S kluky u vody

Kategorie: Všeobecné
Znovu rybařit jsem začal po více než třicetileté přestávce. A tak, jak jsem skončil, tak jsem i znovu začínal - s dědečkovým málem pětimetrovým a již značně okřápaným bambusákem, a krátkým duralovým prutem neznámé značky, na obou byl prastarý naviják TAP. Až mnohem později jsem díky internetu pomalu pošilhával po feederu, a chystal se přejít od klasické brambory na „moderní“ nástrahy. Na řece Moravě jsem ale nikdy nic pořádného nechytil. Tvrdošíjně jsem vyhledával tajemná zákoutí slepých ramen, snadno dosažitelná na kole, a jen závistivě poslouchal zkazky o tom, na co a proč právě teď jdou na Moravě velcí kapři, nebo ve kterém ohybu řeky se zrovna chytil kapitální sumec. Nepochyboval jsem, že tam ryby jsou, i já tam dokázal několikrát za sebou vytáhnout spoustu ryb, ale největší kapr měl v té době pouhých šestatřicet centimetrů. Pokud žížalu slupl nějaký sumec, neměl žádný z nich nikdy víc, jak šedesát. To i daleko větší parmy jsem už tehdy zásadně pouštěl. Není proto divu, že jsem raději vyhledával zarostlé břehy a stojatou vodu s lekníny, u kterých se po celé léto vyhřívali kapříci zaručeně konzumních velikostí.

Změnilo se to až po školním srazu spolužáků bývalé devítiletky v květnu roku 2002, kde se naprosto nečekaně objevil člověk, kterého nikdo neznal. Bylo by snad lepší říct, že ho znali všichni, ale nikdo ho nepoznal. Na minulém srazu po 25 ani po 30 letech totiž nebyl, a tak někdejší lamač dívčích srdcí prošel nezúčastněně a bez většího zájmu houfem rozpačitých, už notně zakulacených paniček, a doprovázen jejich zkoumavými pohledy se vtiskl do postávající skupiny povětšinou už také více či méně břichatých skoropadesátníků. Když ani tam valně neuspěl, raději se potichu představil. „No jasně, Lojza, mělo mne to napadnout!“, ta věta mezi námi zašuměla nejmíň trojhlasně. Všeobecné chlapské rozpaky byly rychle vykoupeny jednou rundou za druhou, snad na usmíření či znovuobnovení dávných přátelství.


To, že jsme jej dlouho neviděli, mělo prostý důvod. Lojza nikdy na žádné třídní srazy předtím nechodil, byl řidičem kamionu, v nepravidelných turnusech projezdil celou Evropu, a jeho útržkovité vyprávění o tom, co kde prožil, mělo víc než mocný nádech dobrodružství. Když přišla řeč na koníčky, přiznal se k rybařině. Jeho oblíbeným místem byla řeka Morava, na kterou viděl z okna paneláku. Když mi popsal své „tutové místo“, a při vyprávění o kapitálních úlovcích mu nestačila délka paží, byl jsem rozhodnutý okamžitě přestat s veleúspěšnou likvidací dalších moků různých barev, lákavých vůní a značek, abych byl ráno schopen bezpečně ovládat kolo, a mohl na ten jeho oblíbený flek vyrazit, protože on podle svých vlastních slov ráno nikam nepůjde, a bude raději dospávat. K vodě sice chodil díky svému povolání naprosto nepravidelně, přesto mu prý v posledních letech nestačil jen jeden úlovkáč - kam se hrabu já s deseti zápisy za celý rok, proběhlo mi ještě hlavou, než se ze mne úderem půlnoci definitivně stala hladová vydra křížená s nenasytným kormoránem!

To moje ranní vstávání po slabých dvou hodinách spánku bylo obtížnější, než kdykoliv předtím. Koupelnu jsem přezíravě minul a rychle sedl na kolo! Dech mi došel už v mírném stoupání za první zatáčkou u domu, a poslední kilometr cesty jsem doslova protrpěl! To Lojzovo vyhlášené místo jsem našel, ale počáteční uspokojení vystřídaly rozpaky. Tady? Uprostřed sídliště? S tolika potencionálními čumily za zády? Mělo to však jednu podstatnou výhodu - noční osvětlení cyklostezky na hrázi řeky Moravy bohatě nahradilo jakoukoliv čelovku, byť jsem ji měl výjimečně sebou. To velmi usnadnilo rychlé zapíchnutí vidliček, výběr nástrahy a šťourání se v plechovce se žížalami. Jen co jsem nahodil, přiřítil se ke mně malý drobný človíček s pořádným rybářským ruksakem na zádech, z něhož čouhaly obstarožní teleskopy, a jal se mne peskovat za to, že mu sedím na jeho místě! V trávě na břehu byla čísi pečlivou rukou vysekána místa tři, měl jsem snad být na tom prvním od mostu, ne? Než jsem se vypořádal s myšlenkou, zda přece jen nedej Bože nesedím někde jinde, přišel záběr na prut, kde jsem před malou chvilkou, jen krátce po čtvrté, nastražil tu nejvypasenější rousnici, kterou jsem v plechovce našel. Záběr, a jaký!


