Úhyn ryb v největším moravském rybníce je vyšší. Ztráta je kolem 100 tun
Diskuse k bleskovce Úhyn ryb v největším moravském rybníce je vyšší. Ztráta je kolem 100 tun
- Zobrazit vybrané uživatele.
načítám...
7x v oblíbených a 6x v ignorovaných.
Lasskoun - Profil | Po 20.8.2018 0:58:37
potočák 62 >> Když už se "potočák 62" ve svém příspěvku zmínil o (ne)problematice solení pozemních komunikací (díky čemuž se každoročně do vod spláchnou stovky tun posypových soli) dovolím se i k tomuto ještě jednou vrátit, ač jsem se tímto zde již rovněž dříve zabýval (před několika dny).
Citace pocházejí z práce: "Vliv zimní chemické údržby silnic na stav okolních ekosystémů" - https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/130167482
(stránky umístění jednotlivých citací pro tentokráte uvádět nebudu, neb v případě zájmu si je každý může snadno dohledat)
Pozn: Vybrané pasáže (vesměs týkající pouze vlivu na vodní ekosystémy a jejich těsné okolí) jsem vybral dle svého nejlepšího svědomí a vědomi (= nesnažil jsem se přitom nijak cíleně zatajit žádnou z pasáží, jenž by naopak vyznívala negativně v neprospěch případného "solení vody"). Tož, nechť si každý sám udělá vlastní názor na "škodlivost NaCl na organizmy a vodní ekosystémy" (jak vidno, značně zkreslený vlivem "mediálních masáží", týkajících se však výhradně vlivem na vegetaci v těsném okolí udržovaných komunikací [a na psí tlapky], které samozřejmě nijak nepopírám),... přičemž znovu připomínám, že mnou uvažované koncentrace NaCl ve vodě (tj. 50 - 100 - 200 mg/l) jsou na mnohem mnohem nižší úrovni, než jakého se dosahuje přímo v místě solení komunikací (až 20 g/m2, avšak vlivem kumulace v zemině i radikálně více). A jelikož nechci nikoho předem ovlivňovat, tak mezi citace nebudu ani vkládat žádné mé poznámky, byť na závěr si neodpustím vyjádřit svůj skromný názor - takové docela malé "tří-slovné shrnutí".
Nicméně, jen si předem ještě dovolím upozornit na (alespoň pro mě) velmi zajímavé zjištění, že maximální zákonný povolený limit NaCl pro pitnou vodu je právě oněch až 200 mg/l = tedy až na samé hranici "senzorického prahu", pod který "slanost či neslanost vody nejsme schopni pomocí receptorů jazyka nijak rozeznat":-)
------- počátek citací -------
2.5. ADITIVA
Posyp, aplikovaný na vozovku, bývá většinou směsí hlavní účinné látky a dalších aditiv, mezi něž patří různé druhy protispékavých nebo antikorozivních materiálů. Při vysoké vzdušné vlhkosti (nad 70%) se na zrnech soli tvoří solankový roztok, který se při následném poklesu vlhkosti vypařuje za částečně rekrystalizace solanky. To způsobuje nevhodnou agregaci solných zrn, které se snaží silničáři zabraňovat přidáním protispékavých látek, mezi něž patří například hexakyanoželeznatan sodný (Na4Fe(CN)6⋅ 10H2O), hexakyanoželeznatan draselný (K4Fe(CN)6⋅ 10H2O, obecně známý jako žlutá krevní sůl) nebo hexakyanoželeznatan železitý (Fe4[Fe(CN)6]3, známý jako berlínská modř). Jejich obsah v solné směsi je minimální, pohybuje se v hodnotách do 0,01 %. Ferokyanidy podléhají rozkladu na problematické kyanidy za působení ultrafialového záření, k němuž ovšem už nedochází v půdním prostředí, proto je riziko toxického působení kyanidů v okolí solených silnic
nepravděpodobné (NCHRP 2007).
Jediným zákonem v české legislativě, který reguluje použití chemického posypu, je zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, který v § 16 a 26 zakazuje provádět chemický posyp cest na území národních parků a chráněných krajinných oblastí. Na základě § 43 tohoto zákona ovšem může dojít k vydání výjimky ze zákazu, která je vydávána vždy příslušným orgánem ochrany přírody a krajiny. V současné době jsou vydány výjimky ve všech 25 chráněných krajinných oblastech České republiky. Obvykle bývají výjimky vydány na všechny silnice I.třídy a velmi často na silnice II.třídy. Je stanoveno, že posyp musí probíhat formou zkrápěné soli, nicméně typ chemické látky ve výjimkách blíže specifikovaný není, a proto je používaným materiálem NaCl. Co se týče národních parků, výjimky jsou uděleny ve dvou z nich: Krkonošském národním parku (KRNAP) a Národním parku Šumava. V KRNAPu jsou soleny všechny silnice I. a II.třídy vedoucí do hlavních zimních středisek. Ani zde není nařízeno užití jiné chemické látky než NaCl, je ovšem stanoveno jiné dávkování, které nemá překračovat 10 gm-2. V NP Podyjí a České Švýcarsko se nenacházejí významné dopravní komunikace, proto na těchto územích žádné výjimky vydané nejsou
(Laškoun poznámka: uvedeno pouze na okraj, pro upřesnění části týkající se obojživelníků) Obecně uznávanou klasifikací je za mírně zasolenou půdu považována ta, jejíž elektrická konduktivita (EC) přesáhne hranici 4 mS cm-1. Zdrojem zasolení nemusí být nutně antropogenní činnost, často se jedná o přírodní procesy, mezi něž patří zvětrávání hornin, nepromyvný vodní režim a v příbřežních oblastech hlavně působení mořského spreje. Existuje ovšem i sekundární zasolení, jehož význam roste v důsledku zvyšujícího se antropogenního tlaku na krajinu, a je způsobováno zavlažováním půd v aridním a semiaridním prostředí, důlní činností a v neposlední řadě právě chemickou údržbou
silnic v chladnějších regionech (Cañedo-Argüelles et al. 2013).
Sůl, jež infiltruje do půdy, putuje ve formě solného roztoku do tzv. vadózní zóny. Vadózní zóna se nachází v provzdušněném pásmu mezi půdním povrchem a svrchní hladinou podzemní vody (Lundmark & Olofsson 2007). Zde se ionty soli dostávají do kontaktu s půdními částicemi. Většina půdních částic je negativně nabita stejně jako chloridový anion. Ten se díky svému negativnímu náboji a malým rozměrům chová značně konzervativně. Nezúčastňuje se reakcí v půdě a zřejmě nemá přímý vliv na chemizmus půdy. Rozpuštěný ve vodním roztoku je transportován přímým odtokem do povrchových vod nebo skrze půdní prostředí do podzemních vod (Norrström & Bergstedt 2001, Ramakrishna & Viraraghavan 2005).
Větší riziko pro stabilitu půdního prostředí představují Na+, které jsou díky svému pozitivnímu
náboji v opačně nabitém prostředí zadržovány. Zvýšená koncentrace Na+ způsobuje jejich poutání do kationtového výměnného komplexu a vypuzování ostatních bází (Ca2+, Mg2+, K+ a jiné), které jsou následně z půdy vymývány. Tento princip vede k ochuzování půdy o důležité živiny. Norrström a Bergstedt (2001) poukazují na negativní korelaci mezi podílem Na+ a ostatními bázemi v celkové kationtové výměnné kapacitě (CEC) půdy.
Vzhledem k rozdílným vlastnostem obou iontů se liší i jejich koncentrace v kontaminované
půdě. Nejvyšší hodnoty pro Na+ jsou obvykle zaznamenány v prvních metrech vzdálenosti od
vozovky a s rostoucí vzdáleností klesají. Naopak u Clje pozorovaný trend opačný. Jejich množství v blízkosti solených vozovek dosahuje pozaďových hodnot, zatímco ve vzdálenějších vzorcích několikanásobně tyto hodnoty převyšuje. Klesající trend je možné vysledovat pro oba ionty i ve vertikálním transportu. V horních vrstvách dochází k částečné kumulaci příchozích iontů a směrem dolů se jejich množství snižuje. (Bryson & Barker 2002, Černohlávková et al. 2008, Hofman et al. 2012)
4.1.4. PŮDNÍ MIKROBIÁLNÍ SPOLEČENSTVA
Na procesech probíhajících v půdě se významně podílejí mikrobiální společenstva. Ta zajišťují dekompozici organické hmoty, mají vliv na koloběh prvků a přeměnu energie a svou činností spoluvytváří chemické a fyzikální vlastnosti půdy. Díky své provázanosti je celý systém této bioty velice sensitivní ke změnám prostředí, a proto slouží jako užitečný indikátor kvality a stavu půdy. Nicméně pouze malé množství autorů dosud provádělo výzkum změn mikrobiálních společenstev indukovaných na základě chemického ošetření silnic.
Aktivita citlivějších druhů mikroorganismů začíná být inhibována při koncentraci 150 mgL-1 NaCl a u půdní nitrifikace je zaznamenán značný pokles při koncentraci 250 mgL-1 NaCl. To jsou hodnoty, kterých bývá v těsné blízkosti intenzivně ošetřovaných silnic dosahováno pravidelně (Environment Canada 2000)
Různé složky mikrobiální biomasy reagují na tento stres s odlišnou citlivostí. Nejvíce citlivé ke zvýšeným koncentracím NaCl se jeví být houby, na rozdíl například od bakterií, které jsou ke stejným podmínkám rezistentnější.
Autoři výše zmíněných prací se shodují na tom, že nelze určit, který parametr půdních podmínek je pro stabilitu společenstev nejvýznamnější. Jasná souvislost mezi změnou parametru a zvýšeným stresem byla prokázána pro pH, EC a koncentraci Na+ i Cl-.
4.1.5. KOLOBĚH N
Dosud se možným vlivem NaCl na koloběh N intenzivněji zabývala pouze jedna skupina autorů. Došli ke zjištění, že půdy v blízkosti solených silnic vykazují sníženou mocnost organických horizontů, což je pravděpodobně způsobeno disperzí a mobilizací půdní hmoty v závislosti na změněném pH a zvýšeném procentuálním zastoupení Na+ v CEC. Sodné ionty vedle Ca2+, Mg2+
a dalších vytěsňují z CEC také amonné kationty NH4 + (Green & Cresser 2008a).
