2. kolo krajského poháru 2018

Kategorie: Feeder
Ve dnech 29 a 30 září, proběhlo druhé kolo Krajského poháru a divize LRU Feeder v Jihočeském kraji.


Závody se konaly na Lužnici, přímo na soutoku s Vltavou. Trať je mezi závodníky známá jako Nový Dvůr, podle penzionu, který stojí hned vedle. Zkušeným a ostříleným závodníkům, budou naše vývody a cíle nejspíš připadat malicherné, ale i oni kdysi museli nějak začít a pro náš Kýbl team byl hlavním cílem postup do II. ligy. A vzali jsme to opravdu poctivě. Pročetli jsme, co se dalo, projeli si závodní úsek na lodi s tyčí a echolotem, na několika společných trénincích ozkoušeli různé druhy krmení a to jak směsi, tak dávkování živé, návazce a vlastně vše, co se dalo. Asi tři dny před závody se nám ozval trenér, že se voda změnila, přibylo „bordelu“ na hladině a ryby nežerou tak, jako doposud… Ale také dodal, že doma našel ve skleničce jakýsi posilovač z dob dávno minulých, který vyzkoušel, když byl chytat jiný tým o kus vedle a nachytal víc a větší ryby… Trochu nám to zamotalo hlavu, ale proč to nevyzkoušet, ještě jeden trénink stihneme… Nestihli! A navíc se začali kupit nepříjemnosti. Hlásili prudké ochlazení, Agny „simuloval“ horečky a sotva chodil, mluvil a bylo mu tak zle, že sotva dovalil domů, padl do postele… Přesto ale v pátek jel na jiné závody. Honza si neodpustil výlet na Oktoberfest… Když jsem uviděl fotky, pochopil jsem, ale přeci jen byl trochu vyčerpaný a mně se z původně volného čtvrtka a pátku staly dny pracovní. Ale to je jedno! Máme dobře našlápnuto, vloni se mi závod na Novém Dvoře povedl, proto jsem sestavil základní taktiku, doplněnou o pár poznatků z tréninků, informací od trenéra Romana. Roman je sice kapitánem týmu, ale kvůli zdravotním obtížím, nemůže chytat 2x 5 hodin… škoda, je to v podstatě jeho domácí voda. A abych nezapomněl, poslední týden před závody jsme spolu všichni čtyři protelefonovali průměrně hodinu denně, nejvíc asi já s Honzou, konzultovali jsme každou ptákovinu, někdy až moc vymýšleli, ale proč ne.


V pátek večír přijíždí Honza ke mně, na dvorek rozestavujeme asi 10 kýblů, tři síta, milion pytlíků žrádla a začíná alchymie… mícháme tmavší krmení trošku do slané příchuti, nad konkrétním složením si pořád půlka závodního pole láme hlavu a já jim hádanku nechci kazit, i když jsem byl připraven vše prozradit… Dohadujeme se kdo, co poveze, protože oba dva jezdíme auty, která velikostí připomínají tašku Ikea, a jeden kýbl navíc bychom těžko nakládali. Někdy po jedenácté bylo vše v autě, do dvou jsem dopisoval nějaké „nerybářské“ resty, co mi zbývaly. A do tří do rána dovázal pár návazců a konečně šel spát.


