Losos obecný (salmo salar) je jednou z nejpopulárnějších ryb u nás. Není tomu tak dlouho, co u nás losos bylo jen pouhé slovo – vidět ho v našich řekách bylo nemožné. Jednak z důvodu nevalné kvality našich řek a říček, jednak budováním migračních překážek, kterými jsou jezy, zdymadla nebo vodní díla.
Losos je rybou migrační, táhne do dalekého moře a zpět do sladkých vod do svých trdlišť na tření. Výstavba dvou rybích přechodů na Labi dovolila lososům překonávat migrační překážky, což umožnilo otevření migrační trasy vedoucí ze Severního moře Labem zpět do evropského vnitrozemí. Projekt „Losos 2000“ se zrodil z myšlenky navrácení lososa obecného do co největšího počtu vodních toků v rámci Evropy. Garantem programu pro Českou republiku je Český rybářský svaz ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí ČR. Na základě zkušeností z Německa, kde lososa obecného poprvé vysadili již v roce 1995 a kde se úspěšně navrací na svá trdliště, se s výsadbou lososů začalo po roce 1999 i u nás.
Třikrát v Čechách
Zvolena byla tři povodí. V povodí Kamenice potok Velká Bělá i samotná řeka Kamenice, v povodí Ohře Libočanský potok a v povodí Ploučnice Ještědský potok. Výhodou národního parku České Švýcarsko je, že zde má losos obecný největší šanci vytvořit stabilní populaci. O tom vypovídá výsledek premiérového odlovu z roku 2002, kdy byli odchyceni čtyři dospělí lososi, kteří se sem připluli vytřít. Po zdokumentování byli opět puštěni do řeky. Další odlov byl proveden na podzim loňského roku, kdy bylo zjištěno pět dospělých jedinců. Byly pořízeny i unikátní záběry tření lososů. První podmínkou návratu lososa do vodního toku je kvalita vody. Naštěstí se v devadesátých letech začala kvalita našich toků zlepšovat, a to nejen na malých říčkách a jejich přítocích, ale zejména na Labi a v sousedním Německu. Druhou podmínkou je průchodnost vody. V součastné době se blíží do finále budování rybích přechodů na řece Kamenici. Přechod na Divoké soutěsce je těsně před dokončením, druhý se buduje v Edmundově soutěsce. Jejich vybudování si celkově vyžádá zhruba osm milionů korun, které se podařilo získat z programu revitalizace říčních systémů. Jedná se o práci ve velmi náročných, místy až extrémních podmínkách. Veškerý materiál na stavbu je do těchto míst dopravován ručně, stejně tak probíhá i stavba samotného rybího přechodu.
Původem ze Švédska
V národním parku České Švýcarsko se začalo se systematickou výsadbou lososa v roce 2000, respektive v roce 1999. V součastné době se odhaduje počet vypuštěných lososů, tedy plůdků lososa obecného, přibližně na 400 000. Pro založení funkční populace se musí plůdek lososa vzít z divokých řek. Původ našich losůsků obecných je ve Švédsku na řece Lagan, kde existuje divoká populace těchto ryb. Právě tam je část dospělých lososů pravidelně odchytávána, uměle vytírána a jejich vajíčka a mlíčí se převezou do ČR, kde se provede oplodnění. Po vykulení jiker se plůdek ihned vysazuje do cílové řeky nebo potoka, neboť právě v tomto období si nejlépe zapamatuje chemizmus vody, do které byl vysazen, tak, aby se mohl do této řeky zase vrátit zpět. Není tomu tak ale vždy, někteří lososy na cestě zpět zabloudí a usadí se jinde, což je z hlediska přírody velmi dobře, protože, dojde-li na hlavním toku k nějaké katastrofě, je zde záloha z vedlejších toků. Optimální by bylo, kdyby každá řeka, na které se podporuje vysazování lososa obecného, měla svou vlastní líheň, která by byla napájena právě vodou cílové říčky. Zatím tomu tak bohužel není. Losůsci pro řeku Kamenici se líhnou na Jílovském potoce na řece Bělé u Děčína, kde je pstruží líheň.
Zajímavosti na lososech obecných
Losos obecný se dokáže vrátit do moře a ještě třeba několikrát zase zpět do řeky na tření. Je velký dravec, má ale deformovanou přední čelist, která mu při návratu do sladkých vod zabraňuje požrat své potomstvo. Ve fázi, kdy se losos vrací do sladkých vod, jen velmi těžko přijímá potravu, respektive téměř vůbec. Na druhou stranu deformovaná čelist pomáhá samcům při boji o samici, která vytváří třecí místo. V letošním roce správa národního parku České Švýcarsko plánuje vysazování lososa i na Chřibské Kamenici. To, že se ryba s tak složitým životním cyklem dokáže vrátit do řeky, kde byla vysazena, značí, že projekt „Losos 2000“ nebyla zbytečná akce a že nese viditelné výsledky. Přesto se umělé vysazování lososa obecného na řeku Kamenici bude provádět ještě alespoň 10 let, než nastane doba, kdy lososí populace zde bude plně životaschopná bez zásahu člověka.
Životní cyklus lososa obecného: V Českém Švýcarsku je losos obecný vysazován na řece Kamenici a Jetřichovické Bělé. Tam zůstává zhruba 2 roky, než doroste délky cca 20 cm. Při této délce postupně splouvá do dolních toků, do řeky Labe odkud se dostává do Severního moře. Tam setrvá přibližně 2 - 4 roky, doplouvá až k Islandu a Grónsku a postupně se zase vrací k ústí řeky Labe, kde hledá molekulu své vody, v našem případě Kamenice, a vydává se proti proudu k jejímu hornému toku. Tam se v trdlištích tře a celý cyklus se opakuje. Na statisíce vypuštěných plůdků lososa se řádově vrací 0,001%, ztráty jsou tedy obrovské. Přesto se některým lososům podaří tuto cestu absolvovat i třikrát. Jestli reintrodukce (znovunavrácení) tohoto druhu zpět do řeky Kamenice probíhá úspěšně, se zjišťuje kontrolními odlovy za účelem zjištění počtu lososů ve fázi vývoje před splavováním. Takto starý losos se nazývá strdlice. Na strdlicích se zjišťuje, jestli je populace životaschopná, jestli počet vypuštěných plůdků a počet těch, co se dožijí velikosti 20 cm, je relevantní. Také na tomto základě byl vyvozen závěr, že na řece Kamenici se lososům obecným daří dobře. Lososi táhnou do České republiky v několika vlnách. Dnes je nejvýznamnější podzimní vlna, kdy na konci října a začátku listopadu táhne většina lososů. V dřívějších dobách, kdy nebyl zásah člověka tak markantní, táhli lososi ještě na jaře v květnu (tzv. fialkoví lososi) a v létě.
Hrozby pro lososy
Populaci lososa neohrožuje pouze člověk výstavbou překážek, které rybám brání v tahu po celé délce vodního toku. Výrazným regulátorem přírodního původu jsou například viry, které se usazují v ledvinách a způsobují silné vnitřní krvácení, nebo drobní cizopasníci, kteří se rychle množí a dokáží rybu poměrně záhy zahubit. Ve Skandinávii způsobil v devadesátých letech vleklé potíže parazit Gyrodactylus salaris, jehož výskyt byl zaznamenán na téměř čtyřech desítkách lososích farem a ve čtyřech desítkách převážně norských řek. Parazit se běžně ve volné přírodě šíří hostováním v tělech platýzů a koljušek migrujících mezi sladkými a brakickými vodami. Tyto ryby jsou ovšem proti tomuto cizopasníkovi přirozeně imunní. Norští ochránci přírody zjistili, že G. salaris se šířil ze švédských farem, na kterých byl pěstován pstruh duhový. Parazit se v řekách šířil nejen na tělech ryb, ale byl přenášen i brodící se zvěří či lidmi, kteří v nezasažených vodách použili nedezinfikované nástroje a vybavení, se kterými krátce předtím pracovali v infikované oblasti. Gyrodactylus salaris je asi 0,5 mm dlouhý monogenní ektoparazit, který se na rybě přidržuje pomocí haptoru – úchytného orgánu s háčky, který má na konci těla. Ústním otvorem se přisává na kůži, do které vpouští proteolytický enzym a jím rozleptanou kůží se živí. Následkem leptání se na rybí kůži tvoří léze a vředy, díky kterým se snižuje odolnost ryby proti bakteriím a virům. Několik takových cizopasníků nepředstavuje pro jinak zdravého lososa vážný problém, ale jejich přemnožení mívá fatální následky. Boj proti tomuto oboupohlavnímu parazitovi ztěžují i jeho reprodukční schopnosti, protože jedinec se množí pohlavní i nepohlavní cestou. Plodí živé potomstvo, které je již při narození gravidní. Pro šíření nákazy tedy stačí jediný jedinec. Každý cizopasník je schopen se dělit na tři až čtyři jedince při zachování počtu generací. Nově narozené potomstvo se uchytí na stejné rybě, takže se na ní během několika dní namnoží stovky či tisíce jedinců. G. salaris dokáže krátkodobě přežít ve vodách s až dvacetiprocentní slaností a bez potravy vydrží až šest dní, v mořské vodě však okamžitě umírá. Odstranit parazita z lososích farem se podařilo vybitím celé násady, následnou desinfekcí a dlouhodobým odstavením. Postižené menší vodní toky byly otráveny rotenonem, insekticidem rostlinného původu, a do takto ošetřených vod byli zpět nasazeni již předtím vyjmutí zdraví, dospělí lososi. Na větších tocích však lze tento přístup těžko praktikovat, takže zde proti tomuto cizopasníkovi v podstatě není obrany.
www.rybareni.euweb.cz
