Zima je pro rybáře složité období, a zvláště pak zima, která se nebojí mrazíkem trochu štípnout do prstů. Ovšem nejen skutečná kalendářní zima, ale ani ostatní chladnější období se k nám rybářům nechovají příliš přívětivě, protože apetit rybám klesá a ty pak nemají zájem ochutnávat naše nástrahy. V zimě se nejvíce věnuji tekoucím vodám, ale dokud nezamrzne, chodím i na stojaté vody. Není to ani tak podle účelnosti, jako spíše podle času a vlastní nálady. Někdy mám prostě chuť povodit si splávek okolo břehů a čapnout nějakého tlouště a jindy si zase klidně posedět u dvou nahozených feederových prutů s krmítkem na method feeder. Cíl je však v podstatě vždycky stejný – ulovit alespoň nějakou rybku.
Mnoho rybářů je přesvědčeno o tom, že ryby v zimě vůbec nepřijímají potravu a že se prostě stáhnou na nějaké zimoviště, kde jen vegetativně přečkávají zimu. Ale ono to tak není. Ano, některé rybí druhy se stahují z mělčin a shlukují se na určitých místech, ale potravu, i když ve velmi omezené míře, přijímají pořád. Kdyby tomu tak nebylo, nebylo by možné v zimě ulovit takovou rybu normálně za hubu. Byly by podseknuté, a tak to opravdu není. Některé ryby, například tloušti, se vůbec neshlukují a potravu hledají stejně jako v létě. Aktivní jsou i cejni, cejnci, plotice, ostroretky, podoustve i karas, stejně jako kapr. Ovšem lovit tyto ryby znamená změnit svůj přístup a také nářadí.
Všichni známe tu otřepanou, i když stále svatosvatě platnou frázi, že nejdříve je třeba ryby najít. Ovšem to, že je najdete, ještě neznamená, že je snadno chytíte. Přesvědčit ryby, které nejeví zájem o potravu, není snadné a lhal bych, kdybych tvrdil, že se to vždycky podaří. Nepodaří. Avšak vždycky má smysl to zkoušet, protože dřív nebo později se to zlomí. Přistupovat k věci s tím, že to stejně nemá cenu, je rozhodně špatné, stejně tak jako si dělat přehnané naděje. Chce to prostě jen trochu optimismu a trpělivosti. Když to spojíte se selským rozumem, máte velkou šanci na úspěch. Já například považuji za úspěch, když se mi v opravdu nepříznivých únorových dnech podaří dosáhnout za odpoledne několika záběrů a na břeh dostanu nějakou tu plotici, cejnka či párek ostroretek. Pokud se vám tohle zdá málo, pak se do toho raději ani nepouštějte, užívejte pohodlí domova a nekazte si náladu. Prostě to máte nastavené jinak a spokojení budete, až začne slunce hřát a kapři ožijí nebo budete moct třeba na pstruhy. A to je naprosto v pořádku.
Když si to v hlavě srovnáte a uvědomíte si, že v tuhle chvíli je v přírodě všechno jinak, pak přichází na řadu změna nářadí. Toho se však nemusíte bát a je snazší změnit tohle než svou mysl. Změnou nářadí nemyslím hned výměnu prutů a navijáků. Pokud chytáte menší druhy kaprovitých ryb i v létě, není třeba tento základ měnit. Jen bude zapotřebí trochu zjemnit a to se týká především vlasců, návazců a háčků. Máte-li možnost vyměnit tužší prut za měkčí, je to fajn, protože pak nemusíte mít takové obavy při použití tenkých návazců. I v zimě se dají téměř na všech vodách použít pruty kategorie medium, pokud nejsou extrémně tvrdé. Vystačíte ale i s pruty light, případně s pickerem, pokud nepotřebujete házet daleko, protože v zimě se používají jen malá a tím pádem i lehká krmítka, která tyto pruty také zvládnou.
