Pstruh obecný a lipan podhorní. Ryby krásné, ryby původní, ryby cenné, ušlechtilé…, ale hlavně ryby ohrožené! Ano ohrožené! Živočich se nestává ohroženým druhem v okamžiku jeho oficiálního zanesení do příslušného seznamu, ale v době, kdy se jeho počty enormě snižují. Příčin může být mnoho. Vhodné biotopy se zmenšují nebo úplně mizí, potravní nabídka klesá, reprodukční schopnost se snižuje, roste míra predace apod. Všechny tyto faktory, a jistě i mnohé další, mají na svědomí současný žalostný stav většiny našich populací výše zmiňovaných druhů ryb.
Řešení jsou složitá. Tokům jen stěží vrátíme jejich meandry a členitost břehů. Je těžko představitelné, že budeme odstraňovat jezy a přehrady. Technologie na odstranění hormonálního znečištění nám asi také nezaklepe na dveře hned zítra. Regulační odstřel kormorána velkého je snad na dobré cestě, ale jeho povolení v takové míře, která by počty tohoto predátora dokázala na našem území zregulovat na únosnou mez, je zatím stále ve hvězdách. Avšak nezapomínejme, že snižující se početnost populací pstruha potočního a lipana podhorního je záležitost ještě starší. Kormorán velký je sice dnes na pstruhových i mimopstruhových revírech bezesporu problémem číslo jedna, mějme však na paměti, že recese na pstruhových revírech tu započala mnohem dříve.
Troufám si říci, že je tu ještě jeden důležitý faktor, a to faktor, který jsem zatím nezmínil. Faktor, jenž je od těch předchozích nejsnáze ovlivnitelný. Tím faktorem je špatné hospodaření. O špatném stavu pstruhových vod v souvislosti se stavy pstruha potočního a lipana podhorního se mluví více něž 10 let. Bohužel zůstalo většinou jen u slov. V přístupu k pstruhovým vodám se nezměnilo téměř nic, a pokud ano, byly to změny nedostatečné, které zlepšení nepřinesly. V následujících řádcích rozeberu jednotlivé změny, které by měly být tím správným krokem vpřed a současně vysvětlím princip jejich přínosu i úskalí pro jejich prosazení.
Některé body jsou založeny na detailnějších poznatcích biologie ryb a obecných pravidlech populační genetiky. Pokusím se je tedy vysvětlit laickým způsobem a odborné termíny omezit na minimum. Účelem není zamotat čtenáři hlavu, ale vysvětlit podstatu, principy a důležitost změn samotných.
Genetický materiál
Používání násadového materiálu, který je co možná geneticky nejpodobnější původní populaci v daném regionu.
Jednoduše řečeno, není pstruh jako pstruh. Forma šumavská je jiná než např. forma z oblasti Krkonoš. V obou případech jde sice o stejný druh, ale jejich genetická skladba se do jisté míry liší, a proto se násadovým rybám např. oné šumavské formy nebude v povodí horního Labe dařit tak, jako formě v tomto kraji původní. Chceme-li tedy podpořit stabilitu populace daného druhu, dbejme na to, abychom násadový materiál vždy volili podle této zásady. Samozřejmostí je také důkladné roznesení násady po revíru a její umístění do vhodných partií toku.
Násadový materiál místním organizacím povětšinou dodává Český, potažmo Moravský rybářský svaz. Pokud není hospodář dané organizace s touto násadou po stránce jejího původu nebo kvality spokojen, může si zajistit tuto násadu v dané hodnotě z jiného zdroje.
Podpora přirozeného výtěru
Přirozený výtěr je nenahraditelný. Pro jeho podporu jsou zásadní 2 věci:
Ochrana trdlišť: V případě pstruha potočního jde zejména o dostatek vody v přítoku v zimním období, kdy dochází k výtěru a inkubaci jiker. Pro nás to znamená budování jízků a podobných překážek, nejlépe co nejpřirozenějšího vzezření, které přispějí k vyššímu stavu vody v tomto období. Soukromé odběry vody z kapilár jsou samozřejmě druhým problémem. Jiná situace nastává v případě lipana podhorního, který má svá trdliště přímo v hlavním toku. V tomto případě je nutné tyto lokality vyznačit a zakázat zde brodění do 31. května. Na vyznačení trdlišť lipana a s tím souvisejícího zákazu brodění má každá MO hospodařící na P revírech právo, které je zaneseno v Rybářském řádu (tak je tomu alespoň u MO, které spadají pod VČÚS). Žádost se podává příslušnému ÚS.
