Kanadský deník - první krůčky

- mdx

Květen

S příchodem května začalo teplé počasí, které není úplně typické pro tento měsíc. Oteplení přivedlo k aktivitě hmyz a mě napadlo, že by mohlo probudit i ryby. K první vycházce jsem si vybral říčku Lynn Creek, která teče kousek od našeho domu. Snažil jsem se najít na internetu nějaké informace, bohužel bez úspěchu. Proč to ale nezkusit, když je to tak blízko, že?

Vyrazil jsem v pozdním odpoledni, vybaven běžnou pstruhovou výbavou, jakou používám i na českých vodách. Když jsem přišel k vodě, zjistil jsem nemilou věc -úsek řeky, kde jsem chtěl začít, byl celý oplocený a probíhaly tam nějaké stavební úpravy. To mě však nevyvedlo z míry, pokračoval jsem dolů po proudu. Říčka je široká kolem 15 metrů, s křišťálově průzračnou vodou. Začínal se také rojit hmyz, a tak moje očekávání bylo více než velké.


Bílá ryba na nymfu

Prozatím nebyla vidět žádná hladinová aktivita, proto jsem začal s nymfou. Trochu nezvyk, používat při nymfování jen jednu mušku, ale co se dá dělat. Prošel jsem s nymfou asi půl kilometru dlouhý úsek. Bez jediného záběru. S ubývajícím světlem přibývalo hmyzu, kolečko od ryby však žádné. Zkusil jsem jak proudnou část, tak několik hlubokých tůní, ale bez jediného záběru. Za šera jsem lov ukončil a vracel se domů s myšlenkou, že příště zkusím určitě jiný revír.

Když jsem procházel státní rybářské stránky, narazil jsem na odkaz s informacemi o vysazování. Uvádí se tam pro každý jednotlivý revír, kam se pstruzi duhoví nasazují, kdy nasazení proběhlo, kolik se dalo ryb a jaká byla jejich průměrná velikost. Vysazování probíhá přibližně každé dva týdny a velikost ryb je vyloženě „pánvičková“ - kolem 20 dkg. Mezi jezera, která se na jaře osazují pstruhy duhovými, patří i jezero Rice Lake, které mám nejblíže od domova. Po předchozích zkušenostech jsem raději zvolil všední den. Poslední nasazení proběhlo v pondělí a vysazeno bylo 1 500 kusů pstruhů. To si přece musím zachytat, i kdybych nechtěl!


Velký pstruh cutthroat

Podobnou myšlenku však mělo asi víc lidí, protože na jezeru jsem rozhodně nebyl sám. Lidí ale bylo daleko méně než při mé první, nedělní výpravě. Vcelku jasné počasí mě přimělo začít s potápivou šňůrou a černou lurou. Hned na třetí nához jsem zdolal prvního kanadského duháka. Většina rybářů zpozorněla, zřejmě to úplně nebralo. Po dalších několika náhozech mi padla další ryba a to už to jeden muškař nevydržel a přišel vyzvídat. Poradil jsem mu černou luru a pokračoval jsem v chytání. Pán měl za zády netrpělivou manželku, která kamsi chvátala, ale i tak to ještě na pár hodů zkusil. Měl záběr. Ryba mu sice spadla, ale evidentně byl spokojený. Převážná většina rybářů chytala na těžko nebo plavanou na červy či pstruhové těsto. Vybavení, s jakým bych u nás já nešel ani na štiku. Za celou dobu jsem viděl vytáhnout jen jedinou rybu. Na to, že to bylo tři dny po nasazení, jsem čekal trošku lepší chytání.

Další hodinka chytání u dna už nepřinesla žádný záběr, a tak jsem zkusil změnit taktiku a nasadil jsem plovoucí šňůru. Pár ryb se ukázalo, ale o mušku byl nulový zájem. Na poslední hodinu jsem se vrátil opět k potápivé šňůře a měl jsem ještě jeden záběr, opět mi ale ryba spadla. Ryby sice byly čerstvě nasazené, ale i za těch pár dní evidentně hodně vychytané a popíchané. Během chytání a střídání mušek jsem udělal zajímavou zkušenost, a to tu, že všechny záběry byly na lury bez jakýchkoliv lesklých prvků, jako jsou lametky nebo kovové hlavičky. Jezero jsem v květnu navštívil ještě několikrát, ale scénář byl vždycky víceméně podobný, spíše horší. Neskutečné, jak rychle po nasazení dokázali rybáři jezero vychytat.

