Kanadský deník - Podzim je tu 1. část

Kanadský deník - Podzim je tu 1. část

- mdx

Září

Přišel podzim a s ním snad konečně vytoužená lososí sezóna. Pršet začalo hned 1. září. Na sociální síti se okamžitě ukázaly fotky z indiánské rezervace na Capilanu. Se zvednutým průtokem opravdu začaly najíždět čerstvé ryby. Indiáni byli dobře připravení, a tak jich slovili opravdu hodně. Tak jako tak to pro mě byla motivace vypravit se znova na Capilano pod přehradu.

Vyrazil jsem v pátek po práci. Bohužel stejný nápad mělo asi dalších dvacet lidí a „Cable pool“ byl plně obsazený. Z mostu bylo vidět pouze pár menších ryb. Už jsem tu viděl lepší divadlo. Tlačenice nesnáším, proto jsem chtěl zkusit další místo po proudu. Tam byla bohužel úplně stejná situace: hlava na hlavě. Usoudil jsem, že lepší už to asi nebude, a otočil jsem se směrem k domovu. To už příště vyrazím raději někam níž nebo na moře.

Vyšlapuji si po asfaltové cestě parkem směrem k autobusové zastávce, když tu najednou - medvěd! Kousek před prvními domy přeběhl cestu, jen pár desítek metrů přede mnou. Člověka to tady už ani nepřekvapí. Chvíli jsme se na sebe dívali a pak jsme se každý vydal svou vlastní cestou.

V sobotu jsem vyrazil zkontrolovat, co déšť provedl se stavem rybí obsádky na Cheakamusu. Zavezl mě tam kamarád s tím, že zpátky si domluvím nějakou spolujízdu na internetu. Měl jsem v úmyslu začít chytat na známé velké tůni. Hned při příchodu upoutala mou pozornost mrtvola velké ryby - losos chinook neboli king. Ryba, které do metru moc nechybělo. A já měl v ruce šestkový pstruhový prut… Tato tůň je asi nejsnáze dostupná na celé řece, takže jsem tu nebyl sám. Na levém břehu bylo několik plavačkářů a na pravém indiáni lovící tradiční metodou. Při ní to po náhozu vypadá, jako by do vody spadl balvan, a pak se prudce přitahuje a máchá prutem. Co je to za metodu, si asi každý domyslí sám. Během chvilky už mají indiáni také první úlovek. V takovém prostředí se mi moc chytat nechce, proto to zde zkouším jen na chvíli. Pstruzi už tu asi nejsou, jediným úspěchem je malá samice lososa king podseknutá za ocas. Balím pstruhový prut, navazuji dvouručák a mizím se podívat nahoru proti proudu.

Tam je klid, nikde ani noha. Lososi se tu a tam ukazují prakticky po celé řece, ale o moje mušky nejeví sebemenší zájem. Podle tmavé barvy je jasné, že už nějakou dobu ve vodě jsou a mají myšlenky jen na rozmnožovací akt. Bez záběru scházím jedno místo za druhým až se dostanu k místu přezdívanému Hřbitov. Tam už na dálku vidím několik lososů v poměrně mělké vodě u břehu. O přízeň jedné samice se snaží hned několik samců. Vybírám černo-modrou mušku stylu intruder a posílám ji před ryby. Asi na pátý hod se šňůra napne a naviják se prudce roztočí - ryba je tam! Rozjede se dolů po proudu a můj sedmičkový dvouručák je ohnutý až v rukojeti. Není příliš velký průtok a já mám silný návazec. Po několika metrech se mi daří rybu otočit a můžu začít zdolávat. Ryba předvede další výpad a najednou vše povoluje - je pryč! Muška je stále na návazci, háček neporušený… Buď jsem ji podsekl a vyřízla se, nebo se jí prostě povedlo utéct. Nevadí, přijde další.

