Kanadský deník - Podzim je tu 2. část

8.9.2017 - mdx

Září

Po noční směně v práci jsem toho zrovna moc nenaspal a už mi zvoní budík. Nakládáme auto vybavením a míříme do zálivu Horseshoe bay na trajekt. Snad se trochu prospím alespoň tam. Jelikož je ale parádní počasí, místo spaní se spíš kocháme okolím. Letošní podzim je obzvláště teplý, po dešti ani památky. I to je důvod, proč zatím lososi moc nejdou. Z přístavu to máme ještě asi hodinu k Mírovi do práce. Tam nad mapou diskutujeme kde, co a jak. Na jeho přání zde neuvedu názvy řek, kam nás poslal. Máme v plánu chytat dva dny sami, pak nás Míra vezme na druhou řeku, kde budeme chytat i s využitím kánoe. Míra nás varuje před medvědy a také je skeptický k našemu autu. Cesty jsou jen štěrkové a ne moc dobré kvality, navíc s velkým provozem aut svážejících dřevo. Je ale sucho, a tak bychom to měli zvládnout. Není čas ztrácet čas, cesta je to ještě dlouhá…

První část cesty vede po asfaltu a je bezproblémová. V poslední vesnici ještě doplňujeme benzín a zásoby a pak už nás čeká asi šedesát kilometrů po štěrku. Naše Corolla sice není terénní, ale zvládá cestu statečně. Příroda na ostrově je pravá divočina, původní prales s velkými stromy porostlými lišejníky a mechem. Je to velký zážitek i pro mě, nikdy předtím jsem tady nebyl. Po necelých dvou hodinách jízdy nacházíme místo, kde máme parkovat. Teď už se jen rychle obléct do rybářského a hurá na ně!

Cestou k vodě potkáváme místního muškaře. Nic moc nechytil, ale zato viděl tři medvědy, tak ať prý jsme na pozoru. Máme veškerou dostupnou výbavu proti medvědům, tak snad bude vše v pořádku. Prvního medvěda vidíme asi po pěti minutách. Naštěstí tu žijí jen černí medvědi baribalové a nikoliv grizzly. Řeka má nízký průtok a lososi se ukazují všude. S jejich aktivitou je to ale stejné jako na pevnině. První úspěch připisuji asi po hodině v podobě zhruba 40 cm dlouhého cuthroat. Na řece nejsou žádní rybáři - tedy kromě medvědů. Těch tu vidíme asi pět. Alespoň někomu se daří lovit lososy…

Po pár hodinách chytání se dostáváme k velké tůni plné lososů, o které nám vyprávěl Míra. Tady už chytají další dva rybáři, ovšem ve srovnání s pevninou to ale není nic - místa je tu dost pro všechny. A ryb také. Převažují kingové a občas je vidět pár chumů. Všechny ryby jsou poměrně dost barevné a bez zájmu o nabízené mušky. Nedá nám to, a tak chytáme a chytáme… Ze soustředění mě vyruší až šramot za zády. Otočím se a pár metrů za mnou stojí obrovský jelen wapiti. Nádherné zvíře! Ještě bližší kontakt s místní faunou má rybář na druhém břehu, kterému medvěd přišel skoro za záda. Rybář to pak balí a odchází. Jsme tu už jen my.

Plné nasazení nese své ovoce a Dáda konečně zasekne prvního lososa výpravy. Je to chum a statečně se brání. Až při focení nám dochází, že už je dost šero a asi bychom tu už neměli být. Ještě pár hodů, říkáme si jako obvykle. Světla ubývá, a tak rezolutně vyhlašuji posledních deset náhozů. Během těchto posledních hodů jsem se dočkal záběru já i Mamut, bohužel však oba podseknutou rybu. Já lososa chum a kamarád kinga. Mamut je naprosto unešený ze síly, jakou ryba má. Pustit a zpět k autu!