Jak je to tedy s vlascem? Já používám v létě na prutech obvykle průměr 0,20–0,22 mm. Je to proto, že vydrží prostě víc než osmnáctka, která by mnohdy postačovala, ale já takto nemusím mít obavu, že mi při nějakém škrábnutí o kámen na dně vlasec hned praskne při prudším nahození krmítka. A také mám rezervu, když zaseknu větší rybu. Klidně mohu odhazovat i hodně těžká krmítka, když je to třeba. Má zkušenost je taková, že i kvalitní osmnáctku jsem musel při intenzivním lovu (když jsem ještě chytal závodně) měnit pravidelně dvakrát do roka. Dvaadvacítka bez problémů vydrží celou sezónu, a při běžném lovu i tři. Samozřejmě záleží na tom, v jakých podmínkách lovíte. V zimě používám kmenový vlasec o průměru 0,18 mm. K odhození malých krmítek to stačí a někde je to nutnost, protože lehké malé krmítko na silnějším vlasci by proud prostě tlačil po dně, a to rozhodně nechci. Kdysi jsem motal i šestnáctku, ale už to udělám, jen když je vlasec opravdu dobrý.
V létě používám na návazce vlasce od průměru 0,12 mm, ovšem v zimě je to pro mě téměř strop. Obvykle vážu návazce z desítky či jedenáctky a výjimku tvoří jen parmy, kde se nebojím ani šestnáctky. Někteří rybáři se tak tenkého vlasce úplně děsí, jenže právě zde vězí velká část zimního úspěchu mnoha rybářů. Jen s návazcem tenkým jako pavučinka můžete přelstít více ryb a také díky němu dokážete nástrahu prezentovat přirozeněji. Abych pravdu řekl, v tu dobu, kdy ryby opravdu berou, sílu návazce nijak neřeším, a pokud jsou cejni ochotní brát masné červy na dvacítce, klidně ji použiji. Zkrátím tím dobu zdolávání a bezpečně tak zvládnu i jiné velké ryby. Nesnažím se lovit co nejjemněji, ale spíše využít možnost silnějšího a bezpečnějšího vlasce. V zimě je to přesně naopak, ale nikdy ne za každou cenu. Používat například osmičku a tenčí vlasce s tím, že se budu třást o každou lepší otroretku, to mi za to nestojí. Vlasce této kategorie ponechám plavačkářům s gumovým amortizérem.
Neméně důležité jsou háčky. Když v létě ryby dobře berou, například ostroretky, nastražím dva masné červy na háček velikosti 14 a klidně i 12. Záleží na tvaru a tipu. Ovšem v zimě je to rozhodně šestnáctka nebo i menší, z tenkého drátu a háček musí být ostrý jako jehla. Háček se musí zachytit v rybí tlamě hned při prvním pokusu nasát nástrahu, protože druhý pokus už se opakovat nemusí. Dále je důležité pohrát si s nastražením a prostě si dát načas a udělat to pořádně. Špička háčku musí být volná, aby se mohla snadno zachytit. I tak jsou ryby často chycené jen za krajíček tlamy. Ony totiž v zimě nástrahy skutečně jen „ochutnávají“ a k tomu je není potřeba nasát příliš hluboko do tlamy. Stačí jen rychle nasát a zase vyplivnout. Je to jen mžik. V tuhle chvíli vítězí ten, kdo má nástrahu na tenkém vlasci, malém ostrém háčku a prut má vybavený maximálně citlivou špičkou, která hlásí i ty nejjemnější záběry.
Aby se dostala nástraha do rybí tlamky co nejsnáze a co nejhlouběji, chce to, jak už bylo řečeno, tenký a poddajný vlasec a drobnou nástrahu na malém a lehkém háčku. Lze ale udělat i víc. Když nástrahu ještě maličko nadlehčíte kousíčkem nějaké plovoucí hmoty, ryba nasaje nástrahu hlouběji a šance na správné zaseknutí se o dost zvýší. Nadlehčit nástrahu ale neznamená vytvořit nástrahu plovoucí, ale spíše neutrálně vyváženou. S tím si musí člověk trochu vyhrát, aby nevytvářel zbytečně velká sousta. Když chytám například na masné červy, řeším to tak, že na háček napíchnu jednoho červa živého a jednoho plovoucího umělého. Je to skvělá kombinace! Někdy to funguje i jinak. Dobrá volba je jeden plovoucí červ na větším háčku, který háček zatíží tak, aby pomalu klesal.
Další a poslední úpravy se opět týkají nástrah. Ať už chytám na masné červy nebo na kousíček pečiva, snažím se být v případě nezájmu ryb aktivní a zkouším různé tekuté atraktanty a pasty. Neříkám, že vždy, ale jsou dny, kdy to funguje, a něco, co skutečně výrazně páchne, je pro ryby přitažlivější než prostá klasika. V čisté vodě dělá například taková maličkost, jako je červená tečka dipu na bílé nástraze, doslova divy…
FishMax.cz – rybářská prodejna v UH
