Pověsti o obřích rybách

Do této diskuze patří vše kolem ryb obřích rozměrů i agresivity ryb na člověka či domácího mazlíčka

Určitě už každý z vás slyšel u vody nějakou tu "pohádku" o rybě s obřími někdy až neskutečnými rozměry, podělte se o ni. Má představa je taková že to tu bude jako taková menší knihovna na tyto příběhy pište vkládejte články klidně i fotky obřích ryb staré nové prostě všechny které znáte z ciziny i od nás
Autor diskuse: Ghoost - Profil , 23.10.2014 všeobecné - druhy ryb, rekordy

Kterou rybí legendu máte nejraději ?

A) O sumcích30%

B) O štikách14%

C) O jeseterovi2%

D) O všem co má šupiny38%

E) Jsem už velký a pohádky mě nezajímají17%

Od 23.10.2014 hlasovalo 66 čtenářů.

Knapík - Profil | St 29.10.2014 12:32:10

Ghoost - Profil | St 29.10.2014 12:18:14

Něco přidám na oživení znáte taky nějaké takové příběhy?

Aljašské jezero Iliamna obývá, podle mnoha svědectví tamních obyvatel, obrovská agresivní nestvůra, která se prý nerozpakuje napadnout člověka a nedělá jí ani problém uchvátit tak velké zvíře jako je sob.

Záhadný netvor údajně vypadá jako obrovská ryba a má tak mocné čelisti, že bez problémů prokousne i dřevěnou loď.

Hrůzostrašné legendy zcela nečekaně podpořilo pozorování amerických kosmonautů, ke kterému došlo v osmdesátých letech minulého století.
Kosmonauti během cvičného letu nad jezerem prý na vlastní oči viděli obrovské stíny vodních příšer, připomínajících gigantické ryby, které se zvolna pohybovaly pod hladinou. Když se však snesli o něco níže, stíny nenávratně zmizely v hlubině.

Není jistě také bez zajímavosti, že břehy jezera Iliamna, která je zhruba čtyřikrát delší než známé skotské jezero Loch Ness, patří k velmi řídce osídleným místům, takže zde může komunita obřích ryb v klidu prosperovat, aniž by je někdo rušil.

packa - Profil | So 25.10.2014 20:02:14

vzhledem k tomu že jeden muj predek byl poslední soukr.rybar na Labi(mel propachtovany Labe nad Kolinem) tak jsem tech historek slysel v detství mraky-pamatuju fotku uhynuleho sumce (nalezen na ceslech elektrarny Veletovskeho mlyna) ktery mel mít udajne ke 3m-podle postav vedle a ze v te dobe si na nejakou fotomontaz nehrali to asi byla pravda

otoš - Profil | So 25.10.2014 19:35:13

...nechci vám tady do toho nějak kecat, ale metrový sumík sežere dospělou kachnu v pohodě, dvoumetrový labuť, tří metrový labradora a čtyřmetrový i chlapa s navijákem....(poslední případ útoku sumce na člověka byl zaznamenán na řece Mississippi v ruské tajze, tuším 30. února 2014....

augustus12 - Profil | Pá 24.10.2014 23:58:23 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

