Proč závodíme?

Kategorie: Všeobecné
Téměř všechny rybolovné techniky mají v dnešní době svoje závody. Soutěživost máme pravděpodobně v sobě zakořeněnou, ať už se jedná o maličkosti v každodenním životě, nebo třeba o olympiádu, kde se soutěží v pravém slova smyslu. Asi se všichni shodneme na tom, že bychom nesoutěžili, pokud bychom si nechtěli něco dokázat. „Mám na to!“ „Přece mě nemůže porazit támhleten!“ a podobné motivační myšlenky se nám honí hlavou před závodem jedna radost. Pořád se ale pohybujeme pouze v rovině lidského ega, kdy nejde o nic jiného nežli o srovnání lidských schopností v daný moment. A já se ptám na jedinou věc: Proč na toto srovnání musíme využívat živá stvoření? Následující řádky budou kritikou závodů, na kterých se úlovky pouští.


1. kolo: Hlavní cena

V běžné rybařině má drtivá většina z nás zakořeněný pud ulovit co nejvíc za co nejkratší dobu, nebo čistě jenom největší. V současnosti mám pocit, že se tento trend začíná měnit a chceme ulovit co nejvíc největších za co nejkratší dobu. Což samo o sobě je jakýsi způsob závodění bez možnosti získat pohár za výhru. A právě ta cena za výhru v rybářských závodech, ať už má podobu uznání nebo podobu poháru nebo čehokoliv jiného, co motivuje rybáře závodit, si vybírá daň v podobě ztráty empatie vůči zdraví těch stvoření, které tak rádi trápíme. Už nelovíme kvůli tomu, abychom ulovili tu svou vysněnou rybu nebo vysněné množství ryb, už lovíme kvůli tomu, abychom porazili jiné rybáře a vyhráli nějakou cenu. A tento stav má, nazval bych to, svoje vedlejší účinky.


2. kolo: Starostlivost o soutěžní úlovek

Závody nám kolikrát dokazují, že zacházení s rybou jde bokem, jelikož potřeba rybu zvážit je silnější než to abychom ji neprodleně pustili, jak to děláme v průběhu klasické „chyť a pust rybačky“. Paradoxně vážící rituál je nejzdlouhavější u rybolovných technik, které samy sebe prezentují jako výsostně ochranářské. Ochranářskými myslím ty techniky, kde se používají vaničky, podložky, dezinfekce apod., anebo takové, kde se ryba víceméně pouští okamžitě, za předpokladu, že se vůbec pouští (feeder, plavaná). Několikahodinové „sušení“ ryb v sacích nebo síťkách asi není to pravé, co rybě prospívá. Na druhé straně jsem dospěl k názoru, že několika minutový pobyt v takovém saku může být dokonce ku prospěchu víc než okamžité vypuštění. Zregenerování ze souboje a focení trvá asi trochu déle než 10 sekund v průběhu, kterých rybář podrží rybu ve vodě. Ale zpátky k vážicím rituálům. V kaprařině je to jasné, rozhodčím trvá nějakou tu chvíli, než se dostanou k ulovené rybě. U feederu a plavané je to pravděpodobně nejkritičtější, několikahodinový pobyt ve vezírku a v případě, že je lovec schopný, tak pobyt v přeplněném vezírku není určitě tím pravým ořechovým pro rybu. Samozřejmě vše záleží od podmínek, jakými jsou délka závodu, hloubka, ve které je vezírek umístěn, počasí atd. Nejlépe je to řešené pravděpodobně na závodech vláčkařských a muškařských, kde rozhodčí tvoří doprovod samotného závodníka a ulovená ryba nemusí procházet torturou, jako v případě ostatních technik, i když tam visí ten otazníček nad délkou regenerace.