To už je skoro tma a začíná mi být jasné, že cesta zpět nebude procházka růžovou zahradou. Čelovky máme naplno, rolničky zvoní, pějeme koledy a jde se. Pro jistotu bereme do ruky kameny a světlice zvané Bear Banger. A naše předtucha se vyplnila - prvního medvěda potkáváme uprostřed brodu, přes který musíme přejít. „Domluva“ křikem a kamenem naštěstí funguje a medvěd ustupuje. Čeká ve vzdálenosti asi třiceti metrů, aby se mohl vrátit, až projdeme. Pokračujeme dál. Ze křoví před námi se ozvou podezřelé zvuky. Když místem projdeme, vidíme mokré stopy vedoucí z vody. Musel tu být další těsně před námi. To se opakuje ještě asi dvakrát a pak jsme konečně u auta. Cesta byla dost silný zážitek.

Trochu bloudíme při hledání místa na kempování, potkáváme ještě posledního medvěda a kemp nakonec najdeme. Stavíme stan, rozděláváme oheň a u piva a večeře probíráme zážitky. Rybářský zápal dnes překonal zdravý rozum, to se už nesmí opakovat. Hlavně že všechno dobře dopadlo a můžeme se těšit na další den na stejné řece.

Ráno nás čeká opět setkáním s medvědem na cestě. Je jich tu opravdu požehnaně. Parkujeme na stejném místě. Na horním úseku potkáváme dva průvodce s klienty, jdeme rovnou na tůň, kde jsme včera končili. Ryb je tu skutečně hodně. Den zahajuji úlovkem krásného lososa king kolem 90 cm. Dáda přidává dalšího, bohužel chyceného za hřbet. Uvolňuji své místo Mamutovi a jdu o kousek níž. Mamut záhy přidává lososa chum. To je radosti! S přibývajícím světlem aktivita ryb ustává. Voda je krásně čistá, a tak můžeme pozorovat desítky, možná i stovky lososů. Nedaří se nám je však přimět k záběru, jen občas nějaký zabere tělem a to se nepočítá.

Další záběr tak přichází až po hodině a je to malý, nedospělý king zvaný jack. Tyto ryby nejsou pohlavně dospělé a nemůžou se třít. Toto stádium mají i další druhy lososů. Ryba je úplně stříbrná a na svoji velikost bojovná. Ze stejného místa mám pak ještě několik drbanců a nedaří se mi zaseknout. Lezu tedy na strom padlý nad vodu, abych se podíval, co se děje. Přímo pode mnou stojí několik velkých kingů a kolem nich jako bodyguardi hejno jacků. Jsou hodně rychlí a do mušky spíš jen narážejí. Z dalšího stromu naviguje Dáda Mamuta, kam má házet, kde jsou ryby. Svítí sluníčko a je opravdu krásný den, ryby jsme nějaké také chytili, tak co si víc přát…?

Jdu se podívat kousek proti proudu, kde chytá postarší pán. Podle ohnutého prutu se mu docela daří. Ptám se, jestli chce pomoct vylovit rybu, a on jen přikyvuje. Navádí lososa na mělčinu a já ho chytám za kořen ocasu. Krásný chum! Rybu pouštím a dávám se s rybářem do řeči. Snaží se chytit nějakého méně barevného chuma do udírny. Používá jen olůvko a na háčku kousek svítivě zelené bavlnky. Nahodí, nechá vyklesat a pomalu stahuje. Rybám pak nástrahu vlastně navleče do otevřené tlamy. Nakonec z něj ještě vypadne, že má ruské předky. Nabízí mi lok z placatky na seznámení a já neodmítám.

Vybírám malou svítivě zelenou mušku a jdu chytat nad něj. Za chvíli přichází i kluci. Během chvilky mám prvního podseknutého chuma, pak dalšího kolem 90 cm za tlamu a znovu dalšího podseknutého. Ryby jsou velmi silné a zdolávání je náročné. Je čas na pauzu. Sluníčko krásně hřeje a já na břehu usínám jak mimino, Dáda to samé. Probouzí nás až hlad. Je čas na oběd.