nez ulehnu, taky jeden pribeh pridam. je tomu uz nejaky ten patek, tehdy jsem zacinal chytat ryby a bylo to v dobe kdy jeste byl ten revir plny ryb, jmenovat ho nebudu :) cele se to ma tedy tak...
odjeli jsme z prateli pod stan na tyden k vodě, parta mladych kluku co chytala prevazne kapry a obcas se nahodilo na rybicku, bylo mi cerstvych 15 tak sem chytal hlava nehlava, nasli jsme si super misto, u betonove vypuste a chytali jsme, prvni den nic moc a druhy taky ne, byl pozdni srpen a u vody bylo krasne. treti den vecer jsme poprve zaslechli zvuk, ktery me od te doby vzdy ve snech pronasledoval,nedalek druhe strany nadrze, asi kolem pul dvanacte v noci zacal rachot, ale tak sileny, lomoz, zvuky, vyrila se voda, z te dalky to nebylo rozpoznat, ale bylo videt jak voda caka. netusili jsme co se deje. jen kolega vedle vypravel pribehy o velkych sumcich, 3 metry i vic. samozrejmne pro nas mlade to bylo neco jako pohadky z mechu a kapradi. no nic, zvuky vsak pokracovaly celou noc, a nedaly nam spat.
Rozuzleni prislo druhy den, temer ve stejnenou dobu ale tentokrat hodne blizko nas. to co jsme videli, jsme nechapali, poklidne sedim v kresle a sleduju vodu ozareou mesicem, a malym svetlem z nedalekeho osvetleni, a najednou se zvednula obrovska vlna, tak velka jak kdyz lodka pluje, uplne sme se lekl protoze jela tak 3 metry ode me ve vode, dokonce mi brnkla o silon. zavolal sme na kamarady, ti vybehli ze stanu a sledovali ten vyjev, az za chvili nam doslo co se deje, v dalce plavali tri labute, dve male sedive a mama v bilem, a sumec jel za nimi, sedeli jsme jak primrazeni, nechapali jsme. najednou vlna zmizela, chvili klid a naraz rana , cachance a velky vir, a prvni seda labut pryc. netrvalo to ani 5 vterin a druhy vir, a druha labut pryc, mama se ohlizela kde ma deti a pak to prislo. te nejvetsi vir, skoro jak v pitomych americkych hororech kde lidi zerou podivne veci, ale tohle bylo realne, labut se snazila vzletet, mavama divoce kridli. kridla bubnovala o vodni plochu tak silne jak se snazila zachranit, ale vse marne, jeden velky skubanec od sumce a labut s desivym vykrikem zmizela pod vodou. ke brehu pak doplavali jen pericka.doslo nam ze ti sumci lovi ve skupine. neuveritelne. pak byl klid. ovsem ten pribeh zdaleka nekonci. dalsi vecer se to opakovalo, jen ne s labutemi ale karasy a kapry. u te betonove vypusti se vecer shromazdili tyto ryby, nevime proc ale bylo jich tam fakt hodne. a opet ve stejny cas, prijeli ty velke viry, tusim ze to byli tak tri az ctyri velci sumci , najizdeli postupne do tech ryb , hnali je na beton a bylo videt ze spolupracuji, karasi i kapri skakali nad vodu, poprve sme videl letajici ryby. a sumci do nich, nekolikrat jsme zahledli mohutne ocasy tech ryb. byly vetsi nez nase hlava, opravdu neskutecne divadlo. trvalo to asi hodinu. a pak klid. uz jsme se zacinali v noci bat chodit z bivaku ven. predposledni den vsak prislo neco co bylo vic nez sokujici. k veceru, kdyz se stmivalo prisla k vode mlada slecna z tak rocnim az dvouletym labradorem, a zacala mu hazet klacky do vody presne tam kde byl ten beton, nas to smaozrejmne netesilo, ponevadz jsme tam kousek meli nahozeno ale pani to nevadilo. nic mene jsme si vzpomeli na deni minulych dni a rikame, radsi tam pejska nekoupejte, rekli jsme si co se delo. jen mavla rukous tim ze tady nejsme v amazonce a pes vesele skotacil dal. jenze asi za 10 minut pote, se stalo to co jsmetusili, ta velka vlna opet vyjela z poza betonu. pes to vytusil a zacal plavat ke brehu, nebohy pejsek vsak byl prilis pomaly, a bylo to jak kdyz zralok jde po koristi, za psem velka vlna a jen hrbet rozrazel vodni hladinu, pak zmizel a pod psem se udelala velka vlna, rana, pes jen zakvilel a zmizel. pani zacala kricet, my byly v soku, bylo jeste svetlo a vse bylo krasne videt. neskutecne. a druhy den rano, kdyz vedle nas nahazoval nejaky neznamy rybar, stalo se to, chvili po nahozu zaber, velka jizda, nic mene ryba vypadala cim dal tim slabsi. az jsme ji dostali ke brehu. obrovsky sumec, s tak nafouklym brichem, pak jsme slyseli ze pry mel ten sumec v brichu psa. nez jej stacil odvezt, udelal sem par fotek. ted poslouzi jako dukaz meho pribehu, stalo se to a od te doby mma pred touto vodou respekt, stejne jako pred kazdou vodou, inu pres vsecky reci o tom jak jsou nase vody vymasarene, porad tam jeste jsou giganti, nemyslite? :)

Malda512 - Profil | Pá 24.10.2014 21:26:42

Ghoost - >> Asi nejlepší legendu vyprávěl pan předseda z Luhačovic. Když se měli Luhačovice vypouštět a bagrovat. Tak si pozval televizi a udělali menší reportáž.
Předseda pronesl ,, prý čekají, že po vylovení ryb uvízne v síti LEGENDÁRNÍ LUHAČOVICKÝ KAPR .. Kapr který bude atakovat evropský rekord . Kapr hooodně přes 30kg . Odhadovaná váha 35 až 38 kg.
Jaké udivení po vypuštění musel předseda prožít to sice nevím ale vím, že tam nebyl kapr nad 22 kg :-)))))

