Vlasec nebo pletenka při UL

19.6.2018 - Milan Tychler

V řadách lehké či ultralehké přívlače najdeme jak zastánce vlasce, tak tenké pletenky, a nejednou se kvůli tomu mezi sebou dost hašteří. Podle mě je to naprosto zbytečné - často si ani neuvědomují, v jak rozdílných podmínkách vlastně loví!

Není to dlouho, co jsem byl účasten hovoru dvou kolegů. Jeden pravidelně chytá ze břehu a druhý víceméně pravidelně z lodi a dost velké hloubky s poměrně malými nástrahami. Ten, co loví ze břehu, hájil vlasec, ten, co loví z lodi, pletenku. Argument rybáře s vlascem byl, že on nahazuje do vzdálenosti asi patnácti metrů a nemá s kontaktem problém, kdežto ten, co chytá z lodi, v podstatě víc než v patnácti metrech také nechytá, takže v čem je rozdíl? Prostě si nechtěl nechat vysvětlit, že zatímco on ze břehu hází nástrahy o hmotnosti do 3 g, jeho kolega nahazuje nástrahy jednou tak těžké do dvounásobné vzdálenosti a nechytá přímo pod lodí. Také jsou v úžinách přehrady někdy silné spodní proudy a loď, pokud není zakotvená, driftuje a s vlascem by kolikrát záběr vůbec necítil, což je samozřejmě pravda. Chvíli trvalo, než se vykřičeli, s mou pomocí si vyjasnili situaci a pak začali připouštět i jiné možnosti. Je skutečně úsměvné, jak jsou někteří lidé zaslepení svou pravdou a neochotní připustit jinou možnost, aniž by znali podstatná a důležitá fakta.

Tento případ je opravdu tak trochu extrém a je snadno pochopitelné, v čem tkví rozdíl. Horší je, když se do sebe pustí dva kohouti lovící prakticky na stejné vodě, přičemž jeden používá pletenku a druhý vlasec. Ono totiž nezáleží jen a jen na tom, jak daleko od břehu chytáte, ale i na způsobu vedení a typu nástrahy, jakou při lovu používáte. V neposlední řadě hraje roli také to, jestli máte raději tvrdé pruty, anebo volíte pruty měkké, které jsou pro někoho na zdolávání příjemnější.

Vrátím se teď k té vzdálenosti. Jsou rybáři, kteří se při ultralehké přívlači soustředí skutečně jen na miniaturní nástrahy a lov v těsné blízkosti břehu. Ovšem jiní to tak nemají. Používají nástrahy o něco větší, těžší a snaží se obsáhnout větší úsek řeky. V podstatě se snaží prochytat všechna místa včetně míst u protějšího břehu, která mohou být pro ty s lehoučkými nástrahami, pokud nebrodí, nedostupná. No a protože jsou tato místa vzdálená, je zcela na místě použít místo vlasce tenoučkou pletenku…

Už podruhé mi něco ťuklo za půlkou toku ve vzdálenosti zhruba 15 metrů na malou rotačku, ale v obou případech mi ryba spadla. Obě ryby byly s největší pravděpodobností větší tloušti. Posouvám se dál. Chytám jesena a další ryba mi zase padá. Zkouším nový prut, ale nějak ho nemohu „dostat do ruky“. Není ani měkký, ale ani nijak zvlášť tvrdý, tak něco mezi. Vracím se tedy k autu, vyměňuji vlasec za tenkou pletenku o průměru 0,04 mm a tím můj problém končí – poté už mi nespadla jediná ryba.

Mnoho rybářů začínajících s touto disciplínou v podstatě neví, do čeho jdou, a jsou samozřejmě ovlivňováni tím, co kde vidí nebo čtou. Pro někoho znamená ultralehká přívlač vlasec o průměru 0,12 mm a pro někoho je to 0,16 mm i víc. Zatímco jednomu vyhovují malé gumičky a soustředí se jen na ně a lov nakrátko, jiní používají malé wobblery a chytají poměrně daleko. Určit hranice toho, co ještě je ultralehká přívlač, a co už ne, je těžké, ne-li nemožné. Podle mě je navíc takovéto škatulkování a stanovování, že tady to končí a tady začíná, úplná hloupost.

Pro mě osobně spousta pouček neplatí a každé tvrzení beru spíše jako něčí názor a jeho osobní věc. U vody je totiž mnoho situací a nesčetně možných variant lovu, které se snažím řešit ne s ohledem na poučky, nýbrž na situaci. A ty mohou být někdy hodně zvláštní…

Pod podemletým břehem mi zabral na maličký streamer docela pěkný okoun. V tak rychlé vodě jsem ho popravdě vůbec nečekal. Počítám skoro výhradně s tloušti a okoun by mě opravdu nenapadl.

