Jsou teleskopy přežitek?

20.10.2019 - Milan Tychler

Můj první prut byl dvoudílný plný laminát Tokoz šedé barvy dlouhý 180 cm se čtyřmi očky a korkovou rukojetí. Chytal jsem s ním všechno. Vím to naprosto přesně, protože dodnes visí na stěně mé pracovny. Když jsem s ním šel poprvé k vodě, byl to velký svátek a stejně tak si pamatuji na svůj první teleskopický prut rovněž české značky Sona. Čtyřmetrový, zelené barvy. To se to chytalo se splávkem! Později přišly jiné pruty. Na některé si pamatuji, jiné zapadly v dějinách času. Jisté je, že jsem je měl všechny rád, a i v době teleskopů jsem měl lehké pruty na splávek, těžší na kapry a ještě těžší na štiky.

Tento a i další podobné pruty pamatuje jen starší generace

Když přišla éra grafitových prutů, sklolaminátové teleskopy začaly upadat v zapomnění. Kdo neměl na kapry dvoudílný prut z uhlíku, jako by nebyl a spousta rybářů to tak vidí stále. Teleskop pro ně není dost dobrý na to, aby s ním šli na ryby. Já se jich samozřejmě také zbavil, ale ne docela. Mám jeden skvělý pár lehkých prutů, které rád čas od času vytáhnu na světlo a vyrazím s nimi na ryby. Používám je na lehkou položenou, ale i k lovu se splávkem. Jsou dlouhé tři a půl metru a jejich odhozová hmotnost je 55 g. Velmi univerzální a skladná záležitost v nadčasovém designu, který i dnes obstojí v současné záplavě zboží, přestože už jim je dvacet let. Byly to poslední teleskopické pruty, které jsem si pořídil na lov candátů na položenou, ale našel jsem pro ně i spoustu jiných příležitostí. Snad se nikdo nepobouří, když řeknu, že tyto pruty jsou značky Byron, která u nás byla kdysi dost populární.

V teleskopických prutech stále vnímám praktičnost a samozřejmě i dost nostalgie. Prodávají se stále a rozhodně se jich neprodá málo, nicméně „děličkáři“ se na rybáře s teleskopy dívají tak trochu shora a někdy ti hloupější z nich to dávají dost nepokrytě najevo. Přitom leckterý rybář s teleskopy, protřelý životem a letitou praxí, toho ví o rybách nepoměrně víc než nabubřelci s nejmodernějším vybavením, které okázale vystavují na odiv, a stále jim není nic dost dobré.

Moje poslední teleskopy

Na teleskopické pruty se někteří rybáři dívají jako na podřadné zboží, které jich není hodno, a snad se i domnívají, že se s ním nedají chytat pěkné ryby. To je samozřejmě velký omyl a hloupost, protože kaprům, o které většinou jde, je úplně jedno, jaký prut a za kolik máte. Jistě, moderní pruty jistě předčí teleskopy svými možnostmi v tom, jakých vzdáleností lze hodem dosáhnout, jejich křivka při zdolávání je uhlazenější a výkony vyšší, ale rybářům lovícím v pobřežních zónách to může být úplně jedno. Své nástrahy dostanou tam, kam potřebují, a pruty tak, jak jsou, jim prostě vyhovují.

Z mého pohledu není jediný důvod přesvědčovat jakéhokoli rybáře lovícího s teleskopickým prutem o tom, že je jeho náčiní zastaralé, či dokonce špatné. Naopak. Rád se dívám, jak mistrně někteří z nich své náčiní ovládají. Samozřejmě jsou i takoví, ke kterým se raději otočím zády, abych neviděl, co vyvádějí. To však platí i o některých umělcích s děličkami. Ale dost už toho. Nechci tu rozdmýchávat vášně a věřím, že spousta rybářů mi rozumí. Chci říct, že čas od času sáhnu i já po teleskopech, a to nejen proto, abych si připomenul, o čem vlastně rybaření je, ale proto, že s těmito pruty prostě chytám rád a protože mi stále dělají radost.

Hrubá směs a plovka, to bude to pravé

Do garáže mi vlezla myš. Zahlédl jsem ji, jak se mihla za uskladněnými pneumatikami. Na krmení, které tam mám, mi škodu neudělá, protože do plastových sudů se nedostane, ale mohla by mi rozkousat podběrák nebo bivak a spoustu dalších věcí. Proto jsem nastražil pastičku. Přitom můj pohled padl na krátký obal se dvěma teleskopickými pruty. Už chvíli jsem na ně nesáhl a teď jako by si sami řekly, že chtějí k vodě.

