Masní červi, sekané žížaly a hlína

19.7.2015 - Milan Tychler

Čas, to je to, co většina z nás nemá. Doba je uspěchaná, starostí nad hlavu, pořád někdo něco chce, potřebuje, telefon zvoní a musí to být hned, respektive včera už bylo pozdě. Nejvíc mě vždycky štve, když vidím, jak mají všichni na všechno čas, neposílají včas materiály, které potřebuji ke zpracování, a najednou je všechno „very urgent“. Člověk maří čas zbytečným čekáním a pak spěchá, aby se všechno včas stihlo. No prostě blázinec. Volné chvíle na ryby si pak doslova musíme někde ukrást. Tak to dneska mnohde chodí.

No ale co s tím naděláme… Člověk se přizpůsobí, časem přivykne, ale ne úplně, a jediným lékem na duši je alespoň chvilka na rybách. V časové tísni kolikrát nemáme čas obstarat si dostatek nástrah a návnad, a proto se naučíme i hodně improvizovat. Asi se vám málokdy stane, že byste neměli něco do krmítka, to spíš neseženete červy, ale i to se může stát. Zásoba oblíbeného a vhodného krmení dojde a to, co máte, se například k lovu na řece moc nehodí…

Stalo se i mně… Krmení hromady, ale to, co chci, v krabici není. Má oblíbená směs pro lov na řece došla. Asi bych z toho, co mám, něco vykouzlil, ale naštvalo mě to tak, že jsem prostě ani neměl chuť se do toho pouštět a zvolil jsem úplně jinou variantu.

V mrazáku mám nějaké sáčky se zamraženými červy. Mrazím je nasucho, a tak stačí opravdu jen chvilka, aby ve vlažné vodě povolili a dali se použít. To je první, co udělám. Pak vyběhnu na zahradu. Bydlím u zahrádkářské kolonie a mezi některými záhony jsou položené betonové kachle jako chodníčky. Když není úplné sucho, stačí pár dlaždic otočit a hned mám hrst žížal. Nedávno pršelo, a tak není problém rychle si jich obstarat dostatek. Je to obrovská výhoda a moc si toho cením. Je to nevyčerpatelný zdroj a nejednou se opravdu hodí.

Když se vrátím domů, vytáhnu červy z vody. Už jim bude stačit jen ta chvilka, kterou trvá cesta k vodě, a budou v pohodě. Popadnu nářadí, všechno hodím do auta a vyrážím. K řece pod jez je to jen pár minut.

První, co u vody udělám, je, že vezmu lopatku, kbelík a síto a naberu si a připravím hlínu ze břehu. Tahle hlína je jemná naplavenina. Hodně jemná, příliš nelepí, ale docela dobře kalí. Do krmítka bude dobrá. Nepotřebuji těžkou hlínu, která lepí. Krmítko obstará hmotnost a hlína podrží to, co je uvnitř, dostatečně dlouho na to, abych to dostal na dno. Mou vnadicí směsí pro dnešní lov bude jen jemná hlína smíchaná s mrtvými červy a stříhanými žížalami. Toť vše. Hlína je sama o sobě vlhká a kromě toho, že ji dvakrát prohodím přes jemné síto, další úpravu nepotřebuje. Když ji lehce stlačím, drží svůj tvar a ve vodě se dobře rozpadá. Takže – hlína, červi a žížaly. Jednodušší návnadu už bych asi nevymyslel a přitom je mimořádně účinná na všechny druhy říčních ryb.

Dnes je slunečný den a voda v řece je čistá. I když nedávno pršelo, je stav poměrně nízký. Většina ryb se drží v nehlubokých proudech a to mi dává při lovu feederem celkem dobré vyhlídky na úspěch. Chytám tu především ostroretky, parmy, cejny i cejnky, sem tam nějakou tu plotici, tlouště, ale i jiné ryby. Hodně tu záleží na roční době a stavu vody. Teď se tu dá narazit prakticky na cokoli, takže uvidíme.

Našel jsem si místo, kde si řeka vyhloubila hlubší stružku přímo uprostřed koryta. Řeka je tu široká asi třicet metrů, takže budu chytat na patnácti metrech. Na zkoušku nahodím s třicetigramovým krmítkem a zdá se, že je to tak akorát.

Do misky dám asi litr hlíny a vysypu do ní půlku červů, které mám. Promíchám tak, aby byli červi rovnoměrně rozložení v krmení, a zbytek uložím do stínu. Žížaly si připravím hezky k ruce. Ty budu přidávat do krmítka postupně. Vždycky vytáhnu trošku žížal a nastříhám si tak do dvou tří krmítek. Víc ne. Chci, aby byly vždycky co nejčerstvější.

Naplním krmítko, na háček dám dva červy, ke kterým připíchnu kousek žížaly a nahodím.

Prut postavím špičkou hezky nahoru, jak se na řece patří, a než se pořádně usadím, je tu záběr. To bylo celkem rychlé. Ale tohle mě na feederu baví. Na záběr se nemusí čekat dlouho. První rybou je malá parmička. Skutečně malá, protože má asi tak dvacet centimetrů. Parem už jsem tu chytil spousty, ale tak malá se často nevidí. Jednou z ní bude hezká ryba. Opatrně ji pouštím. Na další záběr čekám opět jen krátce a je to docela pěkná podoustev. Ty se tady moc často nechytí. Nahoře nad jezem, to ano, ale tady je hojnější spíš ostroretka. To se mi vzápětí potvrzuje a chytám jich hned několik po sobě. Hezky to jde. Přichází záběr za záběrem. Krmítko za krmítkem padá do vody, hlína se vyplavuje a ryby ochotně sbírají masné červy a kousky žížal.

Zrovna stříhám další dávku, když přijde záběr, který téměř shodí prut z vidličky. Naviják začne okamžitě kvílet a já si hned pomyslím, že to, proč člověk chodí k vodě, je právě teď a tady. Ryba pospíchá šikmo k protějšímu břehu, ale stále se drží v hlubším korytě. Mohl bych si tipnout, jakáže je to ryba, ale byl by to jen dohad. Přesto vyslovím to, co si myslím – bude to parma. Blízká budoucnost ale ukazuje, že se mýlím. Ryba se stále drží u dna, což je pro parmu typické, ale v řece se u dna drží urputně každá ryba, snad s výjimkou cejna. Využívají sílu proudu k tomu, aby unikly. Nářadí mám poměrně silné a lovím v úseku bez vázek, takže pokud se nestane něco neočekávaného, bude to jen otázka času, než dostanu rybu do podběráku. Jediné, co by se mohlo stát, je, že by se mohl uvolnit případně špatně zaseknutý háček.

Chvíli se přetahujeme a já pomalu začínám mít navrch. Na to, jak ryba z počátku vystartovala, teď celkem rychle polevuje, ale i když se mi daří zkracovat vzdálenost, k hladině ji stále nezvednu. No, však nehoří. A právě tyhle chvíle bych si měl užít. Ryba je pod nohama a já pro jistotu maličko víc povolím brzdu a cívku držím prstem. Nebylo by ničím neobvyklým, kdyby už pomalu se vzdávající ryba najednou vyrazila k nenadálému výpadu. Nestalo se. Konečně ji zvedám a už ji vidím – je to pěkný kapr. Překvápko, ale ne zas tak velké. Kapři tu jsou, ale spíš se chytí nějaký dlouhý šupináč než pěkně rostlý lysec. Háček mu sedí pevně v koutku úst. Pěkná ryba, se kterou jsem nepočítal. Jsem zvědavý, jestli dostanu ještě nějakého.

…nedostal jsem, ale více než dostatečně mi kapry nahradily dvě pěkné parmy. Byly nachlup stejné. Obě měly 58 cm a byly krásně rostlé. Žádní hubeňouři, ale ryby s širokými hřbety a pořádnými ploutvemi, které se dovedou v proudu pěkně bránit. Už jsem připravil druhou dávku hlíny a vysypal do ní zbytek červů a ryby pořád berou. Ostroretky, občas podoustev, a dokonce i pěkný cejn. Skvělá zábava na skvělé řece s naprosto jednoduchým krmením, které mizí rychleji, než bych si přál. Dva litry hlíny ubývají rychleji než dva litry načechrané směsi, kterou bych jinak použil, ale je to hlavně tím, že hod střídá hod, protože ryby skutečně berou.

Jakmile dojde krmení, měním krmítko za olovo a ještě nějakou chvíli chytám. Když jsem ale přestal krmit, větší ryby zmizely a na místo se nastěhovali hrouzci. Ještě chvíli se s nimi bavím, ale chytat hrouzky s tímto náčiním mě moc nebaví. Ne že bych hrouzky neměl rád. Rád je tu chytám, ale s úplně jemným proutkem. To je pak skvělá zábava. Pro dnešek to ukončím.

Řeka jako vždy nezklamala a já jsem spokojený člověk, který se zase, ač nerad, vrací do koloběhu všedního života… Lov čistou hlínou pro mě není pravidlem, ale v některých situacích ji s úspěchem ve směsích využívám. Zejména při lovu na řekách je to skvělý komponent a poměr 1:1 ve směsi u mě není žádnou výjimkou. Ovšem předem upozorňuji, že není hlína jako hlína…