Druhý třetí hod nic, a tak to zkouším kousek níž a hlouběji. První hod – pecka do prutu, rychlý tah a utržená nástraha. Těžko říct, co to bylo. Šestnáctka vlasec ulétl jako řepa. Dívám se do vody a zahlédnu svou nástrahu s velkýma očima z plovoucí pěny, jak mizí v proudu. Ryba se jí kvůli háčku bez protihrotu okamžitě zbavila. Následující hod nic, ale na ten další mám opět mohutný záběr. Ryba vyráží z místa, vlasec letí z cívky. Když chci víc přibrzdit, ryba sebou smýkne jak divoký kůň a já jsem opět bez nástrahy. Jestli to tak půjde dál, nebudu mít za chvíli na co chytat. Do kapsy vesty jsem si dal jen malou krabičku už docela vyprázdněnou. Stačí jen pár vázek a další šílená ryba, abych byl skoro na dně. Tak nic, cívka s vlascem jde dolů a nahrazuje ji pevnější pletenka. Na konec vážu návazec z fluorokarbonu o průměru 0,20 mm.

Ryby ale nejdou… To tak bývá. Dvě pěkné vás vyškolí a další, na kterou se připravíte, už nepřijde. Konečně je tu zase záběr, jenže je to jen menší tloušť. Ještě chvíli to zkouším a – trpělivost růže přináší! Na prutu je konečně pořádná ryba. Proutek, i když je celkem tuhý, se pořádně ohýbá, což značí soka více než důstojného. Nějakou dobu trvá, než přivedu do podběráku pěknou parmu a záhada je vyřešená.

Někdo by řekl, že chytat s pletenou pod nohama je bláznovství, jenže jsou situace, kdy je to jediné správné řešení. Při lehké přívlači používám pruty měkčí i hodně tuhé a jsou chvíle, kdy měkký prut prostě potřebuje pletenku a někdy jindy zase vlasec. Například na rotačky a wobblery používám spíše pletenku než vlasec, který mi naopak sedí při lovu s malými gumičkami nakrátko a někdy nakrátko se streamery. Už jsem si zvykl na to, že mám k navijáku cívku s pletenkou a cívku s vlascem. Své pruty, které používám pravidelně, už celkem znám, ale když zkouším něco nového, je dobré mít po ruce i jinou variantu než jen vlasec. Někdy se říká, že měkký prut a vlasec jsou dobrá varianta nakrátko a tvrdší prut s pletenkou patří na delší vzdálenosti. Je na tom kus pravdy, avšak dogma to jistě není, už jen proto, že některým nástrahám prostě pomocí měkkého prutu a vlasce nedokážete dát ten pohyb, který jim udělí tvrdší prut s pletenkou…

Ten den se rybám prostě nechtělo. Okouni jezdili za streamery celkem ochotně, ale jen oštipovali jeho chloupky na zadečku. Přitom stačilo jen víc otevřít hubu a nasát ho. Zkouším i nechat padat nástrahu volně ke dnu, když vidím okouna, že za ní jede. Někdy ji sledují i dvě tři ryby současně. Klesnou spolu s nástrahou ke dnu a poulí na ni oči. Po chvíli se otočí a mizí. Co jim to dnes přešlo přes čumák?! Ještě chvíli se trápím, ale nakonec to vzdávám. U druhého břehu zalovil větší bolen a brzy se k němu přidávají další. Každou chvíli někde zavře voda a oukleje létají na všechny strany. Člověk by řekl, že musí dostat nějaké stříbrné torpédo na první nahození, jenže boleni si s námi často jen tak hrají, a i když jsou hodně aktivní, není snadné je chytit. Než zabere něco kloudného, chvíli to trvá. Za hodinu chytím dva a jsem celkem spokojený. Okouni mi však nejdou z hlavy.

Znovu měním pruty a situace se opakuje. Okouni jeví zájem, avšak akci nechtějí dotáhnout do konce. Pak mě něco napadne. Vracím se k tužšímu prutu s pletenkou. Díky této sestavě mohu vodit nástrahu hodně agresivně a – bingo! Žádné utahané poskakování a klesání, ale prudké krátké poskoky na ně platí! Hned první nahození mám okouna. Za nějakou chvíli jsem je z tůně vytáhl snad všechny. Bylo jich osm. Teprve pak nastal absolutní klid.

Celý „problém“ tedy vůbec nespočívá v tom, co je lepší – zda pletenka, či vlasec – ale jde o to, jak, kde, co, s jakým prutem, jakou nástrahou a jaké ryby chytáme. Trošku širší pohled na věc nikdy neuškodí, poučky je třeba brát s rezervou a vždycky musíme přihlédnout i ke konkrétní situaci. Přece všichni víme, že dnes je to na rybách tak a zítra zase jinak…