Moje plány chytat dál ale ruší telefonát přítelkyně: zapomněla si klíče od bytu. Balím a jdu zkoušet stopovat domů. Po pár minutách mi staví muž, který ovšem jede jen do Squamishe. No, lepší než nic… Ve Squamishi to trvá už jen okamžik a jedu směrem Vancouver. Lososi jsou tu, asi je na čase pořídit si auto.


Ráno u ústí řeky Capilano

Následující týden jsem byl plně vytížený prací a koupí auta, takže jsem přes týden neměl na ryby čas. Dostal jsem se chytat až v sobotu ráno. Vyrazil jsem za rozednění zkusit ústí Capilana z pláže. Skutečnost, že lososí sezóna začala, potvrzují zástupy rybářů podél břehu. Pořád je tu ale menší koncentrace na jeden metr než na horních tůních. K vidění jsou zde všechny techniky od plavané přes vláčku až po mušku. Dovednosti většiny rybářů jsou ale chabé. A tak si alespoň „zvedám ego“ házením. Snadno přehazuji i většinu vláčkařů. Vyvrcholením je záběr a následné zdolání malého lososa coho na růžovou mušku Clouser Minnow. Rybka má asi 30 cm a chybí jí tuková ploutvička. Mohl bych si ji ponechat, ale je první z moře a na můj vkus malá, a tak ji pouštím. Vedle mě stojící Číňan jen nevěřícně kroutí hlavou…

S přibývajícím světlem rybáři odchází a já také zvažuji, že se přemístím. Dávám se do řeči se dvěma muškaři. Prý by také rádi na Cheakamus, ale jede se nějaký cyklistický závod a silnice bude svedená do jednoho pruhu. Mluvíme spolu i o muškaření na moři a já se od nich dozvídám zásadní informaci, že nejlepší je chytat brzy ráno, když začátek přílivu vyjde na rozednění. Se stoupající vodou začínají najíždět nové ryby. Na závěr se mě ptají, kde kupuji mušky. Vytahuji krabice a říkám jim, že mušky nekupuji, ale že to vše je moje práce. Mají z toho oči navrch hlavy, a tak jednomu dávám několik mušek, popřeji jim hodně štěstí a mizím k autu. I přes jejich informace o závodu se rozhoduji zkusit Cheakamus.

Nápad to nebyl zrovna nejšťastnější. Dopravní situace byla opravdu tragická a cesta, která trvá normálně 45 minut, mi tentokrát zabrala přes dvě hodiny. Když jsem na místě, je opravdu vedro a ryby nejeví žádnou aktivitu. Občas vyskočí nějaký king, ale na mušky se ani nepodívá. Přesto je to pro mě další zajímavý den na řece. U břehu pozoruji boj tří samců o přízeň samice. Samci na sebe vzájemně útočí a snaží se odehnat jeden druhého. Naráží do sebe a koušou se do těla. Vítěz pak získává právo oplodnit jikry samice. Příroda je prostě úžasná. Po tomto divadle balím náčiní a jedu domů. To už je naštěstí po závodě a cesta netrvá déle než normálně.

Víkend jsem zakončil ještě nedělní brzkou vycházkou na moře. Za rozednění jsem tam byl skoro sám, lidé se začali objevovat až se začátkem přílivu. Nikomu však ryby neberou. Až náhle klid a šumění vln přehluší hurónský řev. Vláčkař po mé pravici má na prutu slušnou rybu. Řve u toho jako pavián a rve rybu smykem z vody. Ta se mu „odvděčuje“ tím, že mu padá z háčku. Přeci jen tu nějaké ryby jsou, a tak vydržím na místě ještě hodinku. Jediným úspěšným lovcem je ale tuleň u opačného břehu. Nahnal lososy na mělčinu a jednoho si odnáší k snídani. Slunce začíná pálit, a tak i já odcházím domů na snídani.


