Existuje střet dvou rybolovných filosofií, který nikdy nebude vyřešen, protože nejde přiklonit se na jednu nebo druhou stranu a mít 100% jistotu správnosti. Je to stokrát omlácená sláma se spousty klišé a pokud se to téma objeví někde v diskusi, snažím se nereagovat. V reálu se pohybuji mezi těmi dvěma extrémy, ale příští rok se chystám zkusit si pár závodů ve feederu a to mě spolu s částí diskuse pod jedním článkem Milana Tychlera donutilo proti mé vůli o tom zase přemýšlet, i když mou pozici k této věci už to asi nezmění. Jde o příznivce a odpůrce závodního rybolovu nebo příznivce a odpůrce čudlařiny (a trochu i o příznivce a odpůrce CHaP). Mimochodem M. Tychler ten spor trefně přirovnal ke sporu zastánců a odpůrců koňských dostihů.
Zákon a prováděcí vyhláška, jejichž výtah je v "rybářském řádu", na jednom nebo víc místech zdůrazňují nutnost šetrného zacházení s rybou hájenou, podměrečnou a obecně takovou, kterou bude puštěna. Ideální způsob je vyproštění háčku bez kontaktu s rybou ještě ve vodě, tj. aniž bych se jí dotýkal podběrákem nebo rukou.
Zároveň je potřeba připustit, že v dnešní moderní době všichni chytáme pro zábavu. Rozdíl je jen v tom, že někdo to připouští a propaguje a někdo to popírá a tvrdí, že "loví", tudíž primárně si jde k vodě rybu ponechat a je mu proti srsti ryby trápit bezúčelným lovem jen pro zábavu (nebo čudlařit). Autor několika článků tady na MRKu "osprey" dokonce uvažoval, jestli vůbec má právo ryby lovit a pak pouštět nebo čudlařit.
Na celé problematice je zajímavá jedna věc. Obvykle je možné setkávat se s tím, že závodníci nebo kapraři specialisté bývají často zároveň příznivci CHaP, bývají zvyklí ryby pouštět (anebo musí kvůli K70) a snad i většinou mít šetrnější přístup k věci (aspoň mimo závod a určitě ne všichni). Šetrné chování k rybě provedené do důsledku znamená nechňapat rybu celou rukou, neválet ji po trávě nebo něčem horším, nenechávat úmyslně zažrat nástrahu do jícnu, omezovat používání podběráku k omezení stírání rybího ochranného slizu, v zimě nepokládat rybu na sníh a tuplem omezit kontakt s "velmi teplou" lidskou rukou, netahat ryby z vody vzduchem, ať už má jakoukoliv velikost, neměřit a nefotit tuctové ryby a neprodlužovat jim tím pobyt na břehu atd. atd. Osobně se teď snažím provádět maximum věcí z výše namátkou vyjmenovaných, dokonce dnes už nechápu, jak jsem mohl chytat na háček s protihrotem - vždy zamačkávám protihrot peánem. Ale co závod? Tam rybáři provádějí opak šetrného chování - vždy používají podběrák, používají vezírek, tzn. že sakují ryby, přestože dopředu vědí, že je budou pouštět, pravděpodobně všichni používají protihroty, aby snížili riziko spadnutí ryby, ryby se přesypávají z vezírků do jiných saků k vážení a pak jsou sypány do vody.
Možná pro většinu rybářů jsou to nesmysly. Vím ale, že v tomto uvažování nejsem zdaleka sám a pro důkladněji přemýšlící kolegy - stejně jako pro mě - může nastat otázka, jak se k tomu postavit. Já se přiznám, že odsouzení závodů z důvodu nešetrného chování k rybě a samoúčelného lovu mě zatím nikdy nenapadlo, setkal jsem se s tím v jedné diskusi před pár dny poprvé a překvapilo mě, že to mojí hlavu tolik zaměstnalo.
Své chuti závodit a čudlařit se nevzdám:
1. Přístup k chození na ryby za účelem plnění "pravé podstaty lovu", tj. ponechání si ryb je podle mě jen zdánlivě vznešenou legalizací primárnějšího záměru - zábavy. A ponechání ryby a masa je sekundární, protože několik tisíc let se už člověk lovem živit nepotřebuje, i když lovecký pud mu zůstal a takto na to nahlížet zřejmě nejde.
2. Z toho vyplývá, že v dnešní době se za smysluplné náplnění podstaty lovu dají považovat širší cíle nebo záměry, např. závodění nebo lov drobnějších ryb, které budou puštěny nebo lov trofejních ryb, které budou taky puštěny - samozřejmě za předpokladu maximální šetrnosti, protože nemá smysl pouštět rybu poraněnou nebo předem odsouzenou k uhynutí způsobeným poraněním; a podle mě závodní způsob chování k rybám to splňuje, přestože překračuje ustanovení RŘ a ryby nejsou vyprošťovány už ve vodě, je jim otírán sliz podběrákem a vezírkem atd. atd. Nemyslím si, že by to bylo nešetrné, nevěřím, že to rybě neumožní přežít a považuji povinnost vyprostit rybu ještě ve vodě za přehnanou a většinou technicky nemožnou. Můžu se na to dívat tak, že právo takto s rybami zacházet je právě právem lovce, který sice už ryby neloví pro obživu, ale lovcem zůstává a svoje lovecké předurčení naplňuje humánně nejen usmrcením, ale i závoděním nebo čudlařením.
Co se mě týče, většinu ryb pouštím, ale na ryby jdu vždy s tím, že odpovídající pro mě zajímavou rybu si rád nechám - kapra kolem 50 cm a cejna kolem min. 35-40 cm (větší ne). Ostatní ryby nemám to srdce si nechat (nebo jsou moc malé) a nenechal bych si hezké a míň vysazované nebo málo se vyskytující ryby jen proto, že "jsem lovcem".
Saccon Carp
