Když berou tak prostě berou

- Milan Tychler

Každá voda, ať velká přehrada, jezero, malý rybníček, velká řeka, či ten nejmenší potok, mají své zákony, ryby se jimi řídí a my jim jen málo rozumíme. I když roky chytám na některých vodách a někdy se domnívám, že už je znám, není to tak, protože mě stále něčím překvapují.

Mnoho rybářů tvrdí, že znají své vody jako své boty, ale co to ve skutečnosti znamená? Určitě sem bude patřit znalost dna. Vědí, kde je hloubka, kde mělčina, překážky, případně kde je dno tvrdé či měkké. To všechno nám rozhodně v rybaření pomáhá. Samozřejmé jsou obecné záležitosti jako například to, že když se voda začíná prohřívat, jsou ryby v mělkých úsecích, na zimu se stahují hlouběji a podobně. Znamená to ale, že známe dokonale i chování ryb? To bych se neodvážil tvrdit ani se svou padesátiletou praxí. Leccos se mohu domýšlet, z některých znaků dovedu přítomnost ryb odvodit, ale v žádném případě ne vždycky a všude, ani na vodě dobře známé. A to, že dovedu ryby najít, ještě neznamená, že je dokážu i chytit, protože ve hře je spousta dalších okolností.


Morava je skvělá řeka

Nedaleko místa, kde bydlím, teče řeka Morava. Chytám tam roky a naprosto přesně vím, kolik kde je za jakého stavu vody, kde se drží kapři, kde parmy, kde mám šanci chytit lepší ostroretku, a vůbec spoustu věcí. Přesto všechno zažívám stejně jako všichni ostatní dny hojnosti a dny, kdy vážně pochybuji o svých rozhodnutích, protože ryby prostě nespolupracují, a někdy mívám i dojem, že ve vodě zkrátka žádné ani nejsou. Je fajn občas některé věci konzultovat s jinými rybáři. Povětšinou to sice žádnou novou a převratnou informaci nepřinese, alespoň ale zjistíte – což samozřejmě není žádná novinka – že v tom jednoduše nejste sami. Nepomáhá to, ale alespoň trochu to uklidní a vy nemáte pocit, že něco děláte úplně špatně.

Často se u řeky potkávám s jiným rybářem a čas od času prohodíme pár slov. Chytáváme nedaleko od sebe kapry. V podstatě používáme stejný styl, stejně jednoduché koncové sestavy, ale dost odlišné velikosti a také příchutě boilií. Zde musím říct jednu důležitou věc – kolega používá výrazně větší nástrahy, tedy boilie, než já. Zatímco já používám nejčastěji velikost 16–20 mm, on pod 22 mm nikdy nejde, a to ani v chladném období. Chodíme k vodě už od jara, a pokud jsou vhodné podmínky, chytáme, dokud to jde, tedy do pozdního podzimu. Pak toto místo oba opouštíme, protože kapři odjedou níž po proudu, kde se drží ve větší hloubce. Ale v létě nás prostě najdete tady. Někdy se sejdeme, někdy se jen mineme a je dobře, že si můžeme říct, jak to šlo ráno anebo pak odpoledne a v podvečer. Pak je zajímavé srovnávat, jak to komu šlo, anebo nešlo.

Obvykle se naprosto shodneme, což mě vede k tomu, že kapři jednoduše buď berou, anebo neberou, protože co se větších ryb týká, a mám teď na mysli kapry od sedmdesáti centimetrů výš, jsme na tom hodně podobně. On je chytá na velké nástrahy a já na ty menší, přičemž se nedá úplně jednoznačně říct, že by zde jeho větší nástrahy působily nějak zvlášť selektivně. Také on stejně jako já zasekává i menší kapry. Je to prostě tak, že když kapři berou, nedělají rozdíl ve velikosti nástrahy ani v její příchuti. Možná tímto tvrzením trochu popudím zastánce nějaké značky nebo ty, kdo tvrdí, že velikost nástrahy je naprosto rozhodující. Není. Když kapři žerou, žerou prostě všechno. Mně tedy navíc mé drobné kuličky atakují ještě cejni, velcí karasi a občas i jiné ryby a oba nás tu někdy trápí tloušti.


Používáme nástrahy odlišné velikosti

No a teď se dostávám k tomu, že když voda chladne, nebo na jaře, když se kapři krmí méně, měl bych mít teoreticky více záběrů já na své menší nástrahy. Popravdě říkám, že tomu tak není. Ano, zažívám menší nudu, protože když kapři nejdou, jsou tu ještě jiné ryby ochotné zabrat na malou kuličku a já občas něco zaseknu. Kolega s většími kuličkami záběry nemá, ale co se kaprů zajímavých velikostí týká, jsme na tom stejně.

