Rok se štikami v Anglii

7.2.2018 - Honza Pyrih

Rád bych se podělil o několik postřehů z více než ročního pobytu v Anglii, kde jsem měl to štěstí pobývat u krásné řeky s průzračnou vodou plnou štik. Zavítal jsem v Anglii i na jiná místa, takže snad mohu trochu zevšeobecnit své získané poznatky.

Všechny chycené ryby se musí vrátit zpátky (platí v celé Anglii)

Na řekách se nesmí rybařit od 15. 3. do 15. 6.; na stojatých vodách se může rybařit celoročně, včetně přívlače

Povolenka k lovu je vyřízená za pět minut on-line, stojí zhruba 870 Kč na rok, není třeba být členem nějaké organizace

Velikost, počet a druhové zastoupení ryb

Jednou z věcí, které mě nejvíce zaujaly při srovnání místních revírů s těmi našimi v Čechách, je jiné druhové a věkové složení ryb. V Anglii je ryb ve vodě znatelně méně než u nás, ale zato jsou větší. Ve vodě je také daleko větší zastoupení dravců než u nás. Tak tomu alespoň bylo na revírech, které jsem navštívil. Jak to vím? Především díky čisté vodě, díky níž jsem celý rok pozoroval ryby jako v akváriu. A co považuji za příčinu? Myslím, že za to je může hlavně režim „chyť a pusť“. Z vody kvůli rybářům nemizí dospělé ryby a ty pak konkurují rybám menším nebo je přímo požírají.

V praxi to vypadá tak, že v řece, na které jsem trávil nejvíce času, byla štika nejčastější druh ryby nad 40 cm. Za rok jsem viděl u břehu odpočívat celkem čtyři různé štiky přes metr a to má tato řeka šířku zhruba jen 5-10 m. Takovou rybu jsem u nás v Čechách kupříkladu ještě ani neviděl. Průměrná délka okounů je tady 25 cm a chytit tu 10cm okouna je spíše vzácnost.

Jsou štiky opatrnější?

Mezi další postřehy patří to, že štiky jsou tu obecně opatrnější, pokud jde o braní. I to bych připsal na vrub režimu „chyť a pusť“. Vícekrát chycená ryba si zkrátka napříště dá větší pozor. Určitě k tomu přispívá také fakt, že v Anglii daleko větší procento rybářů vláčí. Proto si také myslím, že štiky nejevily přílišný zájem o mé povrchové nástrahy. Ty totiž patří mezi ty, které se lze nejlépe naučit. Naštěstí patřila na řece, kterou jsem nejčastěji navštěvoval, štika mezi nejvíce zastoupené rybí druhy, a tak se mi i přes jejich opatrnost většinou podařilo ulovit na přívlač tak dvě štiky za hodinu v podzimních a zimních měsících (většinou v příjemném rozmezí 50-80 cm).

Braní štik v průběhu roku

Aktivita anglických štik je v zásadě je dost podobná těm našim, snad je s několika odlišnostmi. Zima je v Anglii mírnější než v Čechách a možná proto se mi zdálo, že poctivě začaly štiky brát až na začátku ledna. Poměrně dobré braní trvalo až do března.

Další postřehy a srovnání z pohledu rybáře

Po čase jsem si uvědomil, že když chytám u nás v Čechách a nic mi nebere, říkám si, že tam asi žádná štika není, protože si ji vzal na talíř rybář přede mnou. A mé rybářské ego neúspěchem příliš neutrpí. Když ale chytám v Anglii a nic mi nebere a já přitom vím, že na daném místě štiky jsou, jsem z toho pěkně zdeptaný. Také mi občas chyběl ten pocit, kdy si od vody můžete odnést nějaký úlovek. Má to něco do sebe…

Rozhodným kladem systému „chyť a pusť“ v Anglii je ale prostě velikost ryb. Vědět, že můžete chytit metrovou štiku na malé říčce hned vedle domu, kde bydlíte, je zkrátka super. Naproti tomu, v Čechách člověk chytá malé okounky, pstruhy, štičky, candátky a to může člověka pěkně otrávit.

Vysazování ryb a predátoři

Z ekonomického pohledu je revír s režimem „chyť a pusť“ daleko výhodnější. Nemusí se do něj tak často vysazovat ryby a díky tomu, že je v něm menší množství ryb, které jsou větší, ale navíc také poměrně zkušené, nestojí takové revíry příliš za návštěvu ani takovým predátorům, jako jsou vydry nebo kormoráni (takže to neumožňuje jejich přemnožení). Proto v Anglii kormoráni a vydry páchají znatelné škody především v komerčních velkochovech.

Závěr

Co dodat závěrem? Myslím, že oba systémy, jak ten v Anglii, tak i ten náš mají své pro a proti. Za sebe si myslím, že by stálo za to u nás zavést více úseků s režimem „chyť a pusť“ na dravce, třeba na pět let na zkoušku. Co bych ale považoval za ještě lepší, je zavést pro dravce na vybraných revírech něco jako střední míru, tedy například, že štiku si smí rybář odnést domů jen jednu denně, a jen pokud má ryba mezi 50-60 cm. Možná by toto opatření nezabralo, kdo ví, ale osobně nevidím důvod proč to nevyzkoušet. Například v Irsku mají pro štiky tzv. horní míru, což znamená, že všechny štiky nad 50 cm pouští a ty pod 50 cm si můžou vzít domů. A funguje to velmi dobře.

Doufám, že se vám můj příspěvek líbil. Rád si v diskuzi pod článkem přečtu vaše názory na systém „chyť a pusť“ i vaše postřehy nebo zkušenosti například s rybařením v Anglii.

Jak získat v Anglii povolenku:

K rybolovu stačí mít povolenku na prut (tzv. rod licence) a není třeba být členem žádné organizace. Povolenku lze koupit on-line, zabere to pět minut, jen při koupi stvrdíte, že jste si přečetli rybářský řád, a to je celé. Stojí 30 liber, tedy asi 870 Kč na rok.

Tato povolenka opravňuje k lovu na vodách, které nejsou soukromé (je jich docela dost).

Pokud chcete chytat na soukromých vodách, musíte ještě přikoupit konkrétní místní povolenku, většinou třeba v místním rybářském obchodě. Cena se dost liší, od 10 liber ročně za 20 kilometrů řek a několik jezer až třeba po 200 liber ročně za jeden rybník. Někde je možné koupit i jen jednodenní povolení v lovu.

Obecně je zarybněnost a velikost ryb na soukromých vodách a vodách zdarma zhruba stejná. Na vodách zdarma je ale obvykle větší rybářský tlak, a tak jsou ryby opatrnější.

Někdy je dost náročné zjistit, která voda je soukromá a na které se dá volně chytat. Bohužel nic podobného jako naše mapy revírů na rybsvaz.cz v Anglii není, často ani místní usedlíci neví, kde se smí a kde nesmí chytat, a z webových stránek soukromých klubů se často nic podstatného nedozvíte. Někdy pomůže až procházka k vodě, která pokud je soukromá, by měla být značená cedulí příslušné organizace a nápisem „Private Fishing“.

Petrův zdar, Honza Pyrih