Nelehká přívlač v podhůří francouzských Alp

4.2.2015 - Libor Hakl

Byla poslední srpnová sobota a právě dozněl startovní signál prvního dne mistrovství České republiky. Hladinu rozvlnily lodě a každá posádka od prvního okamžiku bojovala o co nejvýhodnější pozici. Šest hodin na vodě uběhlo jako ta voda a my jsme se vraceli na místo startu. Pochytali jsme slušné množství okounů a pár menších štik, ale z rytmu nás rozhodil asi hodinu před koncem nevýrazný záběr. Ryba, která zabrala na oblíbenou Rapalu TD, jela spořádaně směrem k lodi a nic nenasvědčovalo tomu, že během chvíle změní směr a zabaví nás na dalších dvacet minut. Na konci souboje se v lodi ukázal 115cm sumec. Ze soutěžního pohledu byl však tento úlovek dost nešťastný - trojháky minuly „hlavovou“ část a ryba se nemohla počítat. I když Fanda přidal několik okounů i během zdolávání naštvaného sumce, ztratili jsme docela dost času. Tušili jsme, že náš výsledek z toho dne bude sotva průměrný.

Druhý den se ale vydařil. Doplňovali jsme se chytáním různými styly a nástrahami a na konci závodu jsme tak oba měli zhruba po padesáti rybách. Tuším, že z toho bylo druhé místo. O něco úspěšnější byla jen jedna z hostujících polských posádek. Ten den také proběhlo celkové vyhodnocení tohoto mistrovství a státní trenér Pepa Zahrádka oslovil dvě posádky s nabídkou účasti na mistrovství světa ve Francii. Kývli jsme a vše najednou nabralo na obrátkách. Máme asi měsíc…

Září jen proletělo kolem, je tu první říjen. Míříme do savojských Alp. V uplynulých týdnech jsme čerpali ze všech možných zdrojů: videa na YouTube, místní rybářské stránky, on-line kamery od jezera Bourget apod. Dostupné informace a také pravidla mistrovství světa dávaly tušit, že to nepochybně bude jiné chytání než u nás. Podle všeho se bude chytat poměrně málo bodovaných ryb a velkou roli bude hrát bonifikace za velikost ryby.

Míjíme švýcarsko-francouzskou hranici, místo letošního mistrovství světa v lovu dravých ryb z lodí už je blízko. Přesný název zní hodně francouzsky: Le Lac du Bourget - Aix les Bains. Jezero Bourget je největší a nejhlubší přírodní jezero ve Francii, které už Římané propojili průplavem se řekou Rhonou. V jeho vodách žije přes třicet druhů ryb.

V závodě se ovšem bude počítat pouze candát nad 40 cm - ten je tu ale velmi vzácný a během závodu ho nikdo nechytil -, dále se počítá okoun nad 25 cm, a hlavní a rozhodující rybou bude štika nad půl metru. Menší ryby se nebudou počítat. Velikost ryby bude velmi důležitá i při dosažení minimální bodované míry, jelikož body se budou počítat jako délka ulovené ryby na druhou. Proto může opravdu slušná štika přebít i několik menších ryb. Podle tohoto pravidla se také většinou určuje výsledná strategie lovu.

Druhý den ráno vyrážíme do přístavu a hledáme vylosovanou loď. Lodě jsou na tomto francouzském mistrovství kapitola sama pro sebe - skvěle vybavené, velmi rychlé „bassové“ lodě jsou velkým zážitkem. Mají délku okolo pěti metrů, často jsou vybaveny stovkovými motory, ale vidět je tu třeba i Mercury 250HP. K manévrování při lovu jsou na přídi připraveny elektromotory na dálkové ovládání, které si rybář pověsí na krk, případně existuje ještě lepší varianta ovládání nohou. GPS kotva a dva echoloty jsou také v „základní výbavě“. Změna místa lovu neznamená přes osmnáctikilometrovou délku jezera žádnou překážku. Cesta z jednoho konce jezera na druhý zabrala jen pár minut.

Lodě ovládají podle pokynů závodníků jejich majitelé (a rozhodčí v jedné osobě) a ti vždycky chtěli ukázat, co právě ta jejich loď dokáže. I když vedení závodu apelovalo na dodržování maximální rychlosti 70 km/h, nejednou jsme letěli i kolem 100 km/h a kapitán raději vypnul GPS, aby nezůstal záznam o rychlosti. Po startu bylo jasné, že kapitáni jedoucí stejným směrem budou často závodit mezi sebou a že jsou na své lodě patřičně hrdí.