Malda512 - Profil | Pá 24.10.2014 21:17:34

Ghoost - >> :-))))

augustus12 - Profil | Pá 24.10.2014 20:29:25

Zdenal77 >> zdravim, tohle muzu potvrdit, kdyz jsem delal vyzkum o vyvoji reky moravy a studoval kroniky v archivu v hodonine, byl tam takovy zapis, studuju v Praze historii na Univerzite Karlove a prave jeden muj projekt se tomuto venoval, takze na tom neco bude, ja verim tomu ze na stare morave bez zpraseni byly krasne ryby. jen se staci podivat na stare mapy co mame u nas v archivu jak Morava vypadala krasne.clovek me az slzy v ocich nad tim jak to znicili

Pepé - Vsetín - Profil | Pá 24.10.2014 20:13:47 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

mě stačilo, když u nás v "říce", jak říkáme Senici, zdolal kolega a kamarád trofejního potočáka dlouhého 63 cm!

Žádný "granuláč", ale poctivý starý potočmen, o kterém se vědělo, spousta chlapů jej zkoušela přelstít, ale marně.

Až jednou, po deštích, během dní, kdy se voda ráčila vrátit pěkně do koryta a začala se pomalu čistit, uznal onen hrdina, že je vhodná doba.

Vzal do ruky přívlačák, pověsil vaškovku a šel...

Z vyprávění vím, že nahodil, potáhl a zůstal viset. Tedy, myslel si, že visí. Na konci udice se "to" pohnulo a jalo se odplavat někam pryč. Tah, jak když kůň orá slínovou zem, brzda nevěděla, co dřív a monofil kvílel v očkách.

Po delší době a vyčerpávajícím boji podebral monstrum a nevěřil svým očím!

Rybu si ponechal, v takto malém potoce byl tento pstruh větším děsem, jako vydra.

Sice mnozí namítnou, že rybu zabít neměl, ale vodě se jistě ulevilo a jeho místo pod panelem zabere nějaký další, který, když dá bůh, vyroste alespoň tak, jako jeho předchůdce.

Ivo - Profil | Pá 24.10.2014 9:07:29 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

Bylo nebylo, nedávno tomu....


Seděl jsem pod deštníkem na břehu řeky u nahozených prutů. Na obou háčcích jsem měl napíchnuté žížaly. Obloha byla už od rána mírně zatažená. Bylo dusno , ve vzduchu byl cítit déšť a navíc takové divné těžko definovatelné napětí.
Čekal jsem, že by mohl přijít nějaký pěkný úhoř a to počasí bylo na hady jako stvořené. Z nebe se pomalu spustilo pár dešťových kapek,ale přeháňka trvala jen několik minut.
Úhoři si dávali na čas. Buď tu momentálně nebyli, nebo nemohli mé žížaly najít. Kdo ví. Nezbylo než čekat.
V tom mne upoutaly podivné zvuky, ozývající se z nedalekého houští. Spatřil jsem jenom pohyb jednotlivých šlahounů a vlnění vysokých kopřiv. Kdo, nebo co se jím prodíralo jsem však neviděl. Že by se chtěl nějaký kolega rybář přiblížit neslyšně a neviditelně k řece ? To je asi blbost. Proč by to dělal ? Navíc „neslyšný“ opravdu nebyl.
Vstal jsem ,abych toho návštěvníka lépe viděl a v tom se mi zatajil dech.Asi dvacet metrů ode mne stál na břehu metrákový divočák. Hlasitě funěl a pak se na mě podíval. Marně jsem přemýšlel, zda mám mezi předky nějakého Bivoje . Ostatně Zátopkovi nohy by se mi v ten moment možná taky asi hodily.
Prase si mne ale přestalo všímat a pomalu vlezlo do vody. Dalo zřejmě přednost chladivé koupeli před hrou na honěnou s mojí maličkostí.
Viditelně se mi ulevilo.Prase odplavalo asi deset metrů od břehu a tam spokojeně kroužilo .
A pak se stalo něco ,na co hodně dlouho nezapomenu. Kanec si nadšeně „chrochtal“ v chladivé vodě a pak najednou táhle a pronikavě zaryčel. A vzápětí znovu a ještě hlasitěji. Navíc se začal v rychlých intervalech potápět a znovu vynořovat.
Byla to pro mne záhada, kterou jsem si zprvu nedokázal vysvětlit. Vůbec jsem si nepřipouštěl myšlenku, že by na tu mohutnou svini mohlo v labské vodě něco zaútočit. Jsme přece v Čechách a o krokodýly, piraně či žraloky je v našich vodách docela nouze.
Svině ječela jako postřelená a snažila se doplavat ke břehu. Jenže „něco“ se snažilo jí v tom jednak zabráni a navíc stáhnout pod vodu. Byl to boj přinejmenším těžko vysvětlitelný, neboť jsem viděl jenom jednoho aktéra..Chvilku už se zdálo, že se prase dostane bezpečně na břeh,ale pak se najednou ponořilo a zavřela se za ním všeobjímající vodní hladina. To už bylo nad moje chápání. Ovšem jen do té doby, než se kanec znovu vynořil a těsně vedle jeho těla se objevila obrovská tlama sumce. Vzápětí se sumec vynořil na hladině v celé své délce a pokoušel se praseti zakousnout do krku. Tak obrovskou rybu jsem ještě neviděl a ten sumec měřil rozhodně ke třem metrům.
Cítil jsem,jak mi po celém naskočila husí kůže a po zádech mi stékaly krůpěje potu.Stál jsem na břehu jako opařený a nemohl se pohnout. Bylo to opravdu hrůzné divadlo. Sumec si přeci jen vybral velké sousto,ale nechtěl se ho jen tak vzdát. |Praseti viditelně ubývaly síly.Ryčelo a plavalo z posledních sil.
Sumec divočáka stisknul zřejmě za jednu z předních, protože se kanec po hlavě zanořil pod vodu.
Závěr tohoto souboje byl stejně fascinující jako celý jeho průběh. Sumec zřejmě pochopil, že tak velkou porci prostě nesežere , tak chňapnul kance za bok, tlačil ho ve vodě před sebou a vztekle ho vyhodil na břeh. Pak se otočil a rychle zmizel.
Tohle místo u řeky jsem měl moc rád. Občas jsem s tu i vykoupal, ale teď už mne tam nikdo neuvidí. Ani náhodou.