3. kolo: Stejná startovní čára pro všechny

Kdybychom srovnali situaci před úvodním hvizdem hokejového zápasu a rybářského závodu, tak ten hokejový začíná za stavu 0:0, ale před začátkem rybářského „zápasu“ to klidně může být 0:5 ale i 0:10“. Dosáhnout stavu 0:0 a tím také identických podmínek pro každého závodníka není zkrátka možné. Nabízí se nám otázka, proč tedy mezi sebou závodíme, když víme, že možnost vyhrát není plně v našich rukou? Uveďme si jeden hezký příklad za všechny. Na letošním ročníku IBCC na Balatonu potrápilo závodníky počasí, což je ovšem na rybách věc normální. Normální už ale není, aby v identické soutěži jeden tým měl takové počasí, že mohl bezpečně s člunem na vodu a ten druhý nemohl. Nebo taky na nedávno skončeném WCC na Pálavě byla místa posunuta oproti původnímu rozložení a týmy v domnění úspěšného losu se nakonec musely smířit s místem úplně jiným. A tito rybáři přitom platí nechutné startovné, za které dostanou třeba zákaz lovu nebo odlišné místo, než jaké si vylosují. Bohužel pro některé to je snad ještě větší motivace soutěžit ze špatného místa, protože si chtějí dokázat, že jsou lepšími rybáři než jiní. Je to ale opravdu dokazatelné, že jeden je lepší než druhý, když každý loví na rozdílném místě za rozdílných podmínek?


4. kolo: Běžná rybařina

Když se zamyslíme nad tím, jak to funguje v běžném rybářském životě, tak si uvědomíme, že prakticky celý náš zápas probíhá o lovné místo. Třeba známe dobré fleky na lokalitě, na které se chystáme lovit, tudíž logicky máme v plánu si ukořistit jedno z těch vytipovaných míst pro sebe. V případě, že se nám to nepovede, tak šance na úlovek zákonitě klesají a musíme hledat náhradní řešení nebo změnit lokalitu. Stejně tak se snažíme reagovat na situaci, kdy rybář lovící opodál chytá a my ne. V trochu nadneseném smyslu je běžná rybařina identická jako ta závodní, protože podstata úspěchu je ve velké míře závislá od lovného místa a od použité strategie. Jak už jsem ale zmínil, závodní rybařina se negativně liší ve starostlivosti o úlovek, a také v jakési dobrovolné oběti svého stylu chytání. Touto oběti mám na mysli nemožnost chytat na svém vytipovaném místě, a také nutnost chytat stylem či technikou, která je podmíněna pravidly závodu.


5. kolo: Podstata závodů

Marketingová masáž bude asi ten správný výraz. Sektor X baits, sektor Y baits, každá firma chce být na očích, to je jasné, opět se ale dostáváme na začátek začarovaného kruhu. Proč firmy, které jsou postaveny na „chyť a pust rybolovu“, který by měl ryby teoreticky nejmíň poškozovat, podporují takovéto záležitosti? Je jasné, že v dlouhodobém měřítku se taková účast výrobců formou sponzoringu nebo také nasazení svých týmů, ekonomicky vyplatí. Nerozumím ale pak té mediální kampani, abychom se k rybám chovali šetrně. Což ale „koně“ nasazené výrobci do závodu „určitě svědomitě dělají“, když nemají problém tahat kilometr pletenky přes vodu nebo máchat kapra v saku několik hodin kvůli odvážení. Jakkoliv se snažím, nenacházím pochopení pro rybáře závodníky v případě, že jsou zastánci pouštění ryb a starostlivosti o úlovek. Tato logika mi uniká, pokud tam nějaká vůbec je. Nechtějte mi ani namluvit, že se maškarádou zvanou rybářský závod propaguje „chyť a pust rybačka“. Propaguje se tak maximálně její postižená příbuzná, kterou popisuji v průběhu celého textu…

