Vždy jsem byl trochu pověrčivý, ale netuším, že o půlnoci již na toto „smolné“ datum asi nikdy neuvěřím!
Sedíme v křesílkách, pozorujeme hvězdy a probíráme uplynulý týden, kdy jsme nachytali spoustu krásných ryb! Pijeme pivo, chvílemi naprosto mlčíme a vychutnáváme si poslední noc a cvrčící cikády. 5 nocí jsme skoro oka nezamhouřili a tak si spánkový deficit vybírá svojí daň! Pomalu tuhnu a rozhoduji se přesunout na lehátko stojící nedaleko pod širákem... koruny borovic šumí nad hlavou a já pomalu upadám do bezvědomí. Ještě než se tak stane ale lehce cinkne rolnička a já jen tak ze zvyku rosvěcuji čelovku abych se podíval co se děje. Přesto že je naprosté ticho, prut je ohlý až nadoraz a v zápětí mě z lehátka doslova shodí nepříčetný řev na krev dotaženého multíku! Vybíhám k prutu který ani nejde vytáhnout ze stojanu. Srdce mám až v krku a okamžitě dostávám do prutu kopačku, která je i na takovou dálku na kraslicích dost cítit...:o)) V multíku je jen pár metrů šnůry a viditelný uzel a ryba mi nejde zastavit. Pomáhám si ještě palcem protože s hvězdicovou brzdou už nehnu a brzdím, „pravděpodobně pendolíno“ , co to jde, ale pálí to jako čert. Rybu zastavuji když mám v multíku asi metr šňůry a rychle se snažím získat něco zpět, protože je mi jasné, že pokud se mi to nepodaří, tak o rybu přijdu. Daří se mi dovinout pomalu asi 30 metrů šňůry a situace se jako přes kopírák opakuje a já zase o všechno přicházím... Neuvěřitelný tah mě dostává na kolena a záda mě bolí, že bych nejraději zahodil prut..... Tak tohle jsem přesně chtěl zažít :o)) Snažím se odpočívat, ale dostávám ,,sprdung", že mu musím nakládat a že nesmím polevit ani na chvilku. Odpočívat prý může jen jeden z nás a já to prý nejsem! Napínám tedy zbytky sil a po deseti minutách se 15 metrů od břehu vynořuje fousaté monstrum, můj nový osobáček. Rybu se nám nechce uvazovat a tak neváhám a lezu do vody, pořizujeme noční fotky a rybu hned pouštíme na svobodu..........kouřím cigaretu a klepu se jako osika, zapíjíme úspěch hruškovicí a já vím že tuto noc opět neusnu.......
Tuto rybu bych do ML za normálních okolností nedával, kaprů je zde dost, ale o ten zážitek jsem se chtěl podělit a foto, i když není kvalitní je ilustrativní. Rybu jsem nechtěl po té dlouhé době zdolávání držet zbytečně na břehu, déle než na 3 fotky a tahle je asi „nejlepší“ o))
Tento kapr, ačkoliv není zrovna „monstrózní“ mě vozil na přehradě téměř 2 hodiny než jsem jej na druhý pokus podebral, asi 450m od místa záběru. První hodinu a půl spíše zdolával kapr mě než já jeho. Několikrát jsem si myslel, že mám vázku, nebo že zabral sumec. Asi po hodině „zdolávání“ jsem shodil udicí pravé veslo do vody. Během okamžiku jsme byli několik metrů od něj, vlny a tah ryby. V té chvíli by se ve mně krve nedořezal. Sám, uprostřed, tma, mlha, pocit zoufalství. Nevěděl jsem co dělat a doufal jsem, že se po zdolání snad někomu dovolám a tak jsem se věnoval rybce. Po několika minutách, které mě připadaly daleko delší než ve skutečnosti byly, jsme se jako zázrakem ocitli kousek od plujícího vesla. Toto se mě po chvíli podařilo podběrákem dostat k lodi a nasadit. Hóóódně jsem si oddechl. Teprve posledních 30 min. to vypadalo, že rybu opravdu zdolávám. Nakonec to dobře dopadlo, pro mě o)) Naprosto nechápu kde se v tak „relativně malé" rybě vzalo tolik síly ?? Možná je to tím, že byla zdolávána nad velkou hloubkou (od 15 do 25m) a mohla šetřit síly, nebo zda to bylo stavbou jejího těla, či kombinace obou variant. Podotýkám, že naviják byl celkem slušně dotažen a vlasec 0,35mm také něco snese. Mám chycené podstatně větší rybky, ale vždy byly zdolány do cca 20min. Kdybych to nezažil sám, tak neuvěřím !! Kapr měl 86cm a 11kg.
Přeji všem, kdo o to stojí, podobný zážitek.
A nějaké to nelíbí snesu, M.M se stěžovat nebudu :D
Tak tohoto dorostence si obzvlášť cením. Vyjel mi po "Yo-Zurikovi", vyloveném letos z řeky (tímto zdravím bývalého majitele, který ho nechal v Berounce), až těsně před desátou, po 3 hodinách házení do jednoho místa. Manželka mně neposlala do háje nadarmo. Je třeba vydržet :-)
Po dvou dnech, kdy jsem podělal každou slušnější rybu, jsem už celkem měl strach jít k vodě. Ne že bych slušnou rybu nezapřáhnul, ale měl jsem obavy, co se zase stane a že o ní přijdu. Nakonec se zadařilo a mimo několika okounů se na břeh podíval i slušný candát. :-)
Dnes som prvy krat v zivote prestal chytat, lebo mi ruky vypovedali sluzbu. Po prichode k vode som skusal nejaky ultralajt na makrely, ale Rumun vedla mna vypruzil 4 makrely na makrelove nadvazce, tak som sa vykakal na UL a presiel na SB (Sergei Bubka- rod style) Zpociatku som sa zahrieval a rumuni ma trochu trenovali, potom som vyladil vypruzovanie a trenoval ja ich, ked to slo takmer na hod. Najvacsi problem boli tulene(velkosti japonskeho sumo sampiona 200kg), ktore nebolo vidiet pokial niekto nemal rybu na prute. Okamzite bolo vidiet velke torpedo letiace pod vodou smerom k zdolavanym makrelam a tulen ich nestastnym rumunom oberal z nadvazcov ako male decko cokoladky z vianocneho stromceka. Z piatich zaseknutych sa von podarilo dostat max 2-3 makrely. Zbytok bola DPH platena tulenom. Dokaze neskutocne nakakat ked clovek taha 5 makrel z vzdialenosti 70m a kym ich dostane z vody citi ako mu jednu za druhou tulen kradne a ked pri brehu este aj posledna makrela spadne z haku....Jedno z najlepsich obdobi dnesnej rybacky bolo ked Rumun asi 20minut zdolaval tulena a my sme mohli nerusene tahat makrely. Potom sa uvolnil a pokracoval v kradeziach makrel. Bilancia: 30ponechanych makrel, cca 30 ukradnutych asi 10pustenych. Zdolavanie makrel + suboje s tulenmi vo vetre aky v irsku nepamatam ma totalne rozbili. Dufam, ze zajtra vstanem z postele.
PS: krvavy ako masiarov syn som fotky nerobil. Jedna ilustracna.
načítám...
