Dopoledne v podvodní džungli

25.7.2013 - Milan Tychler

Malá říčka skýtá mnohá překvapení

Někdy mám chuť vyrazit na velkou vodu, vidět ty masy vody a vlny, slyšet šplouchání a být na otevřeném břehu a jindy se zase skrýt ve křoví u malé říčky a být sám a sám. Někdy vláčím, někdy chci vidět, jak se barevná anténka splávku pomalu potápí pod hladinu, a jindy zase, jak se feederová špička ohýbá do pravého úhlu. Rozhodně nejsem z těch, kteří chodí celý život na jedno nebo dvě místa u rybníka či u řeky a jsou až nepříčetní, když jim na jejich místo někdo sedne. Mám rád změnu. Ano, změna a rozmanitost dělá rybařinu krásnou, stále jinou, a proto nemůže rybařina zevšednět.

Už pár dnů jsem měl nutkání vypravit se na malou říčku a vyloženě si pohrát se splávkem. Tato říčka je skutečně malá a v létě zarůstá množstvím trávy a žlutých stulíků. Je to úžasná podívaná, ale také peklo, když se vám tu podaří zaseknout větší rybu. Ne že by se tu velké ryby o nástrahu zrovna rvaly, ale občas se některá splete. Nechodím sem ale kvůli nim. Spíš mě baví hrát si se splávkem. Pozorovat ho, jak se nejdříve vrtí, pak kymácí, naklání a teprve pak pomalu mizí pod hladinou. A výsledek – obvykle menší línek nebo plotička.

Půlka na háček stačí

Vyzkouším kukuřici

Je tu velmi mělko. Metr vody už je v těchto podmínkách doslova hlubina. Někdy si najdu volnější hladinu a tam se chvíli usadím, jindy se procházím okolo vody a zkouším to ve volných oknech mezi stulíky. Dnes to vidím tak napůl. Hned ráno posedím nějakou dobu na volné vodě a trochu si tam nakrmím a později to zkusím v té pravé džungli.

Chytají se tu oukleje


Plotičky


Jsou tu i líni

Když rozkládám na plochém břehu proutek a třemi broky vyvažuji splávek, v trávě se ještě třpytí rosa. Dva broky jdou přímo ke splávku, kde slouží nejen k vyvážení, ale i k fixaci splávku na vlasci, a jeden další posouvám dolů k nástraze jako hlavní signalizátor záběru. Používám vlasec o síle 0,18 mm, bez návazce. Vyhýbám se zbytečným uzlíkům, protože chci mít sestavu co nejpevnější. Někomu se může zdát osmnáctka vlasec u háčku příliš, ale v létě to rybám nijak zvlášť nevadí. Nakonec, teď nezávodím a nějaký ten záběr můžu klidně oželet.

K provnadění použiji směs drobných pelet s měkkou kukuřicí a troškou řepky. Ke splávku jde jen jedna hrstička. Není tu tolik ryb, abych musel krmit kbelíkem, a vnadím jen proto, abych upoutal pozornost a pozdržel ryby na místě. Upravím ještě hloubku na splávku, na malý, ale pevný háček nastražím půlku velkého hnojáčka a klidně se usazuji do křesílka. Netrvá dlouho a splávek se začíná neposedně vrtět. Nejdříve se okolo něj objevují jemné soustředné kroužky, pak se začíná naklánět k jedné straně a povylézat z vody. V tuhle chvíli jsou to nervy. Člověk neví, jestli má zaseknout, nebo raději ještě počkat. Já si počkám. Jsem tu i proto, abych „napásl oči“, a ne jen fyzicky zdolával ryby. A troška trpělivosti se vyplatila – splávek se chvíli kymácí a pak se pomaloučku zanořuje. Zřetelně vidím, jak pod vodou mizí směrem ke stulíkovému houští. Dvě otáčky kličkou navijáku, abych trošku dopnul vlasec, a přisekávám.