Vážení argumentů

Ještě předtím, než se podíváme do pomyslného vezírku na ulovené argumenty, tak bych rád použil slova Iva Slámy z časopisu Kapr a Kapří svet 5/2016. V tomto čísle vyjádřil svůj postoj k WCC na Pálavě těmito slovy „Nikdy jsem se netajil tím, že rybářské závody obecně (kaprařské nevyjímaje) nemusím. Pořád je třeba uvědomit si, že na jednom konci udice je živý tvor, který je proti své vůli tahán prostřednictvím vlasce a „ohnutého drátu z vody“. Sám před sebou jsem se snažil své rybaření obhájit tím, že rybu s veškerou péči vrátím vodě pokud možno nepoškozenou. Ovšem pro to být v tomto ohledu soupeřivý a rivalitní (čili závodit v rybolovu) jsem argumenty ani ambice nenašel. Neodsuzuji, ty, kteří závodí, ale já vnímám mnoho důvodu pro to, abych to nedělal“. Z velké části se s tou myšlenkou ztotožňuji, akorát k tomu odsuzování mám určité výhrady. Ne že bych bral povolenky za závodění, jsou mezi námi i horší sorty rybářů než závodníci, ale chtěl bych, aby si závodníci něco uvědomili, a to je vlastně hlavním cílem tohoto článků. Takže aspoň takovouto formou kritického článku bych vás chtěl všechny požádat: Nehoňte si svoje ega na závodech. Ničíte ryby víc než za normálních okolností, propalujete revíry, plníte kapsy neetickým rybářským výrobcům, a co je možná nejhorší, sami sobě kazíte rybačku. A kvůli čemu? Kvůli vítězství? Ale no taaak, buďte lepší a porazte sami sebe, potlačte svoje ego a okořeňte ho trochou rybí empatie.

www.facebook.com/deniknadejnehorybara

 
hunter - 24.3.2017

Diskuse k miničlánku

Mikulas - Profil | Út 28.3.2017 11:59:19

MISO* >> dobre napsane

roman_monfish - Profil | Út 28.3.2017 11:19:14

RK >> Jojo souhlasím s Tebou. Jak jsem psal hned napoprvé mám s chytáním ryb všeho druhu vnitřně stále větší osobní problémy, ale ta touha je pořád silnější a tak hledám způsoby, jak si to sám před sebou co nejlépe omluvit :).

RK - Profil | Út 28.3.2017 9:44:21

roman_monfish >> Souhlas s tebou. Ohledně té muškařiny, co potkávám u vody, tak muškaři jsou většinou maličko jiná ,,kasta" lidí. Mušák změní pohled na věc-:)
Ohledně závodů je to ale podle mého názoru už z principu špatně. A to říkám s plným vědomím toho, že si gulášek taky vystřihnu-:(

roman_monfish - Profil | Po 27.3.2017 20:58:32

RK >> Nemám problém s odlišnými názory. Umím je respektovat. Nějak jsem se v posledních letech dopracoval k tomu, že mluvím o tom co a jak dělám sám a je na ostatních, jestli se mnou souhlasí, nebo se jim to líbí a nebo ne :).

Jen mezi námi. Normální rybařinka je dle mé zkušenosti velice často ta největší prasečinka. Závodníci, které potkávám na muškařských závodech v naprosté většině velmi dobře vědí co a jak dělat,aby mohli chytat ryby i za pár let :).

A ještě oprava předchozího příspěvku - chyba ve jméně - správně je to Jacques Yves Cousteau

RK - Profil | Po 27.3.2017 18:05:07

roman_monfish >> víš o co jde? Děláme v životě věci dobré,ale i věci méně dobré.Z části nás k tomu nutí okolnosti, z části,že nás to treba baví, někdy to nazýváme kompromisy. Tak to v životě chodí.Kdyz chytáme závodně ryby, tak by se to asi nemělo srovnávat s tenisem, plážovým volejbalem atd.Nebo tomu dokonce dávat malem ochranářskou nálepku.To je pokrytectví.A už vůbec to nesrovnávat s normální rybařinku.Jde o podstatu a z toho se odvíjí ty debaty tady. Prostě když budu házet na prsa ouklej za oukleji,abych měl body,váhu,tak to není úplně normální rekreando.Já nejsem vlajkonošem nějakého odsuzování,ale spíš mi jde o určité uvědomění si něčeho.Nic víc,nic míň.

roman_monfish - Profil | Po 27.3.2017 13:48:43

Před mnoha lety známý oceánograf Jean Jacques Cousteau řekl: "Lovit ryby pro zábavu je perverze!"

Považuji se ve smyslu tohoto citátu za perverzní osobu. Stále více mi to totiž vrtá hlavou a stejně nedokážu říct manželce "buď v klidu už na ryby chodit nebudu" ;).