4.2. VODA
Voda, ať už povrchová nebo podzemní, obsahuje určité množství rozpuštěných anorganických
iontů (TDS – total dissolved solids), jejichž množství bývá vyjádřeno v jednotkách g L-1
nebo
jako funkce EC (jednotka S m-1
) a přímo určuje míru salinity vody. Do vody se TDS dostávají
dvojím způsobem. Primárním, přírodním zdrojem iontů jsou srážková voda, interakce mezi
horninou a vodou, případně mezi půdou a vodou a mořská voda. Za sekundární, lidskou
aktivitou podmíněné zdroje jsou považovány odpady ze zemědělství, odtoky ze skládek a
kanalizačních systémů, živočišný odpad a posypové soli (Panno et al. 2006). Míra primární
Slané, anaerobní vodní prostředí ovlivňuje i celkovou biogeochemii sedimentů, do jejichž pórů na nákladě rozdílů hustoty proniká odkysličená voda (Novotny et al. 2008). Přítomnost NaCl v sedimentech způsobuje iontovou výměnu na jílových minerálech a uvolňuje ze sorpčních míst do roztoku kationty. Redukční podmínky podporují anaerobní respiraci, která přispívá k degradaci organické hmoty, z níž se uvolňují další živiny (Ca, Mg, K, NH4+ a další). Prostředí obohacené o živiny je příznivější pro růst mikrobiálních a houbových společenstev, čímž se zvyšuje primární produkce, ale i eutrofizace vod (Kim & Koretsky 2011, Kim & Koretsky 2013). Dalším důsledkem anaerobních podmínek je redukce Fe- a Mn- oxidů, jejichž trojné, respektive čtverné chemické vazby se mění na dvojné, respektive trojné. Tímto procesem může dojít k uvolnění kovů vázaných do komplexů s Fe-, Mn- oxidy. Další mobilizace kovů je očekávána při pronikání slané vody do sedimentů a následné iontové výměně, stejně jako při rozkladu organické hmoty. Kovy uvolněné z vazeb se stávají dostupnější pro organismy a jsou ve vodním sloupci, případně v sedimentu mobilnější (Kim & Koretsky 2013, Novotny et al. 2008).
Jak ukazují dlouhodobé studie, salinita vod neustále roste kvůli antropogennímu tlaku a tento trend je natolik významný, že začíná ohrožovat zdroje pitné vody v zastavěných územích. V severovýchodní části Spojených států amerických byla dokonce sekundární salinizace vod prohlášena za jedno z nejvýznamnějších rizik pro sladkovodní ekosystémy (Kaushal et al. 2005). Kaushal et al. (2005) navíc předpovídají, že poroste-li koncentrace chloridů v tocích takovým tempem jako dosud, dojde v mnohých z nich na konci století k překročení hranice 250 mg L-1. Toto množství už je pro citlivější vodní organismy toxické a voda není určena k lidské konzumaci.
4.2.1. ZPŮSOB ŠÍŘENÍ NaCl A ROČNÍ TRENDY
Posypovou solí je v konečném důsledku postižena podzemní i povrchová voda. Povrchová voda
je v krátkodobém výhledu nejvíce sycena ionty putujícími přímým odtokem ze silnice, v dlouhodobějším měřítku je kontaminována také podzemní vodou. Do akviferů podzemních vod pronikají ionty průsakem přes vadózní zónu a obvykle zde bývají po určitý čas zadrženy. Kontaminací podzemní vody může být ovlivněna kvalita vody ve studních (Miller at al. 1974). V oblastech, kde je hladina podzemní vody uložena mělce, může navíc docházet k ovlivňování chemizmu půdy na celém území, které akvifer pokrývá. To se týká především malých akviferů vytvořených v tillových a písčitých sedimentech (Lundmark 2003). Kontaminace podzemní vody je nicméně lokální záležitost a koncentrace solí jsou v ní zvýšeny především v blízkosti ošetřovaných silnic (Cooper et al. 2014).
Množství Cl- a Na+ vzrůstá souhlasně s délkou toku, takže největší hodnoty bývají naměřeny v jeho dolní části. Pokud je v povodí toku přítomen větší počet ošetřovaných silnic, je tento trend ještě patrnější (Ramakrishna & Viraraghavan 2005). Obecně platí pravidlo snižování koncentrace chloridů se zvyšujícím se průtokem. To znamená, že v období s vysokou dotací srážek jsou vodní toky naředěné a koncentrace chloridů nedosahují tak vysokých hodnot jako v sušších obdobích. Je-li průtok toku malý, dochází k jeho dotaci podzemní vodou, která může být nabohacena Cl- a
Na+ a celkový obsah TDS se tím ještě zvyšuje (Corsi et al. 2015).
V průběhu roku dochází v kontaminovaných vodách k velkým fluktuacím obsahu TDS a s tím spojené EC (Aghazadeh et al. 2012, Corsi et al. 2015, Kaushal et al. 2005). Cl- i Na+ zaznamenávají nejvyšší hodnoty v průběhu zimy a na začátku jara, přičemž u Cl se tyto
hodnoty pohybují v řádech desítek až stovek mg L-1 , u Na+ v řádech desítek mg L-1 . Nižší
množství Na+ je vysvětlováno zadržením tohoto iontu v půdním CEC (Dailey et al. 2014). V české legislativě jsou vyhláškou č. 252/2004 Sb. stanoveny hygienické požadavky na pitnou vodu, v kterých jsou určeny mezní hodnoty pro Cl- a Na+ na 100 mg L-1, respektive 200 mg L-1
Ačkoliv posypové soli nejsou na silnicích aplikovány v obdobích bez sněhu, mohou Cl- a Na+ překračovat pozaďové hodnoty v průběhu celého roku. Tato chronická kontaminace je způsobena celoroční dotací povrchových vod ionty zadrženými v půdě a v již zmiňovaném rezervoáru podzemní vody.
K maximálním ročním výkyvům v TDS a EC dochází při sněhových bouřích, kdy je na vozovku aplikováno nejvíce posypové soli a zároveň je velký přímý odtok. Při bouřkových událostech salinita vody významně narůstá a podle práce Coopera et al. (2015) může dojít k navýšení až na třetinu hodnoty salinity mořské.
4.2.2. ZPŮSOB DETEKCE ZDROJŮ KONTAMINACE VODY
K přesnému zjištění zdroje NaCl bývají využity halogenové anionty (Cl-, Br-, I-). Kvůli svým konzervativním vlastnostem nereagují s okolním prostředím a zůstávají ve vodním prostředí ve stejném množství. Poměr chloridů vůči halogenům proto slouží jako výborný indikátor kontaminovaných vod, přičemž vody kontaminované různými zdroji mají tento poměr odlišný. Nejvyšší hodnoty dosahuje ukazatel Cl/Br ve vodě postižené posypovou solí, naproti tomu nejmenší hodnoty vykazuje nekontaminovaná podzemní voda. Grafickým vynesením poměru Cl/halogen vůči jinému halogenovému aniontu je navíc dosaženo užitečného vymezení jednotlivých zdrojů NaCl. Poměr Cl/halogen může být vynesen v grafu i oproti hodnotám celkového N. Tato metoda se ukázala být vhodná pro rozlišení kontaminantů pocházejících z posypové soli a těch z kanalizačních vod a živočišného odpadu (Panno et al. 2006).
4.2.3. ZMĚNA KVALITY VOD V TOCÍCH A VODNÍCH NÁDRŽÍCH
Studie založené na dlouhodobém monitoringu kvality vody ukazují, že od druhé poloviny 20. století dochází k nárůstům koncentrací Cl- a Na+ ve všech tocích, jejichž povodí se nacházejí v oblastech, kde se provozuje zimní údržba silnic (Corsi et al. 2015, Godwin et al. 2003, Kaushal et al. 2005). Kvůli tomu vzrůstá množství těchto kontaminantů i v jezerních vodách, kde se voda dočasně zadržuje (Novotny et al. 2008). Tento trend má rozsáhlé fyzikální, chemické i ekologické následky. Jak ve své práci shrnují Ramakrishna & Viraraghavan (2005), jsou jezerní vody postihnuty zejména změnou hustoty vody, ztíženým sezónním promícháním vodních vrstev nebo stimulací růstu některých vodních řas a následnou eutrofizací. Zvýšený obsah Cl- a Na+ a s tím spojený nárůst salinity vede ke zvýšení hustoty vody, která se díky tomu ve vodním sloupci drží u dna. V některých případech může v nádrži dojít k vytvoření chemokliny, která zpomaluje, případné úplně zabraňuje sezónnímu promíchání vrstev. Tím se mění charakter nádrže na meromiktický, tzn., že nedochází k promíchání stabilního monimolimnionu se svrchním mixolimnionem. Nepromíchání vodních mas posléze vede k anoxii bentických vod (Sibert et al. 2015)
Slané, anaerobní vodní prostředí ovlivňuje i celkovou biogeochemii sedimentů, do jejichž pórů na základě rozdílů hustoty proniká odkysličená voda (Novotny et al. 2008). Přítomnost NaCl v sedimentech způsobuje iontovou výměnu na jílových minerálech a uvolňuje ze sorpčních míst do roztoku kationty. Redukční podmínky podporují anaerobní respiraci, která přispívá k degradaci organické hmoty, z níž se uvolňují další živiny (Ca, Mg, K, NH4+ a další). Prostředí obohacené o živiny je příznivější pro růst mikrobiálních a houbových společenstev, čímž se zvyšuje primární produkce, ale i eutrofizace vod (Kim & Koretsky 2011, Kim & Koretsky 2013).
Dalším důsledkem anaerobních podmínek je redukce Fe- a Mn- oxidů, jejichž trojné, respektive čtverné chemické vazby se mění na dvojné, respektive trojné. Tímto procesem může dojít k uvolnění kovů vázaných do komplexů s Fe-, Mn- oxidy. Další mobilizace kovů je očekávána při pronikání slané vody do sedimentů a následné iontové výměně, stejně jako při rozkladu organické hmoty. Kovy uvolněné z vazeb se stávají dostupnější pro organismy a jsou ve vodním sloupci, případně v sedimentu mobilnější (Kim & Koretsky 2013, Novotny et al. 2008).
Novotny et al. (2008) dokazují, že míra degradace kvality vody v nádržích úzce souvisí s její plochou, objemem a především velikostí povodí. Nejpostiženější nádrže jsou ty, které mají malou plochu i objem a na druhé straně rozsáhlé povodí. Podle Novotny & Stefan (2010) jsou některá jezera v oblasti USA znečištěná natolik, že za podmínky úplného zastavení používání posypových solí bude regenerace trvat 10 – 30 let.
4.2.4. VODNÍ ORGANIZMY
Změny v chemizmu vody mají dopad na stabilitu vodních společenstev, která musí čelit krátkodobému (akutnímu) i dlouhodobému (chronickému) nárůstu koncentrace solí ve vodách, který způsobuje zvýšení osmotického tlaku a dalších fyziologických stresů. Zdá se, že krátkodobé vystavení, například v období jarního tání nebo sněhové bouře, nepředstavuje pro většinu vodních organizmů tak velké nebezpečí jako vystavení dlouhodobé (Blasius & Merritt 2002). Mezi jednotlivými skupinami organismů existují velké rozdíly v citlivosti na stres způsobený vysokou salinitou vody. LC50 pro akutní toxicitu (tzn. 4 denní vystavení stresovým podmínkám) pro vodní bezobratlé se pohybuje zhruba v rozmezí 4000 – 10000 mg L-1 , zatímco ryby vykazují vyšší míru tolerance a LC50 je pro ně představována rozmezím 7500 – 21500 mg L-1 (Evans & Frick 2001).
