Čaro velké Moravy

17.9.2015 - Jožka Sokolík Foltýn

Komerční sdělení

Morava je moc krásná řeka, zvláště úseky dolní Moravy na Slovensku, které jsem ještě nepoznal. Proto jsem velmi rád s kamarádem Radkem přijal pozvání na rybačku do této části. Pozval nás náš nový přítel Juraj, člověk s rybářským srdcem na pravém místě. Povolenky na Slovensko s Radkem oba vlastníme, a tak vyrážíme s plánem chytat přes noc. (Na Slovensku je to v určitém období povoleno.)

Jako cílenou rybu jsme si zvolili především dravce, sumce a candáty. V pondělí dopoledne jsem nasedl do džípu k Radkovi a vyrazili jsme vstříc dobrodružství. Za hodinku cesty jsme se setkali s Jurajem, přátelsky se přivítali a hurá k vodě.

Neodradilo nás ani to šílené vedro, co právě procházelo celou stření Evropou. Na krásné přírodě kolem je vedro velmi znát. Slepá koryta řek úplně vysychají. Když měříme teplotu vody, Juraj hlásí 27 stupňů. To je moc. Jeho obavy, že to bude na apetitu ryb znát, se později potvrzují.

Po perfektní průvodcovské ukázce vytipovaných míst v řece si vybíráme jednu lokalitu s pláží, kde plánujeme přenocovat. Odpolední slunce z nás doslova vycucává poslední energii a vodu. Proto neodmítáme zeleninové občerstvení z domácí kuchyně, které přináší Juraj. Posilněni a opět plni energie vyrážíme na náš první lov.

Asi kilometr dlouhá zatáčka se nám zamlouvala pro svůj charakter toku. Voda se tam víc "válela" a prokysličovala se. To jsme považovali za důležité. Pod vodou se často skrývaly padlé stromy a velké balvany. Hloubka odhadem okolo dvou metrů dávala tušit, že se zde budou ukrývat zdejší predátoři, hlavně candáti a sumci.

Na lov jsme si patřičně připravili nástrahy a nářadí. V tomto neznámém prostředí se nesmí nic podcenit. Na candáty jsem zvolil prut TEAM DAIWA , model UL JIGGER v délce 2,42 m a s gramáží 3,5-21 g, s navijákem CERATE 2500 a šňůrou v síle 0,14 mm Tournament s koncovým fluorokarbonovým návazcem. Gumové nástrahy si s touto sestavou hodně rozumí a já jim věřím.

Na sumce jsem trochu přitvrdil. Zvolil jsem tužší prut DAIWA TOURNAMENT AGS v délce 2,7 m s gramáží 14,42 g a na něm osazený naviják CERTATE 3000 se šňůrou silnou 0,26 mm téže značky. Na tuto sestavu jsem většinou osazoval wobblery s větší lopatkou, které na dně hodně vyvádějí a lákají dravce k útoku.

S Radkem jsme si určili strategii lovu a plni očekávání jsme začali chytat. Krásné úseky se střídaly jeden za druhým, ale kýžený záběr ne a ne přijít. Po čtyřech hodinách poctivého lovu jsme se dočkali jen dvou slabých záběrů. K večeru jsme se dostali vyčerpaní na pláž. Zde se řeka točila do zajímavého esíčka a podstatně se zúžila. Po chvilce odpočinku ve stínu staré vrby jsme se znovu snažili pročesat dno našimi nástrahami. A konečně dostávám záběr! Je to asi dvoukilový candát, na Duckfin, ale pár metrů od břehu se osvobozuje. Nevadí, říkám si a jdu se o zážitek podělit s Radkem.

Chvíli nato, během hovoru, dostávám další záběr. Ryba se opět vypíná... Když se to opakuje ještě jednou, jsem si jistý, že jsme na správném místě, přestože dravci nástrahu atakují jen lehce. Přesunujeme se na pláž a s domorodci, kteří přišli na amury, živě diskutujeme. Ryby údajně už týden neberou, rybáři si sem chodí hlavně odpočinout po práci.

Konečně slunce zachází za starý topol a vzduch se alespoň mírně ochlazuje. Pozoruji velkého bobra, jak si v klidu vylézá z vody. Vtom za námi přijíždí kamarád Juraj. Přiváží mimo jiné i vychlazené pivo. To je radosti, dlouho jsem si pivo nevypil s takovou chutí. Po občerstvení prohazuji druhý břeh v očekávání záběru od sumce.

