Je lepší lovit ryby před překážkou, nebo za ní?

- Milan Tychler

Mnoho tekoucích vod má kvůli zásahům člověka rovné a fádní koryto bez jakéhokoli zajímavého místa. Není snadné v takové řece nebo říčce hledat ryby. Jakmile se však někde objeví nějaká překážka, připlavená třeba velkou vodou, ryby se u ní hned usadí. Některé proto, že mají rády úkryty, další proto, že se tam drží jejich potrava. Mohou tam odpočívat nebo nepozorovány číhat. Překážky ve vodě také mění proudění a to má za následek, že v tišině za překážkou se ukládá přirozená potrava. Ryby tohle dobře vědí a rybáři samozřejmě také. Proto, stejně jako ryby, vyhledávají překážky a čekají tam na záběr.

Jenže lovit u překážek může být pro rybáře problém, a to hned ze dvou důvodů. Za prvé je potřeba přesně nahazovat, protože ryby se povětšinou drží hodně blízko překážek. Často se pak stává, že koncové montáže v překážce, což nejčastěji bývají nějaké naplavené větve anebo spadlý strom, uváznou. No a za druhé, když nahodíte správně a ryba zabere, nemáte ještě vyhráno, protože většina ryb, a hlavně kapři, ti si v tom přímo libují, v překážkách okamžitě hledá záchranu. Velké ryby často prolétnou mezi větvemi a je tu velká komplikace, protože vlasec v nich uvázne a ryba se osvobodí.


Hledat ryby v takovém úseku není snadné

Já jsem vždycky dumal, když jsem nějaké takové místo našel, jestli je pro mě výhodnější lovit před překážkou, anebo pod ní. Ne vždy se to dá odhadnout, když člověk nevidí pod hladinu, a tak se nedá dělat nic jiného než to risknout. Rád lovím u popadaných stromů a větví. Nachytal jsem tam spousty pěkných ryb, ale o mnohé samozřejmě i přišel…

Kdysi jsem našel na malé říčce strom spadlý do vody. Byla to nepříliš velká vrba a její koruna sahala až k protějšímu břehu. U takových míst obvykle pořád někdo je a i tady bylo vidět, že to bylo místo hodně frekventované, protože tu byl pěkně vyšlapaný plácek bez trávy. Už ale pomalu zarůstal a bylo zřejmé, že už tu delší dobu nikdo nebyl. O dřívější přítomnosti rybářů svědčilo i krmítko houpající se na jedné z větví nad vodou a žlutá gumová rybka zavěšená i s lankem opodál.


Tady jsou ryby jistě, ale lovit je je riskantní

Tady jsem se o rybách zase něco naučil, protože jsem je mohl z blízkého mostu celkem dobře pozorovat. V mělčí části, která byla právě u protějšího břehu a kde bylo větví mnohem víc než u břehu druhého, postávali těsně před překážkou hlavou proti proudu po většinu dne tloušti. Byly mezi nimi i hodně slušné kusy. Malí se drželi v mělké vodě úplně u břehu, velcí o něco hlouběji a blíž u překážky. Největší stávali úplně pod větvemi. Když sbírali potravu, vždy jen krátce povyjeli kousek proti proudu, aby něco lapli, a hned zase couvli zpět. Byli hodně opatrní. Dostat k nim nástrahu nebylo jen tak. Když jsem chytal přívlačí a nahodil k protějšímu břehu a pak táhl nástrahu zpět, vždycky ji popadla menší ryba. Malí tloušti byli hodně rychlí a bez zábran.

S těmi většími jsem byl úspěšný jen tehdy, když jsem přešel na protější břeh a použil nějaký menší plovoucí wobbler, který jsem nechal po proudu splout po hladině až k překážce a tam ho potopil. Když wobbler klesl hlouběji a já s ním začal pracovat, brzy s ním zacloumala pěkná ryba. Tloušti jsou naštěstí ryby, které po zaseknutí nevyhledávají úkryt v překážkách. Většina z nich po zaseknutí vystartovala proti proudu a směrem k protějšímu břehu do hlubší vody. Nějaký čas mi to vycházelo. Chytal jsem tam tlouště přívlačí, ale i na třešně nebo na kousky pečiva. Když jsem většinu větších tloušťů chytil, byli už hodně opatrní. Jediná možnost, jak ještě nějakého chytit pak už byla jen po setmění s nástrahou ležící delší dobu klidně na dně. Pár jsem jich dostal na pelety, boilie a také na rousnice.