Ochrana generačních ryb:
K ochraně generačních ryb je nutné zejména navýšení lovné míry tak, aby geneticky nejcennější jedinci pro přirozený výtěr nebyli z toku odnášeni. U velkých jedinců si musíme položit otázku, proč vlastně dorostli do dané velikosti, čili proč se právě oni dožili takového věku?
Odpověď je jednoduchá. Tito jedinci mají nepochybně vhodnou genetickou skladbu pro přežití a reprodukci v daném prostředí. Genetická skladba ovlivňuje nejen jejich vzhled, jako velikost, tvar a barvu těla, ale také jejich schopnost přizpůsobení se podmínkám v daném toku, růstové schopnosti, či schopnost odolávat predačnímu tlaku. Takový jedinec je tedy ve svém toku velmi životaschopný a takové bude velmi pravděpodobně i jeho potomstvo, které bude opět předávat svou kvalitní genetickou výbavu dalším generacím a tím bude stabilita populace stoupat. Je to stejné jako u chovu např. domácích zvířat. Taky byste asi nechtěli štěně od nekvalitních rodičů. Již jsem zmínil, že přirozený výtěr nelze nikdy nahradit výtěrem umělým. Při přirozeném výtěru dochází k reprodukci primárně těch nejodolnějších jedinců. Jedinci méně odolní se reprodukčního věku buď vůbec nedožijí, nebo jsou při reprodukci nevhodností své genetické skladby nějak znevýhodněni. Toto je proces, kterým příroda zajišťuje, aby bylo potomstvo co nejkvalitnější.
Pokud ovšem nepoužijeme pro umělý výtěr generační ryby odlovené z daného toku, ale ryby odchované, které by se v toku možná ani reprodukčního věku nedožily, nebo ryby z jiného povodí, dostáváme násadový materiál, který bude v lepším případě pouze směsí vhodných a nevhodných jedinců. Kdežto při přirozeném výtěru je podíl vhodných jedinců daleko vyšší. Proto je důležité takovéto ryby v maximální možné míře chránit.
Vezměme si modelový případ, kdy rybář uloví v podzimních měsících lipana v délce 31 cm. Ryba vykazuje dobrou kondici, která společně s její velikostí poukazuje na vhodnost její genetické skladby. Jedná se tedy o rybu pro náš revír velice cennou, u které navíc vše nasvědčuje tomu, že se zúčastní jarního tření a dá za vznik kvalitnímu potomstvu. Rybář se ovšem rozhodne si tuto rybu ponechat, což mu Rybářský řád umožňuje.
Navýšení lovné míry o pouhé 3 cm na 33 cm, by těmto rybám umožnilo zúčastnit se dalšího výtěrového cyklu, což má pro náš revír nedoceněnou důležitost. Při navýšení lovné míry na 35 či dokonce 40 cm by se výchozí pozice lipanů opět zvýšila. Avšak i zde je nutné postupovat pro jednotlivé revíry individuálně podle jejich úživnosti.
O možnost navýšení lovné míry žádá MO příslušný ÚS ČRS nebo MRS. Překážkou bývá finanční politika příslušného orgánu, který se bojí úbytku prodaných povolenek, což je na jednu stranu pochopitelné. Uvědomme si však, že čím déle budeme s podobnými opatřeními váhat, tím těžší a zdlouhavější bude náprava. Nesmírnou důležitost má v tomto ohledu komunikace mezi Svazem, jednotlivými MO a samotnými rybáři. Je třeba rybářské veřejnosti vysvětlit, že restriktivní opatření jsou nevyhnutelná. Určitou možnost vidím právě u MO, které by měly se svými členy o tomto problému diskutovat a jednotlivá opatření odůvodnit. V časech výročních členských schůzí je nejlepší doba pro uskutečnění veřejného průzkumu s dotazem, zda si je rybář ochoten zakoupit povolení k lovu i za předpokladu např. navýšení lovné míry určitých druhů ryb a výsledky předložit příslušnému ÚS.
