzal ani za nic. Mám kamaráda, který je nastražuje pomocí peánu. Jenže plavačka bez červů je jako topinka bez česneku.

Hned po obědě vyrážím ven a za pár minut už jsem u náhonu pod bývalým mlýnem. Vody je tu pomálu a malá vodní elektrárna celkové situaci také moc neprospěla. Kdysi tu bývalo vody po krk, a dnes za dobrého stavu tu máme sotva po pás. Teď je tu ještě míň. Ale ryby tu jsou a se splávkem se tady pobavím vždycky. Bohužel, s většími rybami už se tu nepotkávám příliš často. Do mělké vody se jim moc nechce. Naštěstí méně vody nevadí ostroretkám, parmy se tváří také spokojeně, najdou se tu i plotice, sem tam cejn, podoustev i karas, mouřenínci hrouzci se pinoží u dna a vůbec je tu živo, takže jemná plavačka, ale i feeder tu bývají úspěšné.

Na této vodě a spoustě podobných malých toků se mi líbí dvě, vlastně tři věci. Především to velké druhové zastoupení. Chytit tady během chvíle i sedm rybích druhů nebývá problém, a když jsou ryby při chuti, je jich i víc. Druhou věcí je to, že i na malé vodě se dá chytit celkem pěkná ryba. Už jsem tu dostal ostroretky blížící se k padesáti centimetrům. A za třetí, o překvapení tu nebývá nouze.

Vybaluji krátký třímetrový teleskopický proutek. Je to taková miniboloňka, kterou rád používám na těchto malých vodách. Není moc rychlá, ale zato houževnatá a snáší bez problémů i větší ryby. Taky je jen za pár peněz a tady pořád hrozí riziko, že s ní klepnu o nějakou větev. Kdyby se tedy i nakrásně něco stalo, nebude to tolik bolet. Splávek, který tam právě mám, ale budu muset vyměnit. Voda dost táhne, takže je třeba použít větší splávek, dost ho zatížit a pak ho pomaloučku vést středem toku tak, aby se nástraha jen velmi pomalu sunula po dně. Tohle s malým splávkem a lehkou zátěží nejde. Jakmile začne lehký splávek brzdit vodu, nástraha se začne zvedat ode dna do sloupce. Malá zátěž v proudu nástrahu u dna neudrží. Větší splávek je při tomto lovu mnohem lepším pomocníkem. Jen se musíte vzdát toho pocitu, že menší a jemnější splávek je pro ryby méně nápadný. Není to tak. Větší splávek s větší zátěží dovoluje nabídnout nástrahu vhodnějším způsobem. Samozřejmě nic se nesmí přehánět a musí tu být nějaká přiměřenost. V každém případě vám v proudu lepší službu prokáže splávek o nosnosti tří gramů než splávek gramový.

Vyrazil jsem opravdu jen tak na lehko a kromě několika náhradních splávků, háčků, krabičky s broky a půl litru červů s sebou nemám ani stoličku. Stoupám si k vrbovému keři, odhadem nastavuji hloubku a zkusmo proplavávám úsek, kde chci chytat. Splávek proplouvá bez jediného škobrtnutí, takže přidávám trochu na hloubce. Teď už zátěž občas škrtne o dno. To chci. Návazec používám jen krátký, asi dvacet centimetrů.

Celou sestavu hodně brzdím a popouštím ji v proudu jen po centimetrech, takže červi na háčku jsou před broky, které proplouvají těsně nade dnem. To je tu čisté a bez vázek. Sem tam je jen nějaká naplavená větvička a to je všechno. Chytat budu v nejhlubší části uprostřed koryta. Dno se kousek pode mnou zvedá nahoru. Když tam doputuje splávek, chvilku ho přidržím a teprve pak sestavu vytáhnu. Ryby často čekají na potravu právě tam, kde se dno zvedá z hloubky vzhůru. Tady je to sice jen o pár centimetrů, ale i tak to často funguje.

Krmím jen tak, že do vody házím rukou červy po špetkách. Na hladinu dopadají výš proti proudu a dna dosáhnou v místech, kde nabízím nástrahu na háčku. Po každém třetím nahození házím červy. Je to jednoduché, ale opravdu to chce pravidelnost, abyste ryby skutečně zaujali. Hned na druhé proplavání je tu záběr. Splávek maličko poskočí a pak jde hezky plynule pod hladinu. Ujíždí stranou. To mám rád. Žádná položená, přívlač ani feeder vám záběr nezprostředkují tak jako splávek. Je paráda, když vám do vláčené nástrahy práskne candát, nemá chybu, když se feederová špička plynule ohne až na doraz, ale splávek je prostě splávek. Lehce přiseknu a prut se krásně ohne. Zřetelně cítím, jak jím ryba pumpuje, i to, jak se snaží dostat ke dnu, kam ji nechci pustit.

Dere se při protějším břehu proti proudu. Ovšem po pár metrech už má dost. Obloukem ji otáčím a vedu rovnou do podběráku. Je to krásný karas. Chvilku to vypadalo, že mám menšího kapříka, ale karas je lepší! Ještě kdyby to tak byl karas obecný… Jenže ten je vzácný, musím se spokojit se stříbrňákem. Pouštím karasa a vzápětí mám na háčku dalšího. No vida, nenapadlo mě, že to dnes bude o karasích. Po dalších dvou neproměním hned dva záběry po sobě. Cítím, jak mi ryba trhá nástrahou, povoluji, splávek jde pod vodu, ale sekám do prázdna. Bude to nejspíš nějaká drobotina. Abych tomu přišel na kloub, měním háček za menší.

Splávek klidně plyne a na hladině svítí jen jeho výrazná anténka. A je to zase tady! Splávek se maličko, já ho na dvě vteřinky zastavím a hned zase úplně uvolním. Ten hupsne pod vodu a já sekám. Na háčku je nějaká tmavá rybka – hrouzek. Tak tihle ušouraní kominíčci mají zálusk na mé červy! Zlobit se na ně nebudu, hrouzci jsou mí oblíbenci od malička. Ale raději bych něco většího.

Stražím tři červíky a chytám dál. Další záběr je trošku jiný. Anténka se nepřitopí, ale naopak povyleze z vody. To jak nějaká ryba zvedla ze dna i zátěž a splávku se tak ulehčilo. Okamžitě sekám, než ryba prokoukne lest, a je to trefa. Ryba se otočí jako na obrtlíku a maže po proudu dolů. Trochu zlobí, jenže není dost velká na to, aby si poradila s mým nářadím. Je to pěkný tloušť. Na tuhle vodu až moc pěkný, i když jsem tu chytil i větší, ale to už je dávno. Po tloušti přišly i nějaké plotice, perlín a pár slušných ostroretek. Bylo zábavy až na půdu.

Chytat přestávám až ve chvíli, kdy mi dochází červi. Je naprosto evidentní, jak záběry poté, co nekrmím, pomalu a jistě ustávají. A je to v pořádku. Tři hodinky utekly jako voda, a to doslova a do písmene. Taky je mi trochu chladno. Sluníčko se pohnulo k západu a už dobrou hodinku stojím ve stínu.

Nebude dlouho trvat a všechno se změní. Dnes ráno byl první lehký mrazík. Listí kvapem žloutne a za chvíli ho budou na hladině kvanta. Nejhorší doba pro přívlač nastane. Neustálé čištění trojháčků je opravdu na nic, takže se budu věnovat plavané o to víc, a i když to znamená posouvat se ke konci roku do stále obtížnějšího období, už se na to i těším. Vždyť se splávkem u vody je tak krásně…