Pod bivakem

- Milan Tychler

Řekl bych, že rybáři jsou už z podstaty věci rádi v přírodě a někteří chodí spíše prostě ven k vodě než na ryby. Tedy alespoň to tak vypadá. To samozřejmě říkám jen tak v legraci a nadsázce… Pokaždé se prostě rybu ulovit nepodaří, ovšem i tak odcházíme od vody spokojení. Na druhou stranu znám rybáře, kteří když chytí rybu, hned balí a rychle mizí, byť by chytali i jen půl hodinky, a jsou maximálně spokojení. Teď je otázka, proč? Odpověď je nasnadě – protože si nemohou nechat druhého kapra, tedy v MRS. A tak jdou jednoduše domů, případně další úlovek, jak velí povinnost, nezapíšou, odvezou kapra domů a pak hajdy na jiný revír. Ryba je prostě přednější…


Když zaprší, dobře se spí. Horší je to sušit…

Nechci být jedovatý a odkrývat toto nehezké téma, chci jen říct, že s pobytem v přírodě to máme každý jinak, a ani rybáři, kteří jsou jinak venku velmi rádi, rozhodně netouží trávit pod bivakem celé dny a noci. Stačí jim den nebo půlden a jsou spokojení jako želvy. Takoví vláčkaři vyráží k vodě jen na lehko a na nějaké nocování u vody ani nepomyslí. Toulají se krajinou, brodí se vodou a jsou prostě volní. Když se nohy unaví, oči nabaží a čas vyprší, odpočívají v pohodlí domova. Samozřejmě jsou i výjimky. Jeden z mých přátel vydrží šlapat takto kolem vody nebo ve vodě celý den, pak někde přespí s kusem plachty jen tak pod širákem a od časného rána je zase ve vodě jako vodník Čochtan. Samozřejmě je to jen záležitost teplých letních dnů a jen párkrát do roka.

Člověk by až chtěl říct, že to je ta opravdová rybařina, ale to prostě nejde. Každý má na to, co je „skutečná“ rybařina, svůj názor a nikdo na světě nerozsoudí, jaký je ten správný. A proč také něco soudit?! Rybařina má zkrátka mnoho podob a v tom tkví ta skutečná krása. Krása je rozmanitost, možnost si vybrat, mít svobodu dělat si to po svém. Často se zdá, že některá skupina rybářů prostě jede na stejné vlně, ale i mezi nimi se názory na některé věci různí. Tak to prostě je a důležitá je diskuze a tolerance, která u nás moc populární není. To je vidět právě v některých diskuzích, které už nelze ani diskuzemi nazvat. Spíše jde o hloupý řev dvou zabedněných stran, které nemají nejmenší úmysl hledat řešení či kompromis a jen se vzájemně napadají a uráží. To je život…


Vláčkař je volný jako pták

Já jsem venku hodně rád a rád vyrazím ven třeba i za zimy a deště. Rád přespím pod bivakem, ale rozhodně nepatřím k těm, kdo vyráží k vodě na celý týden, když dobře vědí, že skoro na sto procent bude po celou dobu počasí pod psa, kterého by ani oni sami do té sloty neposlali. Tohle mi zavání až sebemrskačstvím, ale to je každého věc. Máš-li zálibu v tom, že trávíš čas pod kusem drahé celty, když všude okolo prší, libuješ si v bahně a máš-li pak kde sušit mokré věci, jdi do toho! Tvá věc. Nemohu ani slůvkem říct, že by mi jednání těchto rybářů vadilo. Nechovám k nim žádnou zášť a rozhodně se nechci nikomu vysmívat. Naopak. Jsou mi milejší než ti, co peláší s chycenou rybou, jako by jim za patami hořelo. Ale ani proti nim nic nemám, pokud je nepotkám vzápětí na jiném revíru, kde jsem na kontrole.

Já, pokud je počasí hodně nejisté, noc neplánuji. Raději vypadnu na chvilku vláčet a odložím to na jindy. Jak už jsem řekl, jsem venku rád a nevadí mi špatné počasí, ovšem neskáču radostí ve chvíli, kdy plánuji noc pod bivakem či lehkým přístřeškem, a nebe mi začne plakat. To už pro mě není ta pravá pohodička. Já chci ráno vstát, uvařit si kávu a sledovat tiše, jak se zvedá opar z klidné hladiny, sluneční paprsky se probíjí k zemi přes hustý zelený porost a pak suší lehce orosený přístřešek, ve kterém začíná být hezky teplo. Když vám v noci lehký deštík ťuká na přístřešek, je to fajn a dobře se spí. Ale když ho pak máte balit mokrý, to už taková pohodička není.


Nejdříve je třeba nakrmit

A ještě jsou tu navíc ty nešťastné zákazy o bivakování. Naprosto chápu obě strany. Jedni chtějí zůstat přes noc, ale druzí nemají s rybáři dobrou zkušenost a nechtějí po nich uklízet ten nehorázný svinčík, jaký někteří dovedou udělat. Mít svou vodu, budu si ji také chránit. Bohužel na hlupáky doplácíme všichni a to se nezmění. Je to škoda a můžeme jen litovat. Ovšem je to i vina ostatních, že si nedovedou zjednat pořádek anebo jednoduše včas poukázat na ty, kdo pravidla slušných lidí nectí. To není žádné práskání a žalování. Takové jednání se nemá a nesmí tolerovat, a pokud na to někdo nemá, aby se ozval, pak si nemá ani stěžovat. Bude s ostatními prostě trpět.

