Tak tady to máte celý
Slávičky se v České republice koncentrují do různě velkých izolovaných subpopulací
(Mlíkovský a Stýblo, 2006 cit. podle Poledníková, 2017 s. 6).
V Čechách je můžeme nalézt kolem řeky Labe, kde se rozšířily nejdříve. Historie slávičky
mnohotvárné v našem povědomí začíná rokem 1893. Tehdy byli objeveni první jedinci
v Labi u Ústí nad Labem, kteří k nám připutovali proti proudu řeky z Německa (Blažek,
1893 cit. podle Beran, 2002, s. 80). Mezi Litoměřicemi a Ústí nad Labem se dále hojně
vyskytovali až do začátku padesátých let minulého století (Ložek, 1951 cit. podle Beran,
2002, s. 80), kdy jejich počty rapidně klesly vinou neohleduplného průmyslu vzhledem
k životnímu prostředí. Až do roku 1979 byla slávička považována za vymizelý druh, ačkoliv
pravděpodobně ve velmi malých počtech stále přežívala, a v druhé polovině dvacátého
stolení se začala opět hojně šířit (Ložek, 1992 cit. podle Beran, 2002, s. 80).
První jedinci v Čechách byli znovuobjeveni na podzim roku 1979 v nádrži Rozkoš,
konkrétně nad zatopenou obcí Domkov na jihovýchodní straně nádrže. V okolí tehdy nové
nádrže však nebyli nikdy předtím pozorováni. Vzhledem k tomu, že se Rozkoš stala
vyhledávaným místem odpočinku pro migrující vodní ptactvo, se dospělo k názoru, že za
invazi jsou zodpovědní pravděpodobně právě ptáci přilétající ze severu (Ducháč 1985;
Krahulec et al. 1980 cit. podle Maťátková, 2020, s. 20). Mezi další místa výskytu
v Čechách patří pískovny u řeky Jizery blízko Příšovic (Beran, 1999), nebo vodárenská nádrž
Švihov na Želivce (Ložek, 1991 cit. podle Beran, 2002, s. 80).
Největší koncentrace na Moravě jsou stejně jako v Čechách podél větších říčních toků, jako
je Morava a Dyje, do kterých se rozšířily z Dunaje (Mlíkovský a Stýblo, 2006 cit.
podle Poledníková, 2017 s. 6), přičemž nejvýše položené lokality na řece Moravě se
nacházejí severně od Olomouce (Beran, 2002 cit. podle Beran, 2002, s. 80).
První výskyt na střední Moravě byl zaznamenán v létě roku 1991 v pískovně Náklo, do které
byly mušle zavlečeny rekreanty z jižního Slovenska a za dalších 6 let se zde jejich počet
dostatečně zvýšil na tolik, aby se staly klíčovou zdrojovou populací pro následnou expanzi
do mnoha dalších míst. To bylo uskutečnitelné díky mimořádně velkým povodním na
Moravě a Odře v červenci roku 1997, které přišly právě v období jejich nejintenzivnější reprodukce. Brzo po povodních byly slávičky pozorovány v pískovnách Chomoutov,
Troubky, Tovačov a Poděbrady v Horce nad Moravou, a v následujících letech se objevily i
v Hulíně, Otrokovicích a Kvasicích. Díky člověku však slávičky nacházíme i v místech
mimo dosah tehdejší velké vody, jako je třeba lom Výkleky (Uvíral et al., 2009, s. 2).
Kromě toho, že mají negativní vliv na naše původní vodní druhy, jako je škeble říční,
velevrub malířský apod. (tamtéž), mohou mít vliv i na ty suchozemské. Typickými příklady
jsou pískovny Poděbrady a Náklo. Velké množství mušlí na březích těchto pískoven láká
potkany a jiné hlodavce, kteří si mlži zpestřují jídelníček. Když však uvážíme, že tyto
lokality vyhledávají k rekreaci i lidé, pravděpodobnost šíření nakažlivých nemocí rapidně
stoupá. Tento fakt také spolu zapříčinil šíření leptospirózy na těchto dvou lokalitách
(Melicherčíková, 2016 cit. podle Poledníková, 2017, s. 6).
Obrovské problémy s nimi mají také vodohospodáři od roku 2013 v nádrži Nové Mlýny
(Nejedlíková, 2015). Slávičky se tam rozšířily natolik, že tamní vodní elektrárně začaly
ucpávat potrubí a hradící tabule regulující průtok vody. Elektrárně tak reálně hrozilo
vyřazení z provozu (Solaříková, 2015 podle Poledníková, 2017, s. 6) a musely být
vynaloženy nemalé finanční prostředky na opravu škod (Nejedlíková, 2015). Nebezpečí
představují i v nádrži Švihov na řece Želivce. Narozdíl od Nových mlýnů se tam začaly
vyskytovat už podstatně dříve, avšak jejich stavy byly v minulosti snižovány častým
kolísáním výšek vodní hladiny, což zahubilo celé populace žijící v mělkých vodách (Hanel,
1993 cit. podle Kavka, 2014, s. 22).
Zdroj níže.
načítám...
GScarp.cz