Jedna příhoda však za zmínku stojí. V podvečer jsem vyrazil s kamarádem na jezírko trochu si orazit po práci. Už když jsme přišli, všimli jsme si na stromě sedícího orla bělohlavého - majestátné zvíře. Rybám se moc nechtělo a neprojevovaly ani hladinovou aktivitu. Až těsně před soumrakem začal na jednom místě sbírat pstruh. Okamžitě jsem převázal na suchou mušku s tím, že ho zkusím chytit. Než jsem však stačil udělat první hod, pstruha sebral orel. Neskutečná rychlost a pěkný zážitek na závěr dne. Někdy člověk ani nemusí nic chytit.

V druhé půli měsíce jsme si s přítelkyní udělali výlet do Whistleru, který je vzdálený něco přes 100 km. V zimě slouží jako lyžařské středisko a v létě je to ráj sjezdových cyklistů. Také zde probíhaly některé disciplíny při zimních olympijských hrách. Pro mě však bylo hlavním lákadlem úplně něco jiného. Bydlí tu kamarád Marek, který je také muškař. Je na tomto místě už nějakých pět let, takže má spoustu zkušeností s řekami a jezery v okolí.


Nabito a odjištěno

Dorazili jsme v sobotu dopoledne, kdy začínal místní festival outdoorových sportů. Marek mi řekl, že je zde i muškařská expozice a pořádá se tu soutěž v házení do dálky. Loni ji Marek vyhrál, a tak plán byl jasný: obahájit loňské prvenství. Berte to však s nadhledem, celá akce probíhala v přátelském duchu a šli jsme se hlavně pobavit. To nic nemění na tom, že jsme v soutěži skončili na prvních dvou místech. Nutno dodat, že konkurence nebyla velká. Pro všechny účastníky byly připravené ceny, které se losovaly. Byl zde prut, muškařské šňůry a návazce, trička a čepice. Na to, že se neplatilo žádné startovné, to bylo více než milé.

Odpoledne jsme věnovali dalším atrakcím festivalu a prohlídce městečka. Když jsme se dosytosti nabažili všech atrakcí, vydali jsme se směrem k Markově domu. Marek byl na kole, proto jel napřed, a ještě přes rameno na nás volal, ať si cestou dáme pozor na medvědí exkrementy. V duchu jsem si pomyslel: „To víš že jo, medvěd ve vesnici… Za minulou výpravu jsem neviděl ani jednoho, a to jsem u řeky strávil téměř tři týdny.“ O tom, že si nedělal legraci, jsme se přesvědčili dost záhy.

Jen co jsme se ubytovali, vzal nás na projížďku na kolech. Chtěl mi ukázat potok, kde se třou pstruzi. Bylo to ještě v obydlené části vesnice. Stojíme na mostě a díváme se na pstruhy, když vtom zaslechnu podezřelý šramot na druhém břehu. Odlepím oči od vody a vidím medvěda asi tak 15 metrů od nás, jak objímá strom v asi dvoumetrové výšce. Z domu stojícího vedle přichází majitel se psem a snaží se medvěda zahnat. Rychle vyklízíme most a pozorujeme zpovzdálí, co se bude dít. Medvěd slézá ze stromu a líným krokem se vydává pryč. Překračuje most, kde jsme ještě před chvílí stáli, a míří na golfové hřiště. Golfisté jsou na to evidentně zvyklí, někteří ani nepřeruší hru. Jiní si udělají pár fotek a také hrají dál. Inu, jiný kraj, jiný mrav. My pak pokračujeme v projížďce a kujeme plány na druhý den, který chceme věnovat muškaření na řece Birkenhead.


Řeka Birkenhead

Na ryby vyrážíme hned ráno po snídani. Čeká nás totiž poměrně dlouhá cesta až za městečko Pemberton. Dlouho jsme se neviděli, a tak povídáme o všem možném, samozřejmě nejvíc o rybách. Cesta dobře utíká a přibližně za hodinu jsme na prvním, nejspodnějším místě řeky. Plán je odchytat místo a přesunout se na další proti proudu.Naplánováno máme čtyři nebo pět míst. Birkenhead je řeka napájená ledovci a tomu odpovídá barva vody - je modro zelená a lehce mléčně zakalená. Průtok je lehce nad stav, ale to by nemělo vůbec vadit. Soukáme se do broďáků a připravujeme pruty. Oba si chystáme francouské návazce s nymfou. Hotovo, můžeme jít na věc.


