Vývoj nástrah prošel v posledních desetiletích revolučními změnami. Od klasické dešťovky, kůrky chleba nebo brambory přes různé zrniny, luštěniny, těsta, lisovaná pečiva až po nástrahy dneška, jako jsou pelety a boilie. Právě boilie dosáhlo v poslední době takové obliby, že u mnohých rybářů specializujících se na lov kapra se stalo téměř výhradní nástrahou. Je opravdu tak výjimečné? Čím se liší od ostatních nástrah? Jaké jiné nástrahy lze k lovu kaprů úspěšně použít? Na tyto a další otázky se vám pokusíme odpovědět v tomto dílu seriálu o sportovním lovu kaprů.
R.M. : Boilie se stalo nástrahou číslo jedna pro lov velkých kaprů. Je až obdivuhodné, jak jednotvárnou cestu volí moderní kapraři při výběru nástrah. Troufám si odhadnout, že tak devadesát procent z nich používá boilie jako výhradní nástrahu. Točí se kolem toho spousta mýtů. Diskuse, jakou použít příchuť či značku jsou pro mnoho lidí často důležitější než analýza, proč kapři zrovna nebyli na místě či při chuti.
M.K. : Boilie jsou přikládány magické schopnosti, že samo o sobě dokáže přitáhnout všechny ryby z okolí apod., což je samozřejmě nesmysl. Ani sebelepší boilie nepřinutí kapry sbírat potravu na místech, které v tu dobu nenavštěvují nebo se jim dokonce vyhýbají. Při dostatku přirozené potravy kapři budou vždy sbírat potravu tam, kde chtějí oni, ne kde by chtěli rybáři. Na druhou stranu je podle mě boilie podceňováno, neboť mnoho rybářů jej vnímá jako jakési barevné navoněné kuličky, tedy jako jeden typ nástrah. Boilie (boil znamená vařit) je ale vícesložková nástraha a lze jí vždy přizpůsobit tak, jak to vyžaduje momentální situace. Můžete z něj nadělat malinké kostičky stejně jako koule o velikosti pinkponkového míčku, můžete ho silně aromatizovat nebo jej použít bez jakékoli příchutě, lze jej použít čerstvé v relativně měkkém stavu nebo jej nechat vysušit, až bude tvrdé jako kámen, je možné změnit přísady a tím i výživnou hodnotu, chuť, atraktivitu atd. Jinými slovy, čerstvá 8 mm nearomatizovaná kulička vyrobená z rybích mouček má k 30 mm tvrdé silně slazené a „navoněné“ nástraze složené ze sójové mouky, pš. krupice a kaseinu asi tak daleko, jako chleba k žížale. Právě v možnosti přizpůsobení spatřuji jednu z největších předností boilie.
R.M. : Úspěch boilie je v tom, že pokud leží mezi kapry, tak ve chvíli, když dostanou hlad (což může nastat za hodinu, den či týden) je k dispozici a ryby jej pravděpodobně sežerou. Je odolné proti ostatním rybám, v tom je jeho síla. Nikdo nevydrží sedět nad splávkem celé dny a čekat na jeden záběr. Naproti tomu při lovu s boiliem na položenou se dá vyčkávat značnou dobu. Zákon statistiky tak pracuje pro boilie, které vydrží ve vodě i několik dní, kaprům většinou chutná a odolá delší dobu bílým rybám. Jedinou další nástrahou s těmito parametry jsou tygří ořechy, které jsou také velmi úspěšné. Stejně jako u boilie je po delší době krmení kapři přiřadí mezi přírodní zdroje potravy, což je základ úspěchu.