První den tréninku naše loď nezachytala slavně. Jeden okoun a dvě štiky mohly být bodovatelné, ale všechny ostatní ryby byly menší a ani jejich počet nebyl příliš přesvědčivý. Jerome, kterého jsme na první den tréninku vylosovali, byl sice velký „pohodář“, ale jak jsme pak zjistili, nechal nás testovat místa, která byla později v závodě zakázaná. Obzvlášť jsme vsázeli na jedno okounové místo, ale tohle místo a i pár dalších nám nakonec kvůli zákazu nebyly při závodě nic platné. Lépe si vedli kluci na druhé lodi, kteří chytili asi pět štik. Francouzský lodivod je zavedl na velmi slibná místa. Večer proběhlo slavnostní zahájení a čekal nás druhý den tréninku.

To už bylo trochu jasněji o nástrahách. Třpytky byly v čisté alpské vodě nepoužitelné, několik ryb zabralo na wobbler, ale bylo zřejmé, že rozhodující budou velké gumové nástrahy na dlouhém fluorokarbonovém návazci. Na okouny pak zabíral Pepův „makovec“ - červenohnědá guma s flitry, ať již jako twister, nebo jako kopýtko. Druhý den jsme ale potkali opět spíš malé ryby a už jsme začínali tušit, že chytit bodovatelnou rybu bude velmi těžké. Druhá loď zachytala opět o něco lépe a pár štik nad padesát centimetrů si zapsala.

Je tu první závodní den. Fanda si připisuje dva úlovky ještě před zahájením samotného závodu! Při naloďování mu nejprve na jedné straně lodi padají do vody polarizační brýle, a když na druhé straně sahá pro prut, kterým by je zkusil vylovit, padá mu do vody další připravený prut. Za všeobecného zájmu ostatních týmů se mu daří obě části výzbroje dostat z vodních rostlin a z necelých dvou metrů hloubky zpátky na palubu.

Po zkušenostech z předchozích dnů jsme vytipovali jižní konec jezera, kde kluci trefili několik měřitelných ryb. Chvíli před startem ukazuji majiteli lodě, kam budeme chtít vyrazit. Bere mi mapu, různě s ní otáčí a gestikuluje a pak mohutně mává rukou směrem, kam chceme jet chytat. V tu chvíli mi dochází, že se mu podařilo upoutat pozornost francouzského týmu a že jim jasně ukázal náš směr. Pro ten den jsme měli vylosovanou velmi rychlou loď, proto doufáme, že se na místo dostaneme jako první. Těsně před odpočítáním startu mi kapitán říká, že start je velmi nebezpečný okamžik a je třeba být opatrný. Je odstartováno, lodě seřazené mezi bójemi zvedají přídě a na plný plyn vyráží buď jižním, nebo severním směrem. Jen naše loď se zlehka vyhýbá vlnám a nikam nespěchá. Začínám být na Francouze naštvaný, protože svému týmu ukázal, kam pojedeme, a ještě nechal všechny lodě vyrazit s náskokem. Byl jsem si jistý, že domácí tým ví, kam máme namířeno. To místo klukům první den totiž ukázal jiný místní lodivod, který s francouzským národním týmem blízce spolupracoval, viděl, jak kluci chytají, a dělal si velmi podrobné poznámky.

Nakonec se ale ukázalo, že jsem kapitánovi v myšlenkách křivdil, protože ten si byl plně vědom hlavní přednosti své černo-žluté lodi NITRO 750. I přesto, že počkal na zklidnění hladiny a nechal ostatní odjet, během chvíle nasadil nejvyšší možné otáčky a po hladině jsme jen letěli. Chvílemi bylo v protivětru dokonce těžké i jen se nadechnout a hlavně jsme čekali, že každou chvíli vzlétneme úplně, otočíme se a skončíme hlavou dolů. Naše výrazy a občasné snahy o zpomalení Sebastienovi způsobovaly evidentní uspokojení. Na místo na samotném jižním cípu jsme dorazili jako první.

Vlastní lov byl ale velkým trápením. Asi po půl hodině chytání mám jeden netrefený záběr a pak na dva náhozy dvě štiky. Nejdříve evidentně malou rybu a hned na další nához bere velkého smáčka ryba, která by snad… Už u lodi ale vidíme, že jí přeci jen bude něco chybět, a metr ukazuje 47 cm. Tak zase nic. Menší štiky přidává i Fanda, ale velké ryby se ten den nedočkáme. Bohužel ten den poprvé nechytá bodovanou rybu ani druhá posádka. Sice nejsme jediní, stejně dopadlo dalších 13 lodí, ale vyhlídky jsou velmi chmurné. Večer se dlouze radíme jak naložit s druhým dnem. Pepa, který i s Martinem během našeho chytání pečlivě objel jezero kolem pobřeží, vytipoval oblast, kde zahlédl hodně okounů. Druhý den tedy začneme na nich.