Má poslední výprava přes noc byla skvělá a já se už teď těším na další, i když to hned tak nebude. Okolo desáté jsem se rozložil u rybníka na malém plácku, kde se ke mně vpravo ani vlevo už nikdo nemohl nacpat. Využil jsem toho, že vpravo je velmi nepřístupný břeh v délce asi padesáti metrů, kde si nikdo nesedne, ani tam nenahodí.

Mám v úmyslu chytat těsně u břehu s oběma pruty. Jeden nahodím podél břehu tak daleko, jak to jen půjde a kde ještě dokážu bez problémů nakrmit, a s druhým se budu bavit kousek od sebe. Já prostě musím chytat nějaké ryby. Oba pruty nahodím na kapra pouze ve chvíli, kdy si budu připravovat jídlo nebo budu jen tak odpočívat. Uvidíme, jak to půjde. Počasí má být skvělé, stabilní, obloha polojasná. Lidí tu také moc nebude, protože je všední den. Balit budu zítra před polednem a doufám, že rybky budou alespoň trochu spolupracovat.

Krmím raketou asi na padesáti metrech směsí drceného boilie a pelet a přidávám trochu vlhčené směsi, ať to tam dole trochu zavoní. Nadělám tím u břehu pořádný rambajs, ale mám čas, ryby se vrátí a všechno bude v pořádku. Jakmile je nakrmeno, hned letí do vody prut s nástrahou. Nemám zájem o malé ryby, takže používám jako nástrahu větší panáček, což je klasika. Odkládám prut do vidliček, připravuji druhý bez nástrahy, dávám ho stranou a pak si chystám feeder na lov nakrátko.


Karasů mohu nachytat pytel

Budu chytat s menším krmítkem naplněným vnadicí směsí a jako nástrahu budu zkoušet červy, měkčené pelety a kukuřici z plechovky. Prostě se budu bavit. Jsou tu pěkní karasi, najde se i lín. Uvidíme. Než všechno nachystám, je skoro poledne. Normálně bych na rybách jídlo vynechal, ale teď mám čas a poledne není úplně nejlepší doba na záběry, a tak pokládám stranou i feeder. Připravuji si jídlo, a když mám všechno hotové včetně úklidu, klidně zasedám k prutu. Pár krmítek směsi rychle udělalo své a už jsou tu první zájemci o nástrahu. Začíná to karasy. Jeden, druhý, třetí... Všechno jsou to kousky okolo pětatřiceti centimetrů. Berou jeden za druhým, a tak se bavím tím, že měním a zkouším různé nástrahy a různé velikosti nástrah.

Karasů nachytám doslova pytel, kdybych je do něj opravdu dával. Ale protože nedávám, ryby si zase vesele plují v rybníce. Až do pěti se nic zvláštního neděje. Pak o půl šesté konečně cvrkne brzda prutu nahozeného na kapra. Zaseknu, ale hned je jasné, že tohle nebude velká ryba. K podběráku přivádím dorostence. Už by sice byl na pekáč, ale kvůli němu tu nejsem. Během zdolávání plovka z přívěsu spadla, a tak nástrahu kompletně měním. Vytahuji z kbelíku namočenou kuličku, přidávám znovu plovku a už to letí zpět.

Feeder odkládám a chystám si večeři. Je sice otrava nosit s sebou nádobí a vařič, ale připravovat si jídlo venku je fajn a čerstvě uvařená káva je požitek. V tomto rozumím všem, kteří to milují. Venku opravdu chutná.


Chytil se hezky vybarvený kapr

Jsem po jídle, sedím s hrnečkem kávy a užívám si ten klid, jak to jen jde. Pořád jsem tu sám. Paráda! Kromě občasných výskoků kaprů na hladinu a cvrlikání ptáků je tu božský klid. Zrovna si přemýšlím, jak je tady krásně, když ostře řízne brzda navijáku. Signalizátory přes den nepoužívám a od prutů se nevzdaluji. Nasadím je až večer, až budu mít nahozené oba pruty. Tentokrát zdolávám krásnou rybu. Je to kapr, zvláštně žlutě vybarvený. Vskutku krásná ryba, zajímavá ani ne tak svou velikostí, jako právě svým zbarvením. K feederu už se nevracím. Noc proběhla klidně, a i když slyším ryby vyskakovat, záběru už se nedočkám. Měl jsem sice jinou představu, ale tak to zkrátka chodí.

Ráno vstávám časně, nakrmím, udělám si jídlo, kávu a oba pruty nahodím na kapry. Oč klidnější byla noc, o to lepší je ráno. Chytám kapry všech velikostí a do devíti se nezastavím. Když čas vyprší, klidně balím spokojený a s „bateriemi nabitými“ do dalších dnů, které jsou přede mnou…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (11 reakcí)

Přečteno: 8 363x
Průměrná známka: 1.15