Bolen za to nemůže

20.2.2014 - osprey

Jdu vám takhle po lese a najednou první bolen,
jen se na mě podívá a hned se začal smát.
Jdu vám takhle po lese a najednou druhej bolen,
jen se na mě podívá a hned se začal smát.
Jdu vám tahle po lese…

Tahle předělávka jedné písně od Kabátů bylo první co mě napadlo, když jsem opravdu narazil v lese na bolena. A ne na jednoho. Dívali se na mě vyschlýma propadlýma očima a na jejich „úsměvu“ se značnou měrou podílela skutečnost, že než je někdo hodil za sebe do stráně, podřízl jim žaberní oblouky. Zajímalo by mě, jestli si je předtím aspoň zapsal do papírů … Hmmm. Vlastně ani nezajímalo.
Co k tomu jinak říct? Je sice fakt, že je tam dotyčný mohl navíc pohodit živé, ale celkově se jedná o gesto hloupé a zbytečné nenávisti k rybě, která za nic nemůže. Už tenkrát mě napadla myšlenka, že o tom budu muset něco napsat. Nosil jsem ji v hlavě několik let a teď konečně spatřila světlo světa.

Je jeden jediný důvod, proč je bolen rybou málo oblíbenou, někdy opovrhovanou a místy dokonce nenáviděnou. Tím důvodem je to, že bolen není candát. Kdyby byl, rybáři by ho milovali. Proč?
Candát je krásný a tajemný, bolen je přerostlá bílá ryba. Candáta s radostí napytluje 99 % rybářů a pro mnohé je tak oblíbenou rybou, že naprosto ignorují jeho dobu hájení, minimální lovnou délku i povolený počet ponechaných kusů. Bolen v kuchyni moc oblíbený není a po hospodách ho nejspíš vůbec neudáte.
Candát (hlavně ten větší) se snáz loví na přirozené nástrahy než na umělé, takže stačí nahodit a sedět, ba i prut „zapomenutý“ někde v suti či pytlácká šňůra mohou slušně zabodovat. Bolena snáz uhoníte s umělou nástrahou, ale co se kvůli tomu kolikrát naházíte...
Candát se nikdy nikde nepřemnožil – maximálně měli někde dobré stavy této dravé ryby. Na chvilku. Bolen má sklony se strašlivě přemnožovat a trápit rybáře svou přítomostí, často velmi okázale demonstrovanou efektními zálovy. Tak by se dalo pokračovat a rozdílů by se našlo mnoho.
Ale po pravdě řečeno, hlavní problém je v tom, že bolen nechutná jako candát.

Bolenovi je celkem jedno, co si o něm lidé myslí. Tak jako ostatní živí tvorové dělá co může, aby přežil. Jeden čas s tím měl docela problémy a proto byl poměrně intenzivně a v zásadě i úspěšně vysazován. Dnes už problémy na řadě míst nemá a postará se o sebe sám. Místy tak dobře, že se opravdu dá mluvit o jeho přemnožení. Ovšem vod, kde je skutečně přemnožen, je málo.
Hněvkovice, Lipno, Orlík? Tyhle vody v posledních letech navštěvuji a místy je tu bolen hojný a zejména když mladší ryby vytáhnou někam do přítokové oblasti, může se jich tam nahromadit opravdu dost. Ale jako nějaký patologický stav to v posledních dvou třech letech nevnímám.
Pokud někomu připadá bolen přemnožený, tak důvody jsou dva – jednak je dobře vidět a jednak mu to rybáři sami ulehčují systematickou likvidací jeho konkurence, tedy ostatních dravých ryb. Opravdu přemnožený byl u nás bolen jen na několika lokalitách – ovšem byl, proč to nepřiznat. Ale většinou to trvalo jen pár let.
Už se těším, jak si pod článkem přečtu argumenty, že tam či onde jiný dravec než bolen není a že se do čeřínku už nechytí ani plotička, jen samí malí boleni. Takových míst pár je nebo spíš bylo a taková situace nikdy není na věky. Většinou se za pár let srovná. Urychlit by se to dalo vysazováním jiných dravců ve velikosti, kdy už jsou mimo lovecké možnosti bolena. Sem tam už se to i děje a je to jedině dobře.