Tato ryba háček zřejmě nikdy nepoznala

Kromě tloušťů se okolo spadlého stromu motali i kapři všech velikostí. Zahlédl jsem tam kus, který bych měl rád na prutu, ale současně jsem se toho i bál. Kapři se někdy motali před překážkou v mělčí vodě, ale častěji jsem je viděl za ní, tedy níž po proudu v místech, kde překážka proud zpomalovala. Někdy jen tak postávali, ale jindy jezdili stále dokola a já vlastně ani nevím proč. V takovou chvíli nezabrali na nic. Když jsem je ale neviděl a za překážkou se v tišině čas od času objevily na hladině drobné bublinky, neklamné znamení toho, že tam kapři přerývají dno, byla šance na záběr největší…

Už pár dnů sypu zdejším kaprům potravu. Ne moc, vždycky jen hrst pelet, hrst kukuřice a pár kuliček boilie. Původně jsem myslel, že budu chytat na kukuřici, ale když jsem zahlédl ty větší kapry, rozhodl jsem se raději pro boilie. Na kukuřici by braly i malé ryby a větší bych si tam jen zbytečně plašil. Raději méně záběrů a větší ryby než hromadu drobotiny. Ovšem na ty větší se musím pořádně připravit. Na ty se nedá jít jen tak s lehkým feederovým prutem a dvacítkou vlascem. Mám takové třímetrové stošedesátigramové kraťásky, které používám právě na takové příležitosti, kdy chytám nakrátko, a ještě navíc u překážek. Na navijácích mám pětatřicítku vlasec. Prostě klasická kaprařina.


Hezká ryba od překážky

Jeden prut nahazuji do mělčí vody k protějšímu břehu co nejblíže k větvím, druhý do hlubšího úseku blíže ke středu říčky. Odkládám pruty do vidliček a tiše čekám. Teprve se rozednívá. Okolo je klid a ticho, které asi po půl hodině přeruší zalovení štiky v mělkém místě, kde mám nahozený jeden z prutů. Tak vida, o té jsem nevěděl! Podle zavíření vody u hladiny nebude malá. Možná ji také zkusím, ale až později. Teď jsou na řadě kapři. Slunce stoupá vzhůru a mezi listím stromů se derou k hladině zlaté paprsky. Protější břeh už je zalitý sluncem a právě ve chvíli, kdy si tam slunce našlo cestu, přichází záběr. Brzda navijáku krátce cvrkne a vzápětí se rozeřve naplno. Popadnu prut, přidržím cívku a síla na konci vlasce mi hned brutálně ohne celý prut. Musím ji rychle uvolnit. Ryba samozřejmě okamžitě zamíří mezi větve a dál proti proudu. Rve mi vlasec z cívky a já hned cítím, jak někde drhne. Nedá se nic dělat. Podržím zase cívku a pak vidím, jak se asi deset metrů za překážkou silně zavlní voda, ryba doslova vystřelí z místa a vlasec praská jako nic.

Třesou se mi ruce, když motám volný konec zpět. Naštěstí ho ryba neutrhla moc. Řekl bych tak dva metry. Ale těch osm stejně musím vyhodit. Je celý podřený. O rybu si starost nedělám. Háček byl bez protihrotu a olovo je dole. Vlasce se rychle zbaví. Pomalu se uklidňuji a převazuji prut. Nespěchám. Myslím, že záběr hned tak rychle nepřijde. Tady se ryby rychle vyplaší a asi si na další záběr delší dobu počkám, jestli vůbec přijde. Samozřejmě stále myslím na tu utrženou rybu. Mohu se jen dohadovat, jak byla velká. Ale kapry přes dvanáct kilo už jsem na této vodě chytil. Těžko říct, jestli tahle byla větší. Zdejší říční kapři jsou hodně bojovní.

Právě dokončuji nastražení boilie mimo háček, když se ozve druhý prut. Žádné varování. Cívka se prostě roztočí a ryba jede. Míří, jak jinak, také mezi větve k protějšímu břehu. Když ale zastavím cívku, uhne ryba trochu vlevo a pak směřuje rovnou proti proudu. Vlasec je sice pod kmenem stromu, ale je volný, a když stlačím špičku prutu pod vodu, ani se ho nedotýká. Ryba mi vyrve z navijáku kus vlasce, ale nakonec ji zastavím a pomalu ji vedu po proudu dolů. Musím ji držet hodně zkrátka a nejvíc se modlím ve chvíli, kdy je zase pod stromem, aby se nerozjela k protějšímu břehu. Nestalo se, ale přece jen mi zase kousek ujíždí. Naštěstí si to namířila po proudu. Pak už netrvá dlouho a mám ji v podběráku. Je to kousek okolo deseti kil a zabral na jedno plovoucí boilie. Na tlamě této ryby je vidět, že háček nikdy nepoznala…


Od překážek mám spousty pěkných tloušťů

Hodně ryb je u takových překážek zdolaných se štěstím a já vždycky přemýšlel, jestli lovit před ní anebo za ní. Ovšem nedobral jsem se k ničemu, protože každá ta překážka je trochu jiná. U některých jsem to po ztracených rybách prostě vzdal a pokoušel se vnadit a lovit delší dobu kousek dál od nich, což mi pak i nějaké ryby přineslo. Můj pocit je takový, že více záběrů od kaprů mám pod překážkou než nad ní, a i když mi kapři unikají proti proudu, lépe se mi pak stahují po proudu než proti němu. A tak pokud to jde, volím raději místo pod překážkou, tedy níž po proudu. Lovit u překážek je správné, ale vždycky je to riziko. Je-li však příliš vysoké i v případě, že používáte opravdu silné náčiní, je v zájmu ryb lepší zkoušet to raději jinde. Nemá cenu trhat rybu za rybou, když je šance na jejich zdolání víceméně mizivá.

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (3 reakce)

Přečteno: 4 990x
Průměrná známka: 1.15