Brko

6.10.2011 - Gůťa

Zkušený rybář by řekl "šoulačka", ale já tomu říkám prostě "brko". Zní to lépe a nemusím mít přitom zaříznuté trenky. Lov na brko je velmi starý způsob chytání a přesto si zachoval svůj půvab. Podle mého je to nejhezčí styl na pozorování záběrů od kaprů. Povíme si o celkovém navázání koncovky, správně zvolených háčcích, nejčastějších chybách a tím nejdůležitějším, což je volba lovného místa a prochytávání.

Základním pravidlem pro lov na položenou za pomocí brka je vhodný prut. Většinou kapry hledáme v těžko přístupných místech, takže volíme spíše kratší náčiní. Mně se nejvíce osvědčily pruty na přívlač. Jsou lehké, netěžknou v ruce, jemné na citlivost záseku z krátké vzdálenosti, ale naopak pevné v trupu kvůli prudkým výpadům kapřích torpéd. Samozřejmě chytám i s klasickými pruty na kaprařinu, abych měl jistotu úspěchu, ale špatně se s nimi na krátkou vzdálenost manévruje. Síla vlasce by měla být předimenzovaná. Chytáme kapry, tudíž silné vodní obyvatele a často je potřebujeme udržet po záseku i dva metry od sebe bez povolení, jinak by zajeli do vázek. Často se stává, že kapr přeci jen pár větví obepluje a nastává tření vlasce o překážku. Silný vlasec o průměru minimálně 0,30 mm by měl tento nápor vydržet, ale pro náš klid volíme spíše vlasce vyšších hodnot. Důležité je po každém záběru kapra, odmotat část vlasce, abychom se ujistili, že je neporušený a čistý. Nemusíme potom nadávat, když po třetím záběru pěkné ryby o ni přijdeme, protože se přetrhl. Právě proto nedělám žádné složité návazce. Často za jeden den převazuji několikrát a ani silná šňůra mi nezaručí stoprocentní úspěch. Naopak, šňůry mají minimální průtažnost a kapr lehce vypadne. Šňůry se také rády zařezávají do měkkých, potopených pařezů či větví.

Další důležitou věcí je podběrák. V silně zarostlém prostředí si můžeme dovolit po zaseknutí max. jeden dva výpady kapra, kterého následně musíme navést do podběráku, protože by se mohl silným odporem vyříznout. Proto je dobré ho mít ihned při ruce. Návazec se většinou dělá ze svlékací pogumované šňůry nebo fluorocarbonu dlouhý max. 10 - 15 cm a je zakončený jednoduchým olověným korálkem, jehož váhu rozhodujeme podle síly větru. Vždy se snažíme, aby byl co nejlehčí. Puntičkáři obratlík s koncem návazce ještě převlékají speciálním gumovým převlekem, aby se olovo stalo úplně samostatné a nezadrhávalo se. Podle mého názoru stačí úplně obyčejný párkrát provléknutý váleček bužírky, který nám udělá stejnou práci.

A nakonec zmíněné brko. Podle mě je bezkonkurenční materiál na použití brka, dikobrazí osten. Je to přírodní produkt a vypadá ve vodě prostě skvěle. Jednoduše ho provlékneme skrz bužírku a nastavíme hloubku podle hloubky prochytávaného místa. Zde je důležitá přesnost, která nám zajistí úspěch. Volba háčku je také důležitá. Háčky musí být pevné, kované, ale naopak zase menších velikostí. Správný háček by se neměl při sebevětším náporu ohnout a takový háček je vhodný i pro nás. Lepší jsou háčky s okem, kde si můžeme uzle přetáhnout bužírkou a zamezit tak pravděpodobnému poškození. Háčky by neměli mít tvar skoby, ale klasického U. Podle mých zkušeností drží daleko lépe v tlamě a neřežou pysky.

Nástrahu na háček můžeme umístit různými způsoby, protože lov s brkem je velmi variabilní, co se týče nástrah. Na vlas, přes gumu, nebo přímo na háček se dají použít červy, kukuřice, pelety, boilies a spousty dalších návnad. Jako malý kluk jsem měl takovou vnitřní představu o migraci a stanovištích ryb. Myslel jsem, že dravci, jako štika nebo okoun obývají pouze a jen místa s velkým množstvím větví, kořenů a přírodního napadaného bordelu a naopak kapry nebo jinou bílou rybu najdeme na místech bez vázek a s volnou vodou. U dravců jsem se možná trefil, ale u kaprů nikoli. Právě vázky a potopené stromy nebo rákosí představují nejideálnější prostředí pro zdroj potravy. Ze břehů od rákosí padají sarančata, mravenci, mouchy. Zespod potopených větví zase vylézají larvy vážek a potápníků, které, jakožto přírodní potravu, kapři milují. Proto jsou nejideálnějšími místy nejméně přístupná zákoutí vod. A pokud se nejedná o potravu, jsou špatně přístupná místa s vázkami ideálním místem pro ochranu a bezpečí ryb před dravci, mezi nimiž hraje hlavní úlohu člověk.