Vrátím se k myšlence, že rybáři jsou přinejmenším spoluviníky, ne-li hlavními viníky případného přemnožení bolena. Na řadě revírů by bolenovi mohl zdatně konkurovat candát – velmi efektivně lovící dravec s odlišnou potravní strategií schopný lovit ode dna až po hladinu a od hlubin až po mělké pláže. Jenže pokud jde o candáty, například na Orlíku vím o lidech, kteří mají desítky odnesených kusů za rok, mnozí i přes stovku. A nedělám si iluze o počtu ryb odnesených nelegálně. Bolenů se proti tomu odnese daleko méně. Takže zdaleka neubývají tak rychle.
Musím říct, že jsem viděl hejna lovících bolenů všech velikostí. Někdy měla i desítky členů. Stejně se dokáží nahromadit i candáti. Na zahájení roku 2013 se jich na určitých místech daly chytit desítky kusů na osobu a den – pravda, většinou dost malých.
V čem je rozdíl? Na boleny se v případě masovějšího výskytu nadává, candáti se vesele masakrují, dokud nějací berou. Pak se řeší, kde sehnat další. Konečným stadiem je situace, kdy boleni provokativně loví, zatímco přeživší candáti se schovávají někde v ústraní a na háčky se moc nehrnou. Nahradíme-li slovo candát výrazem štika, sumec, okoun, nebude se scénář o mnoho lišit.

Nakonec si vyslechnete názory hlásající, že voda je samý bolen a tenhle prevít všechny ostatní dravce zlikvidoval. Přitom k ničemu není, úplně tuhle vodu zničil, vyplenil a zdevastoval, je to ten nejhorší plevel, nejškodlivější škodná a… a odtud je už jen krůček k házení bolenů do lesa.
Zde by se hodilo použít slova klasika, bohužel už nevím kterého: „Neplačte, sami jste si tím vinni.“

V posledních letech jsem zaslechl spoustu zasvěcených řečí o přírodní rovnováze. Pokud se na naše vody a jejich okolí podívám svýma očima, žádnou tu nevidím. Vidím přísun a odběr ryb v množství, které odporuje možnostem přírodních procesů, predátory, kteří nežijí z energie protékající přírodní potravní pyramidou, ale ze zdrojů vytvořených hospodařením člověka, masivní přísun látek, které nemají ve vodě a jejím okolí co dělat a spoustu lidské ignorance. Pokud je někde skutečně problém s bolenem, je výsledkem tohohle všeho. Ale to, že někde na pláži mlátí do ouklejí pár bolenů, dělají rozruch jako by jich tam bylo stádo a Karel s Pepou nemůžou chytit candáta, i když mají nahozené čtyři pruty před sebou a vedle za keřem další dva, to problém není. To je logický důsledek toho, jak to dnes u vody vypadá. Bez ohledu na to, co budou ti dva večer u piva povídat.

Tím bych mohl svůj žalozpěv skončit. Pokračovat bych mohl něčím pozitivnějším. Třeba tím, že i bolen je celkem zajímavá a v jistém smyslu atraktivní ryba. Rozhodně není malý. V dnešní době, kdy dravců rok od roku ubývá, přívlač se neustále zjemňuje a nástrahy miniaturizují, je to pořád v řadě případů ryba, která vám dokáže ohnout i prut do 30 g nebo protočit brzdu navijáku a to je co říct. Navíc se dá lovit téměř všemi běžnými rybolovnými technikami, takže kromě vláčkařů si mohou bolena povodit muškaři, plavačkáři, feedraři a dokonce i klasický český bobkař. Další plus je ta úžasná rána do prutu, kterou se velká část boleních záběrů projevuje. Není nad to, když opravdu víte, že jste právě dostali záběr. V tomhle ohledu budete s bolenem jistě spokojeni.
No a konečně – on se ten stříbřitý vyděděnec dá docela dobře i sníst, když se umí udělat. Už spousta lidí mi líčila, jak byli překvapeni, když od někoho dostali ochutnat jakousi rybu a posléze zjistili, že je to opovrhovaný bolen. Recepty ale ode mě nechtějte. Já sice ryby jím docela rád, ale stejně je radši vidím ve vodě.