Jezero Joffre

Protože bylo krásné počasí a v pondělí byl svátek, rozhodli jsme se využít příležitosti a vyrazili jsme na dvoudenní výlet na kaskádu jezer Joffre. Z internetových článků jsem vyčetl, že ve spodních dvou jezerech jsou pstruzi duhoví, proto muškařský prut nesměl v mém batohu chybět. Na spodním jezeru bylo moc lidí, a tak jsem prut vytáhl až na prostředním. Díky deštivému a studenému počasí tu bylo málo lidí. Chytal jsem asi hodinu a dostal jsem pár menších duháků. Zmiňuji to spíš jen kvůli tomu, že prostředí tam bylo naprosto úchvatné a já se chci podělit o fotky.

Uprostřed týdne jsem měl na řece Vedder sraz s jihočeskou výpravou. S jedním z účastníků výpravy jsem si pravidelně psal, ovšem informace od něj nebyly moc pozitivní. Byli v Kanadě už dva týdny, projeli, co se dalo, ale úspěchy měli mizivé. Vrátili se tedy zpět k Vancouverum a tak jsme se domluvili zkusit ulovit nějaké ryby společně. Je horké a slunečné počasí, a tak ani naše vyhlídky nejsou nijak růžové. Zkoušíme několik dobrých míst na řece Vedder, bohužel bez úspěchu. V tomhle počasí má asi smysl lovit jen brzy ráno. Já ale musím do práce, a tak je opouštím s radou, aby jeli na ostrov Vancouver Island. Podle všeho je tam situace nejlepší. Druhý den tam skupina přejela a do konce pobytu se jim přece jen podařilo několik lososů chytit.


Pstruh duhový z jezera Joffre

Já se ovšem nejvíc těším na pátek. Má přiletět kamarád Mamut. Budeme chytat společně s dalším kamarádem Dádou, který už tu je na líbánkách. Někteří z vás si možná vzpomenou, že právě za Dádou jsem byl při své první výpravě do provincie British Columbia. Mí kamarádi mají sraz v pátek na letišti a odtud míří rovnou do městečka Whistler, kde jsme si půjčili chalupu na víkend. Já mám odrazit v sobotu večer - nemůžu se dočkat.

Když přijíždím na chalupu, kluci tam ještě nejsou, že prý jeli na Cheakamus. Přijíždí až za tmy a naše shledání je krásné! Kamarádi sice nic nechytili, ale Mamut z toho má oči na vrch hlavy. Vyprávíme, plánujeme a popíjíme až do brzkých ranních hodin. To se samozřejmě projeví na vstávání - nikomu se moc nechce. Máme ale před sebou tři týdny rybaření, a tak není kam spěchat.


Někteří skončili dřív, než začali

Po snídani se ujímám přítele Mamuta a beru ho na říčku Birkenhead, která není z Whistleru daleko. Kamarád je z místní přírody úplně unešený. Dorazí ho, když staneme na břehu řeky: hory okolo, čistá voda a v ní desítky červených lososích těl. Konec tahu lososů sockay. Na ně jsme sem ale nepřišli. Zaprvé je to zde zakázané a zadruhé na konci své pouti nemají o nástrahy vůbec zájem. Naším cílem jsou místní pstruzi a siveni, kteří následují lososy a požírají jejich jikry. Malá řeka, jako je Birkenhead, je k nymfování s napodobeninami jiker ideální. Ukazuji kamarádovi slibná místa a nechávám ho chytat jako prvního. Je tu přece na návštěvě. První záběry na sebe nenechají dlouho čekat. Ryby to nejsou největší, ale naprosto přírodní a krásné. Mamut je v sedmém nebi a já nemusím ani chytat - stačí mi pozorovat ho a vidět tu radost.