V sobotu ráno vyjíždím pozdě, jak je ostatně mým zvykem. Je úplně jedno, o kolik dřív vstanu, vždycky vyjedu pozdě, ale dobrý, vše se stihne, prezenci budu mít nejspíš jen tak tak, ale mělo by to klapnout, alespoň, že slíbené ochlazení se nekoná. Přibližně ve ¾ trasy další telefon. Volá mi kluk, který jel na feederové závody poprvé a já mu půjčil část výbavy, že doma zapomněl vezírek a co má dělat… Nejsem na něj moc příjemný, ale vulgarismy jsem přeci jen spolknul, takže další telefonování, shánění, ale komplikace se vyřešila jeden náhradní vezírek na trati naštěstí je. A na klidu mi nepřidalo ani to, že jsem cestou uklidňoval slečnu, které jela přede mnou a při odbočování opřela auto o sloup elektrického vedení. Naštěstí se jí nic nestalo a auto je také spíše jen podřené. Přijíždím na místo srazu s tří minutovou rezervou. Rychle se prezentovat, zkontrolovat krmení, dovlhčit jak to naše, tak i zmíněného kluka bez vezírku. Rozdělit živou, červy jsem celou noc nechal rozběhat a ani moc nesmrdí, kukly dělám už týden a jsou opravdu luxusní, pinku, patentku, hnojku přebíráme na místě, trochu i s ní pohrajeme a vypadá taky slušně. A jdeme losovat. Já bych rád na B, Honza na A, a Agnymu je to jedno. Já mám A4, Honza B3 a Marek jde na C8, takže forhont. S losem jsme celkem spokojeni, mohlo být hůř, přesuny, přípravy, rozkládání prutů, pokusné hody, měření vzdáleností, klipování… Kdo zažil, rozumí, kdo ne, nepochopí. V tuhle chvíli nervy pracují naplno, ale víme, co děláme. Slyším signál na krmení a jdeme na to. Posílám několik krmítek na naměřených 36m. Mám ve zvyku minimálně poslední minutu krmení nekrmit. Sedím a pozoruji vodu. Koukám se, kde se ukazují oukleje, jestli někde bouchnou boleni, uvidím-li bublinky, skočit rybu a tak. Jenže hladina je jako sklo. Začíná se chytat. Zprava i zleva mám zkušenější závodníky, jeden se podíval i do 1. ligy, druhý chytá druhou. Na A3 začíná tahat první rybu z 50m, pak druhou i třetí. Zatím jsem v klidu, vím, co dělám a proč. Konečně záběr, rychlý zásek a první ryba jde na břeh, sousedovi dva cejni kolem 400g jsou smazáni, kolega mezitím přidává dalšího, ale ani mně už záběry nepolevují a ryby tahám a navíc z kratší vzdálenosti. V průběhu kola ještě několikrát střídám dva fleky. Vracím se na 36m a prokládám to 15m. Jednou za čas jsem cukroval kouzelným práškem od trenéra… Ke konci kola už chytám pravidelně jen já a o kus níž Honza Němec, mladý, ale velmi talentovaný borec! Sice jsem se na rybu dostal o dost dřív než on, ale jak závod postupuje, mně se intervaly mezi jednotlivými záběry prodlužují, zatímco Honzíkovy zkracují. Kolem všichni soudí, že dělám za Honzou dvojku o pár kilo. Hodně telefonuji s klukama, Marek na forhontu chytá rybu za rybou, Honza na béčku taky odchytává slušně, občas cukruje, jedem velmi podobně, má větší průměrnou rybu než já, ale na počet je to skoro vyrovnané. Průběžně si předáváme informace o délce návazců, nástraze a dalších faktorech. Věřte, nebo ne, ale první polovinu závodu nejlíp fungovali dva bílí červi a jeden červený a druhou jeden bílý a červená pinka, předchozí kombinaci vůbec nechtěly… A důležité bylo, aby se nezastavily nůžky!


První polovina závodu je za námi. Váží se sektor A, dělám lehce pře 8kg. Jednička v sektoru!!! Malej Honzík Němec, je těsně za mnou. Honza na B3 nachytal 12kg a je to jednička s přehledem a Marek na C8 vykouzlil 14kg a jednička je naprosto suverénní. 3x1 Tak to jsme nečekali ani v nejdivočejších snech. Je to bomba!!!! Ozývají se hlasy, že Honza zachytá všude, Marek měl „fořta“ a já štěstí. No dobře, možné to je taky. Ještě se trochu pobavíme o taktice spolu i s ostatními, Honzík Němec také něco přisypával do krmení, ale co, to ví jen on sám! Loučíme se s ostatními závodníky a vyrážíme domů, tedy, vlastně do restaurace na večeři. Za ten dnešek si jí zasloužíme a výsledek je třeba zapít! Ťukneme si kofolou, probereme, co dnes vyšlo, co ne a jak na to půjdeme zítra. Máme jasno, ale nad námi se vznáší nervozita, protože takový výsledek přinese i pocit zodpovědnosti za team, ale mám spočteno, že do druhé se nejspíš dostaneme. Museli bychom to opravdu pohnojit, aby ne, tři jedničky udělají hezký výsledek do součtů!


