Rybářský řád 2000

24.4.2000 - Michal Kučera

V listopadovém čísle Rybářství jsme se mohli dočíst o změnách, s kterými rybářský řád /dále jen RŘ/ vstoupí do prvního roku nového tisíciletí. Z uveřejněné zprávy hospodářského odboru Rady ČRS je již na první pohled zřejmé, že jde patrně o nejrozsáhlejší inovaci za poslední léta. To, které změny byly přínosem a které nikoli, nejlépe prověří až jejich nasazení v praxi. Přesto se domnívám, že již teď je možné některé novinky hodnotit a komentovat.

     Už jen rychlost, s jakou byly změny RŘ představeny široké rybářské veřejnosti, je doposud nevídanou vstřícností. Nebývalo zvykem takto operativně informovat o schvalovaných dokumentech. Vypovídá to o projevené ochotě naslouchat a více se přibližovat řadovým členům Petrova cechu. Nasvědčují tomu i provedené úpravy RŘ. Většina z nich na mě zapůsobila pozitivním dojmem. Po mnoha letech marných bojů bylo legalizováno používání speciálních saků, které jsou, nejen podle mých zkušeností, tou nejlepší variantou ke krátkodobějšímu uchovávání ryb. Rybáři, kteří s oblibou loví dravce na přirozené nástrahy, budou od příštího roku moci bez obav použít víceháčkový systémek, namísto barbarského prošívání nástražní rybičky a následného čekání na její polknutí. K dalším progresivním změnám nepochybně patří i zařazení echolotu k povoleným pomůckám při lovu /báchorce o možnosti vychytání vod s pomocí tohoto přístroje snad už dnes nevěří ani malé děti/ či povolení tzv. driftování - lovu z nezakotvené lodi. Dalším vstřícným krokem bylo vynechání povinnosti mít u sebe další průkaz totožnosti, od příští sezóny postačí k jejímu prokázání ověřená fotografie v členské legitimaci. Pozitivně vyhlížejících úprav je ve zmiňované zprávě mnohem více. Není zde možné všechny podrobně rozebírat, proto jsem uvedl alespoň ty, které mi připadaly nejzajímavější.

       I když by mnozí rybáři jistě uvítali některé další změny /já např. povolení 24h lovu/, mělo by nám všem být jasné, že všechno nejde změnit naráz, mávnutím kouzelného proutku. Některé požadavky, byť dobře míněné, se nedají uplatnit na všech revírech a ve všech organizacích - ustanovení RŘ s celosvazovou platností musí být přijatelná pro drtivou většinu členů Petrova cechu. Samozřejmě, o mnohém by bylo možné sáhodlouze diskutovat. Já se zmíním alespoň o tom, co mě tíží nejvíce. V uvedené zprávě z listopadového Rybářství je i zmínka o tom, že nebyla schválena navrhovaná úprava o omezení počtu úlovků u sumce /5ks. ročně/. Převedu to trochu jinam. V poslední době výrazně stoupl zájem o lov kaprů na Labi, a to nejen u našinců. Během této sezóny jsem měl možnost setkat se s několika zahraničními rybáři, mezi nimiž nechyběli ani někteří evropsky uznávaní odborníci na lov kaprů. Snad všichni, s nimiž jsem mluvil, byli okouzleni okolní přírodou a řekou jako takovou. Z čeho ale byli do jednoho šokováni, bylo doslova barbarské chování většiny českých rybářů. Říkali mi, že díky své rozloze to Labe ještě rok, dva vydrží, pak z něj bude mrtvá řeka. To by se prý jinde nemohlo stát, všude o takovéto revíry pečují jak o poklad. Když jsem se ptal, zda sem přijedou i za rok, většina vrtěla hlavou. Raději prý pojedou na francouzská jezera, neboť tam se ryby bezvýhradně vracejí zpět do vody a tudíž je i reálný předpoklad, že těch trofejních je tam stále dost. A tím se vrátím k těm limitům pro lov sumců. Nevěřím, že se během krátké doby výrazně změní chování našich rybářů. Chceme-li přitom mít vody, kam se budou sjíždět rybáři z celé Evropy /což je zajisté finančně velice zajímavé/, musíme na nich chtě nechtě přijmout určitá ochranářská opatření. Pokud by se podařilo, pak takové revíry, jako jsou např. Rozkoš, pálavská jezera či Labe pro kapraře nebo Orlík pro lovce sumců, mají díky své cenové dostupnosti a poloze reálnou šanci stát se mekami evropských rybářů, které nám budou všude závidět.

     Ve zmiňované zprávě bylo také uvedeno, že RŘ musí vycházet především ze zdejších zvyklostí a tradic. Právě předešlý příklad názorně ukazuje, že tato cesta není vždy tou ideální. Naopak se domnívám, že k tomu, aby byl RŘ pro všechny strany přínosem, je nutné v daleko větší míře respektovat a analyzovat vývoj a nové trendy sportovního rybářství. Když jsem jej vloni v jednom příspěvku označil jako zakletý myšlením z minulých časů, chtěl jsem tím kompetentní orgány ČRS přivést k zamyšlení nad jeho dalším směřováním, neboť podle mě, v podobě jaké byl, absolutně nereflektoval vývoj a potřeby současné rybařiny. Zveřejněný text s uvedenými změnami mi dává šanci doufat v to, že si takové označení nezaslouží a že pomyslné zakletí již v mnoha směrech pominulo.