M.K. : Za nějaký čas ale kapr může přestat na určitý typ potravy reagovat, buď proto, že jej začne spojovat s nebezpečím, nebo přestane vyhovovat jeho výživným požadavkům. To se stává nejčastěji u návnad s nízkou výživnou hodnotou, jako jsou např. brambory, kukuřice nebo laciná boilie složená z méněhodnotných komponentů. V případě brambor nebo kukuřice na to těžko budete reagovat, ale u boilie můžete změnit tvar, velikost, barvu či příchuť (v případě, že předchozí typ si ryby začaly spojovat s nebezpečím) nebo změnit složení směsi tak, aby lépe vyhovovalo výživným potřebám kaprů. Samozřejmě, bude přitom záviset na úživnosti a rybářském tlaku na daný revír. Na hladové nebo málo prolovované vodě mohou být delší dobu úspěšné i méněhodnotné návnady, avšak na ostatních typech vod, kterých je drtivá většina, bude kvalita návnad a nástrah rozhodující. Proto dávám kvalitě přednost, ať už u kupovaného boilie, nebo při výběru sypkých a tekutých přísad.
R.M. : Osobně používám takřka jenom dvě varianty boilie směsí. Jedna směs na živočišné (rybí moučky) a druhá na rostlinné (semena, koření) bázi. Po mnoha experimentech jsem výrazně zredukoval počet ingrediencí. Přidávání aromat a ostatních lákadel přizpůsobuji obtížnosti revíru. Barvivo nepoužívám z ekologických důvodů, podle potřeb rozlišuji jen tmavou nebo světlou. Také nevyrážím s tím nejlepším, co znám, na panenskou vodu. Není to ekonomické a navíc si tím omezuji svoje šance pro příští výpravy.
M.K. : I já jsem postupně snížil počet používaných ingrediencí a především jsem přešel na kvalitu. Vždy se mi dařilo sestavovat mixy z různých semen či ptačích zobů, ale směsi na bázi rybích mouček pro mě dlouho byly jakoby zakleté. Až jsem jednoho dne částečně upustil od svých zásad a namísto laciné tuctové rybí moučky použil tříděnou sardinkovou moučku spolu s GLM extraktem z mušlí. Výsledek natolik předčil mé očekávání, že jsem se musel štípnout, abych tomu uvěřil. I v dalších letech mi směsi rybích mouček přinesly mnoho záběrů a největší ryby, proto na ně nedám dopustit. Jejich výhodou je i to, že jsou atraktivní samy o sobě, tj. že je nemusíte nijak výrazně aromatizovat. Občas je používám bez jakýchkoli tekutých aditiv, případně nechám uvařené a vychladnuté boilie nasáknout v lososím oleji nebo Multiminu PPC, což je směs aminokyselin.
R.M. : Každý zkouší svůj vlastní recept či vůni, kulatá pochoutka z vajec a mouky to ale vždy zůstane. Na začátku to může pracovat v náš prospěch, později to však přináší nevýhodu ve formě velké opatrnosti u ryb, které už se s boiliem vícekrát setkaly. Škála přísad pro výrobu boilie je až neuvěřitelná. A věřím, že v mnoha případech jde o látky neúčinné či zbytečné. Jsou ovšem ingredience, které mohou z průměrné nástrahy udělat výjimečnou.
M.K. : Nejúspěšnější směs, kterou jsem kdy sestavil, se skládala ze sardinkové a GLM moučky, Robin Redu, játrového extraktu, kaseinu a uhlohydrátových objemových složek spolu s rybím olejem Wint pilchard oil (sardinkový olej přizpůsobený na studenou vodu) a Nash Stawbery (jahoda) oil. Nijak nezakrývám, že některé z těchto komponentů jsou relativně drahé a celý mix poměrně složitý. Pro začátečníky je podle mě lepší spolehnout se na osvědčené hotové boilie. Široká nabídka komerčních výrobků vám umožní snazší vstup do světa kaprařiny. Jako druhý krok bych viděl výrobu z kupovaných směsí, aby si rybář osvojil postup při zpracování směsi. Teprve pak je vhodné pustit se do vlastních experimentů. Osobně používám všechny tři varianty, hotová boilie především pro krátkodobý rybolov, vlastní mixy nebo kvalitní komerční směsi na těžkých vodách, při déletrvajícím lovu nebo tehdy, potřebuji-li boilie přizpůsobit nějaké specifické situaci.
