Abeceda mladého rybáře - přívlač

- Tomáš Lotocki

V naší abecedě mladého rybáře jsme se při představování jednotlivých rybolovných technik doposud věnovali těm způsobům lovu, při kterých používáme prakticky výhradně přírodní nástrahy, ať už rostlinného, nebo živočišného původu. Kromě lisovaného rohlíku, kukuřice, masných červů nebo žížal však existují i nástrahy vyrobené člověkem, a to z všemožných materiálů, jako je kov, dřevo, peří, různé umělé hmoty a podobně. Tyto umělé nástrahy se snaží napodobit přirozenou potravu ryb. Abychom ryby ošálili a přesvědčili je k záběru, musíme v určitých případech nástrahy sami „oživit“ – tedy s nimi neustále pracovat a aktivně je vést vodním prostředím. Základními rybolovnými technikami, při kterých se používají převážně umělé nástrahy, jsou přívlač a muškaření.


Přívlač patří mezi starodávné způsoby lovu, tyto bronzové třpytky pocházejí zřejmě až z 11. století

V naší rybářské abecedě se nyní zaměříme na přívlač (nebo též vláčení), což je technika určená k lovu dravých ryb. Jedná se o způsob lovu, který má svoji dlouhou tradici, ale zároveň v posledních desetiletích zaznamenává prudký rozvoj a je dnes jednou z nejpopulárnějších forem rekreačního rybolovu. Rozvinul se do mnoha nejrozličnějších podob a dá se říct, že o každé z forem moderní přívlače by se daly napsat (a také se píšou) celé knihy.

Protože je však tato rubrika určena především mladým rybářům a začátečníkům, kteří mají s lovem dravých ryb zatím jen minimum zkušeností, nebudeme zacházet do přílišných podrobností a začneme opravdovou vláčkařskou prvoukou.


Lovit přívlačí se dá ze břehu

Co je to přívlač?

Přívlač je jedním ze způsobu lovu dravců a lososovitých ryb, při kterém vedeme aktivně nástrahu (nejčastěji umělou) vodním prostředím, čímž se snažíme vydráždit rybu k záběru. Velmi zjednodušeně řečeno tedy technika vláčení spočívá v nahození nástrahy do vody a poté navíjení vlasce, díky němuž uvádíme nástrahu do pohybu, který má rybu přimět k atakování nástrahy. Tím, že nástrahu oživujeme plynulým pohybem, ale též různým popotahováním, pocukáváním, zvedáním či spouštěním ke dnu, se snažíme napodobit pohyb raněných a unikajících rybek či jiných vodních organizmů, které představují přirozenou potravu dravých ryb. Běžnými nástrahami při lovu přívlačí jsou třpytky (plandavé a rotační), různé druhy wobblerů, gumové nástrahy (twistery, banja, smáčci apod.) či nástrahy z peří (streamery). Vláčet lze i na mrtvou nástražní rybku. O všech základních typech vláčecích nástrah bude v našem povídání ještě několikrát řeč.

Při lovu přívlačí smíme lovit pouze na jeden prut, další pruty nesmí být nahozeny. Lovit přívlačí lze prakticky na všech typech tekoucích i stojatých vod, včetně moří. Můžeme chytat ze břehu, ale též z loďky, speciálních rybářských zařízení, jako jsou belly boaty, nebo můžeme při lovu brodit vodou. Lov je však pochopitelně omezen zákonnými předpisy a podmínkami lovu na jednotlivých revírech. V našich vodách je přívlač na mimopstruhových revírech povolena od 16. června do 31. prosince, na revírech pstruhových pouze od 16. dubna do 31. srpna. Tato omezení mají svou logiku. Na mimopstruhovém revíru se zákaz vláčení kryje s hájením dravých ryb (candáta, štiky, sumce, okouna a bolena), na pstruhovém zase s dobou hájení pstruha obecného.


z loďky

Přívlačí se lovilo už v hodně dávných dobách, vždyť byly nalezeny třpytky, které jsou téměř tisíc let staré. Potenciál této rybolovného techniky se však začal naplno rozvíjet až s vynálezem smekacího (vrhacího) navijáku umožňujícího daleké hody, které dostanou naši nástrahu na volnou vodu k rybám a dovolují nám prochytat mnohem více prostoru. Lov přívlačí má tradici zejména ve skandinávských zemích a v Severní Americe. Během 20. století se však rozšířil do celého světa a pevně zakořenil také v našem prostředí. Dnes je přívlač dynamicky se rozvíjející rybolovnou metodou určující základní trendy v lovu dravých ryb na udici.