Ryba na konci vlasce začíná rychle vyrážet do různých stran, ale není velká, takže ji jen jednoduše táhnu co nejtišeji k sobě. Působit rozruch na tak malé vodě skutečně není dobré. Rychle ji zvedám k hladině a šup s ní do podběráku. Je to lín. Nijak velký. Ale ani žádný drobek. Je jich tu čím dál méně, což je škoda. Pouštím ho zpět a druhá půlka hnojáčka putuje na háček a na nakrmené místo. Splávek se usadí a nastává opět chvíle očekávání a napětí. A je to tady zase! Tentokrát splávek jen dvakrát poskočí a už je pod vodou. Tohle asi línek nebude. A taky že ne. Na hnojce si smlsla menší plotice. Letí rovnou z vody. Na ni nepotřebuji ani podběrák.

Chystám se napichovat další žížalku, hnojáčci jsou na takový lov nástraha par excellence, ale pak si všimnu, jak se z místa, kam jsem hodil hrstičku návnad, derou k hladině bublinky.

Nejsou drobné, jako když se na místě krmí lín, ale jako by dno přerýval jeden, možná i více kapříků. Proto nastražím na háček jedno zrnko sytě oranžové kukuřice, se kterou tu mám ty nejlepší zkušenosti. Opatrně nahodím a nespouštím oči ze splávku. A už se začíná zase vrtět! Čekám brzký záběr, ale nic se neděje. Zřejmě jen nějaká ryba zavadila o vlasec. Ale ne, splávek se přece jen probouzí k životu. Dvakrát se maličko přitopí a už je pod vodou. Jenže nikam neodjíždí. Chvíli váhám. Pak se ale splávek začíná sunout kousek stranou a to je jasný pokyn k zaseknutí. Sekám a nestačím se divit. Divoký závar u dna zvedá bahno až k hladině a ryba míří naprosto neomylně do stulíků. Cítím, jak vlasec drhne, pak sebou rostliny škubnou, práskne to a ryba je pryč. Tři, čtyři vteřiny, a je po všem. I tak to tady chodí.

Teď už je naprosto zbytečné vysedávat na tomto místě. Všechny ryby jsou pryč. Všechno sbalím a jdu jen tak s prutem kolem vody. Vyhledávám okénka mezi rostlinami a tam spouštím svou nástrahu, kousek hnojáčka. Chvíli počkám, a když se neděje nic, jdu zase o kousek dál. Takto chytím dva línky, další dvě plotice a jednu ouklej. Dnes to není žádná sláva, ale chystá se opravdu parný den a to ryby moc nejdou. Než úplně skončím, hodím věci do auta, vytáhnu lehký přívlačový prut a malou krabičku s drobnými gumovými nástrahami. Ještě nemám dost a hodlám trochu poškádlit zdejší okouny. Nejsou velcí, ale je jich tu dost, takže je s nimi zábava. Prohodím pár čistějších míst, zacinkám mezi stulíky a nesmím vynechat malou hlubinku pod mostem.

Znovu obcházím říčku a nabízím gumičky, jak nejlépe umím. Lehké chvění, maličké přískoky i vrtění u dna jsou úspěšné a okounci se předhání, který z nich popadne nástrahu dřív. Jsou to mrňata, ale občas se objeví i nějaký docela pěkný kousek. Při desátém je přestávám počítat a jen si to užívám. Po jednom z hodů cítím silnější škubnutí a přitahuji jen překousnutý vlasec. Štika. Rychle navážu druhou nástrahu a pokouším štěstí. To už bylo zřejmě unavené a na druhé nahození mám štiku na prutu zase. Tedy štičku, ne štiku. Tahle musí ještě dorůst, ale je fajn, že tu je. Někdo musí tu malou šupinatou verbež prohánět. Moc se nebrání, takže ji rychle podebírám. Ze zubaté tlamy jí kromě svých dvou nástrah vybírám ještě jeden velký, už docela zrezivělý háček. Zdá se, že tento dorostenec má pořádný apetit.

Někteří okouni jsou pěkní

Dravá štička

Po tomto úlovku už definitivně končím. Nasytil jsem se touto rybařinou a říčku opouštím s lehkým srdcem. Nehrály tu prim velké ryby ani velká množství. Ale bylo to jedno velmi dobře prožité rybářské dopoledne, na které se třeba v zimě dobře vzpomíná. Jsou rybáři, kteří by o takový potok ani pohledem nezavadili, ale já ho mám rád. Mnohem raději než jiné velké vody, kde sice chytám větší ryby, ale není to tam tak milé a útulné. Ale jak už jsem řekl, rybařina má mnoho tváří a každý si nejraději chytá po svém.