Úlovky tloušťů při rybaření s peletami

28.5.2021 - Milan Tychler

Ráno je řeka klidná a podle všeho se ryby ještě ani pořádně neprobudily. Nikde žádné kolečko, žádné šplouchnutí nerozbije klidné zrcadlo hladiny. I já jsem tichý. Vysokou trávou plnou rosy se tiše připlížím ke břehu a ve vší tichosti připravuji náčiní. Dnes mám v plánu pokusit se o nějakou lepší rybu pomocí pelet. Pár dnů nazpět mě tu bavily pěkné ostroretky, cejnci a podoustve, které jsem chytal jemným proutkem na masné červy. Byla to fajn zábava. Ryby byly při chuti a byly ochotné žrát, dokud jsem jim pomocí krmítka stále přihazoval návnadu. Jakmile byl kyblík s krmením prázdný, ryby ztratily zájem. Dvakrát jsem měl na prutu i lepší rybu, ale ani jednu jsem nedostal do podběráku. Ta první mi utrhla návazec hned ze startu a druhá mi upadla kousek od podběráku. Tu jsem alespoň viděl, takže vím, že to byl hodně pěkný tloušť. A právě to mě přivedlo na myšlenku, že bych se tu mohl o nějakého lepšího pokusit třeba pomocí pelet, neboť doba ovoce už dávno minula…

Mám připravené dva pruty, trochu silně páchnoucí směsi do krmítek a zbývá jen nahodit. Ještě před tím ale vezmu prak a trochu pelet střelím do řeky. Zvuk žbluňkajících pelet dopadajících na hladinu a pak dvě nahozená krmítka jsou jedinými zvuky, které prozrazují mou přítomnost. Široko, daleko sice nikdo není, ale já mám tak nějak v sobě, to, že se u vody prostě ztratím a nikdo o mě neví. Nemám vy zvyku míchat krmení akuvrtačkou nebo tahat vlasce přes zapnuté elektronické signalizátory. K vodě se uchyluji často proto, že už mám dost hlučného města a hledám tam ten tolik vzácný klid.

V tomto úseku řeky v létě často chytám na Halibut pelety a mívám s nimi docela úspěch. Podle velikosti, které použiji chytám i ryby. Na drobné šestky a osmičky podoustve, karasy, cejnky a cejny, na dvanáctky a patnáctky větší cejny, tlouště, parmy i kapry. Dnes sázím na Robin Redy. Voda pomalu chladne a mastný halibut pomalu ztrácí na zajímavosti. Určitě bych na tyto pelety ještě nějaký záběr měl, ale méně mastné pelety jsou teď více v kurzu. Alespoň tedy tady. Mám to mnohokrát vyzkoušené. Kdybych nastražil halibuta, možná bych měl šanci na větší rybu, ale déle bych čekal. Já se však přišel bavit, takže volím nástrahu jinou a ve velikosti 12 mm, která snad zaujme.

Pruty klidně odpočívají ve vidličkách, vlasce jsou napnuté jako strunky. S nástrahami umístěnými mimo háček používám těžší krmítka nebo zátěže, než kdybych měl nástrahu napíchnutou přímo na háčku. Normálně by se tu dalo chytat s krmítkem o hmotnosti 30 g, což také dělám, když chytám třeba ostroretky nebo cejny na masné červy. Když mám ale pod háčkem peletu, mnohem víc mi vyhovuje krmítko hmotnosti 45 g. Těžší zátěž snadněji přidrží volný háček v rybím pysku. Ovšem ani to neznamená, že se ryby napichují na háček sami. Když příliš otálím se zaseknutím, ryba je pryč.

Sluníčko se přehouplo přes vysoký břeh řeky, topoly a začíná mě hezky hřát. Je to už podzimní slunce, ale když se podzim vydaří, je to skvělé období k lovu říčních ryb všeho druhu. V říjnu se ryby poctivě krmí často po celý den a je tudíž celkem jedno, jestli jdete k vodě ráno anebo odpoledne. Šance jsou stejné. Ale jedna věc je důležitá. Ryby se zdržují více na prosluněných místech a ta zastíněná už je tolik netáhnou. Je to dáno pomalým poklesem teploty vody. Už dávno jsem si všiml, že v tomto období mívám více záběrů na nástrahy nahozené více ke středu řeky než na ty u břehu, protože hladina u břehu je dlouho zastíněná. S hloubkou to nijak nesouvisí, protože tady je to všude stejné. Dno je zde rovné jako mlat, a i břehu je metr a půl vody stejně jako uprostřed. Proto mám oba pruty nahozené dál od břehu a záběr může tudíž přijít rychle na kterýkoli z nich.

Čas plyne. Jak osychá tráva, objevuje se všelijaký létavý hmyz. Jsou tu včelky, čmeláčci, motýlice i šidélka různých barev. Je to hotový mumraj ve vzduchu, za jaký by se nemuselo stydět ani letiště v Dubaji.