Negativní dopad byl pozorován u populací obojživelníků, jejichž druhová bohatost klesala se vzrůstající koncentrací chloridů a naopak rostla se vzdáleností od ošetřované vozovky. U pulců žáby druhu Rana sylvatica (Skokan lesní) byla prokázána snížená míra přežití, váha i aktivita. Metamorfóza probíhala dříve než v přirozených podmínkách a byl zaznamenán i zvýšený počet růstových abnormalit. Pro predátory se tím pulci stávají zranitelnějšími a jejich šance na přežití klesají (Sanzo & Hecnar 2006). Takto významné změny se ovšem neprojevují u jiného druhu žáby, skokana křiklavého (Rana clamitans), u něhož byly sice také pozorovány růstové deformace, ale výhradně při nejvyšších koncentracích (3000 µS cm-1 ). Při slabé a mírné EC byly odchylky od normálního vývoje nepatrné (Karraker 2007). Velký problém představuje zasolení malých, zolovaných tůněk, které slouží jako významné rozmnožovací lokality pro obojživelníky. Jarní vrchol chloridových koncentrací v tocích a zvyk rozmnožovat se po generace na stejné lokalitě činí z obojživelníků velmi ohroženou skupinu (Sanzo & Hecnar 2006).
Na území České republiky se halofyty v přirozeném prostředí vyskytují zřídka, především v
podjednotkách Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty (M1.2) a Vegetace jednoletých
slanomilných trav (M2.4) s charakteristickými druhy Aster tripolium subsp. pannonicus
(Hvězdnička panonská), Carex acuta (Ostřice štíhlá), Carex melanostachya (Ostřice
černoklasá), Chenopodium glaucum (Merlík sivý), Puccinellia distans nebo Spergularia salina
(Kuřinka solná) (Chytrý et al. 2010). Za normálních podmínek je většina naší flóry
reprezentována rostlinami glykofytními. V blízkosti chemicky ošetřovaných silnic ovšem
dochází ke změně skladby vegetace a rozšiřování halofytních druhů. Na území České republiky
bylo zaznamenáno okolo 20 druhů slanomilných rostlin rostoucích v silničních pásmech,
zejména Puccinellia distans, Digitaria sanguinalis a Spergularia rubra (Šerá 2008).
------- konec citací -------
Takže,... jelikož k výše citovaným negativním vlivům dochází až při mnohonásobně vyšších koncentracích NaCl ve vodě (mnohdy dokonce až při o několik řádů vyšších koncentracích), tak při používání 50 - 100 - 200 mg/l si s čistým svědomím dovolím odpovědět názvem jednoho českého filmu (s několika velmi "povedenými rybářskými scénami":-DD)
= ... "U MĚ DOBRÝ!!.... ":-)
Takže asi tak,... stejně nakonec časem tu všechnu rozpuštěnou sůl voda odnese až do moře (kde se nad její přítomností nebude nikdo nijak rozpakovat),... stejně jako v úžasné závěrečné skladbě tohoto filmu: "Všechno odnesl proud"
S přáním příjemného zbytku dne a užitečně stráveného nastávajícího týdne, Laškoun ":-)
--------------------
PS: A pokud by snad někomu náhodou vadily možné vlivy sodíkových iontů, potom lze NaCl nahradit (byť dražším, ale ještě stále cenovým dostupným) chloridem vápenatým, tedy CaCl2 (jenž si lze svépomocí pořídit mnohem laciněji a to působením kys. chlorovodíkové na vápenec, tedy chemickou reakcí CaCO3 + 2HCl → CaCl2 + H2O + CO2),... kdy výsledný hexahydrát, Ca(Cl)2*6H2O, lze spolu s ledem rovnou využít i coby chladicí směs = při poměru ledu ku hexahydrátu CaCl2 v poměru 1:1,5 je možno dosáhnout teploty až minus 55° C, [kdežto při použití ledu a NaCl v poměru cca 3:1 se dosáhne teploty "pouze" minus 21° C] = takže "protřepat - zamíchat";-DD a "pak nasypat do vody", neb ta sůl, krom primárního účelu, tak může sekundárně v horkých parných dnech (na rozdíl od jejího prostého rozpuštění) ještě významně přispět k vylepšení teplotních parametrů vody = tedy za předpokladu, že máme k dispozici [hospodářem Nesytu v reportáži citované] "vagóny ledu";-)))
(= rozhodně je to mnohem efektivnější způsob, než se pokoušet snížit teplotu vody pouhým "přidáním ledu do vody", jako se o to [dle slov tamního hospodáře p. R. Zinkeho] pokoušeli minulý rok na sádkách MO ČRS Sušice = https://www.mrk.cz/bleskovky.php?id=46166,.... navíc, při tomto způsobu by se takříkajíc: "zabily dvě mouchy jednou ranou";-)
Citace pocházejí z práce: "Vliv zimní chemické údržby silnic na stav okolních ekosystémů" - https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/130167482
(stránky umístění jednotlivých citací pro tentokráte uvádět nebudu, neb v případě zájmu si je každý může snadno dohledat)
Pozn: Vybrané pasáže (vesměs týkající pouze vlivu na vodní ekosystémy a jejich těsné okolí) jsem vybral dle svého nejlepšího svědomí a vědomi (= nesnažil jsem se přitom nijak cíleně zatajit žádnou z pasáží, jenž by naopak vyznívala negativně v neprospěch případného "solení vody"). Tož, nechť si každý sám udělá vlastní názor na "škodlivost NaCl na organizmy a vodní ekosystémy" (jak vidno, značně zkreslený vlivem "mediálních masáží", týkajících se však výhradně vlivem na vegetaci v těsném okolí udržovaných komunikací [a na psí tlapky], které samozřejmě nijak nepopírám),... přičemž znovu připomínám, že mnou uvažované koncentrace NaCl ve vodě (tj. 50 - 100 - 200 mg/l) jsou na mnohem mnohem nižší úrovni, než jakého se dosahuje přímo v místě solení komunikací (až 20 g/m2, avšak vlivem kumulace v zemině i radikálně více). A jelikož nechci nikoho předem ovlivňovat, tak mezi citace nebudu ani vkládat žádné mé poznámky, byť na závěr si neodpustím vyjádřit svůj skromný názor - takové docela malé "tří-slovné shrnutí".
Nicméně, jen si předem ještě dovolím upozornit na (alespoň pro mě) velmi zajímavé zjištění, že maximální zákonný povolený limit NaCl pro pitnou vodu je právě oněch až 200 mg/l = tedy až na samé hranici "senzorického prahu", pod který "slanost či neslanost vody nejsme schopni pomocí receptorů jazyka nijak rozeznat":-)
------- počátek citací -------
2.5. ADITIVA
Posyp, aplikovaný na vozovku, bývá většinou směsí hlavní účinné látky a dalších aditiv, mezi něž patří různé druhy protispékavých nebo antikorozivních materiálů. Při vysoké vzdušné vlhkosti (nad 70%) se na zrnech soli tvoří solankový roztok, který se při následném poklesu vlhkosti vypařuje za částečně rekrystalizace solanky. To způsobuje nevhodnou agregaci solných zrn, které se snaží silničáři zabraňovat přidáním protispékavých látek, mezi něž patří například hexakyanoželeznatan sodný (Na4Fe(CN)6⋅ 10H2O), hexakyanoželeznatan draselný (K4Fe(CN)6⋅ 10H2O, obecně známý jako žlutá krevní sůl) nebo hexakyanoželeznatan železitý (Fe4[Fe(CN)6]3, známý jako berlínská modř). Jejich obsah v solné směsi je minimální, pohybuje se v hodnotách do 0,01 %. Ferokyanidy podléhají rozkladu na problematické kyanidy za působení ultrafialového záření, k němuž ovšem už nedochází v půdním prostředí, proto je riziko toxického působení kyanidů v okolí solených silnic
nepravděpodobné (NCHRP 2007).
Jediným zákonem v české legislativě, který reguluje použití chemického posypu, je zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, který v § 16 a 26 zakazuje provádět chemický posyp cest na území národních parků a chráněných krajinných oblastí. Na základě § 43 tohoto zákona ovšem může dojít k vydání výjimky ze zákazu, která je vydávána vždy příslušným orgánem ochrany přírody a krajiny. V současné době jsou vydány výjimky ve všech 25 chráněných krajinných oblastech České republiky. Obvykle bývají výjimky vydány na všechny silnice I.třídy a velmi často na silnice II.třídy. Je stanoveno, že posyp musí probíhat formou zkrápěné soli, nicméně typ chemické látky ve výjimkách blíže specifikovaný není, a proto je používaným materiálem NaCl. Co se týče národních parků, výjimky jsou uděleny ve dvou z nich: Krkonošském národním parku (KRNAP) a Národním parku Šumava. V KRNAPu jsou soleny všechny silnice I. a II.třídy vedoucí do hlavních zimních středisek. Ani zde není nařízeno užití jiné chemické látky než NaCl, je ovšem stanoveno jiné dávkování, které nemá překračovat 10 gm-2. V NP Podyjí a České Švýcarsko se nenacházejí významné dopravní komunikace, proto na těchto územích žádné výjimky vydané nejsou
(Laškoun poznámka: uvedeno pouze na okraj, pro upřesnění části týkající se obojživelníků) Obecně uznávanou klasifikací je za mírně zasolenou půdu považována ta, jejíž elektrická konduktivita (EC) přesáhne hranici 4 mS cm-1. Zdrojem zasolení nemusí být nutně antropogenní činnost, často se jedná o přírodní procesy, mezi něž patří zvětrávání hornin, nepromyvný vodní režim a v příbřežních oblastech hlavně působení mořského spreje. Existuje ovšem i sekundární zasolení, jehož význam roste v důsledku zvyšujícího se antropogenního tlaku na krajinu, a je způsobováno zavlažováním půd v aridním a semiaridním prostředí, důlní činností a v neposlední řadě právě chemickou údržbou
silnic v chladnějších regionech (Cañedo-Argüelles et al. 2013).
Sůl, jež infiltruje do půdy, putuje ve formě solného roztoku do tzv. vadózní zóny. Vadózní zóna se nachází v provzdušněném pásmu mezi půdním povrchem a svrchní hladinou podzemní vody (Lundmark & Olofsson 2007). Zde se ionty soli dostávají do kontaktu s půdními částicemi. Většina půdních částic je negativně nabita stejně jako chloridový anion. Ten se díky svému negativnímu náboji a malým rozměrům chová značně konzervativně. Nezúčastňuje se reakcí v půdě a zřejmě nemá přímý vliv na chemizmus půdy. Rozpuštěný ve vodním roztoku je transportován přímým odtokem do povrchových vod nebo skrze půdní prostředí do podzemních vod (Norrström & Bergstedt 2001, Ramakrishna & Viraraghavan 2005).
Větší riziko pro stabilitu půdního prostředí představují Na+, které jsou díky svému pozitivnímu
náboji v opačně nabitém prostředí zadržovány. Zvýšená koncentrace Na+ způsobuje jejich poutání do kationtového výměnného komplexu a vypuzování ostatních bází (Ca2+, Mg2+, K+ a jiné), které jsou následně z půdy vymývány. Tento princip vede k ochuzování půdy o důležité živiny. Norrström a Bergstedt (2001) poukazují na negativní korelaci mezi podílem Na+ a ostatními bázemi v celkové kationtové výměnné kapacitě (CEC) půdy.
