dolis >> Rádo se stalo ;-) Dovolil jsem si to zkopírovat, člověk nikdy neví, jak dlouho bude odkaz fungovat. Zdroj textu:
http://www.motorboat.cz/
Materiály používané k výrobě nafukovacích člunů
Existuje mnoho typů materiálů, které jsou více či méně vhodné pro výrobu kvalitních nafukovacích člunů. Než si ve zkratce projdeme ty nejpoužívanější z nich, je třeba několik poznámek.
Nejprve k značení typu materiálu – když budete zkoumat, z čeho je vyrobený ten či onen člun, většina prodejců neopomene vyznačit "sílu" materiálu. Tato "síla" materiálu, ať už se tím myslí cokoli, se udává několika způsoby a je důležité si je neplést mezi sebou, neboť každý označuje zcela jinou hodnotu - popis jednotlivých jednotek najdete v oddílu Specifikace (viz horní lišta nad textem), které doporučuji k podrobnému přečtení.
Nyní k samotným materiálům, ze kterých se nejčastěji nafukovací čluny vyrábí – co mají společného, je to, že obvykle sestávají z více různých vrstev, přičemž má každá z nich svou specifickou funkci a dodává materiálu jeho specifické vlastnosti a umožňuje mu být použit k výrobě plavidel:
Materiál Hypalon od výrobce ORCA | Výroba nafukovacích člunů1/ Polyethylenová syntetická guma – známá též jako HYPALON (což je původně značka výrobku od francouzského výrobce DuPont, vynálezce neoprenu a nylonu) je vícevrstvý materiál, mezi jehož vrstvami je obvykle neopren a hlavně nosná tkanina z textilie, která dodává materiálu jeho pevnost v tahu. Je známý pro svou odolnost vůči chemikáliím, UV záření, teplotním extrémům a někteří výrobci se pyšní i ohnivzdorným hypalonem. Tento materiál má hodně výhod a obecně se považuje za velice kvalitní materiál, ostatně podle něj se zrodilo lidové označení "gumák". Nicméně je zde i několik nevýhod – jelikož je tento materiál tak odolný, je těžké jej zpracovávat a o to těžší je zhotovit ideální spoj; navíc se nedá mezi sebou spojovat jinak než lepením. Podmínky pro práci s ním jsou relativně náročné a kvůli specifickému postupu při výrobě ideálních spojů i drahé (velmi úzké rozpětí teplot, vlhkosti a doby aktivace lepidla), což dále zvyšuje cenu výrobků. Oproti PVC je ovšem mnohem odolnější a má delší životnost – tedy pokud máte Hypalon z Evropy a nikoli z Asie, což prodlužuje životnost celého člunu.
Nevýhody lepených spojů obecně však probereme v oddílu o různých technologiích výroby nafukovacích člunů. Hypalon byl po dlouhá desetiletí používán jako nejrozšířenější materiál na výrobu nafukovacích člunů a většina starších člunů, s nimiž se setkáte, bude vyrobena z tohoto materiálu. Kvůli jeho náročnosti na zpracování je však v posledních letech nahrazován stále častěji polyurethanovými materiály, o nichž se dozvíte více níže.
Materiál PVC od výrobce HeyTEX | Výroba nafukovacích člunů2/ Polyvinylchlorid, tj. PVC – v současnosti nejrozšířenější materiál na výrobu nafukovacích člunů, který je trochu mladšího data objevení (1935) než hypalon (1928). Obvykle je také vícevrstvý a základem je nosná tkanina (viz Specifikace). Jelikož je levnější a snadnější na výrobu, jsou i čluny z PVC obvykle výrazně levnější než čluny z hypalonu – nelze však jednoznačně říci, že člun z PVC je proto méně hodnotným. Oba materiály prodělaly za dobu své existence značný vývoj a jejich kvalita se liší v závislosti od konkrétního výrobce. PVC je oproti hypalonu snadnější zpracovávat a mizí mnoho překážek, které klade do cesty manufakturám hypalon, jelikož sebemenší chyba nebo odchylka od ideálního procesu výroby vede k nekvalitnímu spoji. Proto 99% asijských výrobců používá PVC – slepí jej téměř cokoli, nejsou tak přísně vymezena rozmezí teplot a vlhkosti ve výrobních halách, není nutné předchozí mechanické opracování materiálu atd.
Nicméně i u PVC existují rozdíly třídy. Největší rozdíl spočívá v tom, že některá PVC jsou a některá nejsou vhodná ke svařování. Ta, která nejsou, mají příliš nízkou přilnavost nosné tkaniny na další vrstvy a vlivem vysokých teplot dochází k narušení vnitřní struktury natolik, že se materiál prakticky rozpadne, resp. jednotlivé vrstvy PVC "odpadnou" od nosné tkaniny (hypalonová nosná tkanina oproti tomu hoří). Jinak je PVC považován za nehořlavý polymer.
Výše jsem mluvil o mnohovrstevnosti PVC i hypalonu – jejich počet a účel je taktéž rozhodující pro odlišení kvalitního a nekvalitního materiálu. Účelem těchto vrstev je totiž nést barvu, mechanická odolnost na oděr, chemická stálost a ochrana proti agresivním chemikáliím, ochrana proti UV záření a samozřejmě vodo- a vzduchotěsnost. Výrobci jako Mehler Texnologies přidávají i ochranu proti plísním a dalším organismům, kteří by se rádi usadili na vašem člunu, dále složku vysušující vodu apod.