Lov samotný
Lov pouze na háčky bez protihrou, nebo na háčky, kde byl protihrot dodatečně odstraněn. Používání háčků bez protihrotu je bezpochyby tím správným směrem, kterým se naštěstí nezanedbatelná část rybářů lovících na P revírech ubírá. Avšak povinnost jejich používání na P revírech v Rybářském řádu stále chybí. Dle mého názoru je to velká škoda. A to jak z důvodu ochrany ryb, tak také proto, že je to věc etiky, která poukazuje na naši morální vyspělost.
Jak dál?
Chtěl bych poukázat na to, že uvedená opatření se snaží samotné rybáře omezovat v provozování sportovního rybolovu co nejméně. Nijak neomezují počet docházek, ani čas strávený u vody. Dokonce ani nezakazují žádnou rybolovnou techniku. Jsou pouze výsledkem toho, že pstruh obecný a lipan podhorní jsou ohroženými druhy a potřebují proto odpovídající ochranu. Náprava současné situace je ovšem dlouhodobou záležitostí a k jejímu naplnění bude třeba pečlivé, dlouhodobé a systematické práce. S tím je třeba počítat, ovšem jiné cesty není.
Mnozí si nyní možná řeknou, že obsádku stejně sežerou kormoráni, že jim takové změny nikdo nepovolí, nebo že sami nic nezmění. Následující řádky Vás doufám přesvědčí o opaku.
V minulém roce jsem jako řadový člen naší MO Nové Město nad Metují vystoupil na jedné z výborových schůzí naší MO s otázkou ohledně povolení regulačního odstřelu kormorána velkého. Bylo mi řečeno, že nic takového není možné, a že budeme muset i nadále bezmocně přihlížet tomu, jak je náš P revír Metuje 3 pleněn a silná, přirozeně se reprodukující populace lipana podhorního ničena. S touto skutečností jsem se však nehodlal smířit a v doprovodu zástupce hospodáře naší MO jsem zajel na ÚS ČRS Hradec Králové na předem domluvenou schůzku. Tam jsem se dozvěděl, že určitá možnost pro povolení regulačního odstřelu kormorána velkého tu je. To mi stačilo k tomu, abych začal jednat. Následovalo oslovení všech šesti MO hospodařících na toku řeky Metuje, osobní schůzky, vypracování průzkumu veřejného mínění mezi rybáři jednotlivých organizací, sepsání žádosti, odsouhlasení jejího znění výborem naší MO a zaslání na ÚS ČRS v Hradci Králové. ÚS v tomto ohledu odvedl rovněž dobrou práci a dnes máme pro řeku Metuji udělenou výjimku ze zákona pro regulační odstřel kormorána velkého v počtu 30-ti kusů na každý revír po dobu pěti let. Svou činností jsme rovněž inspirovali další MO hospodařící na nedaleké řece Úpě.
Zde vidíte, že každý řadový člen má možnost změnit věci, které se mohou zdát nezměnitelné.
Pokud chceme něco změnit, nezůstávejme pouze u planých slov a začněme jednat. Nehledejme důvod, proč něco nejde, ale hledejme cestu, kterou to půjde.
A co se P revírů týče, co jsme si nadrobili, to si budeme muset taky sníst. Pstruh obecný a lipan podhorní za současného stavu opravdu nemůžou být brány jako konzumní druhy ryb. Změnám, omezením a práci na obnově populací se stejně nevyhneme. Neomezujme se pouze na kormorány, ale řešme tento problém komplexně a začněme ihned! Když se jako nadšený muškař podívám na svých takřka dvacet zapálených nováčků ve svém rybářském kroužku, tak vím, že toto úsilí má smysl a vůči příštím generacím je dokonce naší povinností.
Rybářské centrum Olomouc
