Lov ryb na dírkách 2. část

- Jan Molnár

Po několika výpravách na dravce přišel čas na ryby o něco typičtější, pokud se týká chytání na dírkách v Čechách. V zahraničí je lov dravců na dírkách zcela běžný a nejsou výjimkou ani trofejní mníci. U nás si však většina rybářů pod lovem na dírkách představí chytání lososovitých ryb, a to především pstruhů duhových a sivenů. V současnosti už existuje spousta soukromých revírů, které tuto oblíbenou možnost nabízejí. Jsou často zarybněné i jesetery, což je na ledu opravdu příjemné zpestření.



Led je pořád vcelku dostatečně silný, ale když vysvitne slunce, začne tát doslova před očima. Když se na let šlápne, propadnete se o několik centimetrů a je to hodně nepříjemný pocit. Při jakémkoli přesouvání po ledu je velmi důležité chodit stejnými cestičkami, na nichž máte vyzkoušené, že led je stabilní a udrží vás. Platí to zejména tehdy, když je tloušťka ledu hraniční. Z vlastní zkušenosti vím, že v jednom místě může mít led patnáct centimetrů i více a o pár metrů vedle může mít centimetrů pět. Může to způsobovat například přítok nebo spodní prameny, které mohou být tak silné, že voda nad nimi vůbec nezamrzne. K jednomu takovému jsem se velice odvážně vydal, abych prozkoumal, co je to za zvláštní díru v ledu a proč k ní nevedou žádné stopy. Hodně rychle jsem se vrátil zpátky do bezpečí a teprve pak mi došlo, o co se to vlastně jedná. Na některých částech revíru ale spodní prameny nemusí být tak silné, aby se to projevilo na povrchu ledu, ovšem led může mít na takovém místě i jen několik centimetrů. Na to je třeba dávat si opravdu pozor a chodit po ledu ve „vyšlapaných“ cestičkách, nebo alespoň okolo nich.

Náš cíl byl jasný, zachytat si siveny, které sem včera vysadili. Nebylo jich málo. Ovšem už když jsme se zdravili s kolegy, nebyla situace vůbec potěšující. Nikdo totiž neměl ani záběr a to už tam někteří byli i déle než hodinu. Kdo někdy na pstruzích na dírkách byl, ví, že hodina bez záběru už znamená něco hodně zvláštního, obzvlášť když sem ryby včera vysadili. Nebudu chodit kolem horké kaše. Za celý den v patnácti lidech neměl nikdo ani záběr. Vyvrtali jsme desítky děr, zkoušeli jsme snad všechna místa a nikdo se za celý den nedočkal ani záběru od sivena. Kdybych u toho nebyl, nevěřil bych tomu. Už nás napadalo i to, jestli se sem ty ryby vůbec nasadili. Takovou myšlenku však vyvracelo rozpoložení majitele, který z toho byl na prášky ze všech nejvíc a chytání se věnoval od rozbřesku po soumrak. Nikdo to nechápal.

Několik dní poté jsem byl s majitelem v kontaktu a zjišťoval jsem, jestli už se podařilo nějaké ryby ulovit. Do dnešního dne si nejsem jistý, jak to s nimi bylo. Dodavatel prý majiteli sdělil, že ryby byly po tření nebo připravené na tření, a proto tedy nežerou. No, popravdě jsem ještě neviděl sivena, který by nežral vůbec nic. A to jsme jich v minulosti spoustu zbavovali háčků ve vodě, abychom je příliš nemačkali, kolik jiker a mlíčí z nich teklo. Spíše si myslím, že rybám z nějakého důvodu uškodil převoz. Sice normálně odplavaly, ale později mohly uhynout například na nestabilní chemismus nebo rozdílnou teplotu.