Kapry musíme lokalizovat. Žádný k vám nepřijede sám od sebe ani s metrákem krmení. To ho spíš odradí, protože jak je známo, velcí kapři se velkému množství krmení vyhýbají. Je potřeba prozkoumávat vodu a to celé dny. Přijít ráno, odpoledne, večer a zjistit, kde se kapři nacházejí a následně poté je lovit. Je dobré vlézt do prsaček a protáhnout tyčí od podběráku povrch dna. Zjistíme, zdali se ve vodě nacházejí nějaké vázky a budeme si jisti stavbou dna. Pevné dno má vždy navrch, avšak neplatí to tolik jako u klasické položené z odhozu. Kapři často do silného bahna najíždějí a ryjí v něm. Položená s brkem je natolik lehká montáž, že se nástraha po nahození vůbec do bahna nezaryje. Při velkém množství bahna je dobré nástrahy před chytáním nadipovat, obalovat v těstech či zvýraznit nějakou esencí. Nástraha tak bude pro kapry daleko atraktivnější a snazší k nalezení. Nejraději chytám na klasickou kukuřici se 4-5 zrny na vlasu a při velkém množství bahna navlékám hodně aromatické boilie či peletu. Prokrmuji opět kukuřicí a různými rychle rozpustnými peletkami, které nám zajistí kvalitní mrak. Zpozorování řádků bublin je dobrá cesta k úspěchu a nejlepší je prochytat za den alespoň pět míst. Nejen, že zvýšíte šanci na záběr, ale navíc budete krok napřed v poznávání revíru. Několikrát se mi stalo, že jsem brko posílal na úspěch před vázky a větve, avšak poctivý záběr přišel až poté, co jsem nahodil do vnitřních prostor mezi kmeny, přičemž nebylo potřeba ani hodně zakrmovat. Kapři často ze svých útočišť vůbec nevyjíždějí a tak se nesmíme bát nahazovat do těžko přístupných míst. Někdy zkrátka musíme pro pěkné ryby obětovat své drahocenné montáže.

Co se týče chování u vody, tak to je snad vůbec to nejdůležitější. Chytáme kapry blízko sebe, někdy pomalu do ruky a proto se musíme chovat jako myš. A i ta někdy udělá kraválu za dva. Kroky k vodě a ve vodě kolem vázek pokládáme co nejjemněji a snažíme se vůbec nedupat, abychom kapry nevyplašili. Stačí sebemenší otřes půdy, praskot větve nebo šustění pytlíku a máme po srandě. Je lepší, když nechytáme v jasných barvách. Přesto, že kapři moc dobře nevidí, reagují na vnější podněty, jako jsou žlutá nebo červená trika apod. Nejlepším oděvem je přírodní kamufláž, která z vás udělá neviditelné. Náhozy provádíme rovněž co nejtišeji. Nejlepší je nahodit dále než chytáte a brko si následně potichu stáhnout blíž do prokrmeného místa. Při záběru, i když je to někdy těžké, dbáme na klid prochytávaného místa. Neměli bychom zdolávat burácejícího o vodu pleskajícího kapra na prokrmeném fleku. Všechno tím zkazíme a kapry vyplašíme. Vím, že když se povede zaseknout opravdu pěknou rybu, zajímá mě pouze její bezpečné zdolání, ale i přesto se snažím vyvodit kapra z prokrmených míst, abych nerušil. Rád chytám na brko i za tmy a pozdě do noci. Aktivita kaprů je větší a za pomoci chemických světýlek je to bezpečné. Všechno je to o vytrvalosti a nadšení. Dřív nebo později přijde krásný záběr a můžeme si užívat tlukot srdečního svalu, který z nás dělá šťastné bytosti. Sám si bez rybařiny neumím život představit, a jak mám čas, jedu k vodě. Chtěl bych poděkovat všem, kteří se vůbec obtěžovali přečíst můj článek, a přeji hodně úspěchů u vody.