Ivo - Profil | Pá 24.10.2014 9:01:29

elhierro >> něco "podobného" stojí v Mariánských lázních v expozici miniaturních replik ...:-)))

Zdenal77 - Profil | Pá 24.10.2014 8:59:50 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

Nedávno se zamnou na rybách zastavil pán který měl cca 85let a povídal mi že byl osobně u toho když se chytil na ještě nezregulované řece Moravě sumec z vahou kolem 200kg, zda je to pravda netuším, je ale pravdou že u té řeky strávil celý život a asi zažil hodně...hodně velký sumec by měl být zdokumentovaný někde v kronice Rohatce , údajně jej vezli na voze za koněm a ocasní ploutev mu se táhla velkou částí po zemi..hledat se mi to nechce, třeba to udělá někdo za mě.
Pán měl zajímavé komentáře k sumcařům tipu J.V. moc mu to pod vousy nešlo :-))

elhierro - Profil | Pá 24.10.2014 8:42:15 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

Včera večer mi uplaval barák. :-( Nebyl někde na revírech v ČR viděn?

elhierro - Profil | Pá 24.10.2014 8:25:27

Jistě velmi zajímavá je např. story, jakým způsobem byl v roce 2007 na Vltavě v Praze v rámci evropské rybářské výstavy EFFTEX na galavečeru vystavovatelů uloven za přítomnosti Rexe Hunta rekordní sumec mistrem J.V. Kdo neviděl na vlastní oči, neuvěřil by.

aleš vavřina - Profil | Čt 23.10.2014 22:17:47

Bez rybích legend by rybařina přišla o jedno ze svých kouzel... - rybáři jsou tvorové citliví a rádi sní.

KóĎA - Profil | Čt 23.10.2014 22:14:41

Já o metrových parmách z Berounky. Respektive o fousatých barbus barbus 90+. Historek jsem slyšel přehršle - i z poměrně nových dob, ale fotografii žádnou :-(

Joe Smoker - Profil | Čt 23.10.2014 22:00:56

Ghoost - >> Odpověď na anketu u mě za A. Zatím nepokořenou legendu stvořil a odvyprávěl Michal Krajňák ve filmu Poslední plavky - souboj Monstrsumce Lojzy a šílence Vrtílka. Kdo neviděl,neuvěří :-).