O bolenech panuje několik mýtů. Nějak se s nimi nemůžu srovnat a klidně to můžeme probrat v diskuzi za článkem.
Je tu například zejména staršími rybáři často opakované tvrzení, že bolen vjede do hejna rybek, některé omráčí úderem ocasu a pak se vrací, aby je posbíral. Viděl jsem stovky boleních zálovů a nějak se mi tenhle scénář útoku nedaří zaznamenat. Bolenův vpád do hejna rybek je jasná záležitost. Často vidíte, jak už několik metrů před kroužkujícími ouklejemi nabírá rychlost, na hladině se vzdouvá vlna a pak se s hlasitým zvukovým doprovodem rozletí mrak vodní tříště. Je to úder ocasem? Já měl vždycky dojem, že útok je veden tlamou a bolen leckdy díky nabrané rychlosti část obětí předhoní a pak změní směr, čímž je zaskočí, zmate, dezorientuje a naprosto vyvede z rovnováhy. Jestli při té příležitosti padne i rána ocasem, to netuším, ale nezdá se mi. Stejně tak nemám pocit, že by se boleni během útoku snažili vrátit do místa zálovu.
Hodně často se ale stane, že si dravec následně vybere jednu z těch dezorientovaných a morálně rozpolcených rybek a pokouší se ji nasát do tlamy. Občas to vypadá jako takový podivný dribling. Ozývá se rána za ránou, ryba lítá vzduchem a pod ní se v tříšti vynořuje široká bolení tlama pokoušející se to nebohé stvoření polknout. Mám dojem, že i v této fázi dění se nejedné atakované rybce podaří dravci uprchnout, takže praštěná ocasem asi moc nebude.
„Ocasové teorii“ poněkud nahrává skutečnost, že občas se podaří při lovu na přívlač podseknout bolena za ocas. Mě se to podařilo zatím jednou ve vývařišti jezu, ale zato ukázkově. Podsekl jsem ale už i jiné dravce a u bolena je to usnadněno mimo jiné tím, že při jeho lovu se vedou nástrahy dost rychle. Pokud se predátor vyřítí k domnělé oběti a na poslední chvíli si útok rozmyslí (to jsem viděl mockrát), může se stát, že už nestačí nástraze uhnout z cesty a právě ocas je jedním z nejpravděpodobnějších míst, kde se může některý z háčků zachytit.

Za mě tedy – pokud bolen rybičky omračuje ocasem, není to rozhodně kdovíjak běžné a nejedná se o vysloveně prvoplánový záměr. Stát se to ale teoreticky může a šikovný dravec asi takový moment s přehledem využije.

Můj podseknutý bolda – podle nástrahy vidíte, že k podseknutí nedošlo v blízkosti hladiny, ryba stála ve vaně jezu asi metr hluboko


Mohl jsem ho sem dát celého, ale ta ocasní ploutev je prostě impozantní a dává prostor lidské fantazii

Mnozí rybáři tvrdí, že bolen téměř nebojuje. Na to konto vás možná překvapí, že jsem kdysi jednoho tahal z vody hodinu a půl a ještě mi utekl. Zabral mi začátkem dubna v přítokové oblasti přehrady na bílé červy na plavanou. Měl jsem návazec z desítky vlasce, ryba byla vysoká mohutná jikernačka kolem 70 cm a já ji za boha nemohl vypáčit z proudu, kde se držela možná i pasivně odporem svého těla. Když jsem ji konečně dostal na dosah ruky, převrátila se na bok a háček se uvolnil. V řadě případů ale bolen bojuje docela zdatně i na silnějším cajku, zvláště v chladnější (a tedy i kyslíkatější) vodě nebo v silném proudu. Svůj nejtvrdší boj s velkým bolenem jsem prohrál, ryba se mi opět vypnula, ale byl to masakr. V jedné fázi duelu jsem dokonce zapochyboval o tom, že vodím dravou ouklej a začal pomýšlet na sumíka. Kdyby se to zvíře tenkrát nervalo jak sám ďábel, možná by háček v tlamě vydržel a mohli byste si tu prohlédnout pěknou fotku. Abych alespoň nastínil jak pěknou, tak to kormidlo na následujícím snímku patří rybě chycené na tomtéž místě den předem. Tahle se mi jevila ve všech ohledech větší.