Vzhledem k rozdílným vlastnostem obou iontů se liší i jejich koncentrace v kontaminované
půdě. Nejvyšší hodnoty pro Na+ jsou obvykle zaznamenány v prvních metrech vzdálenosti od
vozovky a s rostoucí vzdáleností klesají. Naopak u Clje pozorovaný trend opačný. Jejich množství v blízkosti solených vozovek dosahuje pozaďových hodnot, zatímco ve vzdálenějších vzorcích několikanásobně tyto hodnoty převyšuje. Klesající trend je možné vysledovat pro oba ionty i ve vertikálním transportu. V horních vrstvách dochází k částečné kumulaci příchozích iontů a směrem dolů se jejich množství snižuje. (Bryson & Barker 2002, Černohlávková et al. 2008, Hofman et al. 2012)
4.1.4. PŮDNÍ MIKROBIÁLNÍ SPOLEČENSTVA
Na procesech probíhajících v půdě se významně podílejí mikrobiální společenstva. Ta zajišťují dekompozici organické hmoty, mají vliv na koloběh prvků a přeměnu energie a svou činností spoluvytváří chemické a fyzikální vlastnosti půdy. Díky své provázanosti je celý systém této bioty velice sensitivní ke změnám prostředí, a proto slouží jako užitečný indikátor kvality a stavu půdy. Nicméně pouze malé množství autorů dosud provádělo výzkum změn mikrobiálních společenstev indukovaných na základě chemického ošetření silnic.
Aktivita citlivějších druhů mikroorganismů začíná být inhibována při koncentraci 150 mgL-1 NaCl a u půdní nitrifikace je zaznamenán značný pokles při koncentraci 250 mgL-1 NaCl. To jsou hodnoty, kterých bývá v těsné blízkosti intenzivně ošetřovaných silnic dosahováno pravidelně (Environment Canada 2000)
Různé složky mikrobiální biomasy reagují na tento stres s odlišnou citlivostí. Nejvíce citlivé ke zvýšeným koncentracím NaCl se jeví být houby, na rozdíl například od bakterií, které jsou ke stejným podmínkám rezistentnější.
Autoři výše zmíněných prací se shodují na tom, že nelze určit, který parametr půdních podmínek je pro stabilitu společenstev nejvýznamnější. Jasná souvislost mezi změnou parametru a zvýšeným stresem byla prokázána pro pH, EC a koncentraci Na+ i Cl-.
4.1.5. KOLOBĚH N
Dosud se možným vlivem NaCl na koloběh N intenzivněji zabývala pouze jedna skupina autorů. Došli ke zjištění, že půdy v blízkosti solených silnic vykazují sníženou mocnost organických horizontů, což je pravděpodobně způsobeno disperzí a mobilizací půdní hmoty v závislosti na změněném pH a zvýšeném procentuálním zastoupení Na+ v CEC. Sodné ionty vedle Ca2+, Mg2+
a dalších vytěsňují z CEC také amonné kationty NH4 + (Green & Cresser 2008a).
4.2. VODA
Voda, ať už povrchová nebo podzemní, obsahuje určité množství rozpuštěných anorganických
iontů (TDS – total dissolved solids), jejichž množství bývá vyjádřeno v jednotkách g L-1
nebo
jako funkce EC (jednotka S m-1
) a přímo určuje míru salinity vody. Do vody se TDS dostávají
dvojím způsobem. Primárním, přírodním zdrojem iontů jsou srážková voda, interakce mezi
horninou a vodou, případně mezi půdou a vodou a mořská voda. Za sekundární, lidskou
aktivitou podmíněné zdroje jsou považovány odpady ze zemědělství, odtoky ze skládek a
kanalizačních systémů, živočišný odpad a posypové soli (Panno et al. 2006). Míra primární
Slané, anaerobní vodní prostředí ovlivňuje i celkovou biogeochemii sedimentů, do jejichž pórů na nákladě rozdílů hustoty proniká odkysličená voda (Novotny et al. 2008). Přítomnost NaCl v sedimentech způsobuje iontovou výměnu na jílových minerálech a uvolňuje ze sorpčních míst do roztoku kationty. Redukční podmínky podporují anaerobní respiraci, která přispívá k degradaci organické hmoty, z níž se uvolňují další živiny (Ca, Mg, K, NH4+ a další). Prostředí obohacené o živiny je příznivější pro růst mikrobiálních a houbových společenstev, čímž se zvyšuje primární produkce, ale i eutrofizace vod (Kim & Koretsky 2011, Kim & Koretsky 2013). Dalším důsledkem anaerobních podmínek je redukce Fe- a Mn- oxidů, jejichž trojné, respektive čtverné chemické vazby se mění na dvojné, respektive trojné. Tímto procesem může dojít k uvolnění kovů vázaných do komplexů s Fe-, Mn- oxidy. Další mobilizace kovů je očekávána při pronikání slané vody do sedimentů a následné iontové výměně, stejně jako při rozkladu organické hmoty. Kovy uvolněné z vazeb se stávají dostupnější pro organismy a jsou ve vodním sloupci, případně v sedimentu mobilnější (Kim & Koretsky 2013, Novotny et al. 2008).
Jak ukazují dlouhodobé studie, salinita vod neustále roste kvůli antropogennímu tlaku a tento trend je natolik významný, že začíná ohrožovat zdroje pitné vody v zastavěných územích. V severovýchodní části Spojených států amerických byla dokonce sekundární salinizace vod prohlášena za jedno z nejvýznamnějších rizik pro sladkovodní ekosystémy (Kaushal et al. 2005). Kaushal et al. (2005) navíc předpovídají, že poroste-li koncentrace chloridů v tocích takovým tempem jako dosud, dojde v mnohých z nich na konci století k překročení hranice 250 mg L-1. Toto množství už je pro citlivější vodní organismy toxické a voda není určena k lidské konzumaci.
4.2.1. ZPŮSOB ŠÍŘENÍ NaCl A ROČNÍ TRENDY
Posypovou solí je v konečném důsledku postižena podzemní i povrchová voda. Povrchová voda
je v krátkodobém výhledu nejvíce sycena ionty putujícími přímým odtokem ze silnice, v dlouhodobějším měřítku je kontaminována také podzemní vodou. Do akviferů podzemních vod pronikají ionty průsakem přes vadózní zónu a obvykle zde bývají po určitý čas zadrženy. Kontaminací podzemní vody může být ovlivněna kvalita vody ve studních (Miller at al. 1974). V oblastech, kde je hladina podzemní vody uložena mělce, může navíc docházet k ovlivňování chemizmu půdy na celém území, které akvifer pokrývá. To se týká především malých akviferů vytvořených v tillových a písčitých sedimentech (Lundmark 2003). Kontaminace podzemní vody je nicméně lokální záležitost a koncentrace solí jsou v ní zvýšeny především v blízkosti ošetřovaných silnic (Cooper et al. 2014).
Množství Cl- a Na+ vzrůstá souhlasně s délkou toku, takže největší hodnoty bývají naměřeny v jeho dolní části. Pokud je v povodí toku přítomen větší počet ošetřovaných silnic, je tento trend ještě patrnější (Ramakrishna & Viraraghavan 2005). Obecně platí pravidlo snižování koncentrace chloridů se zvyšujícím se průtokem. To znamená, že v období s vysokou dotací srážek jsou vodní toky naředěné a koncentrace chloridů nedosahují tak vysokých hodnot jako v sušších obdobích. Je-li průtok toku malý, dochází k jeho dotaci podzemní vodou, která může být nabohacena Cl- a
Na+ a celkový obsah TDS se tím ještě zvyšuje (Corsi et al. 2015).
V průběhu roku dochází v kontaminovaných vodách k velkým fluktuacím obsahu TDS a s tím spojené EC (Aghazadeh et al. 2012, Corsi et al. 2015, Kaushal et al. 2005). Cl- i Na+ zaznamenávají nejvyšší hodnoty v průběhu zimy a na začátku jara, přičemž u Cl se tyto
hodnoty pohybují v řádech desítek až stovek mg L-1 , u Na+ v řádech desítek mg L-1 . Nižší
množství Na+ je vysvětlováno zadržením tohoto iontu v půdním CEC (Dailey et al. 2014). V české legislativě jsou vyhláškou č. 252/2004 Sb. stanoveny hygienické požadavky na pitnou vodu, v kterých jsou určeny mezní hodnoty pro Cl- a Na+ na 100 mg L-1, respektive 200 mg L-1
Ačkoliv posypové soli nejsou na silnicích aplikovány v obdobích bez sněhu, mohou Cl- a Na+ překračovat pozaďové hodnoty v průběhu celého roku. Tato chronická kontaminace je způsobena celoroční dotací povrchových vod ionty zadrženými v půdě a v již zmiňovaném rezervoáru podzemní vody.
K maximálním ročním výkyvům v TDS a EC dochází při sněhových bouřích, kdy je na vozovku aplikováno nejvíce posypové soli a zároveň je velký přímý odtok. Při bouřkových událostech salinita vody významně narůstá a podle práce Coopera et al. (2015) může dojít k navýšení až na třetinu hodnoty salinity mořské.
4.2.2. ZPŮSOB DETEKCE ZDROJŮ KONTAMINACE VODY
K přesnému zjištění zdroje NaCl bývají využity halogenové anionty (Cl-, Br-, I-). Kvůli svým konzervativním vlastnostem nereagují s okolním prostředím a zůstávají ve vodním prostředí ve stejném množství. Poměr chloridů vůči halogenům proto slouží jako výborný indikátor kontaminovaných vod, přičemž vody kontaminované různými zdroji mají tento poměr odlišný. Nejvyšší hodnoty dosahuje ukazatel Cl/Br ve vodě postižené posypovou solí, naproti tomu nejmenší hodnoty vykazuje nekontaminovaná podzemní voda. Grafickým vynesením poměru Cl/halogen vůči jinému halogenovému aniontu je navíc dosaženo užitečného vymezení jednotlivých zdrojů NaCl. Poměr Cl/halogen může být vynesen v grafu i oproti hodnotám celkového N. Tato metoda se ukázala být vhodná pro rozlišení kontaminantů pocházejících z posypové soli a těch z kanalizačních vod a živočišného odpadu (Panno et al. 2006).
4.2.3. ZMĚNA KVALITY VOD V TOCÍCH A VODNÍCH NÁDRŽÍCH
Studie založené na dlouhodobém monitoringu kvality vody ukazují, že od druhé poloviny 20. století dochází k nárůstům koncentrací Cl- a Na+ ve všech tocích, jejichž povodí se nacházejí v oblastech, kde se provozuje zimní údržba silnic (Corsi et al. 2015, Godwin et al. 2003, Kaushal et al. 2005). Kvůli tomu vzrůstá množství těchto kontaminantů i v jezerních vodách, kde se voda dočasně zadržuje (Novotny et al. 2008). Tento trend má rozsáhlé fyzikální, chemické i ekologické následky. Jak ve své práci shrnují Ramakrishna & Viraraghavan (2005), jsou jezerní vody postihnuty zejména změnou hustoty vody, ztíženým sezónním promícháním vodních vrstev nebo stimulací růstu některých vodních řas a následnou eutrofizací. Zvýšený obsah Cl- a Na+ a s tím spojený nárůst salinity vede ke zvýšení hustoty vody, která se díky tomu ve vodním sloupci drží u dna. V některých případech může v nádrži dojít k vytvoření chemokliny, která zpomaluje, případné úplně zabraňuje sezónnímu promíchání vrstev. Tím se mění charakter nádrže na meromiktický, tzn., že nedochází k promíchání stabilního monimolimnionu se svrchním mixolimnionem. Nepromíchání vodních mas posléze vede k anoxii bentických vod (Sibert et al. 2015)
Slané, anaerobní vodní prostředí ovlivňuje i celkovou biogeochemii sedimentů, do jejichž pórů na základě rozdílů hustoty proniká odkysličená voda (Novotny et al. 2008). Přítomnost NaCl v sedimentech způsobuje iontovou výměnu na jílových minerálech a uvolňuje ze sorpčních míst do roztoku kationty. Redukční podmínky podporují anaerobní respiraci, která přispívá k degradaci organické hmoty, z níž se uvolňují další živiny (Ca, Mg, K, NH4+ a další). Prostředí obohacené o živiny je příznivější pro růst mikrobiálních a houbových společenstev, čímž se zvyšuje primární produkce, ale i eutrofizace vod (Kim & Koretsky 2011, Kim & Koretsky 2013).