nebo i ze speciálních rybářských zařízení, jako jsou belly boaty

Proč lovit přívlačí

Ještě před časem platilo, že mládež do 15 let nesměla lovit na nástražní rybky ani jejich části. Mládežníci tak mohli chytat dravce prakticky jen přívlačí na umělé nástrahy. Dnes už je toto omezení zrušené, ovšem pouze na revírech Českého rybářského svazu. Na revírech patřících pod Moravský rybářský svaz zákaz lovu na rybky nadále platí. Kdo však už v raném věku podlehne kouzlu přívlače, sám pozná, že ani tímto omezením není o sportovní zážitky z lovu dravých ryb nijak zvlášť ochuzen, a ani v pozdějších letech ho většinou nenapadne vyměnit vláčecí prut za náčiní k lovu s nástražní rybkou na plavanou či položenou.


Malí okounci patří mezi nejčastější úlovky při chytání ultralehkou přívlačí

Přívlač je oproti statickému lovu na rybku velmi aktivní a adrenalinovou zábavou. Nutí nás neustále přemýšlet o tom, co právě děláme. Rybář se u přívlače naučí takzvaně číst vodu. Po čase lépe porozumí jak samotnému vodnímu prostředí, tak především chování a potravním návykům ryb. Neexistuje snad adrenalinovější rybářský zážitek, než když se pokoušíme na umělou nástrahu přelstít zkušenou a nedůvěřivou rybu, o které víme, ale která také ví o nás. Vláčení je vlastně neustálý souboj mezi rybou a lovcem, ve kterém vítězí ten chytřejší, zkušenější a trpělivější. A pak je tu ještě jeden rozměr lovu ryb přívlačí. Je nepochybné, že při chytání na přívlač dochází méně často ke smrtelnému poškození dravce než při lovu na nástražní rybky (i když i zde se dá při volbě správné techniky a zodpovědném přístupu k lovu snížit nebezpečí vážného poranění na minimum). A samozřejmě při lovu s umělými nástrahami nemusíme řešit etický problém lovu s živými nástrahami – balzový wobbler na našem vlasci na rozdíl od nástražní rybky nijak netrpí a je tedy otázkou, zda je nutné bodat háček do živé plotičky, když už dnes můžeme použít její dokonalou umělou napodobeninu.


Lehká přívlač nachází uplatnění při lovu lososovitých ryb na pstruhových revírech.

Základní výbava a způsoby přívlače

Velkou výhodou přívlače je i to, že můžeme k vodě vyjít takříkajíc na lehko. Netaháme s sebou bivaky, stany, termokřesla a pytle boilií jako kapraři, nemusíme se zdržovat s přípravou vnadicí směsi a sháněním červů a patentek jako plavačkáři, neřešíme, kde a jak si obstarat živou nástrahu jako „rybičkáři“. Vláčkař je rybář mobilní, který nečeká, až si ho ryby najdou, ale naopak je sám aktivně vyhledává. Udice na lov přívlačí je velmi jednoduchá: sestává z vláčecího prutu, navijáku, vlasce nebo pletené šňůry a pochopitelně nástrahy. Součástí montáže může být též obratlík s karabinkou, lanko, systémek k nastražení mrtvé rybky, případně další doplňky. Tato jednoduchá výbava nám však na základě volby konkrétního náčiní umožňuje praktikovat celou škálu rybolovných způsobů, od chytání drobných okounků na titěrné nástrahy po stražení na ty největší vodní predátory.

Podle toho, na jaké náčiní a jakou technikou lovíme, rozeznáváme dnes několik typů přívlače:


Při lovu lehkou přívlačí zaútočí na umělé nástrahy kolem 5cm délky s chutí i tloušť

Ultralehká přívlač

Technika je určená hlavně pokročilým vláčkařům. Používá se to nejjemnější náčiní: extrémně citlivé pruty a tenké vlasce. Jako nástrahy se uplatňují malé hladinové wobblery, mikrotwistery, smáčky, marmyšky, rotační třpytky v nejmenších velikostech, maličké lehké plandavky. Tímto způsobem je zkušený lovec schopen vyvláčet velké množství ryb a nemusí se jednat zdaleka jen o „čistokrevné“ dravce.