Je nespočet umělých nástrah, na které se dají pstruzi nachytat, chce to jen najít tu správnou

Za pár dní jsme se s ohledem na počasí rozhodli zakončit letošní dírkařskou sezónu. Zvolili jsme revír s bohatou obsádkou lososovitých ryb, ale i jeseterů. Jesetera na ledu jsem si přál ulovit už dlouho, ale teď když nad tím přemýšlím, vlastně jsem tu možnost nikdy neměl. Proto jsem chtěl udělat maximum, aby mi to klaplo. Plán byl jasný: jedním prutem se bavit se pstruhy a vlastně s čímkoli, co přijde, a druhým prutem cílit kousek stranou na jesetera.

Přijeli jsme jako první, proto jsme si mohli vybrat, jaké místo jsme chtěli. Správce nás ale hned upozornil, kterým místům se vyhýbat a kam rozhodně nešlapat. Nebyl jsem úplně klidný, když jsem jako první šel na zamrzlý rybník, ale tři stupně pod nulou mě trochu uklidňovaly.


Malý pevný splávek je vhodný na chytání na malých hloubkách

Dírky už byly vyvrtané a během předchozích dní udržované, takže stačilo několik slabých ran sekyrkou na odstranění tenké krusty namrzlé přes noc a mohli jsme jít na věc. Na pstruhy jsem zvolil jemnější proutek. Nebyl to žádný speciál, jen bylo důležité, abych s ním cítil záběry. Přidal jsem jigovou hlavičku kolem dvou gramů, malý smáček a šup s tím pod led. První pstruh na sebe nenechal dlouho čekat. Největší aktivita duháků přicházela v ranních hodinách, postupem času záběry ustávaly. Rozhodně na to měl vliv mimo jiné i zvyšující se počet rybářů. Každou chvíli přijel někdo další a ryby hodně rychle okoukaly naše nástrahy. Přesto se občas nějaká chytila.

O kousek dál jsem cílil na jesetera. Zvolil jsem montáž s větším průběžným splávkem. Ono je to popravdě řečeno jeseterovi úplně jedno, jestli nějaký splávek použijete, nebo ne. Mně šlo o to, abych dobře viděl záběr a mohl na něj včas reagovat. Jako nástrahu jsem zvolil osvědčenou klasiku - sýr Romadur. To na jesetery prostě funguje. Jeho vůně se velmi dobře nese i ve studené vodě. Jeseter má výborně vyvinutý čich, takže sýr snadno najde. Na jesetery všeobecně platí silné aroma, to je prostě jejich. Zvolil jsem háček velikosti šest a nastražil kostičku sýra velkou asi jak palec. Jeseteři nemají sebemenší problém s většími sousty. Když na místo najedou, doslova dno vyluxují a posunou se zase dál. Změřil jsem si hloubku a ujistil jsem se, že nástraha leží přímo na dně. Všechny druhy jeseterů mají typické spodní postavení úst, a tak je nutné chytat je u dna. Jen velmi zřídka se chytí jeseter ve sloupci.



Do dírky jsem přihodil pár hrstí větších pelet halibut. To je další věc, která jesetery upoutá na velkou vzdálenost. Veškeré rybí moučky a oleje, které pelety obsahují, jsou přesně to, co jeseterům náramně chutná. Jsou na to zvyklí i z průmyslových chovů. Přihodil jsem ještě pár kousků natrhaného sýra. Záměrně píšu natrhaného, protože natrhané kousky uvolňují mnohem více částeček a vůně než nakrájené. Na závěr jsem jeden větší kousek rozmačkal ve vodě úplně na kaši a na drobečky. Vznikl tím parádní zákal a obrovská pachová stopa. Udělal jsem maximum a teď už to byla jen otázka času…