Přetahovaná skončila po hodině a deseti minutách, to už osvětlení cyklostezky dávno zhaslo, a nastal na ní velmi čilý ruch. Pár zvědavců dokonce slezlo z kola a postávalo na hrázi. Podebrat sumce mi musel Lojza, který usoudil, že po návratu z večírku vlastně nemá cenu jít spát, převlékl se, sebral vercajk a hned vyrazil. Ani nenahazoval, protože jsem v tom čase běhal po břehu nahoru a dolů, jak mne ta ponorka vodila, za rozmanitého střídání všech možných rychlostních stupňů. Sumec měl nakonec 158 centimetrů, pečlivě naměřených trojím párem pozorných očí, a rychle šel zpět. Ten původně mocně a hlasitě brblající malý drobný človíček byl Pepa, co ve stejném roce, kdy jsme končili povinnou školní docházku, chodil do vedlejší třídy, čili do „béčka“.


Po tomto památném setkání v roce naší padesátky přibylo na břehu Moravy místo čtvrté pro mne, pak páté, a nakonec i šesté. Bývalí spolužáci, nebo také skorospolužáci se tam dnes potkávají naprosto pravidelně už přes patnáct let. Moje rybařina tím našla jiný rozměr. Docházek mi sice přibylo opravdu až v důchodu, ale už tenkrát nešlo vůbec o ryby. Pokaždé to byla vášnivá debata o úspěšnosti jednotlivých nástrah, o množství a kvalitě krmení, o pevnosti háčků, síle návazců a nakonec o rozmanitosti počasí, ve kterém ryby ještě berou, nebo už vůbec ne. Kam se hrabe vševědoucí internet, tady je to podloženo dlouhodobými zkušenostmi. Ty zvlášť osvědčené nástrahy se vyměňují stejně rychle, jak rychle mezi námi koluje po břehu půlčík čerstvě napálené slivovice, vzorek vína nebo domácí klobásky.

Spousta věcí se v rybařině změnila, třeba ty obstarožní kapřáky a teleskopy jsme všichni už vyměnili za feedery. Nemůžeme se zatím shodnout na nejlepší značce, ale zatím každá už zvládla nějakou velkou rybu, a těch je na Moravě opravdu dost. A když někdo náhodou potřebuje přinést domů menšího kapříka, aby uchlácholil rodinu, při nejhorším mu ho ten den ochotně zajistí sousedi zprava či zleva. Pokud je někdy nutné doma zachránit rybářovu pověst, tak šest párů prutů to opravdu zvládne téměř na počkání. A tak, jak se nedokážeme shodnout v otázce značky nejlepšího feederu, je mezi námi jinak naprosto jasno - ostatní ryby jdou zpět do svého živlu! Stala se z nás parta pouštěčů.


U vody je přece krásně! Jen těch skoronásaďáků bych mohl už konečně chytat míň! I kdybych jich dokázal vytáhnout třeba dva tucty každý den, Lojzova kapra 94 a Pepova sumce 207 z letošního roku, také zdolaných za vydatných rad přihlížejících diváků, tím stejně nikdy netrumfnu! A tak asi jen já nikdy neuslyším dlouhotrvající potlesk čumilů, když takovou rybu budu vracet vodě, a nikdy za to od kamarádů nedostanu pořádnou herdu do zad. Už ale vím, kde se stala chyba - kdybych tenkrát na tom třídním srazu pokračoval v mohutném nasávání, můj přerod na vydru kříženou s kormoránem by se určitě povedl podstatně lépe. Ti doktoři mají vlastně pravdu - za všechno může chlast - v tom dobrém i zlém!
 
Fanda z UH - 4.1.2019

Diskuse k miničlánku

jarda85 - Profil | Út 11.6.2019 14:50:40

Krásný článek, četl jsem až do konce a fakt paráda. 👍

Rybovrah 1 - Profil | Út 26.2.2019 23:18:59

Buzny jste, to jo, nic proti vám. Nemaskujte lásku k rybolovu svým sexu. zaměřením, pan Maťák zůstane šéfredaktorem, nebojte se.

Miki 1 - Profil | Čt 31.1.2019 12:33:40

👍

Paci. - Profil | Čt 17.1.2019 14:41:51

Krásný článek a naprosto souhlasím s tim co píše petrikveprik... Také jsem se zasnil a připadl jsem si jako u vody. Dokonce jsem si vzpomněl na ty svá tajná místečka u řeky moravy.
Musím za článek poděkovat, děkuji.

petrikveprik - Profil | Po 14.1.2019 16:30:07

Pěkné! Na chvilku jsem se doslova ocitl s kámošama u vody..:-)

Mirek.V - Profil | So 12.1.2019 21:45:14

Hezky napsáno.
PS: Myslel jsem, že to bude o synech, nebo vnucích a pak mi došlo, že pěkný je i ten název. Kluci můžeme být pořád. I když jsme třeba už trochu starší mladíci.

svaro - Profil | Pá 11.1.2019 13:00:36

👍

draveček - Profil | Čt 10.1.2019 7:23:46

Fanda z UH - >> super počtení a moc hezký příběh 👍

Děda Lebeda - Profil | Po 7.1.2019 16:44:39

Fanda z UH >> a clanek moc pekny.

Děda Lebeda - Profil | Ne 6.1.2019 14:26:09

Fanda z UH >> uz tomu rozumim. diky za odkaz

TWIN 69 - Profil | Ne 6.1.2019 13:17:01

Parádní článek,gratuluji...

Fanda z UH - Profil | So 5.1.2019 9:34:41

V momentě, kdy se tu na MRKu objevila diskuze "Důchod a ryby", začal jsem hledat po šuplíkách v PC a našel tento pokus o rybářský příběh. To hledání bylo motivováno tím, že jsem opomněl v diskuzi o rybaření v důchodu jemně naznačit, že počet odnesených ryb se nezměnil, navzdory tomu, že se počet mých docházek k vodě raketově zvětšil....