V neděli vyrážíme podle mapy na domluvené místo a Pepa nás navádí na hejna okounů, která vidí z vyvýšeného břehu. Fanda bere okounový prut se slabounkou pletenkou a s návazcem z fluorokarbonu „nabitý makovcem“. Nahazuje na místo, kde mají být okouni, nástraha se propadá a ujíždí okounům směrem do hloubky. V tu chvíli přichází záběr a hned víme, že okoun to není. Nastává napínavé zdolávání. Rychle pouštím prut a sahám po podběráku, ale francouzský rozhodčí mi nekompromisně dává najevo, že nemůžu nechat nástrahu ve vodě. Nejprve tedy co nejrychleji vytahuji právě nahozeného perleťového smáčka. Štika si u lodě pohrává s našimi nervy a dělá několik delších výpadů do hloubky pod loď, ale při asi třetím přizvednutí konečně rybu Fandovi těsně pod hladinou podebírám.

Štika naštěstí nestačí zaházet hlavou a je bezpečně v podběráku a v lodi. Má moc pěkných 71 cm a je to skvělý začátek. Dalším hodem získává Fanda nebodovanou štiku, po chvíli přidávám malou štiku já a Fanda 27cm okouna, který byl nakonec jediným bodovaným okounem celého mistrovství. Házíme dál na okouny, které vidíme a kteří za nástrahami jen jezdí. Někdy je přes pletenku cítit i jemný kontakt, ale dál už se nám nedaří. Podle pokynů uvolňujeme místo naší druhé lodi, aby si i ta zapsala důležitou bodovanou rybu. Kluci, kteří jsou asi čtvrt kilometru od nás, ale nepřijíždí, protože se jim objevují ryby i u jejich lodě. Dokonce se jim za nástrahou zvedá asi devadesáticentimetrová ryba, která se ale zase pomalu propadá zpátky do hloubky jezera a už se vydráždit nenechá.

Měníme místa, ale čas běží a nakonec je závod kvůli silné bouřce ještě asi o hodinu zkrácen. Posádky na jižní straně jsou už polapené v silném dešti a větru. U nás je déšť jen slabý, ale jen kousek nad námi sedí na hřebenech hor mohutné bouřkové mraky. Vzduch je nabitý elektřinou. Chvílemi mám pocit, že mi zabrněl prut v rukou. Hlavně ale zíráme, co se děje s pletenkou. Po náhozu dopadá nástraha do vody, potápí se ale jen krátký kus pletené šňůry, protože zbytek se díky statické elektřině zvedá směrem k nebi. Závod je v tu chvíli ukončen. Chvíli před tím ještě kluci chytají štiku, které chybí pár centimetrů do půl metru.

Evidentně ale nemáme takové štěstí jako domácí Francouzi. Ti chytili předchozí den tři štiky dlouhé rovných padesát centimetrů, zatímco my jsme často vyšli bodově naprázdno s rybou jen těsně pod touto hranicí. Třeba Irové vedle nás mají rybu s délkou 49,6 cm, takže i jim se stejné štěstí, jaké popřálo domácímu týmu, těsně vyhnulo. Nutno říct, že irský tým si to vynahradil největší rybou mistrovství světa, krásnou stosedmnáctkou.

Jsme celkově jedenáctí ze šestnácti národních týmů. Naše loď je osmnáctá ze dvaatřiceti. Domácí Francie padá z prvního místa z prvního dne na druhé, vítězí Ukrajina a třetí je Rusko. Francouzům hodně pomohlo domácí prostředí, některým dalším týmům dlouhé tréninky před samotným mistrovstvím, jiným zase nepomohl ani najatý profesionální průvodce při neoficiálním tréninku.

V závěru bych moc rád poděkoval těm, díky kterým jsme se mohli zúčastnit a zažít toto skvěle zorganizované mistrovství. Za finanční podporu děkujeme například společnosti Teekanne. Velké díky patří Pepovi Zahrádkovi jako zkušenému trenérovi. Odvezli jsme si hodně zkušeností a poznatků, které se dají získat jen na takovéto akci. A výsledek? Třeba někdy přijde lepší.

Více fotografií si můžete prohlédnout zde:www.gn-carla.fr

Foto: Libor Hakl a Alexandre Portheault