První záběr přichází jako blesk z čistého nebe. Špička prutu se prudce ohne a zůstane ohnutá. Rychle zvednu prut. Ryba na konci vlasce se hned ozve malým zacloumáním. Snaží se uniknout po proudu a občas trochu trhne vlascem. Brání se dost pasivně, ale je těžká. V tuhle chvíli to může být cokoli, takže s hádáním, cože jsem to zasekl, raději ještě chvilku počkám. Táhnu rybu k sobě a ona se mi za chvilku sama ukáže. Pod hladinou zahlédnu dlouhé tělo, široký hřbet a rudé ploutve, což znamená jediné – na háčku je tloušť a je z kategorie těch „lepších“. Dobrý začátek. Do půl metru této rybě moc nechybí. Tlamu má tedy pořádnou. To je huba, která by si snadno poradila s nástrahu třikrát větší. Tlouště na břehu dlouho nezdržím. Trvá jen chvíli, než vidím jeho rudé ploutve zase mizet v řece.

Vyměním peletu, které už je jen zbytek, nahodím a chystám se stáhnout i druhý prut, abych vyměnil nástrahu i zde. Nejdříve si připravím peletu, položím ji na víčko od krabičky a když se chystám sáhnout na prut, špička se hezky ukloní. Tak to tedy bylo v poslední chvíli! Zaseknu. Jsem připraven čelit tlouštímu vzdoru, jenže tato ryba nebojuje vůbec a nechá se táhnout ke břehu jako mokrý hadr. Ve vodě mám ještě pořádný kus vlasce a ryba už je u hladiny. Velká stříbrná placka, tedy cejn. Cejn, který nasál zbytek pelety, která pod háčkem zbyla. Tak zatím mám tedy stoprocentní úspěšnost. Dvě nahozené pelety, dvě ryby.

Nahodím, přistřelím pár pelet. Teď mám zase chvíli na trochu pohodlí a klidu. Ale ještě se ani pořádně neusadím, když sebou mrskne jedna špička a druhá se také tak nějak podivně třese. Nejdříve popadnu prut, jehož špička šla švihem k hladině. Tam ryba je a brání se víc než předešlý tloušť. Vyklube se z ní malý kapřík. Hned ho pouštím a beru do ruky vedlejší prut. Tam už vlasec jen zplihle visí. Ryba asi bude pryč. Ale ne! Jakmile napnu vlasec, cítím, že tam něco je. Ryba není velká, ale škube silně vlascem. U břehu se prudce dere ke dnu a je to …. docela slušná podoustev. Podoustev, pokud je to tedy větší podoustev, mám na prutu rád, protože ta rozhodně zabojovat umí a hodně se svou vitalitou blíží mé oblíbené parmě. Větší podoustve si na peletách rády smlsnou a bývají mým pravidelným úlovkem na tuhle nástrahu. Takže v tuhle chvíli mám čtyři ryby, a ještě jsem se ani pořádně nerozkoukal. Skvělé!

Už mám zase nahozeno, dva košíky pelet opět zabubnovaly na hladinu a mám i další záběr. Je to ryba, o kterou mi prioritně jde, tedy tloušť. Je to sice jen takový dorostenec, ale on vyroste a jednou mě tu třeba zase potěší. Proto jde se vší opatrností zase tam odkud přišel. Snad bude mít štěstí. Zdejší sumci mají spadeno právě na tyhle benjamínky. Do oběda chytím ještě dva o něco větší tlouště, pár podouství a dva záběry neproměním. Ten jeden mě mrzí, protože to byl hodně slušný tah a vypadalo to na docela pěkného kapra. Ale to nevadí. Dnešní lov považuji za takový ten průzkumný. Než odejdu, nastřílím do vody asi půl kilogramu pelet a přidám i nějaké drobnější boilie. Mám v plánu se ti chvíli pomotat i se silnějšími feederovými pruty, protože jak vidno, pořád se tu ještě zdržují i kapři. Čas ubíhá, a proto nehodlám zahálet. Na podzim se může počasí rychle zvrtnout a pokud by se počasí pokazilo a bylo doprovázeno i silnějšími dešti, které by hladinu řeky zvedly, ryby z tohoto úseku zmizí jinam. To by mi až tolik nevadilo, protože vím, kde je hledat. Horší je, že přestanou na pár dnů žrát, anebo žerou jen málo, což znamená mít přeseděný zadek, kvůli pár záběrům od ryb, které možná ani nebudou stát za to. Já to tak sice neberu, protože každý den u vody je fajn, ale přece jen jsem raději, když mám na konci vlasce rybu, která se nehodlá jen tak vzdát. No, uvidíme. Předpověď je zatím příznivá, takže doufám, že to ještě nějaký čásek vydrží…