S feederem na "trávě"

Je asi 14 hodin a slunce už mě budí svými pronikavými paprsky, které až nepříjemně žhnou přes žaluzie v mém pokoji. Pomalu a s motolicí se dostávám ze zajetí zmačkaných peřin a polštářů. S lehkým vánkem v zádech, který se velice pomalu line z pootevřeného okna, sahám po už od rána připraveném rybářském oblečení, svém smartphonu, peněžence a podobně. Vše už mám připravené dopředu, abych se nemusel doma moc zdržovat. Ještě obvyklá pospánková očista, snídaně, litr vody na ex, abych se probral, vytáhnout z lednice krmítkovou směs a vařenou kukuřici, která mi zbyla z minulého lovu, a můžu vyrazit. Jediné, co mě brzdí, jsou myšlenky na to, že už za šest hodin budu muset být opět v práci. Ovšem tyto hrůzné představy přebíjím svými vizemi toho, jak si dnešní feederový rybolov užiju. Beru svůj obal, bednu přes rameno, nasedám do auta a vyrážím ke své oblíbené vodě…


Cesta mi velice rychle utíká, poněvadž trvá necelých patnáct minut. Přijíždím k vodě a k mému údivu jsou zde všechna místa volná. Tato voda je velice oblíbená a často taky velice vytížená. Obvykle to tu bývá jako na závodech, a tak mě těší, že tu dnes nikdo není. Je to větší stojatá voda s rozlohou 42,5 ha, které nikdo neřekne jinak než Tráva. Rybařit se chodí na většinu jejího obvodu, ale nejnavštěvovanější je palouček, kam jsem dnes zavítal i já. Jsou tu už vyšlapaná místa od spousty jiných rybářů, což by pravého lovce spíše odradilo, ale mně to nevadí. S radostí se usazuji u přístaviště lodiček a začínám vytahovat věci z auta a chystat si své několikahodinové posezení.


Mívám vždycky hotovo zhruba po dvaceti minutách, protože má výbava není nijak zvlášť velká, potažmo ani zvlášť drahá. Jsem zastáncem zlaté střední třídy s občasným přilepšením. Je velké vedro, nějakých 25 stupňů, do toho příjemně fouká středně silný vítr. Jeho vánek mi při úvodním zakrmení moc nepomáhá, ale co se dá dělat… Ještě že se letos snažím poctivě chodit a naučil jsem se odhadovat, jak moc odklánět prut při různě silném větru, aby krmítko dopadlo vždy alespoň trochu podle mých představ. Neměl jsem to dřív rád, ale časem jsem i této části rybolovu - zakrmování - přišel na chuť.


Ani jsem se nenadál a na 35 metrů vzdálené místo přistálo mých zhruba patnáct krmítek, i když ne každé úplně přesně, alespoň ale stejně daleko, až do klipu na navijáku. Na svůj dnešní lov jsem zvolil zbytky z minulého lovu, tedy krmítkovou směs jahoda obohacenou o řepkový šrot, malinkaté halibut peletky, vařenou kukuřici a špetku sladkého sypkého posilovače. Není myslím třeba popisovat, od koho co je a tak dále. Hlavní je, že na tomto místě se vyskytují krásné ryby. Vítr začíná nabírat na síle a já na rychlovýměnné obratlíky přidělávám návazce, umísťuji nástrahy a nahazuji. Velké horko začíná být díky větru snesitelnější a já se uchyluji do svého klasického rybářského rozjímání… Pozoruji páry kachen, jak kolem mě cupitají po břehu, občas něco sezobnou a vše prokládají několikaminutovým poklimbáváním. Je úžasné, jak si tito ptáci na zde přítomné rybáře zvykli a zpestřují tím naše splynutí s přírodou.


Neuplyne ještě ani patnáct minut a já mám na prutu první záběr. Je velice razantní, ale stíhám včas přiseknout. Po několika chvilkách se ryba začíná parádně prát. V tom okamžiku přichází záběr i na druhý prut, ale jelikož na něm mám hodně povolenou brzdu, nechávám rybě trochu prostoru a v klidu si podebírám první rybu. Je to malinký kapřík. Po chvíli se do sítě dostává i druhá ryba - kapřík o poznání delší. Z pouzdra vytahuji svůj obstarožní metr a zjišťuji, že druhý kapr má 55 cm. Sice má o hodně více než ten první, ale nedal mi zdaleka tak zabrat. V radosti nad svým největším letošním kaprem dělám pár fotek na mělčině v podběráku a nechávám tento „dabl“ odplout do jeho domova. Oběma rybám zachutnali masní červi - jedni byli na háčku a ti druzí pod háčkem na maggot clipu.


Nadšeně pokračuji v rybaření dál a po několika hodinách snímám návazec a párkrát opakovaně nahazuji, abych přikrmil a dál si užíval kapřích „hokejek“. Sem tam dostanu chuť vyměnit nástrahu, a tak střídám kukuřici, měkčené extrudy a nejrůznější kombinace na háčku i pod ním. Po změně nástrahy se ryby vždy proberou a pro mě jsou odměnou další a další krásné záběry a celkově nádherně prožitý čas na rybách.


Spokojen a naplněn novou energií vyrážím zpět, vstříc reálnému světu, věnovat se práci, radostem a starostem, tak jako každý jiný, a těším se na své další výpravy za rybami do přírody.

Petrův zdar!!!