Jedu na závody. Jak mám krmit?

- Milan Tychler

Tak tuhle otázku už jsem četl snad tisíckrát. Člověk by rád odpověděl, ale v tomto případě, i kdyby stokrát chtěl, nemůže. Proč? Chcete-li uspět na rybách, nebo na závodech, to je jedno, musíte znát více podrobností než jen to, že jdete závodit.

Není voda jako voda, a i když třeba revír, o který se konkrétně jedná, znám, těžko říct, kde si závodník vylosuje místo. Bude to hloubka, či mělčina, dno bahnité, nebo tvrdší a co ryby v tu dobu – budou aktivní, nebo opatrné? A jaká jsou pravidla? Někde je dán způsob lovu, někde dostanete na vybranou. Můžete chytat na položenou, nebo na plavanou. To je na „gulášových“ závodech různých organizací pořádaných pro své členy běžné. A jaký je způsob bodování? Váží se všechny ryby, měří se, jde jen o kapry, nebo je v revíru spousta drobných ryb, na které se vyplatí zaměřit? Na mnohých závodech často „vyhrává“ největší kapr, tedy ryba s největší délkou. Takový závod, to je pak velká sázka do loterie, protože nerozhoduje to, co umíte a znáte, ale jedna velká náhoda, protože tu rybu může chytit prakticky kdokoli a na cokoli…


Vnadění je důležité, ale ne všemocné

Před každým závodem je třeba srovnat si všechno v hlavě, zvážit pro a proti, a hlavně mít na paměti, že u vody nebudete sami a každý tam bude chtít uspět. A to nejen v případě, že se jedná o ligové nebo prestižní závody, ale i na těch vesnických, kde vlastně vůbec o nic nejde. Ovšem někteří zúčastnění to samozřejmě vidí úplně jinak a jde jim o jejich pět minut slávy.

Z dotazu zaměřeného na krmení mám vždycky pocit – a ono to tak i bude –, že tazatel je v této věci hodně nejistý a chybí mu zkušenosti s vnaděním, a také to, že přisuzuje vnadění mnohem větší důležitost, než jakou ve skutečnosti má. Neříkám, že vnadění není důležité. To bezesporu je. Ale není všemocné. Je to jen jeden článek v dlouhém řetězu toho, co všechno musíte udělat správně, a ještě k tomu budete potřebovat hezkou porcičku rybářského štěstíčka, aby to nakonec všechno klaplo. Podle mého názoru je mnohem důležitější zvládat samotnou lovnou techniku, kterou si zvolíte, lovit dostatečně jemně, abyste docílili co největšího počtu záběrů a pak ty záběry dokázali zužitkovat, tedy přivést zaseknuté ryby zdárně do podběráku. Krmení v tom jen pomáhá.


Jaké jsou to závody a jak se boduje?

Radit v otázce krmení je vážně složité, i když se zdá být celá věc docela prostá. Tazatel obyčejně nečeká nic jiného než jednoduchý recept a myslí si, že nakoupí potřebné směsi, ty pak u vody nějak namíchá a úspěch bude zaručen. Jenže takto to ani zdaleka není. Jedna věc je výběr vnadicí směsi, druhá pak její vlastní příprava. Ta se může dost lišit podle podmínek, jaké na revíru právě panují. Kdybych vodu skutečně znal a znal i způsob bodování, mohl bych vsadit všechno na jednu kartu. Má jít o kapry? Dobrá, postavíme to na hrubší směsi se spoustou kukuřice. Jde o malé plotice a cejnky? Uděláme kalící krmení a přidáme pinky. Co ale v případě, že jdeme úplně do neznáma? To už pak není opravdová rada, ale vytváření něčeho rádoby univerzálního, co může, ale vůbec nemusí fungovat. V takovém případě musí existovat záložní plán…

Volal mi chlapec z opačného konce naší republiky, že se chystá na své první rybářské závody v rámci místní organizace. Z hlasu dvanáctiletého kluka bylo poznat, jak moc se na to těší, ale vycítil jsem i velké obavy. Tyto pocity jsou běžné snad u každého závodníka, i na té nejvyšší úrovni. Přestože za sebou máte spoustu závodů a zkušeností, vždycky existuje možnost, že to nevyjde. Pokud soutěžíte jako jednotlivec, nic moc se nestane. Na frak dostane jen vaše ego. Ovšem jestliže soutěžíte jako člen družstva, nesete velký díl zodpovědnosti a nechcete být tím balvanem, který táhne ostatní ke dnu. Tak to prostě je.