Cestou k autu potkáváme poměrně dost rybářů. Průvodci s klienty jsou stále na svém místě a tahají rybu za rybou. Většina jim však padá, proto se domníváme, že jsou všechny podseknuté. Během našeho oběda se oba páry vrací k autu a odjíždějí. Nedá nám to, abychom to na jejich místě po obědě také nezkusili. Ryby nám to berou maximálně hřbety, zato medvědů je okolo jak naseto. Nejvíc najednou jich vidíme šest včetně samice se třemi medvíďaty na protějším břehu. Lososů je ale v řece dostatek pro všechny, a tak žádný konflikt nehrozí.

Po předchozích zkušenostech tentokrát končíme za světla a jedeme zpět k Mírovi domů. Cestou ještě potkáme posledního medvěda a několik jelenů wapiti. U Míry rychle vypijeme jedno pivo a krátce shrneme zážitky toho dne, na vyprávění bude dost času cestou. Jdeme spát, vstává se brzy.

Ráno po snídani nakládáme veškeré vybavení do dvou aut, na každé přivazujeme jednu kánoi a jede se. Cesta do kempu rychle ubíhá, vyprávíme si zážitky a poznatky z minulých dní a nemůžeme se dočkat, až půjdeme zase chytat. V kempu jen zaparkujeme, vybalíme rybařinu a rychle skáčeme do kánoí a vyrážíme přes jezero na řeku. Řeka teče kolem a jezero pouze napájí vodou. U vtoku je obrovská tůň a nad ní plot, kde rybáři odchytávají ryby k výtěru. Kotvíme kánoe a jdeme na věc.

Je krásně, začínám chytat jen v triku s krátkým rukávem. Ryby se ukazují po celé tůni a první záběr je tu! Zdolávám krásně zbarveného samce lososa coho. Na začátek to není špatné. Další skóruje Dáda a to už je daleko větší ryba a souboj trvá déle. Je to nádherná samice coho, celá stříbrná v plné síle. Dádův nový osobní rekord. Rybu zabíjí na večeři. Netrvá dlouho a já mám další záběr a ve stejnou chvíli zabírá ryba i Mamutovi. Kluci nám vyklízí prostor pro zdolávání. První se daří zdolat rybu mně. Je to chinook, částečně zbarvený do „svatebního šatu“. Kamarádovi trvá zdolávání déle, a když přitáhne rybu blíž, chápeme proč - takového lososa coho nikdo z nás ještě neviděl. Vskutku mamutí ryba! Po dlouhých minutách ji navádí na mělčinu a tam už není problém uchopit rybu za kořen ocasu. Neskutečný samec coho o délce 90 cm. Na prvního lososa coho v životě to není úplně špatné! Kluci fotí jako o závod a Mamut neskrývá emoce. Chytali bychom tu dál, ale máme v plánu sjet řeku dolů až k moři a čas utíká jako o závod.

Sedáme do lodí a pokračujeme dolů. Několikrát nám pod lodí propluje hejno lososů coho. A jsou to vskutku krásné ryby. O několik set metrů níž zastavujeme u slibně vypadající tůně. Během prvních hodů mi padají dva velcí coho. To snad není možné…! Jako další má rybu na prutu Míra, opět nádherný stříbrňák coho kolem 80 cm. Jako nástrahu má Míra růžový jig na vláčáku.

Dávám také růžovou a téměř okamžitě mi zabírá menší coho. Rybu pouštím a znovu házím do stejného místa. Přichází záběr a hned po prvním výpadu je mi jasné, že tohle není malá ryba. Vyráží do proudu. Můj switchový prut je ohnutý k prasknutí a jen v něm zvoní. Dotahuji brzdu navijáku na maximum a rybu se mi daří zastavit těsně před koncem šňůry. Metr po metru získávám šňůru zpět. Když je ryba na dohled, vidím, že je to velký stříbrný coho, přesně takový, jakého jsem si přál. Když ho navedu na mělčinu, přichází zklamání - ryba je podseknutá. To se opakuje ještě jednou. Je čas posunout se dál.

