Bublinkáři

- Milan Tychler

Jednou z největších rybářských pravd je, že bychom měli chytat ryby tam, kde jsou. To znamená najít je a pak se pokusit je chytit. Řekl bych, že otázkou jak najít ryby se v časech minulých rybáři zaobírali více než dnes, kdy mnoho z nich prostě spoléhá na sílu své krmné kampaně. V minulosti nepadalo do vody ani zdaleka tolik různého krmení jako dnes a troufnu si tvrdit, že rybáři měli pro vodu mnohem větší cit.

Já už mohu srovnávat „dobu minulou“ se současnými trendy a musím říct, že každá z těchto rybářských etap má jistě něco do sebe. Když je dovedete skloubit dohromady, může vám to přinést skvělé výsledky a krmení nebudete potřebovat mnoho, což je fajn. Pořád slyším nějaké nářky, že je všechno drahé, ale mám spoustu takových známých, kteří místo toho, aby se věnovali pozorování a zvykům ryb, hledají cesty jak vydělat víc peněz, aby za ně mohli nakoupit krmení. Prostě žijí v tom, že jim hromady kukuřice a drahé boilie přinesou to, co hledají. Každá návštěva rybářských potřeb je stojí pětistovku navíc za jediný pytlík voňavých kuliček, které pak zbůhdarma vyhází na úplně špatných místech. Ještě že se tyto produkty nedají reklamovat, když na ně nic nechytíte. Někteří jsou prostě ochotní pracovat půl dne za jeden pytlík kuliček.


Sledování hladiny se vždycky vyplatí

Na druhou stranu mám pár přátel, kteří sice také kupují kvalitní a dražší věci, ale v nepoměrně menší míře než ostatní, protože více než na krmení spoléhají na svou schopnost najít ryby, kterou skutečně mají.

Mně a samozřejmě každému dalšímu také krmení velmi pomáhá. Přiznávám, že pokud jdu na ryby se splávkem, feederem nebo normálně na kapry na položenou, bez krmení to nikdy není. Nejde o to, že by bylo krmení nutné, ale často stačí ryby trošku vyprovokovat, povzbudit jejich chuť a záběrů je pak mnohem více, i když víte, kde chytat. Je také spousta takových míst, o kterých vím, že se tam ryby nezdržují trvale, ale pravidelně tudy projíždí. Vůbec tedy není od věci položit jim do cesty něco, co je na nějakou dobu zdrží a zvýší tak mé šance na záběr.

Na některých vodách vůbec není snadné ryby najít a u velkých stojatých vod se může člověk cítit naprosto bezradně, když mu chybí alespoň základní povědomí o hloubkových poměrech. A naopak, na mnohých menších vodách, konkrétně malých rybnících, tůních a ramenech, to tak složité není, když dokážete alespoň nějakou chvíli trpělivě sledovat vodu, která vám sice brání ryby vidět, avšak nedovede zakrýt doprovodné znaky prozrazující jejich přítomnost. Takových vod je spousta a pravděpodobně se nějaká nachází vždycky nedaleko. Nic tedy nebrání tomu, aby si každý vyzkoušel, jak na tom se schopností najít ryby ve skutečnosti je. Někteří rybáři se v této věci celkem zbytečně podceňují, jiným chybí trpělivost, ale věřte mi – hledat ryby je mnohem větší zábava než jen tak sedět nečinně na břehu a čekat na záběr na místě, které za mnoho nestojí.


Rybáři jsou ochotní pracovat půl dne za pytlík kuliček

Stejně bláhové je pokoušet se lovit ryby na stále stejném místě. Ryby i na malých vodách stále cestují, mění místa a vždycky k tomu mají nějaký dobrý důvod. Jednou shání potravu, pak jim třeba nevyhovuje teplota vody, jindy chybí kyslík, někdy jsou rušeny a stahují se do klidu a může se sejít i víc podnětů dohromady. I když voda nemá nijak výrazně profilované dno a to se může zdát všude stejné jako vana, jistě jsou na něm nějaké sedimenty. A nikdy nevíme, ve kterých místech třeba právě „dozrály“ patentky nebo nitěnky, které ryby pravidelně sklízí.

Na stojatých vodách nám jde povětšinou o kapry. A právě kapr je rybou, která se dá v teplejších obdobích roku, kdy intenzivně shání potravu, celkem snadno sledovat, protože se svou činností lehce prozradí. Když kapři hledají potravu, často při tom vyskakují z vody, plují na hladině, pohybují vodními porosty, uvolňují ze dna bublinky plynu a v mělčinách kalí vodu. Všech těchto znaků je třeba si všímat a pak jen stačí zvolit vhodnou techniku pro jejich lov.