Dovolím si tedy tvrdit, že při lovu větších kaprů velikost boilie 16 až 22 mm prakticky nesehrává žádnou roli ani na jaře, ani v létě, ani na podzim a je jedno, co použiji. Prostě buď berou, anebo neberou. Když to opravdu nejde, uchýlím se často k tomu, že i malou šestnáctku ořežu. Obvykle však docílím jen toho, že mi to víc potahují cejnci nebo podoustve. Ovšemže se stane, že na tuto miniaturu někdy zaseknu i lepší rybu. Není to však pravidlo, a když mi pak kolega oznámí, že na velkou kouli chytil ten den, ale v jinou dobu, také pěkného kapra, všechno se maže. Zase to nedokazuje úspěšnost malé nástrahy, ale jen to, že prostě ryba nástrahu našla a vzala.


Oba nás trápí hlavně zjara tloušti

Většinou jsou veškeré poučky o tom kdy co použít, a hlavně co se velikosti nástrah týká, v tomto případě úplně k ničemu. V podstatě se mi nikdy nestalo, že by měly mé drobnější nástrahy nějak výrazně navrch. Zkoušel jsem i to, že jsem na jeden prut dával nástrahu velkou a na druhý menší. Dopadlo to tak, že když kapři brali, brali všechno, a když ne, měl jsem na drobnější nástrahu sice víc záběrů, ale ne od velkých ryb. To zase potvrzuje jen to, že buď berou, anebo neberou. Někdy jsem měl pocit, že bych možná uspěl, kdybych boilie nahradil třeba kukuřicí. To je přece jasná kapří klasika. Ovšem jediné, čeho jsem docílil, byl zájem malých ryb. Nefungovalo to ani v létě, ani v chladném období.

Oba jsme učinili svou zkušenost i s plovoucími nástrahami, které jsou na této vodě velmi účinné především v jarním období. S příchodem léta a s oteplující se vodou jejich zajímavost rapidně klesá a ryby mnohem lépe zabírají na těžké nástrahy ležící na dně. Proto tu ani jeden z nás v létě plovoucí nástrahy nepoužívá. Když po nich nějaká ryba sekne, pak je buď malá, anebo je to tloušť. Jenže, když už jste za dobrého stavu vody i počasí dva dny bez záběru, jste jistě ochotní zkusit všechno…


S menšími nástrahami se tolik nenudím

Oba se trápíme. Kolega s velkými nástrahami, i já s menšími jsme bez záběru. A přitom jsou dny naprosto skvělé k lovu kaprů. Nahozené vlasce se nepohnou, a tak klábosíme. Kolega je o poznání klidnější než já. Je to ortodoxní kaprař, ale já na tohle nejsem zvyklý. Musím prostě mít nějaký záběr, alespoň od malé ryby. A proto častěji než on něco vymýšlím. Ostatně, to je moje povaha, stále něco zkoušet. Právě jsme se bavili o tom, že v létě tu plovoucí nástrahy nefungují, a mě nenapadlo nic lepšího než prostě vytáhnout z batohu krabičku s těmito nástrahami a dvě menší tam poslat. Dvě hodiny uběhly a pruty stále mlčí. Už se mi zase hlavou honí něco, co by se dalo vyzkoušet, když vtom se levý prut s plovoucí nástrahou rozjede.

Ryba mě pořádně potrápila, je to moc pěkný kapr a rozhodně mi ukázal, co umí. Se štěstím jsem dostávám od vázky, o které vím, a s nářadím jdu skoro na doraz. Je to boj s říčním kaprem, jak se patří. Kolega se přijde samozřejmě podívat. Kapra pochválí, ale i když vidí, nač byl chycený, sám stejnou změnu neudělá. On je tak trochu hrdý, ale to je jeho věc. Já okamžitě předělávám nástrahu i na druhém prutu, ale ani do večera se dalšího záběru už nedočkám. Zato kolega chvíli po mně také zasekne pěknou rybu, ne nepodobnou té mé. Zase se tedy potvrdilo, že když žerou, tak žerou a na nástraze až tak nezáleží…


Plovky zabodovaly

Co z toho vyvozuji? Popravdě řečeno nic. Jen to, že u vody budu já a stejně tak i mnozí ostatní stále zažívat dny radosti i dny méně šťastné, ale důležité je prostě tam být, věřit svým nástrahám, tomu, co děláte, a zkrátka si to užívat i v těch méně úspěšných dobách, kdy se rybám moc nechce. Protože toto se netýká jen kaprů, ale třeba i parem, které se chovají hodně podobně. Nic z toho, co vím, mě ale nijak neodrazuje od toho, abych pořád něco nezkoušel, protože to je stejný zdroj zábavy jako mít rybu na prutu, a navíc to vyplňuje ty chvíle, kdy se ryby do záběrů moc nehrnou…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (4 reakce)

Přečteno: 10 719x
Průměrná známka: 1.12