Při další zastávce se mi daří zdolat dalšího lososa king. Ryba už je dost barevná a moc nebojuje. O kus níž po proudu přichází nečekaná překážka: řeka je kompletně zavalená dřevem a stromy. Projet ani objet se nedá a přenášet kánoe s veškerou výbavou lesem s hustým podrostem nemá smysl. Vracíme se tedy zpět. Zastavujeme ještě na tůni, kde jsem vytáhl podseknutého lososa. Všichni se snaží ze všech sil, ale kromě několika spadnutých ryb nemáme žádný úspěch. Pomalu se blíží čas večeře, a tak na břehu filetuji Dádův úlovek a pak pádlujeme proti proud zpět do kempu.

Cestou vidíme na jednom místě pět medvědů, tři supy a dva orly. Všichni hodují na hromadě mrtvých lososů. U vtoku do jezera pracují místních rybáři. Zatahují tůň sítí a odchytávají lososy k umělému výtěru. Protože všechny ryby po vytření hynou, není nutné z nich jikry vymačkávat. Ryby se zabijí a jikry se vyjmou „chirurgicky“. Těla pak vyhazují na jedno místo. Přesně tam jsme viděli hodující predátory. Když dorazíme do kempu, jdeme hodovat také. Můžu vám říct, že čerstvě chycený losos coho upečený na ohni chutná naprosto výborně. Navíc s máslem! K tomu pár piv, vázání much za svitu čelovky a povídání o rybách… Jen víc takových večerů! Také spřádáme plány na další den. Má pršet a my chceme projet horní úsek řeky.

Ráno se probouzíme do lehkého deště. Posnídat, sbalit věci, naložit kánoe a hurá proti proudu řeky. Nejprve autem, pak na výchozím bodě všechno složit, převézt jedno auto zpátky do kempu a druhým se vrátit zpět sem. Déšť přidává na intenzitě, ovšem - neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečení rybáři. Však to znáte.

V první části naší cesty se brodíme přítokem naší řeky. Protože je nízký průtok, musíme kánoe táhnout za sebou, na splouvání je moc málo vody. Poprvé nahazujeme až na soutoku potoka s naší řekou. Slibně vyhlížející tůň je však prázdná a my nemáme ani záběr. Nasedáme do kánoí a jedeme níž. Máme před sebou přibližně osm kilometrů do tábora, a tak chytáme jen na těch nejslibnějších místech. Po rybách však ani vidu, ani slechu. Okolní příroda je ale úchvatná. Pravá divočina! Pokaždé když se ukáže slibně vypadající místo, zastavíme a jdeme ho prochytat. Bohužel se nám stále nedaří strefit se do ryb.

V jedné z takových tůní posílá Míra jig ke druhému břehu. Okamžitě dostává záběr a ryba od začátku do konce tancuje na hladině. To nebude losos… A také že ne. Je to pstruh duhový - steelhead. Není to žádný obr, ale dělá nám všem velkou radost.

První lososi se ukazují až kousek před koncem naší plánované cesty. Jsou to však hodně barevní kingové a nejeví žádný zájem. My o ně také moc ne, chceme stříbrné lososy coho! Těch vidíme pár až nad zátarasem, který právě rybáři rozebírají. Kvóta ryb na vytření je odlovená, a tak zbytek nechávají na přírodě. Když projíždíme horní tůň, nestačíme se divit, kolik ryb je ve vodě. Voda je úplně černá a přes ryby není vidět na dno. Je tam velký provoz rybářů, kteří skládají vybavení a plot, proto sjíždíme o jednu tůň níže.