Peřeje a kaňon na Birkenhead

Marek se pasuje do role průvodce a ukazuje mi první dobré místo. Jestli tady nebude ryba, tak snad nikde, říkám si v duchu. První duhák na sebe nenechá dlouho čekat. Posunujeme se trochu po proudu a já prochytávám další jámu. Jsem bez záběru. Lepší bude tůň prochytat z ostrůvku na druhé straně. Řeku přebrodíme kus proti proudu a tentokrát už chytáme oba. Má oblíbená nymfa na Vltavu ve Vyšším Brodu přináší dalšího duháka a dvě bílé ryby - velice podobné naší podoustvi, ale s tukovou ploutvičkou. Marek mění nymfu za streamer a to mu přináší slušného cutthroata. Níž na řece se chytat nedá kvůli množství napadaných stromů, a tak se vracíme k autu a přejíždíme na další místo.

Podle Markových slov by to mělo být nejlepší místo, co zná, navíc tam před několika dny jeho kolega chytil krásného cutthroata kolem 60 cm. Cestou jsme tam sice viděli stát auto Markova šéfa, ale to prý není moc velká konkurence. Auto už tam není, a tak jdeme zkontrolovat, co nám tam nechal. Je tam hluboký proud, tůň a pod ní řeka zrychluje, mění se v peřeje a padá prudce dolů do kaňonu.

Marek obsazuje proud a já tůň. Je zde padlý strom. Pamětliv informací, že velké ryby občas stojí pod těmito stromy, hážu přímo k němu. Okamžitě přichází záběr a na prutě je větší ryba. Hlavou mi běží, že ji hlavně nesmím pustit do peřeje, jinak je vše ztraceno. Po krátkém boji přivádím na mělčinu krásného cutthroata. Na prvního v životě není zhruba půl metru špatná velikost. Zachutnal mu další klasický vzor pro naše řeky, a to Orange Tag. Děláme pár fotek a rybu opatrně pouštím. Z tůně vydoluji ještě dva menší duháky a chystám se přesunout kousek níž, kde se mi zamlouvá jáma za kamenem.

Náhle za sebou slyším: „Je tam!“ a vidím kamarádův prut ohnutý jako luk. Bohužel ryba záhy padá. Škoda, nebyla z nejmenších. Nedá se nic dělat, to k rybám patří. Zkouším tedy jámu za kamenem. A Orange Tag opět boduje - další cutthroat, o něco málo menší než ten předchozí. Roste ve mně maximální spokojenost a nažhavenost na další místo.

Na to musíme popojet trochu dál po prašné cestě. Je to dlouhá tůň s pěknou hranou. Podle průvodcových instrukcí hážu nymfu na hranu a pstruzi na sebe nenechají dlouho čekat. Na asi 15 hodů jsem zdolal pět duháků průměrné velikosti. Čas rychle ubíhá, a tak se přesouváme na poslední místo. Je hned u mostu, je tu tedy velká šance, že už tam dnes někdo byl. Občas se tam chytí pěkný bull trout, proto si nemůžeme odpustit místo minout. Bull trouta jsme nechytili, ale ukončení v podobě duháka a cutthroata také nebylo špatné. Je čas to zabalit a vrátit se do města a věnovat se i dalším aktivitám. Skvěle strávený den! Markovi děkuji ještě jednou i zde, touto formou, za perfektní průvodcování.


První steelhead - juvenilní ryba

Výprava na Birkenhead mě na nějakou dobu rybářsky ukojila, ne ovšem tak, abych už v květnu na ryby nešel. Nemohl jsem si odpustit sdílet svoje fotky na Facebooku, a tak se mi ozval jeden Čech, který je v Kanadě na stejném programu jako já, jestli bych někdy někam nevyrazil. Ve dvou je rybařina vždycky lepší, a tak si dáváme sraz na Capilanu. Sice jsme ani jeden neměli žádný záběr, ale Tomáš se jeví jako pohodář, a tak se domlouváme, že o víkendu určitě někam vyrazíme.

Protože informace jsou důležité, zašel jsem v pátek do oblíbených rybářských potřeb a zeptal se, jaké máme možnosti. Vzhledem k tomu, že „early run“, tedy raný tah, lososů coho moc neprobíhá a na jezerní muškaření nemáme loď, doporučuje nám prodavač, abychom vyrazili do Chilliwacku na řece Vedder River. Je poslední víkend, kdy se na řece může chytat, a mohl by tam být ještě nějaký steelhead. Tento návrh se nám oběma zamlouvá, proto v sobotu ráno vyrážíme směr Chilliwack. Před chytáním se ještě musíme zastavit v rybářském obchodě pro „steelhead stamp“. Tato známka je povinná, i když si steelheady nechcete ponechat. Známky vyřizujeme během chvíle a pak už nám nic nebrání přesunout se k řece.


Zbarvení vody ovlivněné táním ledovců

Začínáme u mostu, který tvoří horní hranici revíru. Vedder je řeka ledovcového typu, takže opět modrozelená, až psychedelická barva. Beru si na zkoušku nový dvouruční prut s plovoucí skagitovou hlavou a potápivým návazcem. Tomáš používá svůj jednoruční mušák. Volíme větší mušky pestrých barev a hurá k vodě. Průtok je lehce pod normálem a viditelnost velmi dobrá. Poprvé házím dvouručákem přes proud a na konci driftu se mi zdá, že jsem měl záběr. Na první hod? To snad ne! Totéž se opakuje i na další a třetí hod. I Tomáš hlásí drbance.

Po chvíli zjišťujeme, že pod mostem je hejno mini duháčků, kteří zuřivě atakují cokoliv. Jen jsou pro ně naše mušky trošku velké a nemůžou je do sebe nasoukat. Občas se to nějakému podaří, pak se ovšem nedá mluvit o zdolávání. Asi po půl hodině se vracím k autu pro switchový prut. Dvouručák je sice super, ale ještě nemám dostatečně těžký naviják a větší pstruhový ho nedokáže vyvážit, a tak je házení docela nepohodlné. Na řece jsme úplně sami, nic nám nebrání postupovat dolů po proudu. Tam, kde je trošku hlubší a klidnější voda, tam je opět hejno nenasytných pstroužků. Před odletem jsem věnoval trochu času nácviku techniky se skagitovou šňůrou, rozhodně ale nemůžu říct, že umím házet, proto to beru víc jako trénink než chytání.

Asi po půl kilometru se řeka rozdvojuje. Vybírám si levé, hlubší koryto, kde je pěkná hrana mezi proudem a hloubkou. Vytrvale do toho místa házím mušku napodobující pijavici zakouslou v jikrách („egg sucking leech“). Najednou se šňůra zastavuje. Dno? Pro jistotu přisekávám, na druhém konci se převalí ryba a blýskne se bílé břicho. To nebude pidi duhák jako ty předchozí. Ryba bojuje srdnatě, ale vzhledem k vybavení dimenzovanému na steelheady nemá moc šancí. Navádím ji na mělčinu a konečně můžu vidět, co je zač. Jedná se o krásného sivena Dolly Varden, zhruba půl metru dlouhého. Mám z něj obrovskou radost, protože při mé první výpravě mi tyto ryby pořád padaly a vytáhl jsem jenom malé kousky, zatímco kolegové tahali podobně velké exempláře. Nezbytná fotka a ryba putuje zpět do svého živlu.


Odměna v deštivém dni - slušný siven Dolly Varden z řeky Vedder

Mám skvělou náladu a ani mi nevadí, že začlo pršet. Chvíli odpočívám na břehu a svačím. Pln optimismu, že ryba nebyla poslední, postupuju níž a níž. Poslední asi nebyla, ale já už jsem jinou netrefil. Dochází mě kamarád a hlásí jen duháčky do 30 cm. Není každý den posvícení, ale pořád lepší než se válet doma. Ve spodní části už jsme bez záběru, a tak se vracíme zpět na začátek zkusit, jestli mezi hejnem malých duháků není i starší bratr. Nebyl. Všichni už asi byli v horní části řeky a plnili své rozmnožovací povinnosti. To je jen a jen dobře, aspoň budeme mít v zimě co chytat.

Autoři fotografií: Martin Dvořák, Martina Kupková

Autor: mdx - ®

Diskuse k článku (4 reakce)

Přečteno: 6 688x
Průměrná známka: 1.1

NKanadský deník - Trápení s lososy

Jak jsme se domluvili, tak jsme také udělali a v sobotu ráno už si to svištíme na Chehalis.

NKanadský deník-jak to všechno začalo

Kanada je snem mnoha rybářů, a to nejenom muškařů. Získat licenci k rybolovu je velmi jednoduché.