... aneb Rybaření v Československu.
Putování časem od poválečného r. 1945, přes vznik ČSSR až po r. 1989. Uvítám Vaše názory, zkušenosti s tehdejší rybařinou, fotografie úlovků, rybářského náčiní, zlepšováků, reklam, záručních listů, inzerátů, cenovek ... Také informace o tuzemských podnicích, opravnách a prodejnách rybářských potřeb, o starostech a slastech při shánění a nakupování, dále o revírech, přehradách, zarybňování a o vývozu ryb.
Vstup do místnosti nejen pro pamětníky. Podmínkou je odložení kabátu v šatně, slušnost, nadhled a retro nálada. Těším se aj na príspevky zo zahraničia :-)
Račte vstoupit ...
Smutek >> pěkné nálezy, pěkné, jen si myslím, že pan Rousek používal mazací tuk svojí značky, tyto bych použil radši na Tokoz :-) Ten Silichrom mi připomněl tubu Supercementu, jestli ji pamatuješ, toho jsem se v kroužku něco načichal :-)
Tak jako každý víkend přijížděl pražský rybář (říkejme mu třeba Jirka) do své chaty na břehu Orlické přehrady k odpočinku. Pracoval jako architekt, pořád v jednom kole, a proto si těchto chvil strávených v přírodě nesmírně vážil. Zaparkoval škodovku až u chaty. Jakmile otevřel dveře a okenice svého příbytku, světlo prozářilo útulný interiér. Začal pomalu vybalovat. Po nezbytných zabydlovacích úkonech si konečne sedl na verandu a zahleděl se do okolí. Na strmé skalnaté srázy padající do hlubin jezera, na husté lesy v dáli, na zrcadlící se nekonečnou hladinu. Byl rybář, voda ho magicky přitahovala už od dětství. Jezdil sem jako kluk za dědou na prázdniny, chata byla uvnitř krásně vyzdobena starým rybářským náčiním, většina právě po dědovi. Při rozjímání si Jirka vzpomněl na jedno varování, které mu kdysi děda vyprávěl. Že se nikdy nesmí koupat dole v druhé zátoce, odjakživa jí říkal U vodníka. Že se tam utopil nejeden pes, ba dokonce i neznámý plavec. Voda se pod nimi najednou zavřela a nikdy je už nikdo nespatřil. Moc dobře si to pamatoval dodnes, jako kluk měl velkou představivost a nikdy dědův příkaz neporušil. Teď už ale ví, že to byla jen báchorka, která měla zabránit všetečnému klukovi zbytečně se vystavovat nebezpečí strmých skal.
Byla polovina září, sezóna lovu dravců byla již zahájena. Jirka se na tento čas celý rok těšil, ze všeho nejvíc na krásně stavěné okouny, jejichž tlupy brakovaly zmatená hejna potěru, na candáty, rytíře z hlubin a na štiky, královny zdejších vod. Jirka se po obědě rozhodl, že si půjde zatřpytkovat. Sbalil podběrák, dvoudílný laminát s navijákem Tap, krabičku třpytek a ... Najednou se zahleděl na stěnu, kde viselo několik bambusových prutů po dědovi. Ani nevěděl, proč tehdy po jednom sáhl, snad z nostalgie. Osadil ho náhradním navijákem Tap se silnějším vlascem, na škodu to nebude, jen ho zkusí. A za chvíli jeho pramice odrazila od břehu ...
Nejdřív hodinu prochytával měděnou třpytkou osvědčená místa, tzv. okouní hrady, žádného záběru se však nedočkal. Odpolední slunce nezvykle pálilo, snad proto zatím Jirka na úspěch čekal marně, možná až se trochu zešeří. Další minuty plynuly a Jirka měl od neustálého nahazování a navíjení ruku málem vykloubenou. Zkusil nejrůznější třpytky, cyankály, wobblery, stále nic. Také změna místa nebyla nic platná. Tak ... tak co když to zkusí o kus dál, v druhé zátoce? Položil prut a opřel se do vesel.
Po chvíli se za strmou skálou objevila zátoka, z níž měl v dětství takový strach. Ale nic strašidelného na ní nebylo, byla jako každá jiná. Tentokrát vzal do ruky bambusák a vybral starou velkou stříbrnou plandavku. Tady by se mohla skrývat pěkná štika, pomyslil si a nahodil směrem ke skále. Třytka byla těžká, přesto se dlouho snášela hlubinou až ke dnu. Jirka odhadl hloubku na dobrých deset metrů. Začal pomalu otáčet kličkou navijáku a díval se na to zvláštní křížové ukládání vlasce, Tap fungoval i po letech bezvadně. Červené koncové očko se třpytilo v zapadajícím slunci rubínovým leskem nad hladinou, když náhle zmizelo ve vodě. Rána! Štípák se ohnul do oblouku, jen zapraskal, Jirkovi obrovská síla prut málem vyrazila z ruky, silon jen zvonil. Svatý Petře, to je tah! Jirka se musel v pramici postavit a sotva držel rovnováhu. Cítil v rukách, jak ryba tluče do vlasce a neustále bojuje v hloubce u dna. Sotva se zdálo, že tlak slábne a Jirka získal pár metrů vlasce, ryba si je opět vzala. Dlouhé desítky minut bojovala ryba s rybářem. Co chvíli se střídaly jejich šance v pradávném souboji lovce a kořisti. Kolik takových už bylo by nikdo nespočítal. A vždy se na konci někdo radoval z vítězství. Ten večer se štěstí přiklonilo k Jirkovi. Jirka sice ztrácel sílu, ryba se už ale převalovala pod hladinou. Ještě jednou se pokusila o únik zpátky pod skalnatý útes, i tento výpad však Jirkův štípák ustál. Pomalu navedl rybu k boku pramice a vrazil ji ruku do tlamy.
Až teď si Jirka sedl a ucítil bolest v zádech i rukách, které se mu ještě třásly. Při pohledu na obrovskou rybu na dně pramice by v tu chvíli Jirka přísahal, že je to samotný Hastrman z dědova vyprávění! Z posledních sil se chopil vesel a vydal se na cestu k domovu. Ještě nevěděl, jak rybu vynese k chatě, ale jedno věděl jistě. Totiž o kom se zítra budou bavit všichni rybáři z širokého okolí ...
roman >> to je fakt, taky jich mám pár schovaných na retro vláčku. Celkem mě překvapuje, kolik druhů DIPRA vyráběla, co vím, tak si dřív rybáři stěžovali, že jich je nedostatek.
esoxx >> jj mám je-ty dvojdílné, a taky balíček s naletovanýma jednoháčkama, lanka jsou krásně tenká a plně funkční. Myslím si že by se mohli dnešní výrobci i tak trošku s toho inspirovat, podle mně ideál na vláčku
MORAVA, druh 40/2
Oblíbená dvoulžičková mušková třpytka vyráběná ve 2 velikostech, montovaná na strunovém ocelovém drátu, s lehce vyměnitelnou umělou muškou vázanou na jednoháčku. ( 40. - 50. léta )
Už došel. První tři vagony tonkinu z Indočíny jsou vykládány firmou J. Rousek v Zámku Žďáře, poprvé po sedmi letech. V brzku začnou odtud do celého světa vycházet dokonalé štípané pruty, pro mušky, třpytky, červy atd., co kdo rád. ( Možná si ho už koupí František sám, 1946 )
bremic >> Ne,to nebylo na pruty.
Máme sice v rodině jednoho Františka,ale ten ryby nechytal.Nechytal je ani děd,první rybář v celém našem rodě jsem já :-))
načítám...
GScarp.cz