Kamarád zůstal na slibném proudu, kde mu za muškou ryby vyjíždí, ale nedaří se mu je sekat. Já zkouším jedno boční koryto řeky. A je to dobrá volba! Návazec ztěžkne a na konci se zmítá slušný siven! Volám na kamaráda, aby to šel zkusit za mnou. Když přijde, stačí několik hodů a záběr má i on. Konečně mu přichází slušnější ryba. Opatrně zdolává a navádí rybu na mělčinu. Když ji podeberu, uděláme několik snímků a pouštíme rybu zpět. Mamut září jako sluníčko. Ať si kdo chce co chce říká, chytat sám není špatné, ale nic nepřekoná sdílenou radost.


Slušný exemplář sivena

Procházíme boční rameno ještě kousek proti proudu a přináší nám to další, menší úlovky. Objevili jsme i další slušné siveny, ale asi už o nás ví, a tak nejeví zájem. Dál už je koryto dost zarostlé a já nehodlám riskovat setkání s medvědem, proto se otáčíme. Níž po proudu je hlavní koryto lemované mrtvolami lososů king. Opodál vidím také medvěda. Můj kamarád je ale někde pozadu, a tak si na první setkání s medvědem bude muset ještě počkat. Raději „vyklízíme pole“ a přejíždíme na další místo. Vyprávím příteli, jak jsem tu chytal na jaře a kde jsem chytil velkého lososa cuthroat. Ačkoli je dnes o poznání méně vody, přesto je okolí úchvatné stejně jako na jaře.

Ten den jsme si opravdu užili. Shledání po měsících v krásné přírodě a na rybách - co víc si přát…! Spoustu menších duháků, několik pěkných sivenů a bílé ryby. Den jsem zakončil nádherným sivenem přes půl metru, za kterým jsem se dokonce i proběhl. Teď už nás čeká jen dlouhá cesta do Vancouveru a vstříc novým zážitkům do dalších dní.

Na pondělí mi vyšla noční směna, proto beru Mamuta do Chilliwacku na řeku Vedder. Sezóna už je v plném proudu a na řece je hlava na hlavě. Jsou tu vidět všechny národnosti, všechny techniky. Rybám se ale úplně nechce. Ne že by tu nebyly, ukazuje se jich dost, jak coho, tak i king. Alespoň si tedy trénuji hody s dvouručákem… Najednou se šňůra prudce rozjíždí a já dostávám ránu kličkou přes prsty. King mi během vteřiny vymotává celou šňůru a metry backingu. S rybou se nedá vůbec nic dělat, až po několika desítkách metrů se mi ji daří zastavit. Pokouším se ji přitáhnout zpět, ale daří se mi to až na hranici podkladové a muškařské šňůry. Pak se mi ryba vypne.

V proudu pod námi zdolává jeden rybář lososa za lososem, a tak ho jdeme „zkontrolovat“. Na plavanou s jikrami zde chytá lososy king. Zkoušíme to z druhé strany, ale o mušky lososi zájem nemají. Asi pátou rybu rybář zabíjí a ptá se nás, jestli nemáme nůž na kuchání. Bere si pouze jikry a rybu nám nabízí. Chceme vlastní, proto s díky odmítáme. Naše chyba. Do konce chytání už pak nemáme ani záběr. Navečer musím do práce, proto to odpoledne balíme.

Přítele Mamuta předávám Dádovi, domlouváme pětidenní výpravu na Vancouver Island. Kontaktuji kamaráda Míru, který tam žije už několik let, a probírám s ním možnosti rybolovu. Domlouváme si sraz na středu kolem oběda. Už se nemůžu dočkat…

Autoři fotografií: Martin Dvořák, Martina Kupková, Mirek Szucs

Autor: mdx - ®

Diskuse k článku (0 reakcí)

Přečteno: 6 181x
Průměrná známka: 1.11

Související články

Kanadský deník - Podzim je tu 2. část

Po noční směně v práci jsem toho zrovna moc nenaspal a už mi zvoní budík. Nakládáme auto vybavením a míříme do zálivu Horseshoe bay na trajekt.

Kanadský deník - koupání s medvědem

Pokud jste normální pracující člověk, není úplně jednoduché načasovat výpravu tak, aby vyšly ty správné podmínky.