Na druhý den, vyjíždím, světe div se, včas!! Není možná a to ještě vezu našeho začátečníka, protože jsem půlku věcí nechal na místě závodu a vzniklo mi tak v autě volné sedadlo. Jen jsem zkontroloval, že má svůj vezírek… Ujeli jsme asi 20km a došlo mi, že nemám sluneční brýle! Musím se otočit, jednak slunce je skoro celou dobu proti nám, ale hlavně po loňském úrazu oka nevydržím na světlou hladinu koukat dlouho ani tak… Takže, zase pozdě!! Ale jen o 1 minutu, čeká se na jiné rybáře, trochu mě to uklidnilo a nic jim nezazlívám, mám pro ně pochopení. Rychlá si zkontrolujeme krmení, živou a jdeme losovat! Honza jde na A5, já na B2 a Marek na C1, Lepší to snad ani být nemohlo! Dva z nás jsou vedle místa, kde ten druhý chytal předchozího dne… povíme si všechny postřehy, hlavně hloubky, vzdálenosti a co čekat a jak reagovat, pokud se objeví boleni. Marek sedí na fleku, který jsme několikrát trénovali. Máme jasno, není co vymýšlet. Takže znova, rozkládat, sestavovat, ještě si rychle zavolat a už zase futrovat, našich 36m. Potom necháváme místo uklidnit a bereme do ruky pruty na kratší vzdálenost. První nahození, první netrefený záběr. První pěkný klep a cejn k půl kilu je ve vezírku. A pak už jako přes kopírák, lehké klepnutí, druhé a třetí silnější, zásek a cejni přibývali. Přišlo i pár opravdu pěkných kusů i přes dvě kila, dva se mi podařilo dovést do podběráku, ale pět mi jich zůstalo viset na větvi přímo pod nohama, která byla po celé délce mého sektoru, prostě pech. Zkusil jsem zesílit sestavu, ale natolik ubylo záběrů, že se nedalo nic dělat a musel jsem zpátky na 0,09 vlasec a 16háček, takže s každou trochu větší rybou jsem prováděl různá cvičení, párkrát i slezl z bedny a naváděl jí z boku, kde byla větev trochu hlouběji… Kolegové sedící vedle mě se na toto přestavení pokaždé těšili a čekali, jak to dopadne… Další zajímavá věc byla, že ryby braly téměř výhradně, když jsem mluvil… nechápu, ale ticho se jim prostě nelíbilo. Jakmile jsem ztichl, záběry prostě nebyly… Naštěstí příležitostí k rozpravám bylo víc než dost. Na čáru sektoru si stoupl jakýsi sympatický důchodce a asi hodinu mě zpovídal a zároveň hlásil, že nevidí nikoho, kdo by tahal ryby. Pak se rozhodl projít a slíbil, že se zastaví. Požádal jsem ho, aby se podíval, jak chytá Marek, popsal jsem ho jako velkého pána na černém křesílku, který bude mít všude kolem sebe bordel. Jen přikývl a odešel. A začaly telefony- Markovi ubyly záběry, Honza netrefoval a čekal na záběr dlouho. Já jsem měl záběr na hod a povedlo se mi vychytat celkem slušnou techniku. Takže všichni 0,09 vlasec a 16 háček, na něj bílý červ a červená pinka. Důležité, v tomto pořadí, jak to bylo naopak, čekal jsem na záběr průměrně o 1-2 min. déle. Když se pán vrátil, hlásil, že ten silnější pán je jediný kde tam vzadu chytá, takže super, Agnymu se daří! Marek pak začal chytat na střídačku i ze sloupce, ale mně to přinášelo menší ryby. Jeli jsme jako včera, stříhali, co se dalo, občas cukrovali. Ke konci se kluci rozchytali lépe než já, ale záběry jsem pořád měl a předpokládal jsem slušný náskok. Nechtěl jsem si to pokazit, vymýšlením něčeho nového a držel se taktiky. Jen jsme laborovali délky návazce, nakonec Honza vychytal délku 65cm a začali jsme konečně proměňovat i rychlé a nepatrné záběry, které vystřídaly, do té doby, poctivé braní. Ke konci druhého kole se rozchytal závodník po mé pravici a začal tahat ryby asi 2x rychleji než já a Honzovi to umřelo úplně, ale zjistili jsme, že ryby už nechtějí nic červeného. Teď to prostě byl bílý červ a bílá pinka, jen Markovi šlapaly kukly! Takže ještě dostat do vezírků posledních pár gramů a jde se vážit. Obrovská nervozita! První dobrá zpráva přišla od Marka. Zopakoval něco přes 14kg a o dobrá tři kila má za jedna. Pak Honza, o půl kila taky jednička… Nervozita stoupala. Ryb mám dost, ale ty velké prostě zůstaly na větvi… Váha se mi zastavila 0,05g pod 11kg! Jednička to byla suverénně, nikdo na sektoru se na ty větší cejny nedostal.