Dalším důsledkem anaerobních podmínek je redukce Fe- a Mn- oxidů, jejichž trojné, respektive čtverné chemické vazby se mění na dvojné, respektive trojné. Tímto procesem může dojít k uvolnění kovů vázaných do komplexů s Fe-, Mn- oxidy. Další mobilizace kovů je očekávána při pronikání slané vody do sedimentů a následné iontové výměně, stejně jako při rozkladu organické hmoty. Kovy uvolněné z vazeb se stávají dostupnější pro organismy a jsou ve vodním sloupci, případně v sedimentu mobilnější (Kim & Koretsky 2013, Novotny et al. 2008).
Novotny et al. (2008) dokazují, že míra degradace kvality vody v nádržích úzce souvisí s její plochou, objemem a především velikostí povodí. Nejpostiženější nádrže jsou ty, které mají malou plochu i objem a na druhé straně rozsáhlé povodí. Podle Novotny & Stefan (2010) jsou některá jezera v oblasti USA znečištěná natolik, že za podmínky úplného zastavení používání posypových solí bude regenerace trvat 10 – 30 let.
4.2.4. VODNÍ ORGANIZMY
Změny v chemizmu vody mají dopad na stabilitu vodních společenstev, která musí čelit krátkodobému (akutnímu) i dlouhodobému (chronickému) nárůstu koncentrace solí ve vodách, který způsobuje zvýšení osmotického tlaku a dalších fyziologických stresů. Zdá se, že krátkodobé vystavení, například v období jarního tání nebo sněhové bouře, nepředstavuje pro většinu vodních organizmů tak velké nebezpečí jako vystavení dlouhodobé (Blasius & Merritt 2002). Mezi jednotlivými skupinami organismů existují velké rozdíly v citlivosti na stres způsobený vysokou salinitou vody. LC50 pro akutní toxicitu (tzn. 4 denní vystavení stresovým podmínkám) pro vodní bezobratlé se pohybuje zhruba v rozmezí 4000 – 10000 mg L-1 , zatímco ryby vykazují vyšší míru tolerance a LC50 je pro ně představována rozmezím 7500 – 21500 mg L-1 (Evans & Frick 2001).
Negativní dopad byl pozorován u populací obojživelníků, jejichž druhová bohatost klesala se vzrůstající koncentrací chloridů a naopak rostla se vzdáleností od ošetřované vozovky. U pulců žáby druhu Rana sylvatica (Skokan lesní) byla prokázána snížená míra přežití, váha i aktivita. Metamorfóza probíhala dříve než v přirozených podmínkách a byl zaznamenán i zvýšený počet růstových abnormalit. Pro predátory se tím pulci stávají zranitelnějšími a jejich šance na přežití klesají (Sanzo & Hecnar 2006). Takto významné změny se ovšem neprojevují u jiného druhu žáby, skokana křiklavého (Rana clamitans), u něhož byly sice také pozorovány růstové deformace, ale výhradně při nejvyšších koncentracích (3000 µS cm-1 ). Při slabé a mírné EC byly odchylky od normálního vývoje nepatrné (Karraker 2007). Velký problém představuje zasolení malých, zolovaných tůněk, které slouží jako významné rozmnožovací lokality pro obojživelníky. Jarní vrchol chloridových koncentrací v tocích a zvyk rozmnožovat se po generace na stejné lokalitě činí z obojživelníků velmi ohroženou skupinu (Sanzo & Hecnar 2006).
Na území České republiky se halofyty v přirozeném prostředí vyskytují zřídka, především v
podjednotkách Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty (M1.2) a Vegetace jednoletých
slanomilných trav (M2.4) s charakteristickými druhy Aster tripolium subsp. pannonicus
(Hvězdnička panonská), Carex acuta (Ostřice štíhlá), Carex melanostachya (Ostřice
černoklasá), Chenopodium glaucum (Merlík sivý), Puccinellia distans nebo Spergularia salina
(Kuřinka solná) (Chytrý et al. 2010). Za normálních podmínek je většina naší flóry
reprezentována rostlinami glykofytními. V blízkosti chemicky ošetřovaných silnic ovšem
dochází ke změně skladby vegetace a rozšiřování halofytních druhů. Na území České republiky
bylo zaznamenáno okolo 20 druhů slanomilných rostlin rostoucích v silničních pásmech,
zejména Puccinellia distans, Digitaria sanguinalis a Spergularia rubra (Šerá 2008).
------- konec citací -------
Takže,... jelikož k výše citovaným negativním vlivům dochází až při mnohonásobně vyšších koncentracích NaCl ve vodě (mnohdy dokonce až při o několik řádů vyšších koncentracích), tak při používání 50 - 100 - 200 mg/l si s čistým svědomím dovolím odpovědět názvem jednoho českého filmu (s několika velmi "povedenými rybářskými scénami":-DD)
= ... "U MĚ DOBRÝ!!.... ":-)
Takže asi tak,... stejně nakonec časem tu všechnu rozpuštěnou sůl voda odnese až do moře (kde se nad její přítomností nebude nikdo nijak rozpakovat),... stejně jako v úžasné závěrečné skladbě tohoto filmu: "Všechno odnesl proud"
S přáním příjemného zbytku dne a užitečně stráveného nastávajícího týdne, Laškoun ":-)
--------------------
PS: A pokud by snad někomu náhodou vadily možné vlivy sodíkových iontů, potom lze NaCl nahradit (byť dražším, ale ještě stále cenovým dostupným) chloridem vápenatým, tedy CaCl2 (jenž si lze svépomocí pořídit mnohem laciněji a to působením kys. chlorovodíkové na vápenec, tedy chemickou reakcí CaCO3 + 2HCl → CaCl2 + H2O + CO2),... kdy výsledný hexahydrát, Ca(Cl)2*6H2O, lze spolu s ledem rovnou využít i coby chladicí směs = při poměru ledu ku hexahydrátu CaCl2 v poměru 1:1,5 je možno dosáhnout teploty až minus 55° C, [kdežto při použití ledu a NaCl v poměru cca 3:1 se dosáhne teploty "pouze" minus 21° C] = takže "protřepat - zamíchat";-DD a "pak nasypat do vody", neb ta sůl, krom primárního účelu, tak může sekundárně v horkých parných dnech (na rozdíl od jejího prostého rozpuštění) ještě významně přispět k vylepšení teplotních parametrů vody = tedy za předpokladu, že máme k dispozici [hospodářem Nesytu v reportáži citované] "vagóny ledu";-)))
(= rozhodně je to mnohem efektivnější způsob, než se pokoušet snížit teplotu vody pouhým "přidáním ledu do vody", jako se o to [dle slov tamního hospodáře p. R. Zinkeho] pokoušeli minulý rok na sádkách MO ČRS Sušice = https://www.mrk.cz/bleskovky.php?id=46166,.... navíc, při tomto způsobu by se takříkajíc: "zabily dvě mouchy jednou ranou";-)
aleš vavřina - Profil | Ne 19.8.2018 17:22:15
Lasskoun >> no já jen že už jsem výjimku na Nesyt vyřizoval, tak vím co to bylo za anabázi ji kladně vyřídit...
Lasskoun - Profil | Ne 19.8.2018 16:13:11
aleš vavřina >> Ano, to vše již zde bylo několikrát opakovaně zmíněno.
L.
L.
Lasskoun - Profil | Ne 19.8.2018 16:11:29
potočák 62 >> Ahoj "potočáku",
díky moc!! :good: Když jsem se před chvílí přihlašoval na MRK, tak jsem více méně očekával pouze jen další a další ataky, nic jiného, a namísto toho mě přivítal Tvůj příspěvek, ve kterém hovoříš o zcela stejných věcech (ať již pozitivních nebo negativních), které jsem zde již průběhu diskuze zmínil (tedy kromě chemických okysličovadel). Jinak i o tom historickém používání kamenné soli v chovu ryb se zmiňoval aj ten rakouský rybníkář, jehož zkušenosti mě přivedly až k této "kacířské myšlence" (Lasskoun - 15.8.2018 0:30:38 >>). A stejně tak s Tebou souhlasím i ohledně toho, že aplikace soli by na Nesytu možná nepomohla (do této roviny to "našroubovali" pouze moji zdejší oponenti), ale k do ví?. Nicméně, jak ukazuje mnoho odborných pojednání, tak i jenom mírné zvýšení salinity vody by rybám zásadně zlepšilo žití (především těm ve stojatých vodách), jelikož, jak se ukazuje (/bylo dokázáno), ryby mají permanentně dosti značnou část hemoglobinu přeměněnou v methemoglobin, což se zákonitě podepisuje na všem ostatním, na všech jejich životních funkcích vč. jejich přírůstu. (= ryby ve stojatých vodách jsou z toho důvodu v podstatě neustále "přidušené", i přestože voda kolem nich víc jak dostatečně oplývá kyslíkem)
Sůl (NaCl - potažmo její složky v roli biogenních prvků) je stejně tak důležitá též i pro veškerou vodní flóru, tj. vč. fytoplanktonu, neb bez ní pak dochází ke zhoršení funkcí, k chřadnutí až k jejímu úhynu (např. při nadměrném působení draslíku, jenž je u rostlin schopen zablokovat příjem NaCl až téměř na nulu), tudíž je tak nepřímo důležitá i pro procesy životodárné fotosyntézy, bez které by ve vodách nemohla existovat žádná forma vyšších podvodních živočichů (krom organismů typu KS, jenž si do určité míry "dokáží" pomoci jinak).... a neexistoval by ani život na planetě, tak jak ho známe dnes.
(zrovna nedávno jsem na to téma diskutoval s jedním "odborníkem z MŽP", který naprosto vážně navrhoval vyvinutí nějakého prostředku, jenž by ve vodách zahubil všechny sinice "x-DDD)
Takže, Honzo, ještě jednou díky,... jsem velmi rád, že se do diskuze konečně zapojil i někdo, kdo má při velkochovu ryb praktické zkušenosti se solí ,... už jsem v to ani nedoufal.