Bez krmení k vodě nechodím

Já nejraději chytám „bublinkáře“. To jsou kapři, kteří při hledání potravy na dně uvolňují bublinky plynu, které snadno zahlédneme na hladině. Časem podle bublinek poznáte, jak moc je ryba aktivní, i to, kolik jich je a jak jsou velké. Samozřejmě to není stoprocentní, ale často se můj úsudek potvrdil.

Například drobné bublinky, které příliš „necestují“, ukazují na menší rybu, kdežto když se na hladině objeví velké bubliny, které se pak posunou o metr dál, značí to větší rybu, která intenzivně probírá dno. Stejně tak mohou na větší rybu ukazovat velké bubliny, které se příliš neposouvají. To je tehdy, když větší ryba narazí na vydatné ložisko potravy. Pokud se bubliny ukazují současně na větší ploše nedaleko od sebe, zřejmě jste narazili na hejno krmících se ryb, a ne jen na nějakého samotáře. Jemné bublinky uvolňují ze dna také líni.


U velké vody můžete být tak trochu ztracení

I když většinou nemáme příliš rádi bahnité dno, kapři s tím problém nemají, a když budete šikovní, dokážete na něm lovit pěkné ryby. Chytat krmící se kapry je hodně vzrušující a já mám tento lov mnohem raději než posedávání na břehu. Raději vezmu do ruky lehký prut, pár návnad a prak a vyrazím na obhlídku okolo vody. Jakmile někde najdu známky krmících se ryb, rozhodím okolo pár volných návnad a hned k nim nahodím.

Obvykle se snažím odhadnout, kterým směrem se krmící se ryba, nebo ryby, pohybují. Spěch se nevyplácí. Je lepší připravit jim na jejich cestě menší léčku, než jim házet návnady na hlavu, protože často lovím v poměrně mělké vodě, kde je snadné ryby vyplašit. Často chytám se splávkem, ale také na položenou s lehkou zátěží. Pokud se kapři krmí u dna a voda je hlubší, dám přednost položené. Když jsou kapři u hladiny, ve sloupci a nebo je voda mělká, mám raději hru se splávkem. Preferuji udici co nejjednodušší, ale pevnou s menším a silným háčkem. S háčkem mám vždycky tak trochu dilema. Při lovu nakrátko je výhodný větší háček, protože silně bojující rybu spíše podrží, ale s menším háčkem je zase více záběrů, takže z toho vždycky vychází nějaký kompromis.


Obvykle nám jde o kapry

Co se nástrah a návnad týká, tím si nehodlám nijak komplikovat život. Rád používám kousky pečiva, rousnic, kukuřici, pelety a boilie. Vždycky rozhodím jen pár kousků okolo háčku a hotovo. U boilií a pelet preferuji výraznější vůně a chutě. Je to jen pár kousků, a tak musí zaujmout. Už mám celkem ověřeno, čemu dávají kapři na kterých vodách přednost. Ne všude je to stejné. Nastražené žížaly trhám na půlky a volně rozhozené boilie vždycky trochu smáčknu, aby prasklo a vůně se z něj snáze uvolňovala do okolí. Tam, kde je více sedimentů, nejraději používám kukuřici, která nezapadá tak hluboko, boilie půlím a jako nástraha je nejlepší pečivo. Když je dno tvrdší, používám jiný trik. Nahodím nástrahu, u které je v PVA punčoše nadrcená měkká kukuřice spolu se suchou sypkou vnadicí směsí. Tento balíček, když punčocha praskne, silně kalí a do okolí se rychle šíří intenzivní vůně návnady. Kaprům netrvá dlouho, aby ji našli, a záběry přichází velmi rychle.


Nástraha na měkké dno

Tohle stopování kaprů je velká zábava, která vás plně zaměstná. Často chytám v hodně nepřístupných místech a o to je to zajímavější. Nejraději používám pruty dlouhé 330 cm se silnou páteří, ale parabolickou akcí a jen zcela výjimečně nahazuji současně pruty dva. Je skutečně vzrušující, když vidíte, jak se bublinky pomalu posouvají směrem k vaší nástraze, a když se pak začne vlasec pomalu napínat, víte, že jste to udělali správně…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (4 reakce)

Přečteno: 8 211x
Průměrná známka: 1.11