Tam se odehrává pravé šílenství, které k lovu lososů patří. A nejde o množství záběrů, ba právě naopak. Ve vodě je vidět desítky stříbrných ryb, ty by měly být ještě aktivní a brát - jenže neberou. Jen se ukazují v proudu a skáčou nad vodu. Můžeme zkusit všechno, a stejně nemáme nikdo ani záběr. Ze zoufalství už nevím, co bych vymyslel, a tak přebrodím na druhý břeh, u kterého se ukazuje nejvíc ryb. Břeh je strmý a zarostlý, ve vodě jsou napadané stromy. Ale jsou tam ryby! Zkrátka rybářský pud byl silnější než zdravý rozum.

Samozřejmě jsem ani nepřemýšlel, co bych tam dělal s případnou rybou, a jako naschvál mi po několika náhozech zabírá obrovský losos. Několikrát skáče vysoko nad vodu, rve si šňůru z navijáku a nakonec to završí tím, že zajede pod padnutý strom. Párkrát škubne hlavou a tím ukončí moji tragikomedii. V tu chvíli bych nejradši přerazil prut o koleno. To byla ryba!!

Rybářskou čest zachraňuje na poslední chvíli Dáda coho jackem, kterého opět bereme na jídlo. Je čas na návrat. Cestou opět míjíme predátory hodující na mršinách. Přezdili jsme si to „Supermarket“. Medvědi tam chodili jako na nákup několikrát denně. Ještě jsme dali pár hodů na tůni u vtoku, ale nic už se nedělo.

Celý den prší, ryby nad námi zvítězily na plné čáře, a tak naše nálada není úplně slavnostní. Všechno se ale mění s příjezdem do kempu - kouzelná správcová nám oznamuje, že máme u našeho kempovacího místa večeři. Jako by tušila, že dnes dopadneme jak sedláci u Chlumce. Teplé stew (něco jako guláš) a dort jsou dostatečnou „náplastí“ na studený a neúspěšný den. Správcová má zase radost ze zajímavě zbarvených kamenů, které jsem jí přivezl z horního toku řeky. Žádala nás, abychom jí nějaké přivezli, pokud najdeme nějaké zajímavé. Míra se s námi loučí a spěchá domů za rodinou. My dovazujeme utrhané mušky, pečeme lososa a debatujeme s kanadskými sousedy. Před půlnocí jdeme na kutě. Zítra nás čeká poslední dopoledne chytání tady na ostrově.

Ráno prší a nikomu se po včerejším „výprasku“ nechce z teplého spacáku. Nakonec se ale odhodláme, posnídáme a vyrážíme znovu přes jezero. Máme jen pár hodin, proto je trávíme na tůni u vtoku do jezera. Ryb je tam pořád dost. Troufnu si tvrdit, že několik set. Buď děláme něco špatně, a nebo prostě nechtějí brát. Ať děláme, co děláme, za dvě hodiny intenzivního chytání měl záběr jen Mamut a ryba mu spadla. Já jsem poněkud rozmrzelý. Chytit velkého lososa coho bylo jedním z mých snů a ulovit ho kolem Vancouveru je prakticky nemožné. Coho tam bývají daleko menší.

Je pomalu čas zvedat kotvy, a tak vyhlašuji posledních pět náhozů. Vypíjíme si svůj kalich hořkosti do dna. Já na třetí hod podsekávám plesnivého lososa king a Mamut na poslední nához zasekává velkého lososa coho, ale ztrácí ho těsně u břehu. To už by stačilo. Musíme přejet jezero, sbalit tábor, vrátit Mírovi loď a ještě dojet na trajekt. Správcová nám opět zlepšuje náladu domácím dortem. Neskutečná žena… Zůstali bychom tu nejradši déle, ale čas se nedá nafouknout.

Ostrov byl pro nás všechny úplně nová rybářská zkušenost a Mírovi patří velký dík za rady a pomoc! Takto končí září, po pravdě už je vlastně říjen.

Autoři fotografií: Martin Dvořák, Mirek Szucs