Výroba feederového krmítka na řeku bez tavení olova

17.6.2006 - Lubo

      Jako většinu jiných tak i mne zpočátku k prvním úvahám o vlastní výrobě feederových krmítek přivedla před pár lety finanční úspora. Až později se přidala i možnost vyřešení častého problému při lovu na řekách. Znáte to, stačí trochu silnější proud a krmítko se po dně kutálí a kutálí a... atd.
      Ale co s tím, když ryby často stojí zrovna v proudu?
      Nabízí se použití krmítka hranatého, např. obdélníkového nebo trojúhelníkového tvaru. Nevím jak dnes, ale tehdy v mém okolí byl takových krmítek nedostatek a taky jejich cena nebyla zrovna lidová. A to nemluvím o tom, že ani tato hranatá krmítka kolikrát silnějšímu proudu neodolala, pokud neměla váhu aspoň 60 – 80 g, což už je při zdolávání větší ryby v proudu nepříjemná zátěž navíc.

Pro výrobu potřebuji

• Pájené pletivo se čtvercovými očky o velikosti 6 mm. Jeho výhodou je, že se dá velmi dobře tvarovat a pájet, což je pro výrobu rozhodující. U nás je běžně k dostání ve Feroně v ceně kolem 80,– Kč za běžný metr.
• Měkčí drát (měděný) o průměru cca 0,5 mm.
• Olovo na zátěž krmítka.
• Cín + kalafunu k pájení.
• Pistolovou (nebo podobnou) pájku, jaká se používá např. v elektronice.
• Menší nůžky na plech.
• Štípací kleště.
• Špičaté dlouhé kleště.

      Třeba to bude znít divně, ale největší problém mi nedělala ani tak samotná výroba, jako obstarání olověné zátěže. Hned ze začátku jsem totiž musel zavrhnout tavení olova, jelikož bydlím v bytě a tavit olovo na kuchyňském sporáku by u zbytku rodiny asi neprošlo. Další možností tedy logicky bylo použití olova plátkového (např. ze starých elektrických kabelů). Možná nemám ty správné známosti, ale nikdo v mém okolí o ničem podobném nevěděl. Spásná myšlenka přišla nakonec v podobě rady zde na MRKu – zeptat se v pneuservisu. Výslovně plátkové olovo sice neměli, ale obdarovali mne slušným množstvím použitých lepených olověných pásků rozdělených na pěti a desetigramové dílky jako čokoláda.
      Po umytí a očištění spodní strany od lepící vrstvy jsem získal solidní zásobu už prakticky hotových kalibrovaných závaží. Stačí jenom ulomit z „čokolády“ tolik dílků, kolik gramů potřebuji.
      Z pletiva ustřihnu pruh dle toho, jak velký košík chci vyrobit. Pro svou potřebu používám obdélník o počtu oček 13 x 6, nebo 14 x 6. Okraje ohnu ve třetí řadě oček přes hranu stolu a pomocí válečku (používám dřevěný váleček o průměru 28 mm z dětské stavebnice) vytvaruji půlkruh. Košík potom dotvaruji tak, aby oba rovné konce (ohýbané přes hranu stolu) k sobě dosedly. Tyto konce po celé délce zapájím běžnou cínovou pistolovou pájkou.
      Na připravený měděný drát o délce cca 20 cm navléknu obratlík a pomocí kleští uprostřed vytvaruji očko.
      To celé zapletu do košíku a připevním olověnou zátěž dle obrázku.
      Přebytečné spoje drátu odstřihnu kleštěmi, zahnu a spoj zapájím pájkou. Pro lepší pevnost lze zapájet i spodní konec olověné zátěže ke košíku.
      Díky umístění zátěže krmítko vždy při nahození dopadne na spodní, plochou stranu. Pokud ho postavíte nebo položíte jinak, vždy se vrátí do této polohy. Půlkulatý tvar košíku zase klade v proudu velmi malý odpor, protože jej voda z větší části obtéká.
      Možná celkový vzhled tohoto krmítka není tak precizní jako z obchodu, ale jeho funkčnost v proudné řece se mi velmi osvědčila.