Měj hezký den a držím Ti palce při obnově populace lipana. Měj se fajn. Laškoun. ":-)
díky moc!! :good: Když jsem se před chvílí přihlašoval na MRK, tak jsem více méně očekával pouze jen další a další ataky, nic jiného, a namísto toho mě přivítal Tvůj příspěvek, ve kterém hovoříš o zcela stejných věcech (ať již pozitivních nebo negativních), které jsem zde již průběhu diskuze zmínil (tedy kromě chemických okysličovadel). Jinak i o tom historickém používání kamenné soli v chovu ryb se zmiňoval aj ten rakouský rybníkář, jehož zkušenosti mě přivedly až k této "kacířské myšlence" (Lasskoun - 15.8.2018 0:30:38 >>). A stejně tak s Tebou souhlasím i ohledně toho, že aplikace soli by na Nesytu možná nepomohla (do této roviny to "našroubovali" pouze moji zdejší oponenti), ale k do ví?. Nicméně, jak ukazuje mnoho odborných pojednání, tak i jenom mírné zvýšení salinity vody by rybám zásadně zlepšilo žití (především těm ve stojatých vodách), jelikož, jak se ukazuje (/bylo dokázáno), ryby mají permanentně dosti značnou část hemoglobinu přeměněnou v methemoglobin, což se zákonitě podepisuje na všem ostatním, na všech jejich životních funkcích vč. jejich přírůstu. (= ryby ve stojatých vodách jsou z toho důvodu v podstatě neustále "přidušené", i přestože voda kolem nich víc jak dostatečně oplývá kyslíkem)
Sůl (NaCl - potažmo její složky v roli biogenních prvků) je stejně tak důležitá též i pro veškerou vodní flóru, tj. vč. fytoplanktonu, neb bez ní pak dochází ke zhoršení funkcí, k chřadnutí až k jejímu úhynu (např. při nadměrném působení draslíku, jenž je u rostlin schopen zablokovat příjem NaCl až téměř na nulu), tudíž je tak nepřímo důležitá i pro procesy životodárné fotosyntézy, bez které by ve vodách nemohla existovat žádná forma vyšších podvodních živočichů (krom organismů typu KS, jenž si do určité míry "dokáží" pomoci jinak).... a neexistoval by ani život na planetě, tak jak ho známe dnes.
(zrovna nedávno jsem na to téma diskutoval s jedním "odborníkem z MŽP", který naprosto vážně navrhoval vyvinutí nějakého prostředku, jenž by ve vodách zahubil všechny sinice "x-DDD)
Takže, Honzo, ještě jednou díky,... jsem velmi rád, že se do diskuze konečně zapojil i někdo, kdo má při velkochovu ryb praktické zkušenosti se solí ,... už jsem v to ani nedoufal.
Měj hezký den a držím Ti palce při obnově populace lipana. Měj se fajn. Laškoun. ":-)
aleš vavřina - Profil | Ne 19.8.2018 10:55:55
potočák 62 >> ale v prvé řadě než se do vody aplikuje nějaká látka se musí připomenout dvě věci:
1) pro aplikaci látek do vody je nutná výjimka k aplikaci látek
2)Nesyt je součástí NPR Lednicke rybniky
Tyto dvě komplikace jasné říkají jak to je s legální aplikaci látek na tom rybníku.
1) pro aplikaci látek do vody je nutná výjimka k aplikaci látek
2)Nesyt je součástí NPR Lednicke rybniky
Tyto dvě komplikace jasné říkají jak to je s legální aplikaci látek na tom rybníku.
potočák 62 - Profil | Ne 19.8.2018 10:05:58
Lasskoun >> Jenom několik poznámek.Přes zimu se použije při ošetřování silnic několik stovek tisíc tun soli a to i na silnicích,které vedou po okraji vodních toků a nikde se neuvádí,že by to mělo negativní důsledek na život ve vodě.Sůl byla používána v rybochovech i v dávné minulosti,kdy nebylo tolik umělých prostředků pro ošetřování ryb a jiker.My ji používáme na líhni a sádkách v množství několika stovek kg ročně a to jak na jikry,tak na koupele a i na to.že se jednou-dvakrát týdně rozmíchá pro každou sádku 1-2 kg a naleje se do přítoku.Akorát při krátkodobých koupelích při vysoké koncentraci 1 kg na 50 litrů vody se musí hodně vzduchovat.Jinak v místech, kde se voda z líhně a sádek vlévá do potoka se běžně vyskytuje mihule,rak říční,vranka a střevle potoční a nepozorovali jsme nějaké negativní působení na ně.Na druhou stranu si nemyslím,že by masové použití soli mělo až takový vliv na to,že by nedošlo k úhynu na rybníku,pokud´ by se zároveń neřešil i důvod,proč k tomu došlo.Lepší než sůl se jeví použití některého chemického okysličovadla.My používáme proti kožovci, myslím že se jmenuje pedestril-nebo tak nějak a ten kromě jiného při rozpouštění prokysličuje.Podle mého názoru příčinou úhynu může být několik věcí.Moc vysoký počet ryb,který porušuje podmínky extenzivního chovu,porušení podmínek při potlačování invanzivního druhu kterým je karas stříbřitý.To mohlo vést k podstatnému přemnožení řas a v nočních hodinách spotřebě kyslíku.Druhá možnost je, že díky vysoké koncentraci kaprů,hloubkových poměrů na rybníku a zvýšenému příjmu potravy díky vysoké teplotě vody došlo k nadměrnému zakalení vody-kapr má ze všech našich ryb největší dosažitelnost do hloubky dna-kapr 30 cm je schopen získávat potravu z hloubky 15-20 cm.To mohlo vést k úhynu řas které vytvářejí kyslík-nadměrný zákal nesnášejí a tím vznikl kyslíkový deficit.V každém případě je na vině nájemce,který zřejmě nedodržel podmínky nájemní smlouvy.Petrův Zdar
LosPafkos - Profil | Ne 19.8.2018 8:07:05
icokarp >> ty ryby především zabila hloupost a nenažranost hospodáře (nájemce)
icokarp - Profil | Ne 19.8.2018 7:49:42
LosPafkos >> Ten zachránený kapor stojí za to, tomu ver,tak ako aj ostatné živočíšstvo.Ak by si vlastnil takýto rybník a uhynulo by ti takéto množstvo rýb,potom by som rád videl tvoj výzor tváre.
Lasskoun - Profil | Ne 19.8.2018 0:02:38
LosPafkos >> Sry, ale když ani nemáš slušnost konkrétně napsat, "kde ustavičně kopíruji domněnky někoho jiného", tak si s tebou nemám co říci.
Pokud změníš tón, tak můžeme v diskuzi pokračovat, jinak ne.
L.
Pokud změníš tón, tak můžeme v diskuzi pokračovat, jinak ne.
L.
LosPafkos - Profil | So 18.8.2018 23:55:18
Lasskoun >> narozdíl od tebe i myslet svou hlavou,to tvé ustavičné kopírování doměnek druhých je směšné.
Lasskoun - Profil | So 18.8.2018 23:51:03
LosPafkos >> Ad: "nebereš v potaz,že ve vodě nežijou jen ryby .... atd."
Umíš číst? Asi ne, co?
L.
Umíš číst? Asi ne, co?
L.
LosPafkos - Profil | So 18.8.2018 23:02:36
Lasskoun >> ty jsi evidentně nebezpečný člověk,chceš aplikovat akvárkovou metodu do volné přírody a nebereš v potaz,že ve vodě nežijou jen ryby,žádný zachráněný kapr nestojí za život jediné žáby,čolka,rostliny!
Lasskoun - Profil | So 18.8.2018 22:53:32
hraji >> Ok, tak tady to máš.
Pozn: Komu jsou principy navýšení koncentrace NaCl jasné (co a jak se děje, jaké jsou všechny souvislosti), tak tento příspěvek může s klidem přeskočit, nejspíše v něm nenajde nic zásadního nového.
Důležité upozornění: (i přestože) níže popsané metody "záchrany ryb pomocí zvýšením koncentrace chloridů při problémech způsobenými zvýšeným množství dusitanů ve vodě":
+ se běžně používají v chovných zařízeních s recirkulací vody (v uzavřených systémech)
+ je postaveno na faktech a závěrech odborných prací a publikací
+ je dokázáno, že stejný princip ve velkém praktikuje i sama příroda
= tak se zatím nejedná o odzkoušenou metodu na velké otevřené vodě a v případě aplikace tak každý postupujete výhradně na vlastní nebezpečí!
= není zatím dostatečně prozkoumán vliv na ostatní organismy
= neexistuje legislativa, která by upravovala limity, pravidla či způsob aplikace
Ad: "a jak tohle pomůže, když se ryby dusí nedostatkem kyslíku?"
Takže ve zkratce:
- v žádné otevřené vodě NIKDY nebyl NULOVÝ obsah kyslíku (pokud není převařená nebo totálně "vyvakuovaná" [což v přírodě nehrozí], popř. v celém obsahu nebyl kyslík vyvázán pomocí nějaké chemické reakce = krom těchto případů jsou v ní vždy nějaké plyny absorbovány a to vč. kyslíku = pokud by tomu nebylo, pak by např. v Nesytu nepřežilo vůbec nic,... ono však přežilo, byť jen minimum z původní osádky)
- ale stejně tak platí, že při vysokých teplotách (jaké panovaly letos) ve vodě stále ještě nějaký zbytkový kyslík zbývá a stále dochází k jeho doplňování do vody (absorpcí vzduchu hladinou, ale především činností vodní rostlin, řas, sinic, fytoplanktonu)
- pravdou je, že se zvyšující teplotou vody se množství kyslíku ve vodě snižuje
- v každé vodě, ve které žijí ryby jsou dusitany (krom mnohého jiného dalšího) + se zvyšují teplotou vody dochází k rychlejšímu rokladu
- [zjednodušeně] dusitany vzniklé i z odpadních produktů ryb se rybám dostávají do krevního řečiště, kde se díky jim část hemoglobinu mění na methemoglobin, který však není schopen přenášet řečištěm kyslík = ryby se začnou dusit (stačí i malé množství dusitanů, dokonce k tomu může dojít i v chladné velmi dobře prokysličené vodě = viz čtvrtá citace in Lasskoun - 15.8.2018 0:05:36 >> )
- a právě dodání chloridů v ten okamžik dokáže ryby zachránit (pokud se alespoň trochu zvýší prokysličení vody) = včasné dodání chloridů jim pomůže překlenout toto kritické období (= odbourá tím část již vzniklého methemoglobinu = dojde k jeho přeměně zpěť na hemoglobin, který bude opět přenášet kyslík)
Návrh opatření [v kostce]:
- neustále sledovat všechny pro život důležité parametry vody = teplotu v různých hloubkách (přitom na vice místech vodního díla) + množství plynů (především kyslíku) + produkty rozkladu (v tomto případě nás zajímají především dusitany)
- vodu provzdušňovat pouze v noci (kdy je to nejvíc zapotřebí [v podstatě je nutné provzdušňovat vody pouze v tuto dobu], neb tehdy je kyslík spotřebováván i rostlinami, atd.) + nad ránem = tj. provzdušňovávat vodu pouze tehdy, pokud je teplota vzduchu nižší nebo rovna teplotě vody
- určitě vodu neprovzdušňovat přes den (kdy je teplota vzduchu vyšší než je teplota vody), jelikož přitom kontaktně dochází k jejímu dalšímu ohřívání + dochází tak i k vyššímu odparu = provzdušňování přes den v podstatě není potřeba (do vody je dodáván ostatními způsoby, především fotosyntézou [viz výše])
- nepoužívat žádná zařízení, které promíchají vrstvy vody, ryba se pak nemá kam schovat (nemá možnost zajet do vody s nižší teplotou, která je bohatší na kyslík [pokud není vyčerpán] = udrží ho víc, lépe a déle než teplá voda u hladiny) = promíchávat vodu tedy není v podstatě vůbec potřeba, jelikož vlivem nočního chlazení okysličená ochlazená voda sama klesá ke dnu = intenzivní čeření a promíchávání vody [především pak přes den] je v podstatě tím nejhorším, co se dá udělat = je často jen příčinou dalšího zhoršení stavu (navíc často přitom dochází ke zvíření sedimentů = další nemalý průšvih)
- ryby si většinou samy najdou vodu (vrstvu / místo) s vyšším obsahem kyslíku, čehož se dá na stojatých vodách šikovně využít a v případě nutnosti (v případě akutního zhoršení parametrů / pro záchranu ryb) je možno v místech vzduchování do vody intenzivně přidávat chloridy = není tak nutno okamžitě prosolit celou plochu (i za cenu, že se přitom nezachrání všechny ryby)
- pokud (v budoucnosti) se prokazatelně prokáže, že byť i nízká dlouhodobá (/trvalá) koncentrace NaCl ve vodě nemá negativní vliv na vodní ani okolní organismy (a pokud bude souhlas OŽP, apod.), tak potom bude možno přistoupit ke zvýšení koncentrace chloridů ve vodě v celém objemu, tj. k tzv. "preventivnímu ošetření vody" = ke zvýšení koncentrace 50 mg/l = neboť prevence je i v tomto případě mnohem efektivnější metodou, jelikož doba přeměny methemoglobinu zpět na hemoglobin je podstatně delší než předchozí přeměna hemoglobinu na methemoglobin (= přítomnost chloridů blokuje vznik methemoglobinu [zjednodušeně řečeno], viz "V mořské vodě zaznamenali 50 až 100 krát nižší úmrtnost ryb než ve sladké při stejné koncentraci dusitanů" + zároveň náhle zvýšené množství dusitanů ve vodě rybám snižuje možný příjem chloridů) = toto opatření tak může zachránit ty ryby (které, tou dobou s již blokovanými červenými krvinkami, tj. "trpícím nedostatkem v těle"), např. v případě náhlého poklesu atm. tlaku, který zapříčiní další snížení obsahu kyslíku ve vodě (který by ryby nacházející se v "posledním tažení" tak již nemusí přežít)
Stačí zatím takto?