V krátké přestávce si chystám spacák a hledám místečko, kde se později uložím ke spánku. Najednou uslyším puknutí od sumce u druhého břehu. Ještě sbírám poslední síly nedbaje velké únavy a začínám házet. Do půlnoci nemáme ale žádný záběr. Únava nás přemáhá a my uléháme do spacáků, povídáme si a pozorujeme hvězdy. Krásná noc. Je to už hodně dávno, co jsem spal pod širákem.

Jsme stále pod dohledem bobra. Chodí nás kontrolovat, vždycky při tom plácne ocasem. K vodě se přišla napít i divoká prasata. Naše přítomnost jim vadila a zřejmě se přesunula na jiné napajedlo.

Při svítání se probouzíme, je rosa, chládek a my vyrážíme opět lovit. Kolem páté mám první záběr. Hned vím, že je to sumec. Na těžší sestavu nemá moc šanci a já ho po chvíli přitahuji ke břehu. Má něco přes 80 cm. Pouštím ho zpět v naději, že jistě přijde ten vytoužený...

Pročesávám dno svým oblíbeným kopýtkem Duckfinem. Na konci pláže, v zatáčce, tvoří řeka hlubší místo, kam mě to pořád táhne. Před šestou dostávám do prutu silný záběr od sumce. Úplně se mnou zalomcoval a setřepal se. Jsem zklamaný. Kontroluji ostrost háčku na jigové hlavičce. Vše je v pořádku. Házím do místa, kde začíná zlom ve vodě a kde se tvoří vývary. Po chvíli přichází opět záběr. Tentokrát sedí a sumec mi od začátku dává najevo svoji sílu. Radek vidí, že bojuji s rybou, a přibíhá, kdyby bylo potřeba pomoct. Máme oba radost, že je konečně pořádná ryba na prutu.

Sumec si dělá, co chce, a zajíždí do nějaké vázky. Zatrne ve mně. Radek mě směřuje níž po proudu a ryba vyjíždí z vázky. Ulevuje se mi. Ryba se pro změnu vydává k rakouské straně do silného proudu. Využívá silný tah vody a kope do šňůry, aby se zbavila nástrahy. Prut se chvílemi ohýbá na maximum. Po chvíli se ryba vydává opět do místa záběru. Po deseti minutách už nezvládám, adrenalin ve mně stoupá a nutí mě, ať to nevzdávám. Prostřídávám si ruce. Sumec využívá tohoto mého zaváhání a vytáčí z navijáku pěkný kus šňůry. Jeho kopance pociťují nejvíc mé lokty. Ryba má stále dost síly a podniká další šílený výpad. Na šňůře nad vodou se objevují trsy řas, jak sumec rajtuje po dně. Je ode mě asi 30 m. Další výpad, vjíždí asi do vázky, šňůra na 24 kg se předírá a praská! Prut se narovnal. Je po všem. Chvíli jen stojím, jsem hodně smutný. Byl lepší, říkám si. Škoda, že jsem ho aspoň neviděl. Musela to být krásná ryba.

Tady Morava ukázala svou sílu a "čaro". S kamarádem to rozdýcháváme. Všechno, co jsme prožili do tohoto okamžiku, stálo za tento zážitek, za tuto jedinou chvilku. Do deváté hodiny už nemáme záběr. Přejíždíme na jiný úsek v naději dalšího úlovku. Já i Juraj jsme bez záběru, Radek zdolává 60cm bolena. Tak alespoň zachraňuje naši rybářskou čest. Protože už v jedenáct hodin teplota přesahuje 30 stupňů, balíme. Náš průvodce nás zve k sobě domů na občerstvení, což neodmítáme. U něj doma v "pivnici" se chladíme a doplňujeme tekutiny.

Probíráme zážitky z této výpravy a domlouváme další chytání. Jsem rád, že jsem měl tu čest poznat dalšího dobrodruha a rybáře, hlavně člověka, co má rád přírodu jako my.

Každá výprava má svůj happy end. Nám se trofejní rybu vytáhnout nepodařilo, zato máme nádherné zážitky, na které můžeme celý život vzpomínat. Tato výprava měla pro mě i jiné kouzlo: dobrá parta. Poznal jsem nového přítele. Trofejní sumec může přijít i jindy, já jsem tady získal mnohem více.