Snímám obal z háčku, zhasínám a v klidném teplém podvečeru kráčím zahradou domů. Doma pruty vytahuji a kontroluji. Jsou naprosto v pořádku. I vlasce na navijácích drží a není třeba je měnit. Zbývá jen vymyslet, kam s nimi a jak. Mám chuť vyrazit se splávky, ale klidně i s malým krmítkem na kapry. Asi pro tentokrát zvítězí druhá varianta, protože jsem našel hezké místečko u padlého stromu, ale musí se házet kousek dál a to už by na splávek moc nebylo. Ještě večer si navazuji průběžné sestavy s malými žebrovými krmítky a plastovými trubičkami proti zamotání. Myslím, že tohle bude na tamní kapry to pravé.

U vody doplňuji sestavu krátkými návazci, k jednomu háčku připevňuji malé plovoucí boilie a k druhému malého panáčka, tedy kombinaci dvou kuliček boilie, z nichž jedna je plovoucí. Do krmítek vmáčknu směs vyrobenou z na prach rozdrcených pelet halibut, hrubě drceného boilie, drobných pelet a jakéhosi zbytku zeleného krmení, co mi zbylo od posledně. Pak ještě krmítka přeliji tekutým atraktantem, aby byla ta hromádka krmení hodně výrazná a kapři ji rychle našli. Myslím, že s tím nebudou mít nejmenší problém, když jim tuhle dobrotu házím v podstatě přímo do kuchyně.

Pruty jsou nahozené, já si lebedím v křesílku a je mi dobře. Časné ráno je nejlepší čas na ryby. Slunce už je nad obzorem, ale ještě chvíli potrvá, než posvítí na vodní hladinu. Zatím se paprsky prodírají hustými korunami stromů a vykreslují mezi starými kmeny stromů nádherné scenérie, které doplňuje ptačí zpěv. Vzduch je vlahý a já cítím vůni prvního sena. Ano, nedaleko je posekaná louka. Jev dnes už hodně vzácný, protože malé hospodářství a dobytek už drží jen hrstka zapálených lidí.

A je tu první kousek

Čas pomalu plyne a já bych si přál, aby se alespoň na nějakou chvíli zastavil docela. Hledím na své staré pruty a vzpomínám, co všechno jsem s nimi prožil. Těch nocí s úhoři a candáty, rán se splávkem, kapry a líny… Vtom se špička levého prutu ohne, jako by to byl feeder, a cívka zacvrliká jako rozpustilý vrabčák. Záběr! Očekávaný, a přesto nečekaný. Člověk se vždycky tak krásně lekne a krev ve spáncích zabuší. Čistý adrenalin…

Popadnu prut, který se pěkně ohne, a jemně seřídím brzdu navijáku, který už také něco pamatuje. Ale co záleží na stáří. Když se o věci dobře staráte, budou sloužit k plné spokojenosti léta. Prut se ohýbá, a přestože je sestavený z šesti kusů, jeho křivka je dokonalá. I prut tohoto typu může být prostě skvělý a já si zdolávání ryby na konci vlasce užívám. Je to pěkný divoch. Hrnul se zcela rozhodně do větví, kde hledal záchranu - ale nepochodil. Prut je silný, vlasec drží, a tak se ryba stáčí do oblouku a míří na volnou vodu. Mám trochu obavu, aby se ryba nepotkala s vlascem druhého prutu. Nestalo se. Teď už je hodně vlevo a nebezpečí pominulo. Rybu zdolávám klidně. Jen prostě kontroluji, kam jede, a pomalu ji táhnu k sobě.

Nespěchám a hezky si to užívám. Vždyť právě tyto chvíle jsou těmi, o které mi jde! Mít vzpírající se rybu na prutu. To je, oč tu běží! Ještě chvíli a u břehu se v čisté vodě objeví pod hladinou pěkný kapr. Jeho zlaté šupiny na bocích jen září. Ocasní ploutev má jako dvě mužské dlaně. V ní je hlavní síla kapra. A kapr se nevzdává. Stále ještě krouží dokola a dvakrát se prudce vrací ke dnu. Je to bojovník. Ovšem jeho síla není věčná, a tak podléhá. Do podběráku vklouzne lehce a já ho hned přenáším na mokrou podložku. Teď se potkává stará doba s novou. Stařičký teleskop a podložka coby výdobytek moderní kaprařiny. Jen ten kapr je stále stejný a podstata jeho lovu také. Dlouho ho nezdržím. Zbavím ho háčku, opatrně ho odnesu k vodě a pouštím ho s lehkým srdcem, neboť nejsem chtivý rybího masa, ač se to o těch, co loví s teleskopy, tvrdí a já vím, že si mohu rychle chytit jiného.

Zde se potkává nová doba s tou starou…

Teleskopický prut není odznakem „masaře“, stejně jako dělený prut zase není odznakem těch, co ryby jen pouští. Při rybaření nejde jen o pruty a další vybavení. Je také otázkou zdravém rozumu, vkusu každého rybáře a jeho pohledu na rybařinu samotnou. Prut prostě nedělá rybáře tím, čím je, a i s teleskopickým prutem můžete zažít u vody chvíle, o jakých se nikomu ani nesní…