Něco takového jsme nikdy nezažili a ani nečekali, že by se to někdy mohlo podařit. Celou dobu závodu jsme přesně věděli, co děláme a proč! Já jsem si zpravil trochu chuť z naprosto katastrofálního závodu v račicích a začal odpovídat na řadu dotazů. Vzdálenost? 15m, Živá? Živá, ano a stříhal jsem. Návazec? 0,09, 65cm dlouhý, ale v průběhu to chtělo měnit od 40 po 80cm. Plovoucí? Taky. Na háček? Jenom červ a pinka… Nikdo se mě nezeptal na posilovač ani na krmení. Kluků taky ne. Neměli bychom problém to nikomu říct… posilovač nevíme a co jsme míchali? Teď už je to tajemství… protože ty spekulace ostatních, nás začaly bavit!


Udělali jsme umístění
1. Marek Paulovič (Agny) 1+1
2. Honza Vojta 1+1
3. Já (Štěpán Pužej) 1+1

Sektory? Hádejte!
Týmy, druhý závod
1. Kýbl team
2. Feeder team MO Tábor
3. STM Feeder team JčÚS

Týmy celkem
1.Kýbl team
2. STM Feeder team JšÚS
3. Feeder team MO Tábor

Jednotlivci celkem
1. Honza Vojta
2. Štěpán Pužej
3. Honza Řezáč jr.

Kategorie U14
1. Lukáš Mestl (můj nováček, který kdyby se naučil házet ryby do vezírku a ne vedle, mohl mít o 3 až 4 lepší umístění i celkové)


Chtěl bych poděkovat na závěr nejen pořadatelům za výborné zázemí celého seriálu, ale i kamarádům, se kterými jsem se potkal u vody. Vděčíme jim za perfektní atmosféru, přátelství, ochotu a i když mezi námi panuje rivalita, je celá v mezích přátelských. Jsme ochotni půjčit si zapomenuté věci, pokecat, poradit si a vyměnit informace. Těším se na další setkávání v zimě a snad i v létě, protože jak doufám, přibydou nám minimálně tři další závody.

A zvláštní poděkování patří našemu trenérovi Románkovi Psohlavců… Protože on z nás dělá team, chce, abychom vymýšleli, komunikovali a makali na sobě!!!!

A taky děkuji čtenářům, že se prokousali až sem.


P. S. Nikdy jsem nezažil, že bych za 5 hodin lovu, jen 2x vyndal prut, aniž bych neměl předtím, byť jen nepatrný záběr a druhé kolo, se mi to povedlo.

Tak ať se vám špičky ohýbají!
Štěpán Pužej
 
Štěpán Pužej - 30.10.2018

Diskuse k miničlánku

sven - Profil | Po 5.11.2018 16:38:40

já 2 >> jj to všechno také souhlasí.... :-))
Prostě tomu dáváme víc...nic se nemá uspěchat...

já 2 - Profil | Po 5.11.2018 5:35:22

sven >> Ahoj, děkuji...

A neperu se s tím jen na rybách, pozdní příchody jsou moje specialita... a taky nejdýl vše vybaluju a pak zase balím...

Jsem rád, že mi někdo rozumí.

sven - Profil | Ne 4.11.2018 13:01:34

já 2 >> ...." Někdy po jedenácté bylo vše v autě, do dvou jsem dopisoval nějaké „nerybářské“ resty, co mi zbývaly. A do tří do rána dovázal pár návazců a konečně šel spát.
V sobotu ráno vyjíždím pozdě, jak je ostatně mým zvykem. Je úplně jedno, o kolik dřív vstanu, vždycky vyjedu pozdě, ale dobrý, vše se stihne, prezenci budu mít nejspíš jen tak tak, ale mělo by to klapnout"...