R.M. : Celý proces míchání směsí, volba ingrediencí, příchutí a velikosti boilie nerozlučně patří k rybolovu. Lovit výhradně s kupovaným boiliem by pro mě znamenalo ochuzení prožitku při případném úspěchu. To ovšem neznamená, že rád trávím hodiny při výrobě kuliček, to asi nikdo. Abych tento druh práce trochu omezil, používám kde je to jen trochu možné tygří ořechy a arašídy. Tygří ořechy tehdy, když je v revíru příliš mnoho bílých ryb či amurů. Arašídy amurům (ale i cejnům) moc chutnají a tak je jejich použití k lovu kaprů občas nemožné. Tygří ořechy jsou odolnější, ale občas se jimi nechají zlákat menší kapři nebo trofejní plotice.
M.K. : Boilie je sice velmi univerzální, ale opomíjet kvůli tomu ostatní návnady a nástrahy je podle mě krátkozraké. Pro pohyblivý krátkodobý lov je podle mě často lepší např. kukuřice, která bývá okamžitě přijímána. Zažil jsem také několikrát situaci, kdy jediné, co byli kapři ochotni přijmout, byly rousnice. Také těsto (může to být nevařená boilie směs) díky lepšímu uvolňování atraktivních látek působí mnohem rychleji než boilie. Samozřejmě, všechny tyto nástrahy vyžadují, abyste je nahazovali přímo mezi kapry, jinak pravděpodobně neujdou zájmu malých ryb. Další zajímavou alternativou jsou pelety. Vzhledem k postupnému rozpadu se sice spíš používají jako návnada, ale větší kuličkové pelety lze nastražit stejně tak jako boilie. Jejich výhodou je rychlejší působení, nevýhodou, že budete muset udici čas od času přehazovat.
R.M. : Při lovu se splávkem, což u mě představuje asi sedmdesát procent případů, používám většinou drobné nástrahy, jako jsou sladká kukuřice, konopí nebo kočičí žrádlo. Chytal jsem velké kapry na víc než patnáct druhů zrnin či fazolí a jsem si jist, že i spousta dalších se dá s úspěchem použít. Výhodou je malá spotřeba, krmím jenom na pár čtverečních decimetrech (dvě, tří hrsti) a jsou-li ryby nablízku, většinou se rychle dostaví úspěch. I vnímání zdolávání je o hodně intenzivnější. Exploze sil od „patnáctikiláka“ zaseknutého v půlmetrové hloubce dva metry od sebe je nezapomenutelný zážitek.
M.K. : Zřejmě se dál a dál budou objevovat nové nástrahy, přesto si myslím, že na mnohé z těch tradičních se bude lovit ještě léta. Např. chléb nebo rousnice jsou dodnes mnohými odborníky považovány za špičkové nástrahy, zvlášť pro pohyblivý lov a cílené předkládání jednotlivým rybám. Domnívám se, že stejně tak boilie bude ještě dlouhou dobu jednou z nejpoužívanějších nástrah k lovu kaprů. Možná se změní ingredience nebo výrobní postup, ale boilie jako takové má před sebou dlouhou budoucnost. V Anglii se používalo zhruba o dvacet let dřív než u nás a stále tam dominuje.
R.M. : V Čechách nejsou zatím tak prochytávané vody, kde by bylo potřeba příliš experimentovat s nástrahou. Je lepší mít důvěru v pár druhů a postupně je střídat, než se pro každou výpravu vybavit novým kuchyňským zázrakem. Navíc, doba zkoušení nové nástrahy se nedá příliš urychlit. Každá nástraha potřebuje svůj čas a výjimečně funguje jen občas při specifických podmínkách. Při použití odlišného typu boilie nemusejí počáteční výsledky vůbec odpovídat konečným, což platí samozřejmě i obráceně. Experimenty s partikly nebo jinou měkkou nástrahou většinou bývají rychleji vidět. Pamatuji si krásné léto, kdy jsem chytil okolo 80% populace jednoho rybníka na plovoucí granule. Trvalo ale tři roky, než jsem potom přemluvil zbytek osádky. Kapr je velmi vnímavý tvor a takovou výjimečnou a velmi nápadnou věc jako plovoucí granulka si rychle dokáže spojit s nepříjemným zážitkem a nebezpečím.
Rybářské centrum Olomouc
