Rybáři zelení a přecitlivělí aneb když je ryba smutná, pláču.

Nuže a tedy. Doba jde do předu, pokrok jde do předu. Každej prostě jde do předu. I ta rybařina jde do předu.
V rámci toho je očekáván i lepší přístup k rybám (páč na to prostě máme vybavení - high-tech věci a tak).
Ano je hezké, když se k rybám chováme slušně, s úctou (hlavně s tou úctou, úcta je hlavní, bez úcty k rybám jsme horší než zvířata), ale nepřeháníme to?
Všechny ty podložky, kliniky, háčky bez protihrotů, rybářský lékárničky, zaříkávači ryb potažmo i zavrhování tradičního lovu na živou rybu, ba dokonce, jak jsem se dočetl, tak i lovu na mrtvou rybu. Nerozmazlujeme ty naše ryby takto? Nebudou z nich chcípáci, kteří při styku s čímkoliv zaplísní? Nečiníme z nich závisláky na proteinech, kterými je prošpikována kdejaká nástraha? Je pravděpodobné, že dřív nebo později se s takovým přístupem u ryb projeví civilizační choroby jako obezita (začíná u kaprů, ale rozšiřuje se i dál), ekzémy, deprese a nedej bože i ty karcinomy.
Je opravdu třeba opovrhovat tradičnímu lovu na živou, či mrtvou rybu, když tak již lovili naši dědové, jenom proto, že se nám to teď nehodí do krámu, páč dneska frčí ten zelený rybolov (environtmental fishing) ?

Zajímá mě váš názor. Tedy jestli už to nepřeháníme a nebo naopak, můžem to klíďo píďo přehánět ještě víc a k hranici přehánění jsme se ještě ani nepřiblížili.

Očekávám, že si o tom hezky popovídáme a všechno bude dobré, takové příjemnější.