Berou plotičky a cejnci

Kluk má závodit jen sám za sebe, což je dobré, horší ale je, že mi o vodě, kde mají závody proběhnout, nedokáže říct skoro nic. Je to prostě hektarový rybník, normální revír, kde se chytá, s hloubkou do dvou a půl metru a s mírně bahnitým dnem. Jsou tam kapři, karasi, plotice a cejnci. Nějaké kapry před závody ještě vysadí a pravidla jsou taková, že vyhrává ten, kdo chytí nejdelšího kapra. Cena je i za dravce a pak je tu kategorie o největší počet nachytaných ryb, takže v podstatě kategorie pro plavačkáře. Chytá se od šesti ráno do oběda. Počet lovících neznámý, krmení ani technika nejsou ničím omezené, respektive loví se podle rybářského řádu. Tak, a teď, babo, raď…

Chlapec by samozřejmě chtěl největšího kapra. Jenže jak jsem říkal, tohle je dost ošemetná věc i pro ty nejzkušenější závodníky. Vědí, co na kapry platí. Dokážou je chytit. Ale bude mezi nimi i ten největší? Jistá naděje tu je, ale stejně tak i velké riziko. Doporučím mu tedy následující. Založit si krmné místo vnadicí směsí s větším množství kukuřice a stále ji doplňovat. První polovinu závodu chytat se splávkem a červy drobné ryby, druhou pak zkusit s feederem kapry. Pokud kapři nepůjdou, vrátit se zase ke splávku. Dohodli jsme se ještě na tom, že mi ráno před závodem zavolá, protože počasí je jako na houpačce, a také bych chtěl vědět, jaké místo si vylosuje.


Krmítko nebo splávek?

Ráno zvoní telefon. Na druhém konci republiky to vypadá, že bude za chvíli pršet. Z toho důvodu je i závodníků málo a chlapec si vylosoval mělčinu, což v tuhle chvíli není úplně ideální. Ovšem to, že je závodníků málo, může být výhoda. Karty jsou rozdány. Právě teď bych více než kdy jindy vsadil na plavanou a jemný lov. V rychlosti si nechám popsat místo, kde bude chytat. Pozitivní je, že vpravo kousíček od něj je ve vodě nějaké křoví. Další závodník je až za ním. Hned se vžiju do jeho situace a radím, ať nakrmí přímo u překážky. Ještě pár rad a pak už ho nechám jeho osudu. Mohl bych to pustit z hlavy, vždyť o nic nejde, ale stejně jsem jako na trní a čekám, kdy se ozve. Volá za hodinu. Nezní moc nadšeně. Chytá sem tam nějakou plotici, cejnky. Kapři nic. Ovšem okolo něj nechytá vůbec nikdo. Jen na protějším břehu jsou chycení dva kapři. Ryby neberou a spadlo už i pár kapek. Radím vytrvat a loviště zbytečně neplašit.

Další telefonát až za dvě hodiny. V podstatě se nic nezměnilo. Pořád plotičky a cejnci. Ryby neberou. Mezi ostatními se chytili další menší kapři. Nevětší ryba má zatím 45 cm. Radím vytrvat a za chvíli zkusit feeder se dvěma zrnky kukuřice mimo háček. Za hodinku zvoní telefon znovu. Tak to by mohla být dobrá, ale i zlá zpráva. Uvidíme. A je to zpráva dobrá! Chlapec dostal prvního kapra a ten má také 45 cm. Nějakou větší rybu utrhl. Z jeho hlasu je znát velké vzrušení a to se pomalu zmocňuje i mě. Poprvé zalituji, že tam nemůžu být. Dohodneme se tak, že už se až dokonce bude držet feederu a zavoláme si až na konci. Teď je nutné špičku pořádně hlídat a ne mít telefon u ucha.


Povedl se i kapřík

Úderem dvanácté, na minutu přesně, volá celý nadšený, že má kromě dalších plotic ještě dva kapry a jeden z nich má 48 cm, což by mohla být vítězná ryba. Jde odevzdat startovací lístek a pak se ozve. Volá asi za tři čtvrtě hodinky a jeho nadšení nezná mezí. Vyhrál nejen s největší rybou, ale i počtem ulovených ryb. Byl šťastný a já musím říct, že já také, i když si uvědomuji, že zde sehrála daleko větší úlohu právě náhoda a nic jiného. Zasloužil se o to i sám chlapec, který byl šikovný, poradil si s malými rybami a podařilo se mu chytit i kapry. Ve dvanácti letech evidentně zvládl plavanou i feeder a to už něco znamená! Myslím, že ve chvíli, kdy jste na svých prvních závodech v životě a vyhrajete je na plné čáře, nemůžete chtít víc. Je jisté, že později přijdou i ty prohrané a úplně zpackané. Ale s nimi i vlastní zkušenosti. Pak už se nebudete muset ptát…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (9 reakcí)

Přečteno: 9 279x
Průměrná známka: 1.13