A ještě jeden zážitek. Přehrada, mlhavé ráno. Prochytávám z lodi malou zátoku ve skalnatém břehu. Kraje jsem už proházel a teď poskakuji twisterem po dně. Kus před sebou už jsem jednu nástrahu pohřbil, takže tady vždycky zrychlím navíjení a vytočím gumídka na hladinu, abych o něj nepřišel. Při jednom zrychlení přijde rána a je nad slunce jasné, že tohle očekávaný okoun nebude – ani kdyby měl mít půl metru. Stálý tah mi roztočí cívku navijáku a odpor brzdy, kterým jsem ochoten kontrovat, na to nemá žádný vliv. Zatím. Je ovšem otázka, jak dlouho bude to „zatím“ trvat.
Snažím se nechat rybu jet stále stejným směrem a nenutit ji ke kličkování. Co kdyby to byla štika? Stanoviště by docela odpovídalo. Protivník ale nabere kurs na volnou vodu a protože sedím v lehoučkém kajaku, postupně mé plavidlo rozpohybuje a vleče mě za sebou. Teď už vím, že to štika nebude, protože ta by se bránila jinak. Můžu tedy o chlup přitvrdit, ale soupeř na to nechce slyšet. Ujedeme asi 100 m, než se naše zápolení změní v poziční boj. Než ale dokážu domotat posledních pět metrů šestnáctky a odháčkovat bolena atakujícího hranici sedmdesáti čísel, utečou ještě dobré tři minuty. Kdyby mi v tu chvíli někdo řekl, že bolen skoro nebojuje, přetáhl bych ho prutem…

Abychom ale překročili rámec subjektivních zážitků. Bolen rozhodně není bojovník srovnatelný třeba s velkým pstruhem. Celkem bezelstně jezdí vodním sloupcem a když vám jedinec běžné velikosti zabere 50 m od břehu, přitáhnete ho k sobě skoro zdolaného. A mám i teorii, kde se vzaly řeči o nebojujících bolenech. Tyhle ryby se hromadí pod jezy v horkém létě. V téhle době má voda málo kyslíku a zaseknuté ryby někdy skutečně bojují dost laxně. Zažil jsem to i na vlastní kůži. Stačí ale zaseknout na stejném místě podobnou rybu po deštích, kdy se voda ochladí, okysličí a k tomu zesílí proud a hned je to jiné kafe.
Později, když je voda chladnější, mnohde už pod jezy tolik záběrů nedostanete (mimo jiné proto, že ryby jsou přes léto proškolené až běda). Můžete ale ulovit pěkné kousky ve stojatých částech přehrad a jiných velkých vodních ploch. Jsou to zpravidla vysoké dobře živené ryby a zejména ty opravdu velké bojují tak „malátně“, že už pár kolegům utekly i s woblerem.

Dál jsem slyšel cosi o tom, že bolen neloví v noci. Možná neloví tolik a tak okázale jako ve dne, ale věřte mi, že loví. Dá se ulovit na přívlač (jen mu musíte trochu zpomalit, aby se potmě do nástrahy trefil) a překvapivě často zabere v této době na mrtvé rybky ze dna. Samozřejmě jak kdy a jak kde.
Nedávno jsem dokonce četl článek od jednoho německého rybáře, který popisoval, jak jim brali boleni v noci líp než za denního světla. Pokusil jsem se inspirovat jejich zkušenostmi a na místě, kde nějací boleni přes den lovili, noční přívlač vyzkoušel. Neuspěl jsem, ale nezavrhoval bych to, protože vidím hned několik objektivních příčin svého jednorázového neúspěchu. Každopádně ale stejně nějaké noční boleny mám a o tom, že se potmě lovit dají, mě nikdo přesvědčovat nemusí.