Tak se snažím alespoň sám pro sebe něco na tom chytání a závodění měnit. Organizuji závody, kde se ryby jen počítají a měří jen v nutné míře pro rozlišení pořadí účastníků. Při lovu ryb tyto, pokud to situace dovoluje, vůbec neberu do ruky, nevyndavám je z vody a pouštím je z bezprotihrotových háčků bez kontaktu s rybou. Jo rybu, která mi za to stojí si vyfotím a tak její návrat o chvíli zdržím. Manipulaci s rybou mám zjednodušenou tím, že výhradně muškařím a těch obřích úlovků zas tak moc není :).

Ještě jedna zmínka k tomu jestli závody škodí víc, nebo ne. Když se sejdou rybáři na závodech (myslím skutečně závody lidí co to berou opravdu jako sport a umí hodně) obsadí na relativně krátkou dobu na revíru všechna místa. Ne jen ta dobrá. Pak mohu říct, že Ti na "špatných místech" jsou tu vhodně uklizeni, protože za normálních okolností by si šli zatrénovat a tam se málokdo dokáže udržet, aby nevybíral jen ty top fleky. A tak chytí výrazně méně ryb, než kdyby na závodech nebyli ;)

Někdo tu zmínil mládež. To je cesta ke změně pohledu na rybolov ať se to někomu líbí, nebo ne. Ale nestačí jen čekat až dojde ke generační výměně. Je jen na nás, jakou cestu si pro ně vybereme a po jaké je povedeme, než si najdou tu svojí.

Hezké dny u vody všem, kdož si jsou vědomi rizik, se kterými je ve vztahu k revírům, jejich obsádkám a návštěvníkům nutno počítat a přizpůsobují jim své chování, aby i naše děti měly kde tohoto koníčka, či sport úspěšně provozovat.

Mirek.V - Profil | Ne 26.3.2017 20:35:08

Jen pro zajímavost, na téma ryby a sport.

Emil Posledník - Jak úspěšně rybařit - 1941:

"...A teď pár slov o sportovní podstatě rybařiny. V posledních letech jsou vedeny ostré polemiky o tom, je-li amatérský rybolov sportem či nikoliv. Stav je, zdá se nerozhodný. Zastánci i odpůrci lpí houževnatě na svém názoru. Nehodlám se vměšovati do tohoto sporu. Záleží na tom vůbec? Rybář ví, co mu jeho záliba poskytne k tělesnému i duševnímu osvěžení, a čerta se stará, bude-li rybařina zařaděna mezi důstojné kolegy football a ping-pong, či ne. Jisto však je, že při provozování amatérského rybolovu si přijde každý věk a každá nátura na své. Je to sport mnoha disciplin. Od tichého vysedávání pro klidné a starší pány až k překážkovým túrám a k zálesáckému plížení se po břiše, toho všeho můžete užíti do syta. A stále na zdravém vzduchu..."

Asi by se na to téma našlo i něco ještě staršího. Kdy se vlastně u nás začaly pořádat rybářské závody, to nevím. Zajímalo by mě to.

Pellets - Profil | Ne 26.3.2017 8:55:59

Účastnil jsem se různých závodů.Tovačov,Praha,Carpliga,divize feeder i několik gulášovek proběhlo. Zkušenosti tedy jsou. Dneska už bych do klasiky nešel. Nemožnost vybrat si čas a místo,nesmyslné startovné i na svazových vodách,omezování v nástrahách,návnadách i lovu,podvody,nedodržování pravidel,soutěžení o peníze.. Už si svého času vážím a nemám na čele napsáno jitrnice.
Otevřený závod pro každého s možností výběru místa,cílové ryby,návnad i nástrah. Vybrané startovné komplet zpět mezi účastníky, bodování vybraného druhu,v určité velikosti.. to má dle mého názoru budoucnost.

u x a - Profil | So 25.3.2017 22:37:58

ten kape je muslim? nebo má tak rozervanou tlamku ....

Finnnp - Profil | Pá 24.3.2017 21:17:49

Kocháč >> Vše se musí dělat z rozumem....Na druhou stranu u nás je to prostě tak nastavené......nasadíme,odlovíme.....u nás se každoročně nasazuje na dvouhektarový rybník 600 kaprů za rok....kdyby všichni pouštěli tak se tam zachvíli ty ryby ani nevejdou.