Vánoční shon i nejvypjatější část rybářského roku, která je spojena s prodejem vánočních kaprů, je již za námi. Ačkoliv teplé počasí připomínalo a stále mnohdy připomíná spíše jaro, je zde měsíc leden. Tento měsíc by nezasvěceným mohl připadat jako období, kdy rybáři pouze odpočívají a čekají na jaro. Opak je však pravdou. Rybáři a rybníkáři mají stále plné ruce práce např. s péčí o komorové rybníky, kde přechovávají své ryby přes zimní období, a dokonce i s výtěry některých ryb. Jelikož měsíc leden je obdobím výtěru mníka jednovousého. Pojďme se tedy na tuto problematiku podívat trochu podrobněji.
Dle vyhlášky 395/1992 Sb. je mník jednovousý (Lota lota) řazen mezi chráněné druhy a je veden v kategorii „ohrožených druhů". Mník patří do řádu: Hrdloploutvých (Gadiformes) a čeledi: Mníkovití (Lotidae). Tyto ryby mají uložené břišní ploutve před prsními. Na první pohled se také může zdát, že mník nemá šupiny. Ty jsou však uloženy hluboko v kůži a nepřekrývají se. Mník se vyznačuje výrazným lichým vousem a velkou náročností na čisté, studené a prokysličené vody. Mnohdy je též nazýván tajemnou rybou, která loví svou kořist z úkrytů především v noci a jeho aktivita stoupá s klesající teplotou.
Mník jednovousý je velmi teritoriální, samotářskou rybou. Výjimku dělá pouze v době výtěru, který je hromadný. V našich podmínkách, se vyskytuje od pstruhového až po cejnové pásmo řek. Dále se vyskytuje v nádržích s vyšší nadmořskou výškou, nebo chladnější vodou. V našich řekách je zaznamenán jeho výskyt v povodí Vltavy, Labe, Odry, Ohře, Moravy, Dyje a v mnoha dalších řekách. V údolních nádržích se též mníkovi velmi dobře daří. U nás to jsou například Slapy, Lipno, Orlík, Štěchovice. V našich vodách mník dorůstá 40 - 80 cm, s maximální váhou 5 kg, ale v chladnějších vodách Kanady dorůstá běžně 100 - 150 cm a hmotnosti kolem 20 kg. Velmi zajímavý byl úlovek na Aljašce, kdy mník měřil 180 cm a 27,5kg. Mník pohlavně dospívá kolem 3 až 4 roku života a vytírá se na přelomu prosince a ledna, při teplotě vody pod 2°C. V přírodních podmínkách mníci vyhledávají čistá písčitá místa, kde samice a více samců utvoří pří tření klubko. Po samotném tření jsou jikry volně unášeny proudem a usazují se na dně.
Bohužel v důsledku lidské činnosti a přemnožení některých rybožravých predátorů došlo k velkému oslabení místních populací. Proto je v dnešní době velmi důležité mníka uměle vysazovat a tím, tak posilovat místní populace. Proto se v tomto díle zaměříme na poloumělý výtěr této záhadné ryby.
Při poloumělém výtěru je velmi důležité, aby líheň měla přítok čisté a prokysličené vody. Poté jsou generační ryby přemístěny do žlabů, které jsou opatřeny jemným uhelonem. Tento uhelon slouží nejen jako výtěrový podklad, ale zabraňuje propadnutí velmi malých jiker. Do těchto žlabů nasazuje ryby v poměru 1:1 nebo 2:1 ve prospěch jikernaček. Mník se v nádrži vytírá samovolně bez hormonální stimulace. Zde tvoří při tření stejně, jako v přirozených podmínkách třecí klubko.
Brzy ráno po tření je důležité malé jikry odsát, propláchnout a přečistit. Jednoduše necháme jikry propadnout přes kuchyňské sítko a zbylé nečistoty se nám zde zachytí. Následně jikry inkubujeme na Zugských, Kannengieterových či Chasseových lahvích, jikry mníka nejsou nijak zvlášť citlivé. Samotná inkubace do vykulení trvá zhruba 70 až 100 dní v závislosti na teplotě vody. Po vykulení a strávení žloutkového váčku můžeme mníka vysazovat do volných vod či odkrmovat. Dále můžeme mníka odchovávat do stádia rychleného plůdku, z důvodu zvýšení životaschopnosti při vysazování.
Zde bychom mohli ukončit kapitolu mníka jednovousého, a přestože není zima, jak má být, bylo by vhodné popsat komorování rybníků, jež je jednou z klíčových částí rybářského roku. Komorování rybníků neznamená nic jiného než přezimování ryb v dostatečně hlubokých rybnících. V těchto rybnících se snažíme přechovávat rybu do jarních výlovů bez větších kusových a hmotnostních ztrát (vylehčení). Komorový rybník by měl splňovat několik pravidel, jako je již zmiňovaná hloubka (min. 2 m), minimální zabahnění a dostatečný přítok (spolehlivý, regulovatelný: 1-5 l/s). Dále zde nesmí chybět dvouřadý požerák a elektrická přípojka s možností zapojení rozmrazovače.
Navíc v komorách by měly být ryby tzv. pouze z jednoho povodí. Nemělo by docházek k enormnímu míchání věkových kategorií ani druhů ryb. Navíc dravé, generační a remontní ryby by se měly komorovat zvlášť. Také je nutné si uvědomit, že do těchto rybníků je na zimu nasazováno více ryb, což vyžaduje větší péči i kontrolu. Absolutním základem jsou průběžné kontroly stavu kyslíku, pH a teploty vody. V dnešní době k těmto účelům používáme tzv. Oxymetr a pH metr.
Při dlouhých zimách se na komorách vysekávají tzv. prohlubně nebo okna, kterými se odvětrávají nežádoucí plyny, jako sirovodík, methan a oxid uhličitý. Těmito prohlubněmi se pod led také dostává světlo, které ve vodě nastartuje fotosyntézu neboli tvorbu kyslíku. Kyslík se však do vody dostává i samotnou difuzí. Tyto vytvořené prohlubně je důležité po několika dnech obnovovat. Samozřejmě nesmí chybět jejich označení na všech čtyřech stranách, aby nedošlo k tragédii. Označení se provádí z vyřízlých ledových kvádrů ze samotné prohlubně. Snad pro každého rybáře je noční můrou zvednutí obsádky, které může znamenat úhyn všech komorovaných ryb a je tak nutné kontroly a péči o komorové rybníky nepodceňovat.
Nyní mi dovolte, abych za celou Střední školu rybářskou a vodohospodářskou Jakuba Krčína v Třeboni poděkoval všem věrným čtenářům, kterým snad naše příspěvky pomohli objasnit studium profesionální rybařiny i samotnou problematiku rybníkářství. A protože nám rok uběhl, tak se také rozloučit, jelikož měsíc leden je posledním článkem. Od měsíce března je však plánována nová rubrika, která by již formou videí měla objasňovat další zákoutí profesionálního rybářství i rybníkářství. Snad tedy brzy opět na viděnou.
Rybářské centrum Olomouc