Čekání na jesetera jsme si krátili chytáním duháků. S příchodem poledne ale pstruzi přestali reagovat na umělé nástrahy, a tak nastal čas na změnu. Rozhodl jsem se prut převázat na montáž s malinkým klouzavým splávkem. Nejmenší broček, jaký jsem našel v krabičce, a malý háček. V jednoduchosti je síla. Postupně jsem prochytával celý sloupec vody a nejvíce záběrů přišlo těsně nade dnem. Vyzkoušeli jsme spoustu nástrah. Červy, žížaly, kukuřici, dokonce i kousky krevet a kdo ví co ještě. Ryby po chvíli vždycky přestaly na nástrahu reagovat a muselo se zkusit něco jiného. Na provnadění bohatě postačilo trochu hrubší feederové směsi s malými peletami. Je úplně zbytečné házet do vody spousty návnady, často to působí kontraproduktivně. Lepší je vnadit častěji a po velmi malých dávkách. Lososovité ryby většinou sbírají krmení ve sloupci. Když klesne krmení na dno, už o něj takový zájem nemají. Proto je dobré udělat si krmení méně lepivé, aby pomaleji klesalo ke dnu a pstruzi ho tak mohli co nejdéle vysbírávat ve sloupci a zdrželi se v něm delší dobu.

Bylo krásně vidět, jak se pstruzi po nádrži pohybují - na jedné části revíru se chytalo a na druhé bylo úplně mrtvo. Pak se to třeba během půl hodiny obrátilo. Když ryby přijížděly, bylo podle záběrů krásně vidět, z jakého směru se blíží. Když najely, následovala série záběrů a pak byl na nějakou chvíli zase klid. Ke konci dne už bylo záběrů opravdu málo, a když už nějaký přišel, byl tak jemný, že bych nikdy neřekl, že se o nástrahu zajímá pstruh.


Malinký klouzavý splávek - skvělé řešení, když ryby nereagují na umělé nástrahy

Ale zpátky k jeseterům. V jednu chvíli nám na místo najelo hejno. Během půl hodiny jsme měli ve třech lidech celkem čtyři záběry v rozmezí pěti metrů. Kamarád jednoho zapřáhl a při zdolávání narazil na jeden zásadní problém: místo klouzavého splávku zvolil splávek pevný, a jelikož na místě byla hloubka kolem dvou metrů, bylo zdolávání opravdu zajímavé. Rybu zdolával vestoje a nemohl přes splávek navíjet, takže sice držel prut co nejvýš, i přesto však neměl šanci rybu sám vytáhnout. Nakonec jsem chytil jesetera za ocas a opatrně ho vytáhl na podložku. Ta je na ledu velmi důležitá, ale to už jsem podrobněji v jednom článku popsal.


S pevným splávkem bylo zdolávání na větší hloubce dost komplikované

Nakonec se povedlo ulovit jesetera i mně a zdolávání s klouzavým splávkem bylo o poznání pohodlnější. Následovala rychlá fotodokumentace, rozplavání a jeseter se vrátil zpátky do vody. Souboj na ledu s jeseterem je opravdu mnohem větší zážitek než při chytání ze břehu. Není od věci použít silnější vlasec, protože hrany ledu můžou vlasec přeříznout jak žiletky. Při delším souboji je proto nutné s prutem manévrovat a vyvarovat se kontaktu vlasce s hranou ledu. Toho se snadno docílí potopením špičky prutu do dírky.


Jeseter ruský v této velikosti je na ledu parádní záležitostí

Chytání na dírkách je skvělý způsob, jak si zkrátit čekání na novou sezónu. Pokud se na dírky vydáte, když bude tloušťka ledu slabší, vezměte si lano jako povinnou výbavu. V den, který zde popisuji, pálilo na led slunce a v některých částech ho oslabilo natolik, že se jeden kolega propadl. Kdybychom s sebou neměli lano, nechci ani pomyslet na to, jak mohl tento pohodový den s přáteli skončit. Chytání na dírkách je sice fajn, ale zdraví je přednější. Myslete na to!

Autor: Jan Molnár - ®

Diskuse k článku (3 reakce)

Přečteno: 4 225x
Průměrná známka: 1.72