L.
Pozn: Komu jsou principy navýšení koncentrace NaCl jasné (co a jak se děje, jaké jsou všechny souvislosti), tak tento příspěvek může s klidem přeskočit, nejspíše v něm nenajde nic zásadního nového.
Důležité upozornění: (i přestože) níže popsané metody "záchrany ryb pomocí zvýšením koncentrace chloridů při problémech způsobenými zvýšeným množství dusitanů ve vodě":
+ se běžně používají v chovných zařízeních s recirkulací vody (v uzavřených systémech)
+ je postaveno na faktech a závěrech odborných prací a publikací
+ je dokázáno, že stejný princip ve velkém praktikuje i sama příroda
= tak se zatím nejedná o odzkoušenou metodu na velké otevřené vodě a v případě aplikace tak každý postupujete výhradně na vlastní nebezpečí!
= není zatím dostatečně prozkoumán vliv na ostatní organismy
= neexistuje legislativa, která by upravovala limity, pravidla či způsob aplikace
Ad: "a jak tohle pomůže, když se ryby dusí nedostatkem kyslíku?"
Takže ve zkratce:
- v žádné otevřené vodě NIKDY nebyl NULOVÝ obsah kyslíku (pokud není převařená nebo totálně "vyvakuovaná" [což v přírodě nehrozí], popř. v celém obsahu nebyl kyslík vyvázán pomocí nějaké chemické reakce = krom těchto případů jsou v ní vždy nějaké plyny absorbovány a to vč. kyslíku = pokud by tomu nebylo, pak by např. v Nesytu nepřežilo vůbec nic,... ono však přežilo, byť jen minimum z původní osádky)
- ale stejně tak platí, že při vysokých teplotách (jaké panovaly letos) ve vodě stále ještě nějaký zbytkový kyslík zbývá a stále dochází k jeho doplňování do vody (absorpcí vzduchu hladinou, ale především činností vodní rostlin, řas, sinic, fytoplanktonu)
- pravdou je, že se zvyšující teplotou vody se množství kyslíku ve vodě snižuje
- v každé vodě, ve které žijí ryby jsou dusitany (krom mnohého jiného dalšího) + se zvyšují teplotou vody dochází k rychlejšímu rokladu
- [zjednodušeně] dusitany vzniklé i z odpadních produktů ryb se rybám dostávají do krevního řečiště, kde se díky jim část hemoglobinu mění na methemoglobin, který však není schopen přenášet řečištěm kyslík = ryby se začnou dusit (stačí i malé množství dusitanů, dokonce k tomu může dojít i v chladné velmi dobře prokysličené vodě = viz čtvrtá citace in Lasskoun - 15.8.2018 0:05:36 >> )
- a právě dodání chloridů v ten okamžik dokáže ryby zachránit (pokud se alespoň trochu zvýší prokysličení vody) = včasné dodání chloridů jim pomůže překlenout toto kritické období (= odbourá tím část již vzniklého methemoglobinu = dojde k jeho přeměně zpěť na hemoglobin, který bude opět přenášet kyslík)
Návrh opatření [v kostce]:
- neustále sledovat všechny pro život důležité parametry vody = teplotu v různých hloubkách (přitom na vice místech vodního díla) + množství plynů (především kyslíku) + produkty rozkladu (v tomto případě nás zajímají především dusitany)
- vodu provzdušňovat pouze v noci (kdy je to nejvíc zapotřebí [v podstatě je nutné provzdušňovat vody pouze v tuto dobu], neb tehdy je kyslík spotřebováván i rostlinami, atd.) + nad ránem = tj. provzdušňovávat vodu pouze tehdy, pokud je teplota vzduchu nižší nebo rovna teplotě vody
- určitě vodu neprovzdušňovat přes den (kdy je teplota vzduchu vyšší než je teplota vody), jelikož přitom kontaktně dochází k jejímu dalšímu ohřívání + dochází tak i k vyššímu odparu = provzdušňování přes den v podstatě není potřeba (do vody je dodáván ostatními způsoby, především fotosyntézou [viz výše])
- nepoužívat žádná zařízení, které promíchají vrstvy vody, ryba se pak nemá kam schovat (nemá možnost zajet do vody s nižší teplotou, která je bohatší na kyslík [pokud není vyčerpán] = udrží ho víc, lépe a déle než teplá voda u hladiny) = promíchávat vodu tedy není v podstatě vůbec potřeba, jelikož vlivem nočního chlazení okysličená ochlazená voda sama klesá ke dnu = intenzivní čeření a promíchávání vody [především pak přes den] je v podstatě tím nejhorším, co se dá udělat = je často jen příčinou dalšího zhoršení stavu (navíc často přitom dochází ke zvíření sedimentů = další nemalý průšvih)
- ryby si většinou samy najdou vodu (vrstvu / místo) s vyšším obsahem kyslíku, čehož se dá na stojatých vodách šikovně využít a v případě nutnosti (v případě akutního zhoršení parametrů / pro záchranu ryb) je možno v místech vzduchování do vody intenzivně přidávat chloridy = není tak nutno okamžitě prosolit celou plochu (i za cenu, že se přitom nezachrání všechny ryby)
- pokud (v budoucnosti) se prokazatelně prokáže, že byť i nízká dlouhodobá (/trvalá) koncentrace NaCl ve vodě nemá negativní vliv na vodní ani okolní organismy (a pokud bude souhlas OŽP, apod.), tak potom bude možno přistoupit ke zvýšení koncentrace chloridů ve vodě v celém objemu, tj. k tzv. "preventivnímu ošetření vody" = ke zvýšení koncentrace 50 mg/l = neboť prevence je i v tomto případě mnohem efektivnější metodou, jelikož doba přeměny methemoglobinu zpět na hemoglobin je podstatně delší než předchozí přeměna hemoglobinu na methemoglobin (= přítomnost chloridů blokuje vznik methemoglobinu [zjednodušeně řečeno], viz "V mořské vodě zaznamenali 50 až 100 krát nižší úmrtnost ryb než ve sladké při stejné koncentraci dusitanů" + zároveň náhle zvýšené množství dusitanů ve vodě rybám snižuje možný příjem chloridů) = toto opatření tak může zachránit ty ryby (které, tou dobou s již blokovanými červenými krvinkami, tj. "trpícím nedostatkem v těle"), např. v případě náhlého poklesu atm. tlaku, který zapříčiní další snížení obsahu kyslíku ve vodě (který by ryby nacházející se v "posledním tažení" tak již nemusí přežít)
Stačí zatím takto?
L.
Lasskoun - Profil | So 18.8.2018 17:20:56
hraji >> Přečetl sis celé vlákno?... neboť právě to jsem zde již vysvětloval (a ne jednou)
Pokud jsi to z toho v kontextu nepochopil, pak dej vědět, nedělá mi to problém, napíši to shrnutí ještě jednou ";-)
L.
PS: Klidně mi napiš, i pokud se Ti náhodou nebude chtít prolouskávat se těmi cca 12 stránkami diskuze,... pro Tebe to klidně udělám, fakt mi to nedělá problém ";-)
Pokud jsi to z toho v kontextu nepochopil, pak dej vědět, nedělá mi to problém, napíši to shrnutí ještě jednou ";-)
L.
PS: Klidně mi napiš, i pokud se Ti náhodou nebude chtít prolouskávat se těmi cca 12 stránkami diskuze,... pro Tebe to klidně udělám, fakt mi to nedělá problém ";-)
hraji - Profil | So 18.8.2018 17:00:04
Lasskoun - 18.8.2018 16:31:37 > a jak tohle pomůže, když se ryby dusí nedostatkem kyslíku? Jsi jistě vzdělaný, ale ....
Lasskoun - Profil | So 18.8.2018 16:31:37
Maxi Sob >> Není (a už vůbec ne "asi";-)), jelikož v minerálních vodách je jednak velmi často zastoupen poměrně vysoký obsah chloridů (potažmo NaCl, jenž v minerálkách běžně převyšuje hodnoty 300 mg/l) a současně tak i sodíkových iontů (proto lidem, kteří chlasčí pouze minerálky pak často selhávají ledviny, atd.). A jaké mají chloridy účinky na ryby (/jak jsou pro ně důležité) bylo citováno v již v: Lasskoun - 15.8.2018 0:05:36 >>
citace: ... "Problémy s dusitany ve sladké vodě spočívají v tom, že mají určitou afinitu k iontové výměně chloridových a hydrogenuhličitanových iontů. Pokud jsou dusitany přítomny ve vyšších koncentracích ve vodě, pak ryba přijímá dusitany na úkor chloridů. Zvýšení koncentrace chloridů ve vodě tak chrání ryby před příjmem dusitanů a jejich toxickými účinky (Jensen, 2003). Dusitany pronikají do krevní plazmy, dále do červených krvinek, kde se vážou na barvivo hemoglobin za vzniku methemoglobinu. Zvýšená koncentrace methemoglobinu v krvi se projevuje hnědým zbarvením krve a žaber. Methemoglobin nemá schopnost přenášet kyslík, a tím se snižuje kapacita krve pro transport kyslíku (Cameron, 1971)"......