Lehká přívlač

Je vhodná například k lovu na pstruhových revírech, dále k chytání okounů, tloušťů, ale už i menších štik a bolenů. Gramáž prutu se může pohybovat v rozmezí od 15 do 30 g, síla vlasce může být 0,16 až 0,18, maximálně 0,20 mm, případně nejslabší pletené šňůry. Nástrahy používáme stále malé a lehké – různé typy třpytek, wobblerů či gumových nástrah ve velikosti kolem 5 cm.

Středně těžká přívlač

Toto je nejuniverzálnější technika vláčení. Je určená k lovu středně velkých dravých ryb – štik, candátů, bolenů i větších okounů. Gramáž vláčecího prutu se pohybuje zhruba v rozmezí 30 až 60 g, vlasce používáme o průměrné tloušťce 0,20–0,25 mm, pletené šňůry o nosnosti do 10 kg a jako nástrahy všemožné umělé nástrahy ve velikostech odpovídajících cílovým rybám. Technika je vhodná i pro rybářské začátečníky.


Candáty na gumové nástrahy lovíme nejčastěji středně těžkou přívlačí

Těžká a ultratěžká přívlač

Používá se třeba při mořském rybolovu nebo v Africe k lovu nilských okounů. V našich podmínkách je speciálně určená k lovu nejtěžších dravých ryb: sumců, velkých štik a candátů. Používají se velké a těžké nástrahy, vlasec až do síly 0,50 mm, silné pletené šňůry, speciální pevné a silné vláčecí pruty a bytelné navijáky či multiplikátory.

Hlubinná přívlač (trolling)

Na rozdíl od klasické přívlače se nástraha nedává do pohybu navíjením vlasce, ale tažením za jedoucí rybářskou loďkou v různých hloubkách vody. Jako nástrahy se nejčastěji požívají hluboko potápivé wobblery, ale i twistery s těžší jigovou hlavou nebo mrtvé rybky. V našich podmínkách nachází hlubinná přívlač uplatnění prakticky jen na velkých přehradních nádržích. Zvláštním odvětvím hlubinné přívlače je tzv. mořský trolling, ultratěžký způsob přívlače určený k lovu velkých mořských ryb (žraloků, plachetníků atd.).


Těžkou a ultratěžkou přívlačí lovíme ty největší predátory našich vod

Vertikální přívlač

Je lov přímo pod špičkou prutu, kdy nástrahu nenahazujeme, ale spouštíme ji kolmo pod špičku a poté ji různými trhavými pohyby a popotahováním oživujeme. Můžeme ji praktikovat např. z loďky, belly boatu, skalního převisu nebo v zimě na dírkách pod ledem. Za nástrahy slouží hlavně menší gumové nástrahy (smáčci, mikrotwistery) nebo marmyšky. Na podobném principu funguje i tzv. pilkrování, technika určená k lovu ve velkých hloubkách za použití těžkých nástrah (pilkrů), praktikovaná hlavně na mořích při lovu tresek a jiných větších ryb.

Jerkování

U nás stále populárnější metoda lovu dravců (zejména štik) přívlačí za použití umělých nástrah podobných wobblerům, které nejsou opatřeny nořítkem a oživují se nepravidelným přitahováním a prudkým pocukáváním.


Vertikální přívlačí můžeme lovit i ze skalnatých břehů

Skutečnost, zda lovíme lehkou, těžkou, nebo vertikální přívlačí, se tedy odvíjí od zvoleného náčiní, ale i techniky lovu. Sebekvalitnější náčiní ani správně zvolená technika lovu nám však ještě úspěch při přívlači nezaručí. Důležité je také umět dravce ve vodě nalézt a zvolit nástrahu, která v nich probudí jejich zabijácké instinkty.

Tedy, jak vidíte, spousta zajímavých témat pro další díly naší rybářské abecedy.

Text: Tomáš Lotocki
Foto: autor, Milan Rozsypal
Ilustrace: Jana Hauskrechtová

Autor: Tomáš Lotocki

Diskuse k článku (1 reakce)

Přečteno: 9 803x
Průměrná známka: 1.15

NAbeceda mladého rybáře - výbava na plavanou

Řekli jsme si, že dnešní plavaná má mnoho různých variant vyžadujících odlišné náčiní, představili si základní typy plavačkových prutů a pověděli si něco více o roli splávku při chytání na plavanou.