NoLimit - Profil | Čt 23.10.2014 21:59:59 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

Chcel by som vam v kratkosti zhrnut jeden pribeh, ktory sa odohral niekedy davno na jednom nevelkom jazere. Tento pribeh bol skutocny! A ryba obrovska :-))
Po prichode na jazero sme vyfasovali lod, ktora bola zhotovena este niekedy za cias Hitleroveho tazenia po europe. Velke obavy nam robil aj motor, ale kedze na nom bol napis Johnson 5 HP, zostali sme celkom v klude. Vyrazili sme na vodu s tym ze zacneme trolovat so slidermi, aby sme spoznali jazero a aka hlbka v nom prevlada. Lenze nase plany sa menia hned po par minutovej plavbe. Trolling sa nekona, lebo pod krytom motora s napisom Johnson sa ukryval motor asi z nejakej neznamej ruskej kosacky. Kedze jazero je jedno z tych mensich, tak sme sa rozhodli ze ho prejerkujeme a ryby onedlho urcite najdeme.
Omyl!Ryby nenachadzame ani po 6 a pol hodinach ak neratam 2 zufale 50ky. Jazero je uz pre nas do buducna na 90% zatratene. O 15tej hodine sme rozhodnuty to zabalit a ist domov.Ale nakoniec sme si to rozmysleli a dali sme poslednu sancu miestu, kde sme este dnes nechytali. Prisli sme na miesto, lod nastavili do driftu a v rychlosti sa snazim usulat cigaretu. Ruky mam skrehnute od zimy a sulanie mi trva o 5 min. dlhsie ako normalne. Ale v tom sa mi zazdalo perifernym videnim ako Vlado zasekava! Jasne! Pomyslel som si. Trava.Lenze ked sa ´trava ´ rozbehla, tak mi bolo hned jasne, ze trava to nebude.Vladoveho sampiona asi 5 cm x-rapa od neznamej firmy rapala prehltlo nieco obrovske a nemienilo sa to vzdat bez boja. Ako minuty ubiehali, tak aj ubudala sila vo Vladovych rukach. Pohlad na neho bol divny..Smrt v ociach a sopel na papuli.. Chalan zbledol a strasne sa zacal potit. Situacia sa horsila. Chvylami som nevedel, kto taha koho. Ci ryba Vlada, ci Vlado rybu. Minuty dalej plynuli a Vlado chraplavym hlasom zahlasil,.. ze takto to dalej nepojde, lebo je na pokraji zrutenia a teda najlepsie bude rybu odrezat, kedze uz naozaj nevladze. Podarilo sa mi ho nakoniec prehovorit, aby to nerobil a aby nazbieral posledne sily a na rybu pritlacil. Tak som mu zotrel studeny pot z cela zaslyzenou handrou a vtedy Vlado akoby dostal druhy dych. Silno nieco zakrical ( no nerozumel som tomu pokriku) a v tom sa mocne oprel do udice. Vlado zacal ziskavat prve metre vlsca do navijaka. Ryba sa pomali priblizuje k lodi a napetie stupa, tak ako Vladov tlak. Vlado konecne chyta normalnu farbu na tvari. V tom sa pod lodou objavia velke bubliny a my vieme, ze uz je takmer dobojovane. V zapati sa vynara mohutne telo obrovskej stuky. A ja uz viem, ze sa jedna o 'nu'. O stuku, o ktorej hovorila cela dedina a chlapi v senku uz niekolko pokoleni. A my sme mali to stastie sa jej pozriet priamo z oci do oci. Bal som sa Vladovi povedat, ze je to 'ona', lebo by sa mohol nervovo zrutit. Je definitivne dobojovane a stuka lezi nehybne v lodi. Miestny monster je pokoreny. V tom Vlado pada na kolena a na lodi zrazu zavladne hrobove ticho. Reci su zbytocne. Po chvili pozriem na Vlada, ktory vobec nevnima okolie a vidim ako cudne otvara usta. Spomenul som si na vianocneho kapra na stole v kuchyni, ktoremu zostavaju posledne sekundy zivota. Dospel som k nazoru, ze Vlado a stuka splynuli v jedno telo, to preto tie divne pohyby ustami. V okomihu sa vytrhne z deliria ,pozrie sa na mna a ja vidim v jeho ociach slzy.Ano su to slzy stastia.Znova si pyta odomna tu prepotenu a zaslyzenu handru ktoru si v zapeti utrel slzy a rozmazany ranny make up na tvari.Postavil sa a dva krat mocno potiahol sopel do krku a mohutne si odplul.Uchopil stuku do narucia a povedal:odfoc ma!A vtedy som si spomenul ze fotak zostal lezat doma na stole.Nie ze by o tom Vlado nevedel ale nebol som si isty ako V takom rozpolozeni zareaguje. Ci ma nebude chciet udriet padlom alebo inym predmetom.Chvala Bohu to dopadlo dobre a Vlado vytiahol z vacku prepoteny telefon s troj megapixelovym fotakom.Tak som ho na veky zvecnil aby mal co ukazovat svojim detom a vnucatam.Po odfoteni rybu setrne vlozil do vody,sklonil sa k nej a nieco po tichu zamrmlal. Ta rec mi bola uplne cudzia a pripadalo mi to ako nejaky indiansky ritual ked sa stane niekto z kmena dospelim.Podla toho ritualu som mu dal zasluzene indianske meno,nacelnik Stuci vocas.Ked stuka pokojne odplavala,podal som mu ruku a zagratuloval k novemu osobaku a zaroven privital v klube 100plusakov.Potom Vlado siahol hlboko do rybarskej kabele a vytiahol z nej nejaku cudnu flasku.Vyzerala ako ploskacka ale bola velmi stara a spinava. Vo vnutri sa nachadzala nejaka tekutina ktorej farba pripominala kravsky moc.Nakoniec som sa dozvedel ze to je 36rocna burginovica ktoru vypalila jeho prababka a ze si ju odkladal prave na takuto prilezitost.Dali sme si kazdy po jednom pohariku a pokracovali sme dalej v love stuk.Zostavala nam este asi jedna hodina lovu do zapadu slnka,pocas ktorej sme zdolali este zopar ryb do 80cm.Slnko zacalo zapadat a jazero zacinalo zahalovat sero,tak sme sa pobrali na cestu domov.Cesta v aute bola pohodlna a vladlo nesmierne ticho.Obaja sme vedeli preco.