Nezapomeň, že pokud dochází k vyvěrání minerálního pramene do přítoku stojaté vody (popř. do jeho okolí, odkud jsou do něj/ní minerály splavovány), tak z dlouhodobého hlediska vlivem odparu dochází ke markantnímu lokálnímu zvyšování koncentrace (což je Ti, předpokládám, jako rybníkáři jasné), zvláště pak, nemá-li tato voda žádný přirozený odtok (stejně jako ho nemá ta zmíněná orobincem dokola obrostlá totálně zabahněná pinka pod "Křemencovým vrchem" u Zaječického potoka, kde koncentrace už dávno z našeho pohledu [z pohledu běžné vody] již dávno víc jak únosně přesáhla "přijatelnou" mez, přesto tamní voda netrpí žádnými úhyny a dál kypí životem, i přestože [díky velmi malé hloubce - cca 30 až 50 cm] by vlivem letošních pařáků měla být už dávno "mrtvou vodou";-)
(pzn: před třemi týdny v pohodě byla, od té doby jsem tam nebyl = chystám se tam, možná ale, že už vyschla)
A když se tu motáme kolem Nesytu, dovolím si k němu ještě jednu citaci z interního materiálu "přífuku" brněnské Masaryčky i pražské UK: "Minerální vody České republiky.
citace: .......
"Sedlec (Vídenská pánev)
Sirovodíková minerální voda v Sedlci byla jímána studnami. Minerální voda je pravděpodobně dotována hlubinnými chloridovými vodami a dále obohacována o sírany, které pocházejí z pyritu, roztroušeném ve flyšových sedimentech. Zdroje sirovodíkové minerální vody v Sedlci byly využívány od 17. století do roku 1948, kdy byl provoz lázní zastaven. Minerální voda byla jímána ze studní S-1 o hloubce 8,3 m a S-2, hluboké 7,5 m s vydatností cca 6 l.min-1. Obsah sirovodíku se udržoval stále na vysoké hodnotě - kolem 10 mg.l-1. Minerální vody byly využívány hlavně na léčebné koupele. Budova pro léčebné koupele byla dlouhá léta devastována a studny znečišťovány".....
Pls, pochopte už konečně (snažně moc prosím), že NaCL v takto naprosto mizivě nízké koncentraci nejspíše nemá žádný podstatný negativní vliv na přírodu (ale rybám zlepší "dýchání"). Zatím vše, co jsem prostudoval, tomu nasvědčuje.Přesto však ještě vyčkávám, jak se tomu vyjádří prófové z FROV. Tož huvidíme.
L.
PS: Už sis namíchal tu preventivní koncentraci a zkusil ji naslepo rozeznat od běžné solí nijak nedotované vody? (napovím: senzorický práh pro NaCl je vyšší jak 200 mg/l";-))
- přičemž aby pomocí ní dospělý člověk pokryl veškerou celodenní spotřebu NaCl, musel by při 100 mg/l jí vypít 50 litrů [popř. 100 litrů při 50 mg/l koncentraci];-))) = takže tato voda by byla i zcela neškodná pro pití či vaření. ":-)
citace: ... "Problémy s dusitany ve sladké vodě spočívají v tom, že mají určitou afinitu k iontové výměně chloridových a hydrogenuhličitanových iontů. Pokud jsou dusitany přítomny ve vyšších koncentracích ve vodě, pak ryba přijímá dusitany na úkor chloridů. Zvýšení koncentrace chloridů ve vodě tak chrání ryby před příjmem dusitanů a jejich toxickými účinky (Jensen, 2003). Dusitany pronikají do krevní plazmy, dále do červených krvinek, kde se vážou na barvivo hemoglobin za vzniku methemoglobinu. Zvýšená koncentrace methemoglobinu v krvi se projevuje hnědým zbarvením krve a žaber. Methemoglobin nemá schopnost přenášet kyslík, a tím se snižuje kapacita krve pro transport kyslíku (Cameron, 1971)"......
Nezapomeň, že pokud dochází k vyvěrání minerálního pramene do přítoku stojaté vody (popř. do jeho okolí, odkud jsou do něj/ní minerály splavovány), tak z dlouhodobého hlediska vlivem odparu dochází ke markantnímu lokálnímu zvyšování koncentrace (což je Ti, předpokládám, jako rybníkáři jasné), zvláště pak, nemá-li tato voda žádný přirozený odtok (stejně jako ho nemá ta zmíněná orobincem dokola obrostlá totálně zabahněná pinka pod "Křemencovým vrchem" u Zaječického potoka, kde koncentrace už dávno z našeho pohledu [z pohledu běžné vody] již dávno víc jak únosně přesáhla "přijatelnou" mez, přesto tamní voda netrpí žádnými úhyny a dál kypí životem, i přestože [díky velmi malé hloubce - cca 30 až 50 cm] by vlivem letošních pařáků měla být už dávno "mrtvou vodou";-)
(pzn: před třemi týdny v pohodě byla, od té doby jsem tam nebyl = chystám se tam, možná ale, že už vyschla)
A když se tu motáme kolem Nesytu, dovolím si k němu ještě jednu citaci z interního materiálu "přífuku" brněnské Masaryčky i pražské UK: "Minerální vody České republiky.
citace: .......
"Sedlec (Vídenská pánev)
Sirovodíková minerální voda v Sedlci byla jímána studnami. Minerální voda je pravděpodobně dotována hlubinnými chloridovými vodami a dále obohacována o sírany, které pocházejí z pyritu, roztroušeném ve flyšových sedimentech. Zdroje sirovodíkové minerální vody v Sedlci byly využívány od 17. století do roku 1948, kdy byl provoz lázní zastaven. Minerální voda byla jímána ze studní S-1 o hloubce 8,3 m a S-2, hluboké 7,5 m s vydatností cca 6 l.min-1. Obsah sirovodíku se udržoval stále na vysoké hodnotě - kolem 10 mg.l-1. Minerální vody byly využívány hlavně na léčebné koupele. Budova pro léčebné koupele byla dlouhá léta devastována a studny znečišťovány".....
Pls, pochopte už konečně (snažně moc prosím), že NaCL v takto naprosto mizivě nízké koncentraci nejspíše nemá žádný podstatný negativní vliv na přírodu (ale rybám zlepší "dýchání"). Zatím vše, co jsem prostudoval, tomu nasvědčuje.Přesto však ještě vyčkávám, jak se tomu vyjádří prófové z FROV. Tož huvidíme.
L.
PS: Už sis namíchal tu preventivní koncentraci a zkusil ji naslepo rozeznat od běžné solí nijak nedotované vody? (napovím: senzorický práh pro NaCl je vyšší jak 200 mg/l";-))
- přičemž aby pomocí ní dospělý člověk pokryl veškerou celodenní spotřebu NaCl, musel by při 100 mg/l jí vypít 50 litrů [popř. 100 litrů při 50 mg/l koncentraci];-))) = takže tato voda by byla i zcela neškodná pro pití či vaření. ":-)
Maxi Sob - Profil | So 18.8.2018 14:55:26
Lasskoun >> Sůl NaCl je asi něco jinýho než minerály nasycené vyvěrající prameny pokud nasypeš sůl do rybniční vody bude jiné chem. složení než v minerálce která se v potoce naředí ....
Lasskoun - Profil | So 18.8.2018 13:19:45
Calex >> Ten odkaz se sice tváří, že je k tématu, ale řekl by, že přitom dosti lichý, jelikož podle toho, co je popsáno v článku, ta koncentrace je už hodně někde jinde (pokud už je to takto senzoricky rozpoznatelné). To je stejné, jako by se argumentovalo chomutovským "Kamenčákem" (https://cs.wikipedia.org/wiki/Kamencov%C3%A9_jezero)
Mmch, schválně, kolik z vás už si pokusně namíchalo roztok NaCl v koncentraci 50 - 100 mg/l a následně jej ochutnalo?;-)... (když se tu v proti argumentacích pořád dokola omílá "slaná voda";-)
A nezapomeňte dát ochutnat i vašim bližním (takto minimálně osolená + neosolená), zda rozeznají rozdíl.
Laškoun. ":-)
Mmch, schválně, kolik z vás už si pokusně namíchalo roztok NaCl v koncentraci 50 - 100 mg/l a následně jej ochutnalo?;-)... (když se tu v proti argumentacích pořád dokola omílá "slaná voda";-)
A nezapomeňte dát ochutnat i vašim bližním (takto minimálně osolená + neosolená), zda rozeznají rozdíl.
Laškoun. ":-)
Živě na MRK.cz
Kde to žije - všechna témata
1:09Rychlý biwak pro jednoho 8
0:59Kapří smršť na přehradě! Rychlý a účinný lov kaprů všech velikostí. (Video) 1
PáPokuty za krmení přemnožených nutrií ze Zlíně (Bleskovka) 41
PáNutrie říční - jak to vidíte ? 497
PáBožkov (Revír) 1
PáFeeder vs. plavaná! RYBOMÁNIE na rybách #16 s Tadeášem Malákem (Video) 7
PáLaminát nebo hliník 75
Páchytání na revíru Běla 2 (Jesenická) 1
PáLegislativa - rybářský zákon, prováděcí vyhlášky, RŘ, BP, RS... 275
PáChov okrasného ptactva 852
Pájak bylo na Rozkosi? 533
PáRIS – rozšíření helpdesku pro potřeby místních organizací (Bleskovka) 842
PáMarmyška, nebo marmiška . Co je správně. 11
PáPotravních pyramidy - je důležitější chránit rostliny nebo dravce? (Bleskovka) 12
PáPodběráková tyč, pevná. 9
Co je nového - všeobecné
ČtBleskovka: Potravních pyramidy - je důležitější chránit rostliny nebo dravce?
StBleskovka: Ministr Výborný zahájil dnes stavbu malé vodní elektrárny Klecany II
PoBleskovka: Policie pomůže vodohospodářům s ochranou vodních zdrojů
. . . Video: Zimní feeder - mražení červi a lisovaný rohlík
. . . Článek: Rybář Jarmil Koloušek a MRK.cz - ukázka z knihy Netipy + soutěž
. . . Článek: Polední ryby nejsou náhoda
. . . Miničlánek: Závěr sezóny s osobákem
. . . Recenze: Nabíjecí čelovka Fenix HM65R
. . . Miničlánek: Karas obecný - pomozte najít lokality
Oznámení - obecné
Na toto místo můžete sami vložit své oznámení ostatním čtenářům MRKu.
Kalendář akcí - obecné
18.5.Rybářské závody Vodňany
18.5.Rybářské závody v Nové Pace...
18.5.Rybářské závody v Nasavrkách...
18.5.RYBÁŘSKÉ ZÁVODY. MO ČRS Dačice...
18.5.MO ČRS Dačice pořádá závody na...
18.5.Rybářské závody o sele Dobřany
24.5.2×20hodin Rybník Talian.
25.5.Noční rybářské závody Kácov 2024
25.5.Dětské rybářské závody Vranovská...
25.5.CELOSVAZOVÉ POVOLENKY na CHOVNÉM...