Jelikož však PVC čelilo dlouhodobě kritice ze strany klasických výrobců hypalonu, že jejich materiál, a tudíž i čluny, nejsou tak kvalitní pro náročné uživatele, musela přijít odpověď v podobě nové generace materiálů:
Materiál PU na výrobu nafukovacích člunů3/ Polyuretan, tj. PU – poprvé spatřil světlo světa nejpozději z naší trojice (1937) a jeho vlastnosti se jistým způsobem vymykají hypalonu i PVC, konkrétně se používá spíše než jako samostatný materiál jako přídavná vrstva na materiálech PVC, která vylepšuje právě ty kritizované vlastnosti (slabší ochrana proti UV a chemikáliím, životnost aj.). Jelikož je ale výroba PU-materiálů na stejném základu jako PVC, zachovává si všechny vlastnosti, pro které je PVC vyhledáváno – tudíž je jej možná svařovat a snadno lepit, přičemž ve všech ohledech je snadnější dosáhnout lepšího výsledku než s hypalonem nebo PVC. Kvůli jeho vyšší ceně se však používá spíše pro profesionální čluny, ale i mnoho výrobců luxusních člunů přešlo na PU – pokud tedy měli technologii svařování k dispozici.
> Síla materiálu
Když budete zkoumat, z čeho je vyrobený ten či onen člun, většina prodejců neopomene vyznačit "sílu" materiálu. Tato "síla" materiálu, ať už se tím myslí cokoli, se udává několika způsoby a je důležité si je neplést mezi sebou, neboť každý označuje zcela jinou hodnotu:
DTEX (definice jednotky na Wikipedii - odkaz) ... označení, které najdete jako charakteristiku materiálu, ale ve skutečnosti charakterizuje jen jednu z jeho částí. Pokud má materiál použitý k výrobě nafukovacího válce nosnou tkaninu, číslo typu "1000 dtex" označuje délkovou hustotu tkaniny tétozákladní výztuže. Ne všechny typy materiálu jsou vyztužené, ale rozdíl mezi vyztuženým a nevyztuženým materiálem poznáte na první dotek, jelikož nevyztužená tkanina (nebo vyztužená jen slabě) je mnohem poddajnější a působí jako dětské nafukovací hračky na pláž (např. čluny Sevylor). Odlišit hmatem dva materiály s výztuhou je však již na hotovém výrobku velice těžké, ne-li v některých případech nemožné a musíme se spolehnout, že hodnota udaná prodejcem není smyšlená (i to se stává!), ale odpovídá skutečnosti. Většina nafukovacích člunů se vyrábí z materiálů s hodnotou 800 – 1100 dtex, bohužel ani ty nejvyšší hodnoty nezaručují, že je daný materiál opravdu odolný na náraz nebo propíchnutí, jelikož tato jednotka neříká, jakou zátěž tento materiál snese. Často to bývá tak, že technologicky pokročilejší materiál s menším číslem dtex snese stejné nebo i vyšší zatížení při proražení než primitivnější, starší materiály s vysokým číslem dtex.
DEN – starší označení pro hustotu příze, viz odkaz výše – Dřívější systémy.
g/m2 (např. 1050 g/m2) – jednotka hmotnosti materiálu; označení, které nám napoví, kolik je na 1 m2gramů materiálu, tudíž se tím lépe odliší mezi sebou materiály, které sice mají stejné číslo dtex, ale jeden je tlustší a druhý tenčí – např. německý PVC materiál VALMEX 7321 Heavy PLUS má dtex 1100 stejně jako jeho lehčí kolega VALMEX 7307 Mainstream PLUS, ale zatím co "Heavy" má hmotnost 1450 g/m2, "Mainstream" se svými 1050 g/m2 zůstává lehčí a tenčí, tudíž je vhodný spíše pro rekreační čluny, než profesionální jako Heavy. Pokud se setkáte se člunem, který je vyrobený z materiálu silnějším než je 1450 g/m2, mějte se na pozoru, jelikož se takové materiály k výrobě nafukovacích člunů obvykle nepoužívají, alespoň ne jako základní materiál nafukovacího válce. Namáhané přídavné prvky, jako jsou základny ok na tahání apod., se u lepších značek připravují z materiálů o hmotnosti i přes 1600 g/m2, ale čluny se z nich nevyrábí (problém s tvarováním příliš tlustého materiálu, nemožnost skládání člunu, cena materiálu aj.).
N/5cm2 (např. 6000 N/5cm2) – jde o jednotku odpovídající pevnosti v tahu u praktického testu materiálu na jeho odolnost, kdy se na materiál vyvíjí tlak a měří se, při kolika pascalech dojde k protržení. Bohužel se moc často s touto charakteristikou materiálu nesetkáte, jelikož by někteří výrobci odkryli všechny své karty a bylo by až příliš snadné zjistit, jaký materiál kterého výrobce je odolnější než jiný. Každopádně že by toto byla ta záhadná síla materiálu?
načítám...
Saccon Carp