Hele pocem... ty jseš celej já .... já se s tím peru každé gulášovky :-)))

Jinak velká gratulace.

Vlčice - Profil | Pá 2.11.2018 13:30:05

Hezký článek. A ještě jednou gratuluji k postupu!!!

boticar - Profil | Pá 2.11.2018 8:06:03

já 2 >> Já jsem si to fixkou udělal oficiálně. Rsp. na tom konkrétním zeleném kýbli to udělal oficiálně už můj tatínek.

já 2 - Profil | Pá 2.11.2018 1:05:43

boticar >> A ta fixa je špatně... musí to být nějaký oficiální cejch... Ale klidně to může bejt kýbl na vytírání... nebo sud s ryskou 100 a 200l

Já nenávidím ty kulatý misky, takovou tu matriošku... Mám spoustu hranatejch, ale jen málokterá firma na to napíše objem. A až mě někdo bude hodně štvát, použiju misku, co má rysku uvnitř!!

Mohl, výměnná špička? Jak dlouhá má být?

Čas na přípravu mi přijde cajk, stejně to občas nestíhám.
Ale jak jsem psal, rozčiluje mě ta hovadina, že před vstupem do sektoru nesmíš vybalit pruty, dělat návazce a tak... To je podle mě největší blbost, pokud si vybalené pruty dovezeš na místo autem, je to v pořádku, ale pokud je doneseš v ruce zabalené, nesmíš na ně šáhnout...

boticar - Profil | Čt 1.11.2018 15:00:26

já 2 >> Pravidla jsou na můj vkus zbytečně svazující. Kýbl jsem například ocejchoval nesmazatelnou fixou. Kdybych měl vláčák s vlepenou chvějivkou, tak bych vám tvrdil, že ten horní díl je výměnej celej a já ho považuju za špičku. Kvůli těm pravidlům jsem např. na jarním kole nemohl použít svůj oblíbený ultraměkký sklolaminátový teleskop, speciál, který používám pro lov plotic s malým krmítkem bez čihátka a pro lov na malé kulové plovátko. Plynule se ohýbá při záběru až do půlky své délky :-D Co se týče příprav, tak k tomu jsem nic moc z pravidel nečetl, takž nemohu soudit.

já 2 - Profil | Čt 1.11.2018 7:30:50

boticar >> To je. S tím souhlasím.
Ale naprosto největší hovadina je, že v průběhu přesunu k místům, nesmíš připravovat cajky... Pokud máš dodávku a přivezeš vše připravený, tak OK, ale pokud ne a odtaháš to v ruce, nesmíš rozložit pruty, dělat návazce apod...

Pak by se dala zkrátit příprava, škoda mluvit

boticar - Profil | Čt 1.11.2018 6:26:56

já 2 >> musím uznat, že ta příprava byla tentokrát rozumně zkrácená. Ten princip, že se přijede na ryby ráno a chytá se až odpoledne je ale trochu zvláštní :D

já 2 - Profil | St 31.10.2018 21:04:35

Dědek >> Někdy jo a jindy ne. A přijít na to můžeš jen v porovnání s více lidmi, v tomto případě v rámci týmu

já 2 - Profil | St 31.10.2018 20:34:26

boticar >> Jo a pěkně kecáš... já si clio na těch výmolech rozsekat nenechám a jel jsem i na 4.
A náhodou Ti to šlo, tak se nevymýšlej...
A nedělej si srandu z toho, že mi prostě věci trvají dlouho

Jo a kdyby jsi si chtěl povídat, nemusel ses nudit!

já 2 - Profil | St 31.10.2018 20:26:26

Děkuji, ale pokud vím, tak jsem dolu jel docela svižně... celkem jsem spěchal

Ladináč - Profil | St 31.10.2018 10:45:08

Pěkný článek.

