Jakpak je tomu dávno, cos ještě vybíral v obchodech "pepřovky, operačky, dunajky, paulátovky", ba i konopné "štikovky", milý rybáři? Kolik let je tomu, cos v létě namáčel aspoň jednou za hodinu naviják, přecpaný japonskou imitací, jíž jsme tenkrát říkali "střevovka"? Vzpomínáš, co ses s ní natrápil, když vysychající závity vyskakovaly jako živé při každém prudším hnutí prutem, vyráběly nejspletitější motanice a z úst nejmírnějšího rybářského beránka kouzlily nejšťavnatější kletby? Namočeny, byly tyto imitace dosti pevné, ve vodě nenápadné, protože tenké a dobře se jimi házelo. A hlavně byly laciné. Každý z nás jim rozhodně připsal na vrub nějaký ten bohatší úlovek. Přišly po epoše těch pepřovek, operaček a jiných hedvábných šňůr, epoše zasahující nazpět několik rybářských generací, epoše našich dnes s povzdechem vzpomínaných mladých let. Protože tenkrát i na tu nejfortelnější šňůru, třebas konopnou, se často pověsila ryba. A jaká ryba!
Imitace "střevovky" se však jen velmi krátce těšily přízni rybářů. Přišla válka a s ní se objevily v obchodech nové vlasce, jimž rybářský lid zprvu přišil název "skleněnky", a hned po prvních zkušenostech s nimi hodil vše dosud používané do staré veteše, hodné leda chytání hrouzků. To byly ty damylky, soliny a robury, při jejichž jméně bledne kdejaká rybí skřele, neboť ony se vskutku zasloužily o vytažení mnohých rybích veteránů, vyznavších se v dřívějších rybářských šňůrách snad lépe než prodavači v rybářských obchodech.
Ale buďme věcní a přejděme hned k vlastnímu námětu článku v předpokladu, že ctnosti i nectnosti "skleněných" vlasců jsou za pět či šest let používání každému rybáři jasné.
Nejprve několik skutečností o historii jejich výroby. Synthetické vlasce zmíněných jmen (jak se jim také říká), jsou totiž vyráběny synthetickou, umělou cestou a byly vynalezeny a po prvé vyráběny ve Spojených státech již koncem roku 1937.
Výrobním prvkem nových vlasců byl objev umělého vlákna, které svou pevností v tahu značně překonávalo nejlepší přírodní hedvábí, nebylo porésní a současně bylo neobyčejně pružné. V roce 1938 byly licence k výrobě těchto vláken prodány Francii a Německu. Němci jakost nylonu, jak bylo nové vlákno vynálezci nazýváno, značně zlepšili, ovšem výhradně k účelům válečným. Francouzské nylonové vlasce nedosáhly dosud pevnosti nylonů německých, ačkoliv je jinak předčí jemností a vláčností. To si ostatně již vyzkoušel každý rybář, který z nedostatku německých vlasců, dnes již z našeho trhu mizejících, koupil a delší dobu chytal s francouzskými "nylony". Zjistil, že jsou zejména málo odolné v uzlících smyček.
A vida, už jsme u těch smyček a uzlíků, jak jsme měli v úmyslu. Jedná se o uzlík smyčky, spojující vlasec s návazcem. Dokud jsem, až do letošního léta, používal vlasců německé výroby, dělal jsem smyčky, spoléhaje na pevnost vlasců, výhradně jednoduchým způsobem, znázorněným v obrázku pod "A". A žádný ze zabravších kaprů mně ji "neuflák". Ale tuhle v jednom pozdním rybářském sedění se do mne obul rybář Galoda, veselý společník na několika podvečerních sedánkách v líní zátoce kníčinské přehrady, kde jsem mu své vázání smyček ukázal, s touto výčitkou:
"Stojí za pendrek ty tvoje smyčky, každý větší kus mně je urazil, jako když je uřízne," horlil, "tu se podívej, tohle je smyčka! V jejím uzlíku vlasec jen prochází, klouže, a proto se zaručeně nepřerazí."
Nu možná, že mu zabralo desetikilové nebo ještě těžší kapří hovádko, jsou v přehradě, jsou, ba i těžší. Nebo láhev s plzeňským, které si rybáři s oblibou dávají chladit na dno přehrady na šňůrce, která se někdy utrhne. Snad to mohla být i mina nebo dokonce letecká puma, či cosi takového, spadlo toho do přehrady za bojů o Brno dost. A takovým "úlovkům" neodolá ani smyčka oplétaná.
Ale na jeho smyčce vtip je, a dobrý. Proto ji po úspěšném vyzkoušení předkládám k použití obrázkem "B", jako "Galodovu" smyčku, ač se mi zdá, že ji ve svém díle uvádí již mistr Tejčka. Na rozdíl od první smyčky, která je v uzlíku pevná, Galodova smyčka v uzlíku klouže, vlasec nemá však žádný lom, a proto zůstává jeho pevnost nedotčena. Po spojení smyčky s návazcem uzlík klouzne, ale to nevadí. Po chytání je ovšem nutno vzít na pomoc kudlu a smyčku uříznout, protože jednou sklouznuvší uzlík nerozváže ani Alexandr Makedonský.
V závěru povídání o nylonových vlascích je třeba se zmíniti o stinné stránce jejich jinak ceněné tvrdosti vůči prutovým vodicím kroužkům, lakování štípaných prutů a překlápěčům smekacích navijáků. V kroužcích i překlápěčích vyryjí zakrátko hluboké rýhy, lakování štípaných prutů otlukou tak, že prut vypadá vbrzku jako zebra v Troji. Tož bude třeba ty kroužky i překlapěče vyrábět jen z bezvadné oceli a kroužky používat jen vysoké můstkové, aby vlasec byl od prutu co nejvíce vzdálen.
A ještě něco. Kouříte-li na posedu nad prutem položeným ve vidlici nebo u vašich nohou v loďce, pamatujte, že nylon je potvora hořlavá. Pro výstrahu vlastní letošní zkušenost.
Sedím v loďce na přehradě, do níž mne vlídně pozval přítel Honza V., horlivý opatrovník přehradního pořádku. Oba kapraříme s brambůrkem "na kulu" dobrých 40 m v přehradě. On už má pětikilového v sáčku, já dosud nic, a tak klábosíme a bafčíme. Najednou záběr, za který by se nemusil stydět ani nosorožec. Vstávám a peru se s mohykánem, jaký mi ještě jakživ nezabral. Deset kilo, možná i značně víc. Ale byla tu ta nešťastná cigareta, vlastně už její ubohý špaček, na který se během vzrušujícího zápasu zapomnělo, až najednou upomenul rty, že musí být honem vyplivnut. A stalo se, že trefil právě cívku Stabilu, s níž se odvíjely závity nylonu. Trochu to zaprskalo, z cívky se vymrsklo asi deset konců a do přehrady uháněl vrchol mých tužeb s šedesáti metry nylonu v tlamě.
Od té doby kouřím bonbony, když berou kapři. ( V. Velík, 1947 )
načítám...
Sensas pelety Super Feed 650g
Saccon Carp