Další diskutovanou bolení vlastností je pověstná opatrnost této ryby. Problém je, že jsou celkem běžně k vidění situace, kdy boleni moc opatrní nejsou. Pokud se jich sejde ve vývařišti jezu několik desítek, může se stát, že berou nástrahy prakticky z dopadu a poslední, co by vás v tu chvíli napadlo, bude myšlenka, že se jedná o nějaká plachá stvoření.

Na druhou stranu velký jedinec lovící provokativně někde na stojatém revíru a ignorující všechny myslitelné nástrahy, to je záležitost, s níž už se setkala většina vláčkařů.
Vzhledem k tomu, že boleni velmi dobře vidí a nemají problém dojet umělou nástrahu a v klidu si ji prohlédnout, může být jejich lov ve chvíli, kdy jsou všechny výhody na jejich straně, opravdu obtížný. A klidně vám i dám radu, co dělat v situaci, kdy to fakticky nejde. Nelovte. Vykašlete se na ně a počkejte si, až budete mít nějaké výhody na své straně vy. V již zmíněném podjezí má rybář hned dva body k dobru. Boleni v pěně hůř vidí a později zaregistrují proplouvající nástrahu, takže reagují víc impulsivně. Kromě toho je jich tu většinou víc a strach z konkurence také dělá divy. Na stojáku si musíte najít jiné výhody. Kdo hledá, najde. Mě to v některých případech trvalo docela dlouho, ale postupně se lepším.

Mohu posloužit i dalším pěkným příkladem bolení opatrnosti. Velice často se stává, že boleni řežou do ouklejí přesně o pět metrů dál než dohodíte. Není to náhoda. Když poladíte cajk, zvětšíte dostřel, pár jich vytáhnete a pustíte nebo je budete jen vytrvale obtěžovat, začnou po čase lovit zase o kus dál a nakonec tahle hra na zaháněnou skončí tím, že přijde moment, kdy už dál nenahodíte, ani kdybyste se rozkrájeli. Pak může být dobrým pomocníkem jakékoli plavidlo. Od doby, co jedno vlastním, úlovků dravé oukleje na mém kontě výrazně přibylo.

Říká se dokonce, že bolen je tak strašlivě opatrný, že odhalí silné vlasce, pletenky apod. Na síti se kvůli tomu často hádají zastánci i odpůrci téhle teorie. Zapomínají na jedinou věc. Nejde o to, zda bolen ano či ne, ale o to kdy, kde, jaký bolen, za jakých okolností a tak dál. Jsou dny, kdy může být šestnáctka vlasec příliš silná. A najdou se jiné, kdy boleni berou nástrahy z dopadu bez ohledu na to, na čem jsou uvázané. Kamarád má svůj osobák 76 cm ulovený na třinácticentimetrového ozvučeného jerka s veškerou patřičnou parádou (ocelový drát 0,8 mm, čtyřicítka vlasec, multík, jerkový prut). I já mám bolena 70+ na jerka, pro změnu na pletence. A mohl jsem mít úlovek z kategorie snů, kdybych stačil srovnat vlasec a pořádně zaseknout poté, co jsem si na přehradě hodil na obrovského bolena lovícího v dálce a on se vrhl na nástrahu, sotva se dotkla hladiny. Myslím, že v té chvíli bylo jedno co jsem tam hodil a na čem. Překvapená ryba reagovala na šplouchnutí poté, co okované sousto dopadlo.
Stejně tak jsem ale zažil dny, kdy jediným klíčem k úspěchu byla pidinástraha na vlasci s průměrem nula nula nic. Pak bylo velké umění ovládnout se a při záseku tu nit neurazit.

Víc bych tohle téma rozpitval někdy jindy a pro dnešek skončil. Plánuji, že bych se výhledově trochu rozepsal o přívlači včetně přívlače bolenové, tak aby ještě bylo o čem…
Přesto tohle není úplný konec. Jako přímé pokračování tohoto článku by mělo vyjít povídání o tom, jak probíhá bolení rok a jaké jiné metody se při lovu této ryby dají uplatnit. Třeba se mi nakonec povede alespoň něčí pohled na tuto poněkud rozporuplnou rybu změnit. Ostatně v době, kdy spousta vláčkařů má problém chytit si slušnějšího dravce, je zavrhování bolena a jeho degradace do role nějakého rybího plebsu příliš velký luxus.