boticar - Profil | St 31.10.2018 9:45:34

Já jsem přijel v sobotu ráno hnedka za autorem článku, nevím v kolik, ale vím, že tím lesem k Novému Dvoru se hrozně pomalu táhnul asi tak na dvojku. Na místě jsem zjistil, že tam nikdo nebude péct buřty a nebude prodávat pivo, což mě docela mrzelo, protože tohle bylo na tom prvním kole to nejlepší. alespoň z přívlačových závodů na žádné občerstvení nejsem zvyklý. Zaplatil jsem startovný, vysomroval od někoho vezírek a jel jsem zpátky do civilizace shánět lahváče. Naštěstí v Hostech (vesnice nad závodním úsekem) měli fotbalisti turnaj a hlavně otevřenou hospodu, takže jsem si dal klobásu, polívku a nechal natočit tři piva do petky. Nevím teda, co si tam kdo dycky pět hodin chystá, ale já si půjčil od Jirky sejto na žrádlo a krabičky na červíky. Červíky jsem prohnal krupicí, namíchal žrádlo, otevřel pixlu kukuřice, vzal pivo a šel na ryby. Celou sobotu to vůbec nebralo, chytil jsem pár cejnů a prej to bylo třetí místo v nějakým tom úseku, ve kterým jsem chytal (takže asi z osmi lidí). V neděli jsem si vzal už ráno aspoň lahváče, jedno pivo jsem od někoho ještě dostal. Ty tři hodiny nudy přeskočím (houby nerostly), asi v jedenáct se začalo chytat. Teda jak kdo. Já jsem to takticky nezvládnul, nahazoval jsem zbytečně daleko (ono tam bylo stejně mělko, jako u břehu - koryto daleko, viz mapka 50. léta), a vzhledem k tomu, že jsem na feeder od prvního kola chytal jednou, jsem měl problém, abych to nenahodil k jednomu ze sousedů. Ryby mi nebraly skoro vůbec. V podstatě začaly trochu brát až ke konci, když už jsem vedle prutu ležel, protože mě ze sezení bolely záda. Koukal jsem jak chytá Štěpán, houpal to asi tak pět metrů od břehu a postupně mu to začalo brát. Zázrak to nebyl, ale pravidelně tahal docela velké cejny, což při té bídě bohatě u většiny soupeřů stačilo na první místo. Možná, že by bývalo pomohlo, kdybych tam to krmítko vždy nechal nahozené déle, ale mě jak to nebere, tak mám pocit, že jsou sežraný červi, zamotanej návazec nebo něco podobnýho. V prvním kole na Vltavě se chytaly plotice prakticky hnedka po náhozu, tohle bylo prostě o něčem jiném. Celkový dojem z krajského poháru mám takový, že tam je několik málo lidí, kteří ten feeder fakt umí, ti obsazovali pravidelně první místa, a zbytek jsme byli prostě my, normální rybáři. Mezi námi byly rozdíly velmi malé, závislé spíště na místě a štěstí než na nějakém výkonu. Celkově jsem skončil někde uprostřed, což mě celkem potěšilo. Myslím, že se stejným "výkonem" jsem mohl skončit někde nakonci. Takže pokud by to chtěl někdo zkusit jako já, tak feederový krajský přebor má výhody: 1) stačí vám prakticky jeden prut, se kterým chodíte normálně na ryby, 2) ostatní závodníci vám poradí nebo něco půjčí; nevýhody: 1) žrádlo a červi stojí dost peněz, sice se tam toho nenaháže tolik, jako u plavané, ale pořád je to celkem raketa, 2) půl dne nemáte co dělat, pokud si nestavíte u vody lešení a nestěhujete z auta celej obejvák, 3) pět hodin chytání je hrozně dlouhá doba. Když to nebere, tak se nudíte (jako já v druhém kole) a když to bere (jako v prvním kole), tak je to prostě práce jak v Boši na páse - nandat krmítko, nahodit, zaseknout, zatočit kličkou, sundat rybu, přendat jí do saku, nandat červa ... a to celé dělat asi tak půl směny. Vopruz je, když ten vedle plní normu na 120 % a já to mám zamotaný.

Dědek - Profil | St 31.10.2018 9:17:04

Pěkně napsané... Zajímavé, jaké drobnosti, (pořadí barev, či kombinace pinek a masáků), rozhodují o záběru a jak se to celkem často během závodu mění... Tak trochu blázinec :-)