Je podoustev nudná?

- Milan Tychler

Jsou rybáři, kteří mají podoustve buď rádi, anebo je nenávidí. Těm, co chytají na řekách rádi na plavanou a feederem, zpravidla podoustve nevadí, ba naopak. Podoustev, i když menší, je celkem dobrý bojovník a přináší tak na jemném nářadí celkem slušný zážitek. Jde hlavně o to, jak velké podoustve jsou. Tam, kde jich je moc, bývají zpravidla spíše menší, ale čas od času se narazí na slušné kusy. Ty vždycky berou jen v určitém, podle mě celkem nepravidelném období. Vždycky se chytí pár kousků a pak jako by ze světa zmizely. Zase jsou na programu jen ty malé, které s gustem trhají naše nástrahy na kusy.


Na mnoha řekách je podoustev přes třicet centimetrů pěknou rybou

Já chytám podoustve na řece Moravě a Bečvě. V obou tocích narazíte hlavně na ty menší a dá se říct, že jsou naprosto běžným úlovkem. Jsou to ryby okolo dvaceti, pětadvaceti centimetrů. Na Bečvě občas chytím i nějakou k pětatřiceti centimetrům a na Moravě i ke čtyřiceti. Celkem častí jsou, především na Moravě, i kříženci podoustve s jinými druhy kaprovitých ryb, například s cejnky, cejny i tlouštěm. I když je podoustev schopná dorůst až k šedesáti centimetrům a přesáhnout hmotnost 2,5 kg, za svou rybářskou praxi trvající už pětačtyřicet let jsem takovou rybu neviděl. Jsou to nesmírně vzácné kousky a pro mě za slušnou podoustev platí každá, která se blíží svou délkou ke čtyřiceti centimetrům.

Občas jsem chytil i kousky větší, tedy myslel jsem si to, ale po bližším prozkoumání jsem vždycky dospěl k tomu, že jsou to kříženci, protože vykazovaly i znaky typické pro jiné druhy kaprovitých ryb. Na křížence s cejnem velkým často narazím na Moravě pod jezy, a to nejčastěji v jarním období…


Toto je běžná velikost

Někdy jdete k vodě s nějakým plánem a někdy popadnete jen pytlík s krmením, trochu červů a jdete si prostě jen tak zachytat. Pro takové případy je velmi dobrou volbou usadit se někde pod jezem. Pod jezy se často nachází větší množství rybích druhů a také jedinci všemožných velikostí. Často zaseknete i takovou rybu, na jakou pak dlouho vzpomínáte. Někdy se ji podaří dostat, jindy se vzpomínka váže k tomu, jak s vámi pěkně vyběhla. Ale to patří k věci.

Ten den vše klapalo lépe, než jsem si představoval, a tak zbylo ještě trochu času na to, abych vyrazil k vodě. Beru jen to nejnutnější, lehký picker a spěchám pod jez. Vody je málo, a tak to moc neteče, což mi vyhovuje, protože mohu použít bez obav i lehčí krmítka a s lehkým proutkem chytat skutečně citlivě a jemně. Menší krmítko o hmotnosti 20 g opatřím pro jistotu plastovým „drápkem“ ze zdrhovací pásky, aby mi případně necestovalo po dně. Na cívce navijáku mám osmnáctku vlasec a s návazci začínám na průměru 0,12 mm. Proutek je rychlý, ale pod tlakem jde téměř do paraboly, takže se na něm celkem dobře zdolávají i větší ryby a netrhám ani slabší návazce. Ovšem dnes tu o žádné velké ryby nejde. Chci se jen pobavit, a tak je i háček menší, a na něm poslouží jako nástraha dva až tři masní červi.


Podoustve mohou ústa vysunovat stejně jako cejni

Krmení mám připravené jedna dvě. Naplním krmítko a už to letí vzduchem. Nijak se nezdržuji tím, že bych na místo nejdříve vysypal pár krmítek, a rovnou chytám. Zpočátku nahazuji co dvě minuty, a když se ryby „rozjedou“, je to v podstatě co hod to ryba. Berou plotice, podoustve, zasekl jsem i dvě ostroretky a dostal také většího cejna. Je to přesně tak, jak jsem si představoval. Prostě chytám ryby a nevysedávám nad nehybnou špičkou. Všechno funguje jako dobře namazaný stroj. Ryby jsou tak akorát pro tento proutek.

Pak ale zaseknu něco bojovnějšího než předchozí ryby. Ryba vztekle táhne do proudu, a dokonce si i lehce cvrkla brzda. Mám ji sice utaženou jen lehce, ale i tak. Tohle tu dnes ještě nebylo. Proutek se ohýbá a v ruce jasně cítím, jak ryba poklepává hlavou. Ale ne jako ostroretka, která škube hlavou v kuse. Tato ryba prostě sem tam pohodí hlavou. Mohla by to být menší parma, napadá mě. Uvidíme.

Zvednám proutek trošku výš, aby si ryba vlascem neškrtla o kameny, a snažím se ji beze spěchu přitáhnout k sobě. Jde to, ale pomalu. Pořád má snahu unikat, a i když už ji mám blízko břehu, stále tíhne ke dnu. Když ji konečně odlepím ode dna, myslím, že má dost, ale ona stále i těsně pod hladinou silně táhne do strany. Je to skutečně bojovník. Už ji vidím a jsem dost překvapený. Tato ryba vypadá jako nějaký nízký cejn. Co je tohle za potvoru?


Kříženci s cejnem

Je čas na podběrák a celá akce už má rychlý spád. Mám teď v podběráku rybu, která vypadá jako nízký cejn s naoranžovělými ploutvemi a malou bambulkou na nose. Je to kříženec cejna a podoustve. Ten nos není tak výrazný, jak by ho měla podoustev mít, ale já nemám pochyb. Už dříve jsem se s těmito kříženci potkal, ale byli menší. Tahle ryba má rovných sedmačtyřicet centimetrů. Být to čistá podoustev, byla by to má dosud největší. Ale bohužel. Tohle se nepočítá.

Nechávám ji v podběráku, rychle nahazuji a ještě si rybu prohlížím. Počítám paprsky v ploutvích a měřím proporce. Chci mít jistotu. Ovšem za malou chviličku mám opět záběr a ani tento kousek se nechce jen tak vzdát. A tak se stalo, že mám najednou v podběráku křížence dva. Jsou si podobní jako vejce vejci, jen ten druhý je o něco menší…


Na podoustve stačí lehké nářadí

Větší podoustev opravdu bojuje silně. Nedá se sice srovnat třeba s parmou, ale vzhledem k velikosti se jí hodně blíží. Ovšem co se nástrah a krmení týká, tam se podobá spíše cejnům. Podoustve mají rády masné červy, kukly, neurazíte je hnojáčkem, kukuřicí ani těstem. Naučí se i na kroupy a milují kombinované nástrahy. Takové malé zrnko kukuřice s masným červem nebo půlkou hnojáčka, to je jejich! V podkalené vodě je chytám na natrhané kousky rousnic. Berou je agresivně a bez jakéhokoli zaváhání. Oproti normálnímu lovu s feederem je to nebe a dudy.

Podoustve brávají i na malé nástrahy tak nějak nervózně. Když bere podoustev, špička se chvěje a trhá sebou, někdy se prudce ohne a hned zase narovná. V kalné vodě na kousek žížaly přichází plynulé a výrazné záběry, jako když vám zabere kapr. Když ryby špatně braly, zkoušel jsem menší nástrahy i menší háčky, ale nebylo to k ničemu. Celkově výrazně lepší efekt přineslo, když jsem sice zmenšil nástrahu, ale háček naopak zvětšil. Zaseknutých ryb pak bylo podstatně více. Nevím, proč to podoustve dělají. Snad se snaží nástrahu nejdříve roztrhat, jako to dělají plotice, než ji pozřou. Zkoušel jsem pracovat i s délkou návazce, ale nakonec se ukázalo, že nejlepší je taková ta klasika okolo čtyřiceti centimetrů. Zkrácení ani prodloužení návazce nic nepřineslo. Ovšem musím říct, že jsem zažil i situaci, kdy jsem je chytal pouze na jediného červa a s návazcem dlouhým více než sedmdesát centimetrů.


Tato má nos jako klaun

Na podoustvích je fajn i to, že berou celkem obstojně po celý rok, a na některých vodách je to jediná ryba, na kterou se dá spolehnout třeba i před vánoci, pokud není řeka zamrzlá. Když už na řece téměř nic nebere, nějaká ta podoustvička se dá „vyškrábnout“ téměř vždycky. Pěkné podoustve jsem chytil i na Labi, ale ani Labe není řeka, která by vždycky dala velkou podoustev. K nějaké slušnější se člověk vždycky musí prokousat přes hromady těch malých. Asi je to tak správně. I tu podoustev ve větší velikosti si musí člověk zasloužit a stejné je to i s ostatními rybami. Velké ryby jsou prostě vzácné. Tato ryba s výrazným nosem je podle mého názoru spíše oblíbená a ze všech našich ryb má asi nejvíce lidových názvů. Rybáři ji nazývají cukyna, cukparma, nosák, nosál, padustva, frgál, husterna, padoustev, paroustev, podhouště, senařka, také židovka a najdou se i další názvy – paskatá, nosatá, jarka, duťák…

V každém případě jsem rád, že podoustev v našich řekách je, a čas od času na ni rád vyrazím.

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (21 reakcí)

Přečteno: 8 707x
Průměrná známka: 1.07