Blue - Profil | Čt 23.10.2014 21:58:36

Diskuze s tímto tématem si vážim a rozumim jak to autor myslel bohužel mám pocit že taková společnost tu není lidi se dnes koukaj na všechno moc reálně a to co neviděj na vlastní oči tomu nevěří..Čímž nechci říct aby někdo věřil na krakatici v rybníčku za vsí nebo něco podobného to asi těžko ale každý z nás akord ty co je od mala k tomu někdo vedl -slyšel určitě nějakou bájnou historku o sumcoj co žere psi a kouše lidi do nohou při plavání,nebo o obrovské štice o délce kolem 150cm. případně o tom co voda vyplavila při otravě a jiných tragédii......
je to už pár let co vysílala televize reportáž o ulovení piraně ve vranovské přehradě taky se to do té doby zdálo nereálné a nikdo by nevěřil ale občas se prostě stane/výjímka............
Navíc já se přiznám že tihle rybářské historky zbírám a baví mě to,,,,, kdyt co by to bylo za rybaření bez trochu toho dobrodružství,náhod a tajemna :-)
A když nic a jste velcí a nevěříte tak pořád jsou tihle historky dobré na strašení dětí aby nechodily do hloubky :-)
Tak piště a já pevně doufám at kdo koliv napíše sebenereálnější příběh že se mu ostatní nebudou smát že tomu fakt věří nebo že to někde slyšel.

Shafi - Profil | Čt 23.10.2014 21:40:46 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

Letní večer, rio Opava. Lovím si uprostřed řeky krásné velké parmy feederem na cit. Ryby berou téměř na hod, když tu najednou záběry ustanou. Zkouším přikrmit, měním místa lovu, ale ryby jako by odpluly. Pak najednou razantní záběr a prut ohnutý do luku. Brzda navijáku marně brzdí rybu, která se vydala po proudu. Není to žádná zběsilá jízda, ale jen taková pomalá majestátní jízda, jako by ryba ani nevěděla, že je zaseknutá. Prut se znenadání narovnal. Pomyslel jsem si, že se vyřízla a tak jsem začal domotávat. Najednou cítím, že ryba je stále na prutě, jenomže míří ke mně. Co je to za divný boj ryby o život? Ryba zrychluje a já sotva stíhám domotávat silon. Deset metrů ode mě se na hladině objevuje obrovitá hřbetní ploutev, která řeže hladinu proti proudu a asi metr a půl za ní vidím kmitat obří ocasní ploutev. Nechápu co se děje, ale otáčím se a běžím v půl metrové hloubce ke břehu. Proud mi ale nedovoluje nabrat rychlost a je mi jasné, že mě ryba dopluje. Raději se po třech metrech otáčím a s údivem sleduji, jak se obří parma těsně u mých noh otočila a ocasem mě podsekla. Dopadl jsem na záda na hladinu a rychle se snažím postavit, abych mohl čelit dalšímu útoku raději ve stoje. Nahmatal jsem prut, který mi při pádu spadnul a uchopil jej jako oštěp. Sleduji hladinu s očima vytřeštěnýma a snažím se zjistit, kde se ryba nachází. Po dlouhých třiceti vteřinách mi dochází, že ryba může být ještě na prutě. Pomalu domotávám silon a pohledem kontroluji podběrák. Tady mi moc to plaváčkové očko nepomůže. Ryba již na prutě není. Tentokrát mi to ale nevadí. Stát se mi to na Amazonce , tak se tomu ani moc nedivím, ale na Opavě? Raději se té řece vyhněte!!!

Dawemaster - Profil | Čt 23.10.2014 21:13:03

Asi před dvouma měsícema mi kolega z práce tvrdil, že nějaký jeho známý, chytil na řece Moravě 6- ti metrového sumce a nasbíral během dvou hodil 60 kilo hřibů. Je to známý vypravěč, tak jsem se jen usmál, odkýval to a myslel si svoje :D

Chosé 2 - Profil | Čt 23.10.2014 21:11:56

Dám sem událost z letošní nedávno skončené dovolené.
Nahozený prut na splávek s rybičkou asi 5 m od břehu na hraně mělčiny a hlubší vody. Splávek mizí pod vodou a vlasec se vymotává. Když to nějakou tu chvíli trvá, napnu si vlasec a zaseknu, aby to ryba neměla až v jícnu. Připadlo mě, že zásek seděl, zdolávám rybu vcelku snadno, ale kousek od břehu mi ztěžkne, rozjede se, zacuká a vyřízne se. Nuž co, to se stává.

Druhý den na tom samém místě opět záběr. Tentokrát splávek zmizel pod vodou nebere si vlasec a je na místě. Říkám si, tohle na řekách dělají velké štiky. Bylo to ovšem na místním rybníku. Čekám, dávám jí více času, myslím si, abych se neunáhlil jako den předtím. Splávek vyplaval a po vytažení se na jednoháčku houpala dodělávající zmuchlaná plotička nastražená za pysk.

Třetí den opět na stejném fleku, splávek pod vodu, popojel asi 2m a už to pustila. Takže to nebylo o žádné monstrózní rybě, ale o rybě, která mě pěkně školila. Ovšem, kdyby mě sledoval nějaký rozumbrada s větší fantazií, mohla by z toho příběhu být hezká bajka o přefíkané velké štice :-o))

Anýzový dědek - Profil | Čt 23.10.2014 20:43:06 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

Líp než Ota Pavel to nikdo nevyjádří: :-D

"PUMPRDENTLICH
Náš tatínek na cestě světem zestárl a projevovalo se to i na rybách. Stále chtěl ulovit svou velikou životní rybu. Ale s velkými rybami je to složitý. Jak zaberou na slabý cajk, tak ho přetrhnou, a když je chytáme na silný cajk, tak většinou nezaberou. A pak je to většinou jako v životě: to, co moc chceme - toho nikdy nedosáhneme.
Tatínkovi zabralo na přehradě u Skochovic asi pět sumců, lidově sumárů. Jeden ho dokonce táhl i s loďkou na délku jednoho fotbalového hřiště. Pak mu to opět přetrhl.
Jednoho dokonce dostal. Asi pětikilového sumce s vouskama a malýma záhadnýma očkama. Vyhlížel jak černý sele. Zpočátku měl z něho tatínek velikou radost. Ale přece jen si uvědomoval, že to není ten pravý sumec, a když nám ho ukazoval, řekl o něm :
"Ten je pumprdentlich."
Tatínek nikdy přesně nevěděl, co tohle slovo znamená, ale s oblibou ho používal. Prý je to, asi jako když jde krásná dáma v plesových šatech anebo v báječném kožichu, všichni přihlížející jsou paf, a ona přitom šlápne do hovna. Tohle byl krásný sumec jak dáma v černých plesových šatech, ale bohužel to nebyl sumec velký.
Tatínek ho dal do naši velké studánky pod břízou, ale to neměl dělat. Neboť poté se vydal do hostince podnik Hartmanových, aby oznámil světu, že dostal sumce. Vždyť šlo už dlouho o jeho prestiž. U Hartmanů bylo plno a nálada výborná. Tatínek si kupoval cigarety a před hostinským utrousil mezi řečí :
"Tak jsem dostal sumce."
"Kolik ?"
Tatínek tuhle otázku samozřejmě očekával. Proto oznámil to co doma :
"Je pumprdentlich."
A představil si dámu v plesových šatech, jak si na chodníku očišťuje papírem kramflíčky bot.
Jenže hostinský neměl pro nějaká interesantní slova a představy smysl. Znovu se netrpělivě zeptal:
"Kolik má ten sumec?"
Tatínek vyhrkl:
"Dvacet."
To nebylo málo, ale ani moc, bylo to tak akorát, aby vzbudil úctu. A sedl si a dal si velkou griotku, jediný alkohol, který občas pil. Jednak to bylo sladký jak cumel, a to on měl rád, a za druhé mu to připomínalo třešňovku za školou v rodném Buštěhradě, kam chodíval jako kluk krást třešně. Když pil tu griotku, naslouchal křiku špačků, kteří odlétali a nadávali, že musí přenechat stromy klukům, a pak slyšel křik sedláka, který sem letěl s klackem.
V hospodě u Hartmanů, té slavné rybářské a čundrácké hospodě, se zatím rozneslo, že starej Pavel chytil sumce. A protože se hosté už museli jít vyčůrat a chtěli jít také na čerstvý vzduch, byl přijat návrh jednoho mírně ožralého, že se na toho sumce půjdou podívat.
Tatínek tomu nemohl zabránit, protože mnozí z nich byli sami rybáři a chtěli se o všem přesvědčit na vlastní oči. Tatínek rychle uvažoval, že jim koupí jedno štěně, ale jak se ukázalo, nezastavil by je ani bernardýn s krvavýma očima.
Na hliněných nohou opustili hospodu a s rykem a zpěvem se vydali k naší chatě "Herma«, aby přeměřili a převážili sumce z rodu velkých. Tatínek šel schlíple za nimi a oni bůhvíproč zpívali písničku o řeznících :


Nejsou lepší řemesníci
jako řezníci:
ráno vstane, jde do krámu,
drží sklenici.


V chatě přivítala deputaci naše drobná maminka Herma. Hned pochopila, o co jde, protože již znala svého muže dobře, žila s ním v jedné domácnosti velice dlouho. A také proto, že na ni tatínek vzadu zuřivě gestikuloval, aby něco podnikla. Rybář jménem Dušek škytl a pronesl proslov :
"Milostivá paní, přišli jsme se podívat na toho sumce, co chyt váš mužiček."
A uklonil se. Maminka bleskurychle domyslela, že ještě nejsou v tom stavu, aby viděli sumce, a pozvala je ke stolům do chaty a na verandu. Nedali se dlouho pobízet. Snesla jim všechno, co jsme doma měli. Uherský salám, nakládané ryby, salám šunkový, salám koňský točený, načala konzervy a láhve vína a dalšího alkoholu. Pomáhal jsem obsluhovat, tatínka nebylo vidět. Ta naše chata na skále, to brzy nebyla chata, ale parník na vzdutých vlnách. Houpala se, kývala se a zpívala :

Pije táta, pije máma,
však se jim už běhá kráva,
pije táta, pijou děti,
už je kůže na teleti.


Jedli a popíjeli ještě asi hodinu, když maminka usoudila, že nastala pravá chvíle. Byli už ožralí, ale ještě nezvraceli. Teď byla ta doba, kdy mohli posoudit míru a váhu sumce z rodu velkých. Maminka pro jistotu vyšla ven s Duškem, který měl u rybářů autoritu, a něco mu šeptala. Dušek povídal:
"Na mě se můžete, milostivá paní, určitě spolehnout."
Odněkud se přištrachal i náš pobledlý tatínek.
Výprava dorazila ke studánce pod břízou. Dušek nahlížel dlouho do studánky a přidržoval se plechového krytu, aby tam nespadl.
Po chvilce povídal:
"Když vezmem v úvahu, že voda zmenšuje, tak ten sumec má dobře přes dvacet."
Ostatní nahlíželi také do vody. O jeho slovech už se neodvážil nikdo pochybovat. Bud' sumce na dně vůbec neviděli anebo ho vidět ani nechtěli. Jen malinký Peterka všechno nějak narušil, protože jak byl opilej, tak byl pravdomluvnej. Nakoukl do studánky a začal křičet :
"Jé, ten je malej ! Já mu dám hubičku !"
A svlékl se do spodků, že si k sumečkovi vleze do studánky jak do peřinky. Odvlekli ho pryč. Vrátili se všichni za zpěvu do Hartmanovic hospody, a jen tatínek doma pomáhal uklízet špinavé nádobí a sklenice, což jinak nikdy nedělal. A maminka mu nic neříkala, protože věděla, že by to bylo úplně zbytečný. Brzy se ve Skochovicích rozneslo, že ten tatínkův sumec měl padesát kilo. To se zřejmě tak spravil v naší studánce.
Pro mne měl tento příběh jedinou výhodu, že jsem aspoň trochu pochopil význam slova pumprdentlich. Je to výborný, ale přitom to stojí za hovno."