Kdepak ti kapři plavou? 1. část

6.3.2013 - fotojakes

Hodně se hovoří a píše o krmení, taktikách lovu či montážích, ale jeden velmi důležitý aspekt úspěšnosti na rybách se podle mého opomíjí. Je jím výběr vhodných míst k lovu a lokalizace ryb. Snad je to tím, že mnoho zkušených rybářů už nad tím ani nepřemýšlí a dobré místo vycítí tak nějak podvědomě. V důsledku toho, že se tento prvek úspěšného lovu v diskuzích opomíjí, mnoho začínajících rybářů hledá spásu v tom či onom boilii nebo návazci, což má určitě na úspěšnost také vliv, ale pokud chytám v místech, kde se ryby nekrmí nebo tam alespoň neproplouvají, jen těžko můžu nějakou ulovit.

Každý máme nějaký svůj oblíbený revír nebo revíry, o kterých víme, kde se na nich ryby zdržují a kam nahazovat, vlastně to máme za velké množství vycházek odzkoušené. Pokud se ale vydáme na neznámý revír, bude třeba ryby nebo vhodná místa najít. V tomto článku popíšu své zkušenosti s tím, jak, čím a kde hledám ryby, nejčastěji kapry. Na úvod musím říct, že většinou chytám na stojatých vodách o menší rozloze, přibližně do dvaceti hektarů, ale mnohé z toho, co zde uvedu, bude jistě platit i na jiných typech vod.

Kde začít?

Ať je to větší, či menší voda, vždy se před návštěvou a vlastním „omrknutím naživo“ ponořím do hlubin internetu a především leteckých snímků, které jsou už běžně dostupné na mnoha serverech. Myslím, že nejčastěji používám mapy na Seznamu, které mají dnes asi nejpodrobnější letecké snímky, alespoň co se týče severních Čech a jižní Moravy, kde nedávno proběhla aktualizace novými a velmi detailními záběry. Velkým pomocníkem je na těchto mapách také možnost přepnout na starší letecké snímky, které sice nejsou tak podrobné, ale mohou zachycovat jiné roční období nebo jiný stav vody, což se někdy může hodit.

A teď k tomu, co vlastně na leteckých snímcích a mapách hledám. Jsou to třeba mělčiny, hloubky, přítoky, ponořené hráze či překážky jako stromy a pásy rostlin. Mělčiny jsou většinou světlejší, tedy pokud je relativně čistá voda. Naopak u některých rybníků s tmavším dnem a světle podkalenou vodou můžou mělčiny být mnohem tmavší. Poměrně spolehlivě lze hledat hloubky a mělčiny na mělčích pískovnách a jezerech s čistou vodou, kde tmavší znamená hloubku a světlá až žlutá mělčinu. Podobně se dají najít mělčiny podle vodních rostlin, protože některé rostou jen do určité hloubky. Na leteckých snímcích lze vypozorovat cesty, rybářská místa a mnoho dalšího. Stačí se jen pozorně dívat.

Pro mnoho rybářů je podstatná i obsádka neznámého revíru, což už tak snadné nebude, ale nějaká vodítka se na internetu najít dají. Stačí prohledat diskuzní fóra nebo použít vyhledávače. Člověk se kolikrát až diví, co všechno se dá na internetu najít, jen to chce hledat.

Tato část průzkumu u počítače vůbec není nutná, ale mně to dost usnadňuje následnou práci v terénu.

Kde tedy ty ryby jsou?

Ryby se většinou zdržují tam, kde se cítí bezpečně, kde mají potravu a nebo nejlépe kde je obojí pohromadě. Taková místa musíme hledat. Ne vždy to musí být zrovna ta, která se zdají na první pohled ideální. Asi nejsnáze identifikovatelná vhodná místa jsou různé překážky ve vodě, buď větve či rostliny, nebo zbytky staveb. Ryby se v takových místech cítí bezpečně a často se zde nachází i nějaký zdroj potravy v podobě drobných vodních živočichů.

Když hledáme místa, kde se ryby krmí svou přirozenou potravou, naše pozornost by se měla soustředit především na příbřežní partie, kde bývá potravy nejvíce. Kolem břehů se ze stromů a jiné vegetace dostává do vody nejvíce organických zbytků. Ty poskytují úkryt i živnou půdu mnohým živočichům, kteří jdou v potravním řetězci za sebou až po větší organizmy, které „baští“ právě ryby.

V souvislosti s lovem kaprů se často mluví o lavicích, které kapry lákají. Podle mého je neláká ani tak ta pustá holina na vrchu lavice, ale úpatí těchto velkých hloubkových skoků. Tam se totiž bude hromadit živná půda pro organizmy podobně jako u břehů, ale s tím rozdílem, že zde se ryby díky volné vodě a hloubce cítí mnohem bezpečněji než v blízkosti břehů.

Jak se říká, výjimka potvrzuje pravidlo a zde to platí opravdu dvojnásob. Kolikrát se stane, že vám z nějakého místa přicházejí neustále záběry, a i když máte další prut nebo pruty nahozené nedaleko se stejnou nástrahou i sestavou, funguje jen to jedno místo. Jenže proč, když je všude stejná hloubka?! Kolikrát nemusí být na dně ani žádný zlom či lavice, respektive nemusí být vidět, co tu bylo dříve, než došlo k zanesení sedimentem. Dno je většinou rovné jen na první pohled, protože drobné dolíky a nerovnosti srovná po čase sediment z naplavenin, splachů a organických zbytků. A právě silnější vrstva této živné půdy bývá základem pro dobrý rozvoj organizmů dna (bentosu), jako jsou patentky, které kapři milují. Tato místa jsou pro ryby jako prostřený stůl, a proto je přitahují jako magnet. Občas takové místo trefíte náhodně a poté se děje, co jsem popsal výše. Takové místo je dobré si dobře zapamatovat, protože nejspíš bude fungovat opakovaně.

Na jedné mé oblíbené vodě plné potopených keřů a celých stromů se ryby zdržují téměř výhradně uvnitř spleti klacků a jen málokdy vyplují do míst, kde kolem sebe nemají tuto ochranu. Základem úspěchu na této vodě je nahodit co nejblíže ke klackům a číhat na sebemenší náznak záběru, okamžitě sekat a zdolávat, aby ryba nezajela do podvodního lesa. Při jedné z vycházek jsem nahodil jeden prut „na jistotu“ těsně ke klackům a druhý, levý do volnějšího prostoru relativně bez vázek. Dno je v těchto místech spíše písčité, proto mě překvapilo, že levý prut při náhozu „neklepl“ o dno, ale nevěnoval jsem tomu nejdříve pozornost. To odpoledne jsem udělal sedm záběrů, což je na tuto vodu velmi dobré, a až na jeden záběr přišlo vše z místa na volné vodě. Stejně se to opakovalo i při dalších několika návštěvách tohoto místa. Protože mi to neustále vrtalo hlavou, svlékl jsem se, vzal podběrákovou tyč a vydal se do vody. Všude kolem je stejná hloubka a tvrdé písčité dno. Jen ten úspěšný plácek se ukázal jako mírný dolík vyplněný přibližně 10–15centimetrovou vrstvou jemného sedimentu. Toto místo bylo velké jen jeden metr na tři, ale i tak přinutilo kapry opakovaně vyplouvat mimo bezpečí podvodního „lesa“.

Krom faktorů, které jsou stabilní, jako například zdroje přirozené potravy, rybí „skrýše“ či hloubkové poměry, tu mohou promluvit i faktory proměnné. Ty ovlivňují výskyt a pohyb ryb podle aktuálních podmínek. Mezi ty nejdůležitější patří rozhodně vítr, který může značně zamíchat nejen vodu, ale i pohyb ryb. Pokud žene vítr masu vody, je to většinou ta svrchní vrstva, kde je nejvíce planktonu. Ten se pak spolu s živočichy, kteří se jím živí, hromadí u návětrného břehu. Vítr u takového břehu většinou i kalí a prokysličuje vodu, takže ryby tu mají vše, co potřebují, a rozhodně zde budou hledat krmení.

Jednou jsem navštívil kamaráda ve středních Čechách a obešel s ním místní pískovnu, která pro mě byla absolutně neznámou vodou. Ovšem najít místo, kde se ryby schovávají, nebylo až tak náročné. Byl podzim a akáty shodily své listí, které vítr nafoukal do jednoho rohu vodní plochy. Toto místo bylo zároveň i dost hluboké (kolem tří metrů), a tudíž pro ryby bezpečné. Hustá vrstva listí se občas zahýbala a nějaký kapřík vystrčil svůj čumák ven. Spolu s listím sem vítr nahnal i potravu a tu kapři následovali do bezprostřední blízkosti břehu, protože zde bylo dost hluboko a cítili se zde bezpečně i během slunného dne.

Velmi důležitým a opomíjeným činitelem úspěchu je obsah kyslíku ve vodě. Ryby, stejně jako většina živočichů, potřebují ke svému životu kyslík a během trávení potravy dokonce mnohonásobně více, takže obsah rozpuštěného kyslíku může limitovat jejich příjem potravy. To je podstatné především v letních měsících, kdy je teplota vody vysoká a v důsledku toho má menší schopnost vázat na sebe kyslík. Navíc platí, že čím je voda teplejší, tím více kyslíku spotřebovávají v takové vodě veškeré organizmy ke svému životu. Během dne to až takový problém nebývá, protože rostliny, a to včetně fytoplanktonu (řas a podobných malých „rostlin“), vytváří při fotosyntéze jako odpadní látku kyslík. Tento proces se však v noci otáčí a místo „výroby“ kyslík spotřebovávají i rostliny. Díky tomu může v noci, nebo spíše až těsně nad ránem, než vyjde slunce, dojít k úbytku kyslíku ve vodě až na nulovou hranici. Nejvíce se to projevuje na vodách s hustou podvodní vegetací nebo s velkým množstvím řas a sinic. V takových případech se ryby stahují na místa, kde je kyslíku více nebo alespoň nějaký. To může být buď návětrná strana, kde se voda čeří a prokysličuje, nebo kde jsou přítoky, či části revíru bez podvodní vegetace. Přítoky samy o sobě přitahují ryby stále, už jen proto, že s přitékající vodou připlouvá občas i nějaká splavená potrava.

Co hledat a jak se na samotný průzkum připravit, máme za sebou. V druhé části tohoto článku se budu věnovat tomu, jak najít produktivní místa, čím si své hledání usnadnit a jak svá zjištění zpracovat, případně